C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci", ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-

Aktuální videa a články hledejte v sekci Blog, poslední příspěvky jsou vždy na této stránce až dole.

Odkazy na zdrojové informační weby jsou zde

Články autora webu

Poslední dary pana Karla Gotta Českému národu

Karel Gott přinesl lidem mnohé a jak už to tak bývá, je jen na jednotlivci, jak ono ,,mnohé“ přijme. S radostí, vděčností, závistí nebo nenávistí, protože ,,lidé jsou různí“.

V médiích se protrhla hráz všemožných hodnocení a reakcí na jeho odchod. Malí, závistiví, zlí a bezcharakterní lidé, kteří se ve svých malých a bezcenných životech nenaučili ani jedno prosté pořekadlo ,,o mrtvých jen dobré“, mají skvělou příležitost, jak špiněním pana Gotta veřejně ukázat malost a nízkost svých zdeformovaných osobností.

A to je první z darů odcházejícího!

Jsou dnes totiž lidé, kteří jiné lidi, naivnějšího druhu, dokážou zmást svým frázováním o lidskosti, slušnosti, demokracii. Protože jsou to fráze moc krásné a ušlechtilé, dá se za nimi lehce ukrýt pokřivený charakter toho, kdo je rád cituje… Protože pan Gott byl člověkem slušným, nenásilným, připravený druhým pomáhat, což mnohokrát dokázal, získal si právě toto renomé ,,Slušného člověka“. Proto získal úctu velké části národa. Ti lidé si jej oblíbili z různých důvodů - pro jeho hudbu, pro jeho nekonfliktní vystupování, jistou vstřícnost, obecně pak se dá říci ,,pro jeho povahu“. A když oni ,,mravokárci“, ,,demokraté“ a ,,obhájci práv“ špiní Slušného člověka, obnažují tak svou skutečnou podstatu i před lidmi, kteří jim jejich fráze ještě včera věřili. A tak pan Gott prokázal některým lidem tu službu, že skrze něj si mnozí strhli masky a tak má každý možnost od těch špinavců odklonit svou přízeň a víru v jejich lži prohlédnout, odložit.

Lidé, kteří měli k panu Gottovi úctu, jsou dnes jeho skonem zasaženi, rozteskněni a tak jsou otevřenější, než kdy jindy ke všemu, co s ním souvisí a souviselo. A protože pan Gott měl více rovin své osobnosti, které lze nazvat ,,zajímavé“, ale davem nepoznané, médii většinou zatajené, otevírají se dnešní mimořádnou situací i dveře do místností společností dosud ignorovaných či opomíjených.

A to druhý dar pana Gotta!

Tak dnes lidé, pro které byl pan Gott jen zpěvákem, nebo snad jen slušným člověkem, mohou na internetu objevit mnohé jeho články, které ukazují, že měl velký rozhled a bděle sledoval systém řízení světa, národů a lidstva. Systém, který zasahuje do osudů všech lidí na této Zemi, ale málokdo o něm něco ví, málokoho to vůbec zajímá. Pak je snadno manipulovatelný nejen politiky, ale vším děním, které prochází našimi životy. A jen ten, kdo se naučí toto vše pozorovat a snaží se pochopit, jak vše funguje, může o sobě říci, že život skutečně prožil v celé jeho šíři i hloubce. Protože projít životem jako tupý tvor, který si ani neuvědomí, jak byl všemi a vším celou dobu vláčen sem a tam, jak neustále plnil něčí příkazy a přitom si myslel, že je svobodný…takový život není ,,vědomým životem lidské osobnosti“, ale jen ,,stádovou vegetací v davu ostatních telátek“. Někomu to možná stačí, ale těm, kteří chtějí víc, dnes dal pan Gott svým odchodem ještě jednu příležitost změnit výtěžek svého vlastního života. Snad někteří, kteří ještě včera šli tupě se stádem, dnes přes smutek z odchodu Slušného člověka nahlédnou do věcí, které je včera ještě nezajímaly a tak se jim otevřou dveře k jinému chápání světa i svého života. Tak se nejen více přiblíží svému idolu, oblíbenci, ale hlavně dají svému vlastnímu životu širší rozměr a své vlastní osobnosti větší hodnotu.

A pak si mohou říci: ,,Děkuji Vám, pane Gotte. Nejen za Váš zpěv, za Vaši osobnost, ale hlavně za tu Příležitost, kterou jste mi ještě, i při své smrti daroval. Děkuji…“

Byla by škoda tuto jedinečnou příležitost promarnit, protože Špinavci se budou snažit rychle vše překrýt svou jedovatou slinou a hromadami lží, které jsou jejich jediným ,,skutečným produktem“. A až dojetí z ,,mistrova“ odchodu ochladne, společnost bude cíleně bombardována závalem prázdných a povrchních zpráv o pošetilostech celebrit, pomluvách politiků a falešných hrůzách alarmistů…tiše se vytratí i příležitost jít ,,stopou Mistra“ a nalézt něco z toho, co i jej oslovilo. Na to nepotřebujeme jeho hlas, stačí náš zájem, probuzený jeho příkladem.

Něco z těchto myšlenek najdete v článcích blogu.

-ZF-

Jak přeprogramovat člověka

zvedavec.org 
Overtonovo okno: Když příklad dojde naplnění
 
14-18 minut

Lži o přirozeném běhu věcí popřel americký sociolog Joseph Overton, jenž popsal technologii změn společenských postojů k otázkám kdysi pro společnost tak zásadních.

Joseph P. Overton (1960‒2003), bývalý viceprezident centra Mackinac Center for Public Policy. Formuloval politickou teorii změn představ o problematice veřejného mínění, posmrtně nazvané „Overtonovo okno“. Zemřel při leteckém neštěstí
Přečtěte si o tom a pochopíte, jakým způsobem legalizují homosexualitu a manželství stejného pohlaví. Uvědomíte si s určitostí, že v Evropě bude již v příštích letech završena legalizace pedofilie a incestu. Mimochodem, stejně jako dětské eutanazie.

Co ještě můžeme akceptovat v našem světě pomocí technologie, o které píše Overton?

Funguje totiž spolehlivě.

Joseph Overton popsal, kterak byly pro společnost naprosto cizí myšlenky vyneseny ze smetiště veřejného opovržení, oprášeny a nakonec legislativně ukotveny.

Podle „Overtonova okna“ existuje pro každou myšlenku nebo společenský problém tzv. okno možností. V rámci něj lze nebo nelze o myšlence široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji ukotvit legislativně. Okno se posouvá ze stádia „nemyslitelného“, tzn. veřejné morálce úplně cizího a zcela zavrženého, do stádia „aktuální politiky“, tj. stává se široce posuzovatelným, přijímaným masovým vědomím a fixovaným v zákonech.

Nejedná se o vymývání mozků jako takové: technologie je mnohem delikátnější. Postupná systémová aplikace je efektivní proto, že jí pomáhá nenápadnost jejího působení na společnost, která se stává její obětí.

Rozeberme si na jednom příkladu, jak začíná společnost krok za krokem nejprve s diskusí o něčem nepřijatelném, posléze to považuje za vhodné a nakonec se s novým zákonem smiřuje a zaštiťuje kdysi nemyslitelné.

Zvolme si něco naprosto nepředstavitelné. Řekněme třeba kanibalismus, tj. myšlenku legalizovat právo občanů na pojídání jeden druhého. Je tento příklad dosti šokující?

Všem je jasné, že momentálně zatím není možnost propagovat kanibalismus (tj. v r. 2014), protože se společnost postaví proti. Taková situace znamená, že problém legalizace kanibalismu se nachází v nulovém stadiu „okna možností“ a podle Overtonovy teorie ji lze označit za „nemyslitelnou“.

Model nám ukáže situaci, jak ono „nemyslitelné“ bude realizováno, projde-li všechny fáze „oken možností“

Technologie
Ještě jednou opakuji, Overton popsal TECHNOLOGII, která umožňuje legalizovat naprosto jakoukoliv myšlenku.

Vezměte prosím na vědomí, že nepředložil koncepci, ale pouze popsal spolehlivou technologii. Tedy takovou posloupnost činů, jejichž realizace vede k požadovanému cíli. Pozor! Tato technologie může být efektivní termonukleární zbraní ke zničení lidských společenství.

Jde to bez jakýchkoliv potíží!
Téma kanibalismu je ve společnosti zatím ještě nepříjemné a zcela nepřijatelné. Uvažovat na toto téma není žádoucí ani v médiích, ani ve slušné společnosti. Zatím je to jev nemyslitelný, absurdní a zakázaný. Abychom uvedli do souladu prvním pohyb Overtonova okna, je nutné přesunout téma kanibalismu z oblasti radikálního do oblasti možného.

Vždyť máme svobodu slova, tak proč bychom nesměli pohovořit právě o kanibalismu?

Vše je dovoleno studovat a vše mohou vědci zkoumat: neexistují pro ně tabuizovaná témata. Existuje-li taková možnost, svolá se etnologické sympozium na téma „exotické rituály polynéských domorodců“. A pak se během něj bude diskutovat o historii tohoto tématu, budou uskutečněny pokusy představit si ho z vědeckého úhlu pohledu. A tím dostaneme o kanibalismu hodnověrné informace.

Vidíte, ukázalo se, že o lidojedství lze hovořit věcně a přitom zůstávat v rámci vědecké slušnosti.

Overtonovo „okno“ se posunulo. Znamená to, že se přezkoumání pozic ukázalo již zřetelně. Tímto je zajištěn posun od nepřijatelného negativního postoje společnosti ke vztahu mnohem pozitivnějšímu.

Současně s pseudovědeckou debatou se musí bezpodmínečně objevit nějaké „společenství radikálních kanibalů“. Nevadí, bude-li aktivní pouze na internetu, neboť takových lidojedů si určitě všimnou a budou je citovat ve všech hlavních médiích.

Jedná se o další možnost vyjádření. Zadruhé jsou takové omračující zrůdy se zvláštní genezí potřebné k vytvoření obrazu radikální hrozby. Oproti jinému strašáku ‒ „fašistům, vyzývajícím spalovat na hranicích takové jako jsou oni“ ‒ budou „nedobrými kanibaly“. O hrozbách však pohovoříme níže. Na začátek stačí publikovat příběhy o tom, co si myslí o pojídání lidského masa britští vědci a nějaké lidské bestie s jinou úchylkou.

Výsledkem prvního posunu Overtonova „okna“ se stalo, že nepřijatelné téma bylo uvedeno do oběhu, tabu se desakralizovalo a jednoznačnost problému byla zbourána.

A proč by ne?
V následujícím kroku se „okno“ posunuje dále a téma kanibalismu se přesunuje z radikální oblasti do oblasti možného.

V tomto stádiu pokračujeme v citacích „vědců“. Přece se nemůžeme odvracet od vědeckých znalostí o lidožroutech? Každý, kdo odmítne na toto téma diskutovat, musí být ocejchován jako svatoušek a pokrytec.

Je nutné, aby bylo pro kanibaly vymyšleno mírnější označení, aby se fašisté všeho druhu neodvažovali věšet na jinak myslící devianty nálepku „Ka“.

Pozor! Vytvoření eufemismu, tedy nahrazení nepříjemné skutečnosti výrazem jemnějším je velmi důležitý moment a pro legalizaci nemyslitelného nápadu je tato záměna nutná.

Pojem kanibalismus již neexistuje. Bude zaměněn třeba na antropofagii. Nicméně i tento výraz bude brzy nahrazen ještě jednou, protože i toto označení bude považováno za urážlivé.

Cílem vymýšlení nových pojmů je odvést pozornost od podstaty problému, odtrhnout formu slova od jeho obsahu ‒ a zbavit se tak svých ideologických odpůrců. Kanibalismus se změní na antropofagii, a poté třeba na antropofilii podobně jako zločinec mění příjmení a pas.

Souběžně s hrou na jména probíhá vytvoření podpěrného precedentu ‒ historického, mytologického, aktuálního nebo jen vymyšleného, co je však hlavní ‒ legitimního. Bude objeven nebo vymyšlen jako „důkaz“ toho, že antropofilie může být v podstatě uzákoněna.

„Vzpomínáte si na legendu o obětavé matce, jež napojila žízní umírající děti vlastní krví?“

„O historii antických bohů, kteří pojídali všechny po sobě, u Římanů to bylo přece normální!“

„Tím více u křesťanů nám blízkých je s antropofilií vše v naprostém pořádku! Dosud rituálně pijí krev a jí maso svého boha. Z toho přece křesťanskou církev neobviňujete?

Hlavním úkolem bakchanálie této etapy je alespoň částečně vyloučit pojídání lidí z trestního postihu. Alespoň jednou v historickém okamžiku.

Tak je to potřeba
Poté, co je poskytnut legitimní precedent, objevuje se možnost posunout Оvertonovo „okno“ z oblasti možného do oblasti racionálního. Jedná se o třetí etapu. Na tomto místě je rozmělnění společného problému završeno.

„Touha je u lidí geneticky zakódována, spočívá v lidské podstatě“.

„Někdy je nezbytné sníst člověka, protože existují nepřekonatelné okolnosti“.

„Přece existují lidé, kteří si přejí, aby je snědli“.

„Аntropofilové byli vyprovokováni!“

„Zakázané ovoce je vždy sladké“.

„Svobodný člověk má právo se rozhodnout, co má sníst“.

„Neskrývejte informace, ať každý ví, kdo je kdo ‒ аntropofil nebo аntrofob“.

„Je vůbec v аntropofilii něco škodlivého? Škodlivost není prokázána“.

V povědomí veřejnosti se uměle vytvoří, „bitevní pole“ a na obou stranách se nepochopitelným způsobem vynoří radikální příznivci a radikální odpůrci lidojedství.

Skutečné nepřátele, tj. normální lidi, kteří nechtějí být lhostejní k porušení tabu lidojedství, se snaží vměstnat mezi radikální strašáky a zapsat do radikálních nepřátel. Role těchto strašáků spočívá v aktivním vytváření obrazu šílených psychopatů ‒ agresivních, fašizujících nepřátel antropofagie, vyzývajících spálit zaživa lidožrouty, Židy, komunisty a černochy. Přítomnost v médiích zajišťují všem vyjmenovaným, kromě skutečných odpůrců legalizace.

Sami tzv. аntropofilové zůstávají jakoby uvnitř hrozeb „oblasti intelektu a vědy“, odkud se vším patosem „zdravého rozumu a lidskosti“ odsuzují „fašisty všeho druhu“.

„Vědci“ a novináři v této fázi dokazují, že se lidstvo v průběhu své historie čas od času pojídalo navzájem ‒ a že je to tedy normální. Nyní je možné téma аntropofilie přesunout z oblasti racionální do kategorie populární. Оvertonovo „okno“ se posunuje dále dopředu.

V dobrém smyslu
Je nezbytné, aby byla popularizace kanibalismu podpořena populárním obsahem, vhodnými historickými a mytologickými osobnostmi a podle možností i těmi současnými, mediálními.

Аntropofilie masivně proniká do aktuálních zpráv a talkshow. Lidé jsou pojídáni v nových filmech, v textech písní a videoklipech.

Jeden z triků popularizace se nazývá „Rozhlédněte se kolem sebe!“

„Copak jste netušili, že jeden známý skladatel je... antropofil?“

„I jeden známý polský scénárista byl po celý život antropofilem a dokonce byl za to stíhán.“

„A kolik jich sedělo v blázinci! Kolik milionů vyhnali a zbavili občanství!... Mimochodem, jak se vám líbí nový klip Lady Gagy „Eat me, baby“?

Propracované téma v této fázi uvádí v TOP a poté se nezávisle samoreprodukuje v masmédiích, showbyznysu a v politice.

Další efektivní způsobe je vést o jádru problému aktivní a prázdné rozhovory na úrovni informačních operátorů (novinářů, vedoucích televizního vysílání, veřejných aktivistů...). Ti ovšem vyloučí z diskuze odborníky.

V okamžiku, kdy se už všichni začnou nudit a diskuse o daném problému zajde do slepé uličky, přichází vybraný profesionál a říká: „Pánové, ve skutečnosti je všechno úplně jinak. A nejde ani tak o to, ale o toto“ – a určuje mezitím směr a tendenci, která se řídí posunem „okna“.

K ospravedlnění zastánců legalizace využívají zlidšťování zločinců pomocí formování jejich pozitivního obrazu, který nemá nic společného s charakteristikou zločince.

„Jsou to tvůrčí lidé. Snědl svou ženu. No a co?“

„Oni opravdu milují své oběti. Jíst, znamená milovat!“

„U аntropofilů je zvýšené IQ, v ostatním dodržují přísnou morálku“.

„Аntropofilové jsou sami obětí, jejich život je k tomu donutil“.

„Vychovali je tak“ atd.

Takové vychytralosti jsou obsahem populárních talkshow.

„Budeme vám vyprávět tragický příběh lásky! Chtěl jí sníst! I ona chtěla totéž! Kdo jsme my, abychom je soudili? Možná je to láska? Kdo jste vy, abyste stáli na cestě lásce?!“

Vládneme zde my
Posunujeme se k páté fázi pohybu Оvertonova „okna“. Téma je připraveno na možnost přesunout ho z kategorie populární do sféry aktuální politiky.

Začíná příprava právního rámce. Lobistické skupiny se ve vládě konsolidují a vystupují ze stínu. Jsou publikovány sociologické průzkumy prokazující údajně vysoké procento zastánců legalizace kanibalismu. Politici začínají s pokusem veřejně se vyjádřit na téma zákonodárného ukotvení tohoto tématu. Do veřejného vědomí zavádějí nové dogma „zákaz pojídání lidí je zakázán“. To je firemní specialita liberalismu ‒ tolerance jako zákaz tabu, zákaz na nápravu a varování před vražednými úchylkami pro společnost.

Společnost je během poslední fáze pohybu okna z kategorie „populární“ do „aktuální politiky“ zlomena. Nejaktivnější část bude ještě v kladení odporu proti zákonodárnému ukotvení ještě ne tak dávno nepředstavitelného pokračovat. Celkově je však společnost zlomena. Souhlasila s vlastní porážkou.

Jsou přijaty zákony, změněny (zničeny) normy lidské existence, dále se toto téma dozvuky nevyhnutelně dobere do škol a mateřských školek, a to znamená, že následující pokolení obecně vyroste bez šance na přežití. Tak to bylo s legalizací homosexuality (nyní vyžadují, aby se nazývali „gayové“). Před našimi zraky nyní Evropa legalizuje incest a dětskou eutanazii.

Jak technologii zničit
Nejsnáze se „okno“ popsané Overtonem posunuje v tolerantní společnosti. Tedy ve společnosti, která nemá žádné ideály a v důsledku toho jasné rozdělení dobra a zla.

Chtěli byste pohovořit o tom, že je vaše matka coura? Chcete o tom napsat do časopisu? Zazpívat píseň? A konec konců dokázat, že být courou je normální a dokonce nezbytné? Právě to je výše popsaná technologie. Opírá se o všedovolenost.

Neexistuje tabu.

Neexistuje nic svatého.

Neexistuje pojetí posvátnosti a samotná diskuse o ní je zakázána.

Všeho toho se nedostává. A čeho se dostává?

Existuje takzvaná „svoboda slova“, která byla přeměněna na svobodu ztráty lidskosti. Před našimi zraky postupně odstraňují rámce, ohraničující společnost od propasti sebezničení. Teď je již cesta otevřena.

Myslíš si, že sám nejsi schopen nic změnit?

Máš naprostou pravdu, člověk sám nemůže naprosto nic.

Osobně jsi však povinen zůstávat člověkem. Člověk je schopen najít řešení jakéhokoli problému.

Co nezmůže jeden, udělají lidé, kteří jsou spojeni společnou myšlenkou. Rozhlédněte se kolem sebe. 

Článek vyšel původně na zuhel.livejournal.com, jeho český překlad vyšel před několika roky na rodon.cz, uveřejnil jej také ProtiProud v roce 2014.

Poznámka editora
Článek uveřejňuji úmyslně, abych v praxi dokázal pravdivost Overtonova okna. Jen málokdy se podaří, aby příklad (často přehnaný), který autor použije k vysvětlení nějaké teorie, se vzápětí stal skutečností a dokonale tak potvrdil danou teorii. Stalo se.

"Zvolme si něco naprosto nepředstavitelné. Řekněme třeba kanibalismus, tj. myšlenku legalizovat právo občanů na pojídání jeden druhého. Je tento příklad dosti šokující?" ptá se autor v článku výše. Ano, je dost šokující. A je to tady. V plné parádě. 5. září 2019 vyšel na článek “Eating human flesh could save the planet” – Swedish university professor says. Cituji

Konzumace lidského masa by mohla zachránit planetu, říká univerzitní profesor
Švédský profesor v oblasti aplikované behaviorální vědy navrhl, že možná budeme muset přehodnotit kanibalismus a začít jíst lidské maso, abychom zachránili planetu před změnou klimatu.

V rozhovoru s TV4 hovořil profesor Magnus Söderlund o kontroverzním tématu prezentace, kterou nedávno přednesl na potravinářském veletrhu Gastrosummit ve Stockholmu.

Téma prezentace: Konzumace lidského masa jako způsob boje proti změně klimatu.

Söderlund a krajní levicové ekologové, jako je on, rádi obviňují masný a zemědělský průmysl ze změny klimatu.

Podle Söderlunda, váženého profesora marketingu a vedoucího Centra spotřebitelského marketingu na Stockholmské ekonomické škole, je jedním ze způsobů, jak omezit produkci skleníkových plynů možnost, že bychom všichni prostě přešli na stravu založenou na lidském mase.

Během rozhovoru Söderlund řekl hostiteli, že hlavní překážkou návrhu je tabu obklopující konzumaci mrtvých těl.

Söderlund ochotně připouští, že většina lidí je „mírně konzervativní“, pokud jde o konzumaci jídla, na které nejsou zvyklí, jako je lidské maso.

V poslední době se stejní krajní levicoví environmentalisté a jejich spojenci v mainstreamových médiích vydali na propagandistickou kampaň, aby propagovali méně odpornou myšlenku pojídání hmyzu jako způsob, jak zachránit planetu před globálním oteplováním.

S ohledem na to vše je spravedlivé říci, že je jen otázkou času, než módní restaurační zařízení zařadí na své jídelní lístky smažené stonožky, párované s částmi lidských orgánů.
Nějaké dotazy?

.

To sú tie Motýle…

EU motýle...

Na první pohled jsou krásné, milé, harmonické povahy. Ale jde o jejich podstatu. Ta není tak zjevná a odhalí ji jen ten, kdo pozoruje a přemýšlí. Podstatou je rozklad a co z rozkladu vzkvétá, žije a z něj svou sílu saje – to k rozkladu směřuje a také ho dosáhne. Inu, není motýl jako motýl, není pravda jako pravda a není demokracie a skutečná lidskost totéž…

Motýl z EU, který u nás na zahradě sál lejno půl dne...a jak je krásný a něžný...je to jistě liberál, možná má 50 pohlaví, kdo ví, já to nepoznal, lejno však ještě poznat umím i bez odborného výkladu...

protiproud.cz 

Lidé jako krysy: Jak funguje drezura v současné společnosti? Bližní je jen potrava. Proč jsou politici sborem hlodavců? Nic osobního. Morálku je třeba podrývat postupně. Jak se stát děvkou? Nemusíme se nechat zotročit

„Celé civilizace se ponořily do těžké krize, protože vládnoucí menšina najednou začala věřit mýtům, které sama vložila do vědomí mas, aby jimi manipulovala.“ Historik Arnold Toynbee

 

Manipulace je nástroj pro řízení a ovládání lidí, v důsledku čehož ovládané osoby vykonávají takové činnosti, které by bez použití tohoto nástroje nikdy nedělali, nebo se naopak zdržují takových činností, které by naopak dělat bylo záhodno. 

Co je manipulace
Lež je přirozená družka a nejvýraznější znak manipulace, protože pokusy řídit lidi či celé skupiny lidí, aniž by s nimi byly odsouhlaseny požadované cíle a nástroje k dosažení těchto cílů, vždy narazí na odpor. V tomto případě se před iniciátorem řídícího aktu otevírají dvě cesty:

pokusit se vynutit plnění jím požadovaného jednání, tj. prolomit odpor (otevřené řízení); 
maskovat řídící akt takovým způsobem, aby nevyvolával námitky (skryté řízení).
Je morální skrytě ovládat jinou osobu proti její vůli? To záleží na morálnosti cílů vytýčených řídícím činitelem. Pokud je jeho cílem získat vlastní prospěch na úkor ovládané oběti, pak je to určitě nemorální. A jelikož manipulace s dobrými úmysly je spíše výjimkou než pravidlem, budeme předpokládat, že manipulace je ovládání člověka proti jeho vůli a přinášející iniciátorovi jednostranné výhody. Iniciátora, který je původcem řídícího aktu, budeme nazývat manipulátorem, adresáta tohoto aktu budeme považovat za oběť (manipulace).

Manipulace je tedy druh skrytého řízení určovaný egoistickými cíli manipulátora, který přináší oběti újmu (materiální nebo psychickou).

Manipulace není možná bez vytvoření vhodných podmínek, jejichž popis je uveden v knize „Osvícené srdce“ Bruna Bettelheima, z níž můžeme vydělit celý postup manipulace podle následujících pravidel:

Pravidlo 1.  Přinutit člověka zabývat se nesmyslnou prací.
Pravidlo 2.  Zavést vzájemně si odporující pravidla, aby bylo nevyhnutelné jejich porušování. 
Pravidlo 3.  Zavést kolektivní odpovědnost.
Pravidlo 4.  Přesvědčit lidi, že na nich nic nezáleží.
Pravidlo 5.  Donutit lidi předstírat, že nic nevidí ani neslyší.
Pravidlo 6.  Donutit lidi, aby překročili vnitřní červenou čáru. 
Manipulátor se naprosto podvědomě, zato vytrvale, snaží vytvořit mezi lidmi atmosféru nesouladu, kdy „člověk člověku je vlkem“ a nemá žádný pojem o příslušnosti k celku. Abyste toho dosáhli, musíte zrušit morálku. Indikátorem porušené morálky je chování, při němž osoba zradí a vyžírá své bližní.

 

Drezura krys
Nejživější a plnokrevný příklad manipulace, jaký se dnes praktikuje na homo sapiens, používali lidé po staletí v boji se svými konkurenty o místo na slunci – s krysami:

Tato zvířata jsou proslulá především svojí neuvěřitelnou schopností přežít. Základem jejich vitality je sociální soudržnost. Krysy jsou nečekaně společenská zvířata. Společně chodí „do akce“, navzájem si pomáhají, spolu se brání, a pokud je to možné, berou raněné s sebou. Krysy se pohromadě vnímají jako jediný organismus a jako jediný organismus se také chovají. Rychle si vyměňují informace, rychle se varují před nebezpečím a předávají si obranné dovednosti. Při takovém chování neexistuje žádná individuální výhoda. Obranný mechanismus má morální povahu.

Experimenty prováděné americkými biology ukázaly, že krysy cíleně pomáhají svým bližním v nouzi a dokonce se s nimi dělí o potravu, kterou by mohly sežrat samy. Krysy se navzájem osvobozují z pasti, i když se pak osvobozený jedinec dostane do oddělené místnosti, tudíž pozorované sociální chování nelze vysvětlit touhou předejít vlastní osamělosti. Zdá se, že pohled na uvězněného příbuzného způsobuje kryse negativní emoce, které dokáže přemoci pouze tím, že mu pomůže.

Jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti krysám je narušení jejich obrany. A jelikož obrana je založena na morálce, vlastní metoda se opírá o rozvrat krysí morálky. Morálku nelze zničit najednou u všech. Je možné ji nahlodat u samotáře, a dokonce ani tam ne okamžitě. Podrývat morálku je potřeba postupně. Za tím účelem jsou nastoleny podmínky, při nichž rozhodující význam získává racionální logika. Hlavní věc je dosáhnout prvního kroku: vyvolat jednání, které bylo dříve považováno za absolutní tabu.

To se provede následujícím způsobem: Vyberou velkou a silnou krysu, dlouhou dobu ji nechají hladovět a pak do klece vhodí čerstvě zabitou krysu. Po krátkém váhání hladová krysa sežere svého mrtvého soukmenovce. Racionální logika naznačuje: toto už není můj druh, toto je jídlo. Jemu je to už jedno, ale já musím přežít. Jíst se musí.

Podruhé se morální laťka vyzdvihne o něco výše. Do klece vhodí sotva živé zvíře. Nové „žrádlo“ je sice téměř mrtvé, ale stále naživu. Racionální logika opět přináší řešení: Stejně zemře, ale já musím žít. A krysa opět sežere svůj vlastní druh – nyní prakticky živého jedince.

Potřetí do klece vhodí zcela živé a zdravé „žrádlo“ – slabou krysu. U silné krysy je znovu aktivován racionální logický algoritmus. Je to pořád stejné, usoudí. K čemu bude, když oba zemřeme? Ať přežije silnější. A v tomto případě přežije opravdu jen ten silnější.

S každým novým pokusem zabralo kryse rozhodování vždy o něco méně času. Zároveň se zvyšovala úroveň nemorálnosti každého nového kanibalského aktu. Po nějaké době se krysa už vůbec nerozmýšlela. Ke svým druhům začala přistupovat jako k žrádlu. Jakmile byla vhozena do klece nová krysa, okamžitě se na ni vrhla a pohltila ji. Od okamžiku, kdy přestala váhat, zda má žrát nebo ne, byla její morálka zničena. Neměla už žádné zábrany. Pak ji vypustili zpět do společenství, odkud byla vyčleněna. A už to nebyla dřívější krysa. Bylo to stvoření bez morálky. Ve svém jednání se řídila pouze logikou racionálního egoismu. Ostatní to ovšem nevěděli. Přijali ji zpět mezi sebe a plně jí důvěřovali.

Tato morální zrůda podobná kryse učinila velmi rychlý závěr: proč se někde honit za žrádlem, když je ho všude kolem dostatek, navíc teplé a čerstvé. A logika racionálního egoismu se proměnila v čin: Krysí kanibal si vyhlédl nic netušící oběť a sežral ji.

Drezura lidí
Přesně podle stejného schématu detailně zkopírovaného z praxe boje s krysami probíhá drezura lidí v konzumní společnosti. Logika je prostá a přímočará. Konzumní společnost vyžaduje spotřebu. Jakákoliv omezení spotřeby jsou nebezpečná a musejí být okamžitě a bezohledně podrobena utilizaci. Vše, co překáží spotřebě, patří do popelnice. Žij ještě dnes! Vezmi si od života všechno! Miluj! Děti? Teď ne, možná později, raději však nikdy. Péče o rodiče? Přežitek! Do pečovatelského domu s nimi. 

Spotřebitelská morálka učí: bližní do přírody nepatří. Všichni jsou cizí, všichni představují potenciální zdroj potravy. Nejlepší zdroj potravy jsou tvoji blízcí, kteří se považují za tvé příbuzné. A kteří netuší, že je jako zdroj potravy vnímáš. Oni ti věří, tak se skrze ně nasyť.

Lidská přirozenost se takovému chování příčí. Proto musejí být nasazeny ty nejtěžší páky:

Kolik miliónů diváků se zaujetím sledovalo reality show „Kdo přežije“, „Survivor“, „Trosečník“, „Robinsonův ostrov“ a tak podobně! Přitom paradigma těchto seriálů je naprosto kanibalské: Soutěžící jsou vysazeni do extrémních podmínek a namísto toho, aby se spojili a zajistili si tak lepší podmínky pro přežití, každý den musejí vyloučit („sežrat“) jednoho ze svých „blízkých v nouzi“. Technologie výchovy krys-kanibalů je zde uplatňována naprosto bez skrupulí. Veškerá ničivá síla je zde soustředěna na rozklad morálky. Všemi možnými způsoby se vymycuje pojem „bližního svého“.

Týká se to i vašich blízkých ve vlastní rodině. Především v rodině! Jak krysaři uplatňují své umění manipulace:

Zadejte ve vyhledávači dotaz „Jak se stát děvkou“ a vyjedou vám zajímavé titulky: 

„Jak se stát prostitutkou snadno a rychle“ 

„Chtěla bych se stát děvkou! – Rady pro pravé ženy“

„Od sexuální rohožky k dívce jeho snů“

„Už dávno minuly dny, když slovo „děvka“ znělo ženě jako urážka.“

A texty pod těmito titulky:

„Tím, že vyvolává u mužů žádost i nenávist, někdy i závist – především u žen, prochází životem lehce a nenuceně bez toho, aby se nad něčím mrzela a čehokoliv litovala.“

„Pokud jste připraveni přestoupit a pokračovat dál bez výčitek svědomí a s jasným vědomím, že se vás to netýká, že to nepotřebujete – pak vzhůru do toho, odvážným krokem vstříc svému snu!“

Vskutku podnětné jako příprava na konkurz krásy, jemuž z nějakého důvodu chci říkat krysí konkurz, nebo na různé reality show, kde se za hlavní výhodu považuje schopnost bez váhání střelit do zad svého bližního a tím se usadit na papundeklovém piedestalu.

 

Nic osobního – jen byznys
Stejná filosofie je prostě a přímočaře přenesena do oblasti hospodářství, kde je nezbytná spolupráce či vzájemná pomoc vyvážena kanibalismem: „Nic osobního, je to jen obchod“ a „Bolivar nesnese druhého“. A samozřejmě do politiky, kde pomalu ale jistě, podobně jako krysaři pěstují krysí kanibaly, političtí technologové vychovávají kanibaly lidské: 

První krok, pojídání mrtvoly, znamená sliby, které je nereálné splnit. Logika: pokud neslíbíš tři plné nůše, nebudeš zvolen. Zvolí někoho jiného, horšího než ty, ale sliboval hory doly. Společnost bude tak jako tak podvedena, jenomže v prvním případě budeš za hlupáka, kdežto v druhém případě mezi zvolenými, tudíž ber druhou možnost.

Analog druhé fáze, pojídání polomrtvého kolegy, znamená zrušení morálky a čachrování s pozicemi ve straně. Logika je také jasná, na volební kampaň jsou potřeba peníze. Pokud ze sebe uděláš „gymnazistu“, peníze seberou konkurenti. Ve výsledku peníze někdo sebere tak jako tak, a ten pak bude zvolen. Pak je raději shrábni sám, než aby z nich těžil někdo jiný.

Třetí fáze, požírání živého a zdravého kolegy, znamená lobování za zákony, které škodí zemi. Logika je stejná. Odmítneš-li mít podíl na přímém loupení veřejných peněz, udělá to někdo jiný. Kanibalský zákon tudíž bude prosazen. A není snad jedno, přes koho tak bude učiněno? Lepší, když na tom vyděláš sám.

V důsledku toho dnes vládnoucí politické garnitury představují sbory „krys“ vypěstovaných z poslední etapy. Nic jim není svaté – nic osobního, jen obchod. A tento proces se nedá zastavit. Jen bude stále sofistikovanější a podléhat logice racionálního egoismu.

A na všetečné otázky občanů vyžadujících „politiku pro lid“ to v očích politických matadorů zajiskří cynickým odhalením: od infantilního „no, jak bychom mohli neslibovat“, ke kanibalskému „lid je stádo, které potřebuje ustájit.“ Všechno je to v pořádku a zákonité. Dobytek nemůžeš milovat, protože pak bys ho nemohl pojídat. 

Nový krysí úděl
S kanibaly po vzoru krys jsou dva problémy a oba jsou globální a neřešitelné.

1. Kanibal-krysa se neustále bojí. Zatímco požírá svého bližního, neustále riskuje, že se sám stane hlavním chodem k obědu. I když má silné zuby a zvířecí instinkty, nedejbůh otočit se zády, nedejbůh oslabit svoji dravost. Někde poblíž je další kanibal se silnějším aparátem dravce, pozorně sleduje ostatní ve svém okruhu a vybírá si kořist. Proto není divu, že oligarchové mají tak napjaté tváře, když mohou být kdykoli sežráni zaživa. 

2. Reprodukce kanibalů musí být neustále udržována, protože samy se nerozmnožují, zato se dokonale rekrutují. Avšak podporou (a rozšiřováním) této reprodukce rozmnožují a podporují konkurenty hledající své místo na slunci – viz bod 1.

A co ti, kteří ještě nejsou připraveni jít přes mrtvoly a svačit člověčinu? Co mají dělat? Jak přežít v podmínkách, kdy počet kanibalů na metr čtvereční ve městech převyšuje počet těchto metrů? Ve filmu „Vetřelec“ bylo mimozemské monstrum alespoň navenek snadno rozpoznatelné, ale tito vypadají, chovají se a dokonce i páchnou jako praví lidé, a někdy dokonce líp. Tady se potom nabízí hlavní, ne-li jediný znak, který odděluje kanibala od obyčejných lidí, totiž zoufalá vášeň pro manipulaci s lidmi okolo, ať jde o spolupracovníky nebo ne. Kdo má oči, ten vidí.

 

Jak krysím kanibalům čelí příroda
Když společenství krys nepochybně sezná, že se mezi ně vetřel vlk v ovčí kůži, krysy jednoduše opustí místo svého působiště. Přičemž podle pozorování odejdou ve sto případech ze sta. Zvířata se doslova bojí nechat se nakazit povahou transformované krysy. Obávají se, že se z nich stanou stejné morální zrůdy. Instinktivně vycítí, že pokud jejich podvědomí přijme nová pravidla, vznikne společenství bez zábran, společenství zrádců, společenství konzumentů. Atmosféra nemorálnosti zničí sociální mechanismus obrany a všechny krysy zahynou.

Přibližně totéž, byť nevědomky a na úrovni reflexe, dnes demonstruje lidská společnost. Uskromňování, čili vědomý přechod od bohatších konzumních vrstev společnosti, kde je podíl kanibalů vyšší, k méně rozežraným, kde podíl kanibalů není tak dusivý, je instinktivní, avšak naprosto věrné napodobování přirozené moudrosti krysího společenství. Střídmý životní styl jako obrana před „pohlcením“ není nový jev. Vynalezl ho řecký filosof Anthistenés a byl označen za kynismus. Mezi nejslavnější kyniky patřili Diogenés, Dioklecián, nebo Lev Tolstoj. 

Instinktivní kynismus dnes vyznává obrovská část mladých lidí, kteří odmítají být vtaženi do „krysího honu“ za kariérou a penězi. Je jim zatěžko používat nízké intriky v boji o místo čtvrtého asistenta pátého manažera. Chtějí se osvobodit od kanibalů-krys. Zatím jde jen o podvědomou reflexi, ale problém ohrožení civilizace ze strany kanibalů-manipulátorů znamená dnes naprosto novou výzvu, dosud ještě nedostatečně rozpoznanou a prakticky mimo veřejnou debatu. Nicméně myšlenka izolovat se od kanibalů a nevstupovat s nimi do styku je velice potřebná.

Altruistická terapie
Je docela možné, že se na tyto nelidské kreatury najde účinnější lék. Musí se najít. Už jen proto, že navzdory ujišťování hédonistických misantropů a umanutých libertariánů není egoismus v žádném případě podporován přírodou:

„Zjistili jsme, že evoluce vás potrestá, pokud jste sobecký a krutý,“ říká vedoucí autor amerického výzkumného týmu a profesor mikrobiologie a molekulární genetiky Christoph Adami. „V krátkodobém horizontu a proti některým specifickým oponentům mohou některé sobecké organismy získat výhodu. Avšak v rozsahu evoluce nemá egoistické chování podporu.“

Článek s výsledky této studie byl publikován v časopise „Nature Communications“ a je založen na teorii her, která se používá v biologii, ekonomii, politologii a mnoha dalších vědeckých disciplínách.  Posledních třicet let výzkumu se z velké části zaměřilo na původ kooperace, protože ta se vyskytuje v mnoha formách života, od jednobuněčných organismů až po člověka.

Autoři této studie, Christoph Adami a Arend Hintze, měli obavy, že následování strategie nulové determinace (ZD – Zero-determinant strategy) by fakticky zničilo spolupráci a vytvořilo svět plný sobeckých tvorů. Proto použili počítačové algoritmy k simulaci stovek tisíc experimentálních her a zjistili, že strategie ZD nemohla vzniknout evoluční cestou. Zatímco takovouto strategii je výhodné používat proti soupeřům, kteří ji neznají, naprosto špatně funguje proti jiným ZD-hráčům.

„V situaci vývoje různých populačních strategií potřebujete další informace, abyste přesně odlišili jednoho od druhého,“ říká Adami.

„Jedinou nadějí na přežití ZD-hráče bude znalost, kdo je jeho soupeř, “ doplňuje Hintze. „ZD-hráči budou vyhrávat pouze do chvíle, kdy zbudou už jen samí ZD-hráči, proto z dlouhodobého hlediska budou muset opustit své sobecké strategie a začít více kooperovat. V takovém případě však už nebudou ZD-hráči.“

 

Učit se od mravenců
Spolupráce je základním atributem lidské společnosti, ale i celého světa zvířat. Mravenci žijí v koloniích. Lvi loví ve skupinách. Včely dělnice pracují pro celé včelstvo a dokonce umírají, aby ochránily úl.

Konflikt mezi individuálními zájmy a veřejným zájmem mátl vědce po mnoho desetiletí. Trio výzkumníků (biolog Thomas Flatt, matematik Timothy Killingback a švýcarský programátor a populačního biolog Jonas Bieri) vyvinulo unikátní model, který teoreticky vysvětluje přínosy spolupráce. Podle jejich závěrů altruisti nejenže přežívají, ale prosperují a udržují své počty v dlouhodobé perspektivě. Přínos nového modelu, podle názoru jeho hlavního tvůrce Flatta, spočívá především v mimořádné jednoduchosti a zároveň v univerzálním přístupu, který lze aplikovat na všech biologických úrovních „od hmyzu po člověka“ (Proceedings of the Royal Society B:. Biological Sciences).

Současně americký antropolog Samuel Bowles, který shrnul všechna dostupná archeologická a etnografická data, dospěl k závěru, že úroveň agrese mezi tlupami paleolitickými lovců-sběračů byla dostatečně vysoká na to, aby zajistila distribuci genů odpovědných za altruismus uvnitř lidské tlupy. Navzdory tomu, že nositelé „altruistického genu“ častěji umírali a zanechali po sobě méně potomků ve srovnání s egoisty vlastního kmene, „altruistický gen“ se přesto musel šířit – za podmínky, že přítomnost oddaných altruistických hrdinů v kmeni alespoň mírně zvýšila šance na vítězství ve válce se sousedy. 

Nemluvňata a šimpanzi náš vzor
Pokud morálně naprosto degradujeme, budeme se učit od našich menších bratrů:

Experimenty s půldruhého roku starými dětmi a s mladými šimpanzy ukázaly, že oba druhy jsou ochotni nezištně pomoci jinému jedinci v obtížné situaci, pokud dokážou pochopit, co obtíž způsobilo a jak ji překonat. Nesobecký altruismus u šimpanzů se poprvé podařilo dokázat teprve v přísném experimentu. Bývalé pokusy tohoto druhu totiž skončily neúspěchem, protože během experimentu, který měl demonstrovat altruismus, se šimpanzi museli dělit s někým jiným o potravu. Tentokrát však experimentátoři od nich nevyžadovali tak silnou oběť a všechno dopadlo podle očekávání. (Felix Warneken, Michael Tomasello: Altruistická pomoc mezi lidskými kojenci a mladými šimpanzi. Science. 2006. V. 311. P. 1301-1303.)

Doufejme, že se poučit dokážeme.

Tak nějak ten náš život vezdejší v kostce:

Námět na Oscarový Kinohit:

Ilegální migrant z Afriky, jde náhodou kolem Notre-Dame a najednou vidí kouř, volá hasiče a záchranku (z telefonu, který mu poskytla neziskovka) a běží směrem ke katedrále. Vidí, že v ní jsou lidé, rychle je varuje a snaží se jich co nejvíce dostat pryč. Katedrála se hroutí, ilegál vidí, že trámy zatarasily cestu homosexuálnímu páru s 10 adoptovanými dětmi. Snaží se je přenést kolem hořících trámů. Když se mu to podaří, vidí, že hoří kříž a tak ještě utíká pro něj, i když je jiného vyznání. Trámů už je, ale moc a tak zahyne v plamenech…
Vše zjistí novináři a po pravdě ten příběh napíší, pak mu prezident dá vyznamenání in memoriam, a namísto katedrály pak postaví jinej dům, kterej je v souladu s jeho vírou, jako výraz vděčnosti…
A teď to nejlepší: “Hlavní roli hraje Jan Hrušínský!” (samozřejmě obarvenej na tu Africkou barvu) Režie Jan Hřebejk, Produkce ČT, hlavní ženská role novinářky Emma Smetana…


Jste žena?

A vážíte si sama sebe? Chcete, aby si lidé vážili žen a tím i Vás? Co pro to udělat? Stát se chlapem v druhu povolání, abyste dokázala, že se jim vyrovnáte? Chcete být popelářkou, karatistkou, kulturistkou, nebo feministkou, Sluníčkářkou, co bojuje za rovnoptávnost žen? Nebo proti ,,špatným mužům"? Těm ,,fašistům", jak se dnes říká každému, koho nemám rád.

Nestálo by za to se zamyslet nad zcela jinými hodnotami, kterými se pojem ŽENA stane opět důstojným?

A skutečně si myslíte, že takto dosáhnete toho, aby si Vás lidé vážili?


Jste ČLOVĚK?

A vážíte si sám sebe? Chcete, aby si lidé vážili pojmu ČLOVĚK a tím i Vás? Co pro to udělat?

Myslíte si, že je dobré vše, co bylo včera všemi chápáno, jako normální, dnes zavrhnout a nahradit výstřelky, zvrácenostmi?

A skutečně si myslíte, že takové lidstvo má nějakou budoucnost?


Kam kráčí lidstvo?

Při shlédnutí různých výstřelků, úchylek, které jsou dnes společností nejen tolerovány, ale nenápadně zvýhodňovány, jako cosi ,,nového a lepšího" je jistě namístě si položit otázku, jestli ve vesmíru může takové lidstvo být zachováno. Ač ,,moderní pokrokáři" tvrdí opak, přesto to nezmění nic na tom, že podléháme přírodním zákonům a druh, který se zvrhne zatím vždy vyhynul....


Přišlo mi emailem - pokud jste se nenarodili včera a v Buselu, asi to lehce pochopíte:

Výkřik ještě ne úplně dobře zmanipulovaného zoufalce:

 „Ale banánů máme dost, tak co" !!! 

Je to k smíchu či k pláči, rozhodněte sami.

Toto je krutá realita dnešní doby:

1. revize kotle (800-1500), 

2. revize komína (800-1000),

3. v elektřině platím nesmyslné větráky či slunce, 

4. ve vodě platím Francouze,

5. v tabáku neziskovky

6. uhlí už je dneska drahé jako svině, a je čím dál horší kvality

7. cenu dřeva vyšroubovali na šílenou výšku kvůli nesmyslným štěpkám pro skopčáky

8. zakázali mi kouřit v hospodě

9. vnitráci mě sledují na internetu, kdekdo mě může udat za cokoli, všude mě sledují kamery

10. kdekdo mi může vlézt do baráku na kontrolu čehokoliv

11. když chci jet někam autobusem, tak abych si na tu cestu už šetřil dopředu

12. platím na auto pojistku, dálniční známku, kontrolu u doktora, technickou, mám nařízené pneumatiky, spoustu vybavení, které musím nesmyslně měnit!

13. k doktorům musím dojíždět a když jdu do lékárny, tak s e nestačím divit

14. v krámě kupuji jedovaté potraviny

15. výrobky nikdo neopravuje, všechno se vyhazuje

16. na baráku, který jsem koupil za zdaněné peníze, musím stejně platit daň státu, pojištění, a musím ho z něčeho udržovat, aby mi   nespadl na palici

17. kamkoli vlezu na úřad, platím nějaké poplatky, a ještě na mě čumí jak na otravný hmyz 

18. Halík, Hermann, Benda, Kalousek, Schwarzenberg, Sobotka a řada dalších darmojedů, které platím, ze mě dělají venkovského burana a nevzdělaného pitomce.

19. Jako osoba samostatně výdělečně činná MUSÍM každý měsíc zaplatit 4500,-Kč na nemocenskou a sociálku i když nevydělám ani korunu

20. Obvodní lékař za mne účtuje tisíc korun, i když k němu roky nechodím. Už je tam jiný lékař, nikdy mne neviděl, já jeho/nechodím k lékaři/, ale účtuje za to, že ,,jsem v kartotéce“.

A mohl bych pokračovat...

Už mě to fakt pořádně štve !!!!!! Kdekdo se mi snaží vnutit, že můj největší nepřítel je Rusák....Houby... Můj největší nepřítel je tenhle stát a jeho politici.....

Žádný Rusák, žádný soused, žádný normální člověk mě tak zavile nepronásleduje a neokrádá, jako tihle noví feudálové, který sedí za moje, ale i vaše peníze ve vládě, parlamentu, senátu, ale i v jiných kancelářích státní  správy a státní moci !!!!

Pan George Orwell by sám sebe musel pochválit za svou jasnozřivost, popsal nám dopředu, už v roce 1950, vše ve svém románu s názvem 1984…a protože vše jde podle této knihy, může si tam každý přečíst, jak se mu bude žít zítra…a bude to skutečná hrůza…dokonce i pro Sluníčkáře, Feministky a Devateropohlaví…

 

P.S. Kdybych věděl, že jde jen o ty banány a jinak bude vše mnohem horší, nikdy bych nešel zvonit klíči na náměstí…

 

Život vezdejší ve zkratce:

Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů,

 (* 14. května 1950 Žirovnice) je český psychiatr, pedagog, premonstrátský jáhen a esperantista.

 Působí v Pelhřimově.

Co se stalo s naší dobou?

Zažíváme vážnou krizi? Proč mají najednou lidé
pocit, že se něco zlomilo, a cítí se zklamaní? Co nás v budoucnosti čeká?

Každý student lékařství je už od prvního ročníku studia veden svými profesory k tomu, aby si u každého pacienta položil dvě zásadní otázky -
proč a jak.

Proč má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k určení choroby.
Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hledání cesty k uzdravení.

Je-li naše společnost nemocná, a ona bezesporu nemocná je, klademe si obě otázky všichni.

Až na několik vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné
starosti, než jaké musí řešit lid obecný.

Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunismus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo hédonismus.

Z mého pohledu nepůsobí v této zemi tajemné
abstraktní -ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby.

1-Ztráta studu,

2--rozvoj společnosti bez respektování přirozených

společenských norem

3- pocit tíživé bezmoci.

Diagnóza

"Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Těmito slovy zhodnotil student z Asie
svůj roční pobyt v České republice.

 Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu.

Z české kotliny se kamsi vytratil stud.

Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu.

Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo.

Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět?

Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací prostředky, které z
banality dělají tragédii a z tragédie banalitu.

Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby.

 

Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu.

Z pořadů některých televizních stanic, které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron...

Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály.

Kdykoli stojím jako soudní znalec z oboru psychiatrie u soudu, který projednává činy mladého delikventa, mám skoro pokaždé tendenci na lavici obžalovaných posadit systém, který vládne v této zemi a jehož jsou mladí
lidé obětí.

Ale koho to zajímá? Politiky v žádném případě!

Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politiky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne!
Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných z předvolebních plakátů tak snadno a rychle shoří pod jeho kotlem. A nikdo se opět za nic nestydí.

Místo domu barabizna
Pokud chtěl kdysi zedník postavit pevné a rovné stavení, potřeboval k tomu kromě kamenů a cihel ještě maltu a olovnici. Maltu, aby držela pohromadě jednotlivé kameny a cihly; olovnici, aby stěny byly rovné.

Stavitelé moderní polistopadové společnosti začali sice ke stavbě používat ekonomické kameny a právní cihly, tedy stále nové a nové zákony a předpisy, ale absolutně odmítli používat pojivo a ctít svislou rovnou stěnu.

Kladou cihlu na cihlu bez malty, která se míchá z pokory, štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, střídmosti a činorodosti.

Dřív se této pojivové směsi říkávalo sedm hlavních ctností.

Z olovnice, která se řídí přírodním zákonem gravitace, si udělali kyvadlo.

Mimo jiné je u staveb běžné, že se kameny dávají do základů a cihly na ně.

Tedy zákony jsou nad trhem, ale u českého projektu je tomu naopak. Trh jako by byl nadřazený zákonům.

Bez malty a s kyvadlem v ruce se dá postavit leda tak barabizna. Tolik k diagnóze.

Terapie

Jsou dvě řešení.

Buď to nepovedené stavení zbourat, anebo z něho zavčas utéct.

 V prvním případě by šlo o revoluci, ve druhém o emigraci.

Pokud bych jako léčebnou metodu navrhl revoluci, mohl bych být zažalován za trestný čin poškozování cizí věci. Skutečně cizí věci.

Obávám se totiž, že už nám v této zemi nepatří ani ta vratká barabizna.

Pokud bych navrhl terapii emigrací, může mi být položena otázka, kam utéct.

Do některého evropského státu určitě ne, protože evropský dům opravují ti samí architekti, kteří nám pomáhali s projektem stavby oné vratké chatrče.

Staví také bez mravnosti a s kyvadlem v ruce.

Třetí chorobou je epidemicky se šířící pocit bezmoci.

Nějak se v něm začínáme postupně utápět všichni.

Jednou za několik let je nám sice hozen záchranný člun v podobě voleb, ale brzy se ukáže, že i on je děravý.
Zklamání vystřídá bezmoc.

A právě ona bezmoc spojená s pocitem bezvýchodnosti je silně nebezpečná.

Trvá-li dlouho, začne se měnit v agresi.

 A ta tady již je. Dokonce i mezi školními dětmi lze zachytit její silný nárůst.

Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrácený životní styl, který nám našeptává: "Žij bohatě navenek a chudě uvnitř!"

Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci...

Potom i mně samotnému nezbude nic jiného, než abych zamkl ordinaci, přestal diagnostikovat, navrhovat terapie a utekl se schovat. Rovnou mezi šílence.

Nebude v tom ani trochu zbabělosti a nebudu tam sám.

Bez vnitřní proměny a bez pokání tam skončíme brzy všichni!

 

Delegitimizace bílého muže - proč neprotestují ochránci práv, moralisté a Pravdoláskaři proti zjevné nenávisti?

Paul Craig Roberts
 

Paul Craig RobertsJe známo, že bílý muž je delegitimizován. Genderová studia a studia zaměřená na černošskou populaci, Hispánce a politiku identity od 80. let minulého století démonizují a vedou k nenávisti bílých mužů. Ale odkud získávají tyto speciální zájmové skupiny, které jsou plné nenávisti, moc? Odpovědí je, že jim ji předali slabí a neschopní bílí muži.
Byli to právě bílí muži, pracující jako administrativní pracovníci na univerzitách, kdo vytvořil studijní obory, zaměřené na propagandu proti bílým mužům, nazvané genderová studia a studia černošské populace. Jsou to právě bílí muži v řadách Demokratické strany, kdo podporuje politiku identity - ideologii, která na bílé muže klade zodpovědnost za veškeré zlo ve světě.Nejnovější zhroucení obrazu bílého muže předvedl rektor univerzity Notre Dame (ve státě Indiana, USA). Katolíci, kteří byli sami kdysi přehlíženi ve Spojených státech a Velké Británii, se podle duchovního Johna Jenkinse, rektora této univerzity, provinili tím, že si v hlavní budově univerzity Notre Dame nechali od Luise Gregoriho vytvořit v roce 1880 nástěnnou malbu. Z hlediska politiky identity, která nyní vládne dokonce i katolickým univerzitám, je na malbu z roku 1880 v 21. století nahlíženo jako na vyobrazení domorodých indiánů ve stereotypních submisivních pózách před bílými evropskými průzkumníky. Zde.

Vsadil bych se, že většina Američanů by na tuto malbu nepohlížela tímto způsobem. Ale v Americe vše určuje jen hrstka lidí.

Rektor univerzity Notre Dame se rozhodl, že univerzita vyřeší tento „přestupek“ tím, že nechá nástěnnou malbu zakrýt.

Jedinou inteligentní osobou na univerzitě Notre Dame je student práva Grant Strobl, který řekl, že „pokud přijmeme kritérium pro posuzování předchozích generací na základě současných norem, můžeme dosáhnout bodu, kdy již nezůstanou žádné úspěchy, které by bylo možné oslavovat“.

To je dobrá myšlenka, ale šel bych ještě dál. Malba Luise Gregoriho nebyla zamýšlena jako zobrazení podřízenosti domorodých Američanů bílému muži. Je to jen další případ vyobrazení skutečné historie, kterou s tichým souhlasem rektora univerzity Notre Dame nahradí falešná historie.

Chvíli o tom přemýšlejte. Je malba Luise Gregoriho jediným obrazem, jediným uměleckým dílem, které může být chápáno nebo mylně interpretováno tím způsobem, že je urážlivé?

Co potom taková ikonická fotografie, na níž je zachyceno vztyčování vlajky v bitvě o Iwodžimu? Není snad tato oslava amerického triumfu nad Japonskem necitlivé a urážející pro Japonsko? Kolik existuje vojenských památníků, které nelze chápat jako urážku někoho jiného? Kolik existuje obrazů, zachycujících válečné nebo náboženské scény, které nemohou být z hlediska politiky identity či nějaké chráněné skupiny urážlivé? Co se stane s historií a literaturou, když budeme muset předstírat, že se události nestaly, protože jsou pro někoho urážlivé? Je všem westernovým filmům předurčeno, že upadnou v zapomnění? Kolik skladeb přežije, když je začneme podrobně zkoumat - například píseň „Baby Its Cold Outside”? A co třeba „Let's Spend the Night Together“ od Rolling Stones nebo „Why Don’t We Do It In the Road?“ od Beatles? A co raperské písně? Jelikož černoši jsou díky kategorii „upřednostňovaná menšina“ řazeni výše, než bílé ženy, proč není považováno za rasistické, když bílá žena vzdoruje sexuálním návrhům černého muže? Víte, kam tím mířím. Nebere to konce. Mnoho z těch lidí, kteří silně prosazují politiku identity, se budou divit, až se to obrátí proti nim.

Západní civilizace je vystavena útoku urážek. Kolaps je viditelný všude. Dokonce ani nejprestižnější katolická univerzita v Americe neumí ubránit historickou nástěnnou malbu. Bude Ježíš další na řadě? Ježíš vyhnal z chrámu židovské kupce a směnárníky. Neznamená to, že je antisemitský nebo sebenenávistný Žid?

Kategorie, které se dnes používají a jsou spojeny s tak velkou autoritou, nedávají žádný smysl. Neexistuje nic takového, jako bílá a černá rasa. Existuje mnoho různých bílých národností a etnik, jako např. Němci, Italové, Francouzi, Skandinávci, Slované, Holanďané, Řekové, Angličané, Irové, Skotové a další. Podobné je to i pro černochy. Masajové nejsou Zuluové. Tutsiové nejsou Hutuové.

Není pochyb o tom, že evropské národy napáchaly mnoho zvěrstev, především proti sobě navzájem, a stejné je to i s černošskými kmeny. Není to tak dávno, kdy v roce 1994 Hutuové povraždili milion Tutsiů - 70% populace Tutsiů - během genocidy ve Rwandě.

Stejně tak, jako není protiamerické kritizovat Spojené státy, tak také není antisemitské kritizovat Izrael, není sexistické kritizovat ženu, a není to rasistické, když je kritizován černoch.

Otroctví není problém černých/bílých. Během historie bylo zotročeno více bělochů, než černochů. Jak zdokumentoval Karl Polanyi ve své knize Dahomey a obchod s otroky, zotročování černochů má původ v otrokářských válkách černých králů Dahomey. Evropané si kupovali otroky z černošského království Dahomey.

Politika identity obrátila západní civilizaci proti sobě samé. Ti, kteří uplatňují status oběti, získali mnoho práv, která však porušují rovnost před zákonem. Jsou jim přidělovány kvóty v rámci přijetí na univerzitu, jmenování do funkce, přijetí do zaměstnání a povýšení. Mohou vznést obvinění vůči osobám evropského původu za necitlivost a rasismus - když si špatně vyloží jazyk, určité výrazy, řeč těla, výrazy obličeje, umělecká díla a vědecké teorie, a budou to chápat jako projev rasismu. Ženy získaly podobnou moc nad muži. Genderová studia a studia zaměřená na černošskou populaci přepisují historii, aby prezentovali bílého muže jako hrozivější a nenávistnější postavu.

Feministické a rasové menšiny mohou učinit štvavá prohlášení, volající po smrti bílých mužů, aniž by z toho byly vyvozeny jakékoli důsledky. Jistá prohlášení nepodporují přívětivé vztahy mezi rasami a pohlavími: Například prohlášení Rudyho Martineze, studenta Texaské státní univerzity - „běloši jsou ohavní,“ „Nenávidím vás, protože byste neměli existovat,“ „smrt bělochů bude znamenat osvobození pro všechny“; Lisa Anderson-Levyová, děkanka univerzity Beloit College uvedla, že „bílá rasa představuje existenciální hrozbu pro společenský, politický a ekonomický život v USA“; profesorka Christine Fairová na Georgetownské univerzitě, která s největší pravděpodobností chtěla urazit komisi Senátu a Kavanaugha (soudce Nejvyššího soudu Brett Kavanaugh, pozn. překl.), řekla: „Podívejte se na ten sbor kompetentních bílých mužů, ospravedlňujících uzurpující nároky sériového sexuálního násilníka. Všichni z nich si zaslouží bídnou smrt, zatímco feministky se budou smát, až budou naposledy lapat do dechu. Bonus: vykastrujeme jejich mrtvoly a nakrmíme jimi prasata? Ano.“

Navíc tato prohlášení svědčí o privilegovaném postavení žen a „preferovaných menšin“, kterého dosáhly vůči bílým mužům. Každý bílý student, děkan nebo profesor, který by učinil takové prohlášení o černoších a ženách, by byl propuštěn a zavržen. Vzpomeňte si například na vedoucího inženýra Googlu, který byl propuštěn za prohlášení, že muži a ženy mají odlišné vlastnosti a jsou dobří v různých úkolech. Jednoduché sdělení očividné pravdy se stalo přestupkem, za který byl vyhozen...


Je jedno prosté řešení všech politických a společenských krizí. Kdyby jeho princip byl přísně a spravedlivě uplatněn ve všech oborech a sférách společnosti v každém národě, rychle by se systém navrátl do normálnějšího stavu. Pochopitelně nejde jen o rozkrádání, ale i ničení rodin, manželství, pojmů žena a muž, mužství, národní hrdost, vlastenectví, a mnohé další. Kdo poškozuje národ a lid, slouží cizím zájmům, je ,,zlodějem historické národní cti" a tím rozrádá ,,státní poklad" nehmotné, ale o to cennější morální hodnoty. 

Přeji Vám všem všechno dobré do Nového roku. Mnoho sil, ostré oko, pevnou ruku, žhavé srdce, pochopení pro druhé, soucit s těmi, kdo jsou jej hodni, přísnost k těm, kteří si ji zaslouží.

A MÍR PRO SVĚT, ČLOVĚKA, PŘÍRODU I VESMÍR...

Z.Fritz

Je NUTNÉ, aby lidé neupadali do apatie, ale snažili v rámci svých možností, chránit a vytvářet pozivní principy. Aby se snažili především měnit sebe a své chápání světa, aby působili pozitivně a ne destrukčně na své blízké okolí.

Blíží se nám Nový rok. Už chodí PFka:

A co je nového v v tom našem EU

Den nenávisti

Přežili jsme Den nenávisti a člověk si musí položit otázku: ,,…co bude příště?“ Dnes nosí ,,láskyplný“/a skutečně ústa jsou toho slova plná až k zalknutí/ dav uřvaných, rozvášněných a nenávistných lidí šibenice a transparenty, v nichž si přejí něčí smrt. Co asi budou dělat z rok? Pokrok přece musí být… Budou už střílet ve ,,jménu lásky“, nebo ,,jen“ zapalovat auta a rabovat obchody? Místo šlapání po květinách se budou ničit hroby? Státní symboly se ničí už dnes, vlajka se strká do ženského přirození…a to je ta cesta ,,nového člověka“, pokrokového a povzneseného nad středověkou bezcitnost? Ať tak, či tak, bude jim k tomu příští rok zase zpívat hlas paní Kubišové: ,,…ať mír zůstává s touto krajinou“, proč? Protože se to nosí, je přece ,,správné“ mluvit o míru a stavět základny pro jaderné rakety, vyvolávat barevné revoluce, aby zahynuly tisíce lidí, ve jménu ,,demokracie“, shazovat bomby, aby byla zachována lidskost, zavírat domácí obyvatelstvo, když si jen dovolí na něco upozornit a platit davy cizích provokatérů z vlastních řad pro státní převrat za peníze národa. Proč? Protože to chtějí… ONI, ve jménu svého prospěchu. Ať mír zůstává s touto krajinou…a šibenice ať nám pokynou…? Lásko, nevymřeš po přeslici, zpívá paní Rottrová…zní to tak pěkně, škoda, že se při tom vysmívají tělesnému handicapu svého ,,nepřítele“…a jejich následovníci už mu veřejně přejí smrt a těm, kdo na něj neplivou, přejí totéž. Ať mír zůstává s touto krajinou…nezůstane, protože nenávist nikdy k míru nevede. Jak asi bude vypadat příští ,,Sedmnáctý“? Budou hořet domy, bude se střílet, vyhazovat ,,nepřátele /třeba to budou vaši rodiče, nebo děti/ z oken“, budou se sousedé vraždit, aby ONI byli spokojení? A dav si bude zpívat o krásné České zemi, která je prý Bohu milá…na koni místo Václava bude Pirát a bude zdarma rozdávat fet, aby byl lepší ten náš svět?

Kdo ví, co nás čeká, snad svobodný Tibet českého Dalajlámy, nebo Šibeniční Praha, matka všech běd? Kdo ví? Jedno je ale jisté. Řev, nenávist, levné drogy, požehnané perverznosti a pohrdání vlastním národem to jistě nevede k míru a Láska možná nezamře po přeslici, ale bude pověšena na Václaváku.

Mír se přežil a byl nahrazen podobným slovem s jiným obsahem. Je to už jen žvanec v ústech lhářů. Přežvykují ho, vyplivují na slaboduché a krmí jím duté hlavy naivních aktivistů, jejichž aktivita je dovede jen k vlastním trpkému prozření…a nás ostatní k trpkému konci.

l17.istopad – Den nenávisti, nebo Den lží? Den dětí, které bojují za cizí zájmy proti svým rodičům s nadšením vlastenců, neznajících a neuznávajících slovo VLAST? Kdo ví? Oni ne… Po otřepaném sloganu Proletáři všech zemí, spojte se, zaznívá slovně nevyřčeno Neomarxisti celého světa zrušte svět, je překonán a musí být nahrazen tím ,,naším“, jediným spravedlivým, plným lásky /k nám, jak říkají ONI/ a odsouzením vás /…těch všech ostatních, než jsou ONI/. Nuž vzhůru do dalších dnů…

Pokud se lid tohoto národa nevzpamatuje, pak bude vyhuben po právu, protože apatie a lhostejnost nevede k životu, ale zániku. Najdeme konečně skutečný význam slov Láska, Spravedlnost, Národ a Víra? Kdo ví? Přežijeme-li, povíme si to při dalším ,,Sedmnáctém“…

Je pěkné zavzpomínat, je chytré se při tom pěkně nastrčit do popředí a žvanit vzletné fráze, ale otázka je ne odkud kráčíme, kam vlastně?

Zpevňujeme dálnice pro americké tanky, aby mohla válka ,,dobře probíhat“, až ji USA spustí s naším pochlebováním.

Bojujeme za Prahu tím, že jsme se zapletli do bojů v Afghánistánu – prý jim to tam ,,pořešíme“, když to nedokázala ani velká Ruská armáda, za to už stojí umírat…je to přece za Prahu řízenou Pirátem…

Hlavní město našeho jubilejního státu povedou Piráti…po celé generace všichni chápali slovo ,,pirát“, jako pojmenování něčeho velmi špatného – loupení, vraždy, potápění lidí a všechny možné zločiny. Kromě Pirátů by nikdy nikdo nechtěl, aby mu vládli Piráti.

My ano… Piráti nás osvobodí, prý: …hrrr na ně…, ale na koho asi? Osvobodí, ale od čeho asi? Asi od předsudků, jak říkají mladí – budou tam Piráti, bude ,,matroš“ – tedy nějaké to ,,kuřivo“, zahulíme… Dokonce ani to jediné, co mohli přinést, tedy slibovanou svobodu internetu, není nikde vidět, ba naopak.

Německá vůdkyně si z balkonu v Praze obhlíží okolí, připomíná to určité dobové fotografie…

Homosexualita, inkluze, emancipace, multikulti, Kalergiho plán, válka ve dveřích, sexuální skandály v církvích, ale papež oslavuje homosexualitu omotán duhovou šerpou, ale postavit se proti hanobení Ježíše, to neudělá a mnohé další ,,výdobytky“ si neseme tímto výročím do ,,nové doby“. Bude v ní ještě existovat Česká republika? Moc nadějně to nevypadá…

Tak se můžeme v tento den zamyslet nad ,,nadsázkovým návrhem“ nové vlajky Prahy, nebo snad přímo České republiky?

Je tam vše, co prý ,,potřebujeme“, co je nám nabízeno: …národ mlčících prosťáčků – Koblihů v americkém hávu, řízený piráty…na cestě…za čím asi?

 

Vyšší princip záchodového prkénka…

Tak nám manželka koupila nové záchodové prkénko a já jej hned namontoval. A je to zvláštní, jako by s tím prkénkem vstoupilo do našeho života něco pozitivního. Což zní směšně, nebo jako nadsázka či ironie. Ale vlastně to není vůbec legrační a je v tom hluboké a docela hrozivé zjištění.

Pravda, vzpomenul jsem si sice ihned na jednu docela dobrou komedii Hon na myš, kde ústředním sloganem byl výrok – …bez špagátku by byl ve světě chaos, ale u prkénka je podstata zcela jiná a smích nevyvolá.

Prkénko je samo sklápěcí a já se přistihnul, že se se zalíbením vždy dívám, jak se pomalu sklápí, až měkce dosedne na keramickou základnu. Dívám se, zpytuji své nitro a přemýšlím, co mne na tom tak fascinuje.

A náhle přichází pochopení! To poselství prkénka je poznání: ,,konečně něco funguje“, ,,…v něčem je řád a něco dává smysl“.

Když pozorujeme svět, myšleno ten náš, lidský, tak jediné, co člověka musí okamžitě napadnout, je slovo CHAOS. Toto slovo výstižně charakterizuje ten základní ,,rys našeho světa“. Všechno včera ,,normální“ je dnes označeno za špatné a všechno včera nazývané úchylným, nenormálním, nezákonným a nemorálním je oslavováno jako cosi nádherného, pro co stojí žít. Pokud člověka právě nevytáhli z inkubátoru, kam se dostal po umělém oplodnění a byl tak ,,vyroben“, jak se třeba říká o ,,výrobě hovězího skotu“, a má-li za sebou nějaké ty životní zkušenosti, pak musí být totálně zmaten. Jak mohou být sexuální úchylky chvályhodné, proč mám mít pochopení pro feťáky, kteří zaberou cizí dům, proč je lhaní náhle správné, proč si mám nadávat za to, že nejsem homosexuál, proč mám nenávidět někoho, nebo dokonce celý národ proto, že mi to někdo poručí i když mi dotyční ničím neubližují, proč se mám stydět za to, že jsem běloch a nejsem muslim, proč mám vše, co jsem pracně získal vlastní prací, odevzdat někomu, kdo to pouze chce a ničím se na tom nepodílel, ještě navíc mnou pohrdá, proč mám sebou pohrdat za to, že o sobě odjakživa vím, že jsem muž a ani na tom záchodku nejsem šokován, cože to mám na těle a nechci se toho zbavit, abych udělal radost nějakým ,,aktivistům“. Na jedné straně mám odsuzovat muže, že se podívají na ženu, když ona chodí úmyslně téměř nahá a je to ,,její právo“. Na druhé straně mám vysoce ctít ženy, které se chtějí plně vyrovnat  mužům ve všem mužském, být ženskou pro ně už není dost velká ,,výzva“, chtějí se poměřovat s muži i fyzicky. Mám v morálním pohrdání odsuzovat někoho, kdo pronese vulgární slovo, ale jiného mám za totéž obdivovat, mám u někoho odsuzovat nedostatek taktu, ale mám jásat nad ,,objevem“ v Paříži, kde zavádí veřejné močení mužů, zřejmě abychom přišli o důvod to vyčítat přistěhovalcům.  Ne, tento svět není pro normální lidi, dokonce ani pro morální, nebo s nějakým cítěním a vkusem, ani trochu není…a umělecký projev, kdy se na výstavách člověk představuje rozkuchaný, nebo se nosí po náměstích nad hlavou velké lejno – to je obraz lidstva vskutku velmi výstižný.

Kdysi jsem prováděl nějakou technickou zakázku v ústavu pro choromyslné. Tehdy jsem tam potkal, jak se tehdy ještě smělo říkat, blázna, kterému říkali Eda. Eda byl přátelské povahy a tak se kolem nás pořád motal. Jeho bláznivé nápady byly k zasmání a ani ve snu by mne nenapadlo, že se dožiji dne, kdy dojdu k následujícímu zjištění – strašnému zjištění. Blázen Eda je chytřejší, a jeho nejpitomnější nápady jsou ničím proti obyvatelům tohoto světa a jejich vůdcům. Že se pomatené, zvrácené a sebezničující nápady budou oslavovat v televizi, v novinách, že politici budou pochodovat s homosexuály s holými zadky, kteří se bičují, to bych jistě nikdy nečekal. Protože jsem zůstal normální, nemohu blázna pochopit. Ale vzpomínám si na rozhovory s dozorci v tom zařízení a oni říkali, že když byl blázen agresivní, byl zavřený do kobky a jídlo mu tam strčili tyčí. No, já nevím, ale bylo to vyzkoušené a fungovalo to, i když dnešní Slunkáči, kudrnáči, pankáči a ne/ziskovkáři by z toho dostali psotník a psinku. Ale proti těmto chorobám jsou dnes už přece injekce, a kdo se nechá očkovat, ten už se nebojí, aspoň podle reklamy…

V tom šíleném světě řízeném Edou a jeho přáteli/pacienty/ se pomalu vše vymyká z řádu a němá většina se s tím rychle a bez odporu sžívá. Pomalu tedy mizí jakýkoliv záchytný bod, o který by se normální mysl normálního člověka mohla opřít. Nastupuje jen šílený vír, chaos, bláznovství úředně požehnané, chtěné a vyžadované. Bláznovství jako ctnost, vyznamenání, hodnost i cíl. Nejsi-li blázen, pak musíš být fašista. Budeme tě honit, pomlouvat a časem se tě zbavíme. Svět patří bláznům a ostatní musí být odstraněni, aby bláznům nekazili náladu. Eda taky jezdil po celém blázinci na motorce, která neexistovala. Nevím, co by udělal, kdyby mu někdo tvrdil, že žádnou motorku nemá…

I když novým ,,stvořitelům světa“ to bude možná připadat divné, přesto je jisté, že člověk potřebuje nějaký jednoduchý, jasný a spravedlivý řád. Potřebuje to jeho nitro, dokonce i toho tupého konzumenta, který si ještě pořád myslí, že když bude mít dobrý žvanec, dovolenou a mobil, že má vše, co jeho duše potřebuje. Pardon, duši nezná, neuznává a popírá. Takže to opravím, místo duše budeme říkat hlava a břicho, základní oblasti člověka – dohromady ,,sexytělíčko“. Proč prchají lidé z civilizovaného přepychu do islámského státu? Protože tam je ještě nějaký řád, který lidem dává oporu. Ano, násilnou, despotickou, ale pořád ještě nějak pochopitelnou. Každý člověk, ještě než propadne úplnému rozkladu osobnosti, bude vnitřně toužit po nějakém řádu.

A když už je všude chaos, nepořádek, zvůle a úchylnost, hledáme řád aspoň v technických hračkách, robotech a počítačích. Stroje jsou naším dalším ideálem, protože v nich musí být řád, jinak by nefungovaly.

Snad proto je pro mne pomalu se sklápějící prkénko na záchodě mnohem užitečnější a dává mi větší pocit harmonie a řádu, než svět bláznů kolem mne.

Nepřipadá vám to smutné?

Ne?

Aha, rozumím…

Připadá vám to normální? Pak jste tady dobře a doma, budoucnost patří vám. Ani trochu vám nezávidím a moc se těším, až po smrti odejdu mezi nějaké normálnější obyvatele onoho světa.

Věřím, že existují ve vesmíru místa, kde není vládcem Eda, ale někdo jiný. A jestli vyrobíme ze zeměkoule jedny velké Bohnice, pak si myslím, že nás bude víc, kdo budeme chtít odjet někam hóódně daleko a už se sem, do Ráje choré, neziskové, homosexuální, emancipované, nebílé šílené mysli /RCHNHENM/, takzvaného ,,hnízda euromyšleníbláznivýchmyší“, už nikdy, ale skutečně nikdy, nevracet…a ani záchodové prkénko mne tu už neudrží…

Pěkně si to tady užijte…jó, abych nezapomněl …a pozdravujte toho svého Edu.

 

Hranice Ukrajiny – historie

Hranice Ukrajiny - poučme se z historie.

Ignorování dějin a neznalost historie nás kvalifikuje na kandidáty nového zotročení. Bible jasně zjevuje, že kde není poznání hyne lid. Ukrajina byla do roku 1654 nepatrný státeček, v rozmezí gubernie. Od roku 1654 do roku 1917 ruští carové darovali Ukrajině rozsáhlé území
na severozápadě, včetně Kyjeva. Kyjev byl původně prvním hlavním městem Ruska. To si musíte uvědomit. V roce 1922  daroval  Lenin Ukrajině východní území, zvané Novorusko. To je ono území, ve kterém se dnes vede válka. V roce 1939 daroval Ukrajině Stalin západní území a v roce 1945 po válce přidal k území Ukrajiny část naší první republiky, Podkarpatskou Rus. V roce 1954 daroval Chruščov Ukrajině Krym.

Ve světle této historie vzniku tohoto státu je absurdní tvrdit, že Rusko Ukrajinu dobývalo, nebo že ji chce obsadit. Tento historický výčet pohybu hranic Ukrajiny ukazuje, že tento stát vznikl díky Rusku a Sovětskému svazu. Jestliže se Rusové dozvěděli, že Spojené státy plánují v Sevastopolu zřídit svou vojenskou základnu, Krym si prostě vzali zpět, aby tomu zabránili. Nikdo nevytýkal Spojeným státům, že obsadil intervencí svých vojsk například v roce 1983 Grenadu. Grenada nikdy historicky nepatřila Spojeným státům. Nikdo nevyčítal  Anglii, že dobyla Falklandské ostrovy. Falklandské ostrovy historicky i geograficky patřily Argentině. Rusové se poučili v případě Krymu od Izraelců. Ti, zaútočili na Egyptská letiště doslova pět minut před jejich útokem na Izraelský stát v šestidenní válce v roce 1967, kdy se několik arabských států pokusilo zničit stát Izrael. Všimněte si, že od dob Napoleona byly na Rusko iniciovány útoky vždy ze Západu. Obě světové války byly iniciovány západními Evropskými mocnostmi. Při Norimberském procesu se hlavní americký soudce Tauler vyjádřil, že bez finanční podpory německé firmy I. G. Farben by Hitler nemohl začít válku. Tento Američan jistě věděl, že I. G. Farben, která například dodávala Cyklon-B na plynování Židů a národů, měla  smlouvu s americkou firmou „American – Oil“. To ukazuje, že hlavním iniciátorem světových válek nebyly národní vlády, ale nadnárodní monopoly, koncerny a bankovní skupiny, řízené od jednoho stolu. Začátek, a průběh obou válek to potvrzuje na několika záhadných událostech.

Studujte historii a získáte moudrost, identitu a poznání božího plánu s lidstvem. Poznání historie brání novému totalitnímu zotročení. Kdo iniciuje opět další válku v Evropě? Neměli bychom měřit dvojím metrem. Opravdu, neznalost historie je neomluvitelná. Záhadné události obou válek mají společný jmenovatel. Strany konfliktů byly řízeny z jednoho centra.

Jak je pro nás ekonomicky ,,výhodné" být v EU - ČTĚTE!!! ...a jásejte...

 

Francouzský ekonom Thomas Piketty se zamýšlí nad tím, kam odtékají peníze z Česka. Vzal si k ruce data z Eurostatu i z jiných renomovaných zdrojů a došel k jednoznačným závěrům. Nyní varuje před tím, že společná Evropa je dobrá jen pro některé. Jiným, například Česku, prý přímo škodí. Článek publikoval uznávaný ekonom Piketty už v lednu, nyní nicméně v Česku jeho překlad začal obíhat po sociálních sítích.

 
„V Paříži, Berlíně a Bruselu lidé nerozumějí nedostatku vděčnosti za obrovské sumy veřejných peněz, které ze svých daní posílají na východ. Ale v Praze a Varšavě se věci interpretují o dost jinak. Lidé tam zdůrazňují, že návratnost západních investic tady byla obrovská a že sumy, které si odtud západní investoři stahují, výrazně převyšují částky, které sem z Evropské unie přišly. Ve skutečnosti, když se podíváme na čísla, mají ti Češi a Poláci pravdu. Po kolapsu komunismu se postupně západní investoři (především Němci) stali majiteli významné části kapitálu v postkomunistické Evropě. Když vezmeme celkový objem fixního kapitálu (včetně budov), patří jim čtvrtina“ napsal v lednu letošního roku na svůj blog známý francouzský ekonom Thomas Piketty, který se zabývá otázkami příjmové nerovnosti. Jako nejvíce poražený stát z tohoto srovnání vychází jednoznačně Česká republika, což dokládá i přiložený graf.

 

Piketty přitom cituje data svého spolupracovníka Filipa Novokmeta. Výstižné je srovnání, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku. A kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích. Podle oficiálních statistik Eurostatu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách „odkloněno“ 7,6 procenta HDP. „V absolutních číslech to znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2 252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu „vrátilo“ 1,9 procenta HDP. To dělá 563 miliard korun. Česká republika je tedy v minusu 1 689 miliard korun za sedm let. Roční minus dosahuje 241 miliard korun. V přepočtu na výkon ekonomiky to dělá minus 5,7 procenta HDP,“ jak uvedla analytička Lenka Zlámalová v březnu na serveru Echo24.cz v článku ,,Z Česka se stal krmelec Evropy„, kde rovněž označuje Česko za ,,nejvíce poražený stát“, pokud jde o poměr přílivu eurodotací a odlivu dividend.

„Evropa bude muset překonat mnohé výzvy. Tou hlavní je obecný přesun celého světa směrem k příjmové nerovnosti. Evropa své občany neuklidní vysvětlením, že jsou na tom lépe než ve Spojených státech nebo v Brazílii. Nerovnost roste ve všech zemích a je podpořena fiskální soutěživostí, která odměňuje ty nejmobilnější. Evropa jen přikládá pod kotel. Nebezpečí kulturního izolacionismu a hledání obětního beránka může být s úspěchem odvráceno pouze tehdy, pokud dokážeme dělnické třídě a mladším generacím nabídnout skutečné strategie ke snížení nerovnosti a k investování do budoucnosti,“ píše dále Piketty.

 

„Samozřejmě, jeden by mohl rozumně namítnout, že západní investice umožnily nárůst produktivity předmětných ekonomik, a tím pádem na tom vydělali všichni. Ale východoevropští lídři nikdy neopomenou příležitost připomenout, že investoři zneužívají své dominantní pozice k tomu, aby udrželi mzdy na nízké úrovni a ponechali si přehnané marže,“ domnívá se Piketty.

Aktuální obrázek k nařízením EU

Téma dne:

Šílenci touží po válce - zkáza už není za dveřmi, ale stojí v nich.

A přesto nás v televizi krmí nekonečnými seriály o ničem, reklamami na vložky a jiné ,,věci života", přesto, že mocní otevírají dveře SMRTI... Lidem je to jedno, nevěří, že jich by se to mohlo dotknout, ale jaderné hlavice se jim vyhýbat nebudou a výrok Putina, že bez Ruska pro ně svět nemá cenu, mluví jasně - neprovokujte, nevytvářejte záminky pro třetí světovou NUKLEÁRNÍ VÁLKU. Pokud chcete spáchat sebevraždu, odjeďte na nějaký opuštěný ostrov a tam se sami vyhoďte do povětří, ale nás nechte být.

My, obyčejní lidé chceme MÍR!!!!

Nevím, jak vy, ale já věřím ve vyšší spravedlnost a ta každému nadělí to, co on naděloval jiným. Zavraždil jsi? Budeš zavražděn. Co asi čeká ty válečné štváče, kteří vraždí tisíce, možná i miliony lidí? Nelituji je, jistě si pak svůj zasloužený osud dosytosti užijí a pak si snad i vzpomenou a hlavně prožijí utrpení, které způsobili jiným. Nyní konečně na vlastní kůži...

parlamentnilisty.cz

 

Islamizace Británie v roce 2017.

Politici se nebojí, jim nic nehrozí, ale normálním lidem opravdu hodně. Analytik sepsal skutečně obsáhlou a tvrdou zprávu


Vazby mezi islámskými charitativními organizacemi a teroristy nebo extremisty vzrostly ve Spojeném království na rekordní úroveň. Islamista Azad Ali, který prohlásil, že podporuje zabíjení britských vojáků, byl jmenován ředitelem Muslim Engagement and Development, kontroverzní muslimské nátlakové skupině, která také radí britské vládě. To jsou dvě z nepřeberného množství varovných informací, které se objevují v textu Soerena Kerna, vedoucího pracovníka think-tanku Gatestone Institute v New Yorku, a vyšly pod názvem Islamizace Británie v roce 2017.
Následuje konkrétní, dlouhý výčet skutečných a utajovaných případů..
TO VŠE BUDE BRZO I TADY, NEKLAMME SE. DUBLIN, KTERÝ MÁ BÝT BRZO PODEPSÁN, NÁM SEM JEDNÍM PODPISEM NASUNE OBROVSKÉ MNOŽSTVÍ IMIGRANTŮ, ABY BYL STAV VYROVNÁN SE ZEMĚMI O KTERÝCH SE DOČTETE DÁLE. TO VŠE BUDE TADY.
SKUTEČNĚ JE VÁM TO JEDNO? ALE URČITĚ POTOM UŽ NEBUDE!!!!

Čtěte zde

TÉMA DNE, ALE I VŠECH NÁSLEDUJÍCÍCH

czechfreepress.cz

 

Přijmutím statisíců migrantů z Afriky ničemu nepomůžeme!


Proto jsem se nedávno na Sahaře zúčastnil konference na téma imigrace. Setkal jsem se tam nejen s politiky, ale i vědci a novináři z celé Afriky. Byl jsem hodně upřímný a musím přiznat, že to byla asi emocionálně nejvíce vyhrocená diskuse, kterou jsem na toto téma kdy absolvoval.

Hovořil jsem například o nutnosti společného boje proti převaděčům, korupci, chudobě a klimatickým změnám, kdy v řadě států Afriky dochází voda nebo je natolik znečištěná, že ji není možné ani po opakovaném čištění užívat ke konzumaci. Humanitární pomoc ze strany ostatních států je důležitá k zamezení hladomoru, ale neřeší základní problémy Afriky. V podstatě se jim tam totiž jen dodávají ryby, místo toho, abychom je spíš učili rybařit.

Evropa, ani nikdo jiný, ale není schopna vyřešit problémy Afriky. Afrika musí začít řešit své problémy sama a obrazně řečeno „opravdu vzít pruty do ruky“, nejen dál čekat na ryby, nic nedělat proti korupci a ani nekontrolovanému populačnímu nárůstu. Tato konstatování se samozřejmě velké řadě afrických politiků nelíbila, je to ale nezpochybnitelný fakt.

Evropská unie jako partner, nikoliv zachránce

Představy některých evropských politiků o vyvážení demokracie do Afriky se ukázaly opakovaně jako liché.Většina afrických zemí se osamostatnila před padesáti až šedesáti lety, a to je dost dlouhá doba na to, aby dokázaly zlepšit život svých obyvatel - že se jim to nedaří, má více příčin. Můžeme diskutovat například o tom, zda jejich samostatnost nebyla předčasná, protože neměli dost kvalifikovaných lidí schopných spravovat své země. Například belgické Kongo v době získání nezávislosti v roce 1960 mělo pouze 17 vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a s takovým množstvím se stát kvalitně řídit nedá.

I to bylo příčinou toho, že vlád se v mnoha případech zmocnili krutí diktátoři jako Jean Bédel Bokassa ze Středoafrické republiky, Idi Amin z Ugandy, jenž dokonce své odpůrce házel krokodýlům, Siad Barre ze Somálska a další, kteří mají na svědomí devastace svých zemí a stovky tisíc zavražděných lidí. K tomuto se pak váže problém s korupcí. Pokud představitelé afrických zemí budou na úřadech tolerovat korupci nebo budou sami zkorumpovaní, situace se v jejich zemích nezmění.

Jak už jsem ale zmínil, humanitární pomoc Africe je stále důležitá a jako EU chceme Africe pomoci. Nemůžeme tam však jen posílat peníze, které mizí v projektech bez jakéhokoliv výsledku. Pomoc musí být systémová a Afrika sama musí bojovat s korupcí a extrémisty. Nebo například s masivním výprodejem svého nerostného bohatství do Číny bez jakékoliv přidané hodnoty. Evropská unie pak může pomoci africkým státům například v oblasti zdravotnictví nebo životního prostředí.

V Evropském parlamentu proto dlouhodobě navrhuji zmenšit množství projektů v Africe a soustředit se na jejich efektivitu, kdy za příklad dávám Maroko, které v oblasti zdravotnictví, školství nebo infrastruktury udělalo díky systematické pomoci obrovský pokrok.

Přijímáním migrantů pomáháme udržet diktátorské režimy

Také jsem během konference zmínil, že náš populační deficit nemůžeme řešit dovozem kvalifikovaných lidí z Afriky. Tím jsem si vysloužil další vlnu emocí a nesympatií, ale drancování Afriky sebráním schopných lidí je cesta do pekel. Tím se situace v Africe rozhodně nezlepší. To je další fakt a představy řady afrických vládců, že budou financovat revitalizaci svých zemí z peněz zaslaných migranty v EU nebo v USA svým příbuzným zpět do Afriky, jsou sice pochopitelné, ale neměli bychom je podporovat.

Už i kvůli tomu, že podobné financování je při integrační politice nespolehlivé. Navíc přístup sání peněz z úspěšných lidí ve své podstatě podporuje chudobu a bohatnutí diktátorských a zkorumpovaných režimů. Peníze totiž získává opět jen pár vyvolených, není žádné systémové řešení.

V podstatě všem zúčastněným africkým politikům se také silně nelíbilo, když jsem mluvil o tom, že nemůžeme za kolonizační politiku. To byl rozhodně nejintenzivnější moment celé diskuze, kdy se do mě už vyloženě pustili. Problém Konga, Súdánu, Boko Haram nebo Libye ale není primárně problém Evropské unie, je problémem těchto států, kde řada „demokratických“ politiků v minulosti neuměla vládnout.

Nemůžeme pořád vše svádět na kolonizaci. Ano, při kolonizaci se některé západoevropské státy dopouštěly zločinů, ale ne všechny státy Evropy. Dnes navíc žijeme už v 21. století, tedy více jak půl století, kdy se většina států osamostanila.

Čeká nás tvrdý a nepříjemný dialog o růstu populace v Africe

Dalším faktem je, že musíme vést tvrdý a mnohdy nepříjemný dialog o omezení růstu populace v Africe. Za posledních 70 let se například v Egyptě počet obyvatel zečtyřnásobil a Egypt není schopen své obyvatele uživit.

A nejen Egypt. A pokud si někdo z afrických politiků myslí, že vyřeší stárnutí obyvatel Evropy a nekontrolovaný nárůst obyvatel v Africe tím, že Afričany vyšle na starý kontinent za prací, tak se mýlí. Tím se nevyřeší vůbec nic. Ba naopak to Afriku dostane do daleko horší situace, než ve které se nachází nyní.

Budoucnost Afriky je jednoduše v její suverenitě a schopnosti řešit si své problémy sama. A je nutné si přiznat, že si k této demokracii a suverenitě musí dojít stejně dlouhou cestou jako většina států Evropy, což pro změnu nechápe většina lidí v Evropě. Neexistují rychlé cesty ani jednoduchá řešení.

A i proto by politici měli jezdit do Afriky, aby byli schopní o migraci přemýšlet jinak. Vidět vše v reálných souvislostech, v dlouhodobém časovém horizontu a případně své poznatky vysvětlovat svým partnerům na úrovni V4 nebo i Evropské unie.

Problémy Afriky jsou s v souvislosti s klimatickými změnami stále větší časovanou bombou. A je na nás, zda dokážeme čas exploze v současné době oddálit nebo úplně zastavit. Podle mého přesvědčení musí být EU pro Afriku rovnoceným partnerem, ne sponzorem, autoritativním učitelem nebo pouhým charitativním domem. A čím dříve to pochopíme, tím dříve se může začít situace v Africe skutečně zlepšovat.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Když shlédnete, o čem to video je,/NEBO SI PŘEČTETE JEHO TEXTOVOU ČÁST NÍŽE/ pak jeho ,,definice" a varování je o to paradoxnější: neboť toto video obsahuje materiál, který může být pro některé diváky nevhodný nebo urážlivý.

 

TEXT VIDEA:

Rok 2018 je rokem 100. výročí České republiky. A právě v tomto roce vyvstala dvě velká nebezpečí: hrozí ratifikace Istanbulské úmluvy a podepsání smlouvy Dublin IV.! Co obsahuje tzv. Istanbulská úmluva? Stručně řečeno: vůbec nejde o „předcházení násilí na ženách a domácímu násilí“, ale jde o vtělení sebevražedné genderové ideologie spojené se zavedením nadnárodního kontrolního mechanismu (tzv. GREVIO). Co to znamená v praxi?

Děti budou tímto nadnárodním mechanismem preventivně, tedy bez důvodu, kradeny z jakékoliv rodiny, a to nenávratně. Tak už je tomu například v Norsku, Finsku, Francii, Anglii, Německu... Informace jsou ale přísně utajovány, takže veřejnost o zločinech tohoto neofašistického systému většinou vůbec neví. Ratifikovat Istanbulskou úmluvu je v důsledku horší, než podepsat rozsudek smrti nad statisíci bezbrannými dětmi!

A co je Dublin IV.? Členské země Evropské unie, tedy i Česká republika, budou muset trvale přijímat islamisty, anebo platit miliardové pokuty (pokuta za odmítnutí 4 migrantů činí jeden milion EUR, za odmítnutí 400 migrantů: 1 miliarda EUR!). Po podepsání Dublinu dostanou místo české vlády moc rozhodovat o migrantech neziskovky! Budou pak bez omezení přepravovat do Česka migranty, a to jak přímo z muslimských zemí, tak z Německa, prý aby došlo k tzv. vyrovnání.

Proto také Dublin IV. stanoví, že země V4, tedy Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko budou zaplavovány migranty přednostně. Současně má v rámci Evropské unie dojít ke sjednocení sociálních dávek, aby se migranti přepravení z Německa či Švédska do těchto zemí nevraceli. Měsíční příspěvek na 1 migranta činí ve Švédsku přibližně tisíc EUR (to je 30.000 korun), v Německu 700 EUR (21.000 korun). Dojde k propastnému rozdílu mezi českými občany, především důchodci, a migranty. Navíc islámští migranti budou mít na tyto závratné sumy podle Dublinu nárok, aniž by pracovali! Na „Dublin“ pak automaticky navazuje takzvaný „Globální kompakt“. Je řízen z OSN a realizován opět Sorosovými neziskovkami. Jde o další zintenzivnění migrace a de facto o zrušení státních hranic.

Češi a Moravané, v tomto roce se rozhoduje o bytí a nebytí našeho národa!

Islamizace (Dublin) je jeden kulomet nastavený na člověka a z druhé strany je nastaven druhý – kulomet genderu s GREVIEM (Istanbul). Zvol si, kterým chceš být zastřelen – jedním nebo druhým? Anebo oběma?

A lidé to vůbec nevědí, anebo tomu nechtějí věřit! Jaké je řešení? Vyjděte z lhostejnosti a dejte najevo svůj nesouhlas! Rozhodněte se pro život, odmítněte smrt! Vyjděte na Velikonoční pondělí do ulic v každé vesnici a v každém městě. I kdyby vás bylo tři nebo pět, má to smysl! Důvěřujte Bohu jako David, který šel s prakem a pěti kamínky do boje s Goliášem. Bůh mu dal vítězství! Hned prvním kamínkem, hozeným ve víře, zvítězil. I vy s odvahou víry a transparentem jako prakem zvítězíte! Ano, zvítězíte. Kdo k této výzvě, k tomuto kroku víry zůstane lhostejný, ponese zodpovědnost za sebezničení své i národa! Studenti středních a vysokých škol, zvláště vy se ujměte organizace manifestace na pondělí velikonoční (2. dubna), každý ve svém rodném městě či vesnici! Kéž se velikonoční pondělí stane počátkem velkého procesu vzkříšení národa!

Češi a Moravané, povstaňte! Obracím se tímto také na Slováky, Poláky a Maďary: V pondělí velikonoční zorganizujte rovněž tuto velikonoční manifestaci ve svých zemích! Když povstanete, Bůh učiní zázrak!

Ano, učiní zázrak. A zachrání vaše národy před islamizací i gender-sodomií a následným vyhlazením.

Češi, Slováci, Poláci, Maďaři, povstaňme!

+ Eliáš Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Nový rok 2018

 

Do nového roku by měl člověk vstupovat s nějakým dobrým předsevzetím…

Je dobré skončit s nějakým tím zlozvykem, nebo se naučit nějaké nové dovednosti, najít si lásku, udělat něco dobrého pro své blízké i vzdálené, pro přírodu.

Doba je těžká…a lehčí ani nebude. Proto musí být naše předsevzetí smělejší, abychom se v té těžké době dokázali zachovat.

Mysleme tedy obsáhleji, nebojme se dát si větší cíle a zahrnout do svých plánů víc, než jen rodinu. Doba žádá smělost, otevřenou mysl a odvahu ke spolupráci, protože sám se člověk nemůže postavit světu, který nabral, zcela zjevně, špatný směr do černé díry…

Proto odložme všechny spory a sjednoťme se v duchu v boji za zachování Řádu světa, který je zde od nepaměti, ale moderní šílenci jej považují za překonaný. Pro ně je ,,člověk a jeho přání" víc než vesmír a proto si může rozhodovat o všem. Tento blud nás zcela jistě zničí a je na každém z nás, abychom se postavili těmto šílencům a nedopustili, aby jejich pomatené ideologie zničily svět i nás.

Bojujme za vlast, národ, rodinu, muže a ženu, výchovu dětí k Božímu řádu. Bojujme všude, kde se naskytne příležitost - kdo ví, kolik nám jich osud ještě nadělí. Nepřejděme nevšímavě žádnou možnost, jak podepřít a hájit tyto hodnoty. Dnes je to na nás, my už ,,víme" a tím i ,,musíme".

Vstupme do nového roku jako odvážní a hrdí bojovníci a ochránci osvědčeného řádu a pořádku. Kdo za něj není ochoten bojovat, ten se stane spolupachatelem zkázy nejen sebe, nejen svých blízkých, nejen svého národa, ale lidstva jako druhu…

A nebude pak návratu z trosek světa…to si vezměme jako memento na cestu Novým rokem 2018…

Přeji Vám, ať zvládnete proplout vší tou manipulací, lží a touhou po sebezničení s nadhledem a svobodným srdcem. Nepodlehněte zlobě a nenávisti, stůjte nad tím hnusem s pohledem obráceným vzhůru, odkud vždy svítilo slunce, přicházel životodárný déšť a nenechte se otrávit chrobáky, kteří si valí své kuličky zdánlivého dobra do svých přízemních nor…

 

DOBRÝ ROK 2018 –ZF-

 

Problém dnešního člověka v grafické zkratce...


Motto:

Život dává příležitosti ke zmoudření, ale bere falešné iluze.


 ŽIVOT.

   Přesto, že jej žijeme, nebo si aspoň myslíme, že ŽIJEME, je pro nás život vlastně záhadou. Nekonečný sled různých náhod a okolností řídí běh našich dnů. Pro někoho šťastně, pro jiného méně šťastně. Není to zvláštní?

   Nestojí to za úvahu i pozorování? Čím to je, že se to děje právě takto? A má člověk možnost to nějak ovlivnit? Může měnit svůj život i když se zdá, že jej Štěstí opustilo a sedlo si na někoho jiného?


   NADĚJE.

   Člověk potřebuje Naději, bez ní by padnul pod tlakem světa velice rychle. Jenže je problém, co si pod tu naději přiřadit. Mít naději v politicích se jistě nevyplácí, politici nemají stálost, ale naděje musí mít stálost, jinak se jí nedá věřit. Mít naději v lidech, to je taky ošidné. Lidé jsou proměnliví. Jednak podléhají vlivům zvenčí – někdo je navede, dá jim falešné informace, pomluví Vaši osobu, nebo prostě změní názor. Kdo chvíli stál - už stojí opodál. Vše je v pohybu, ale člověk potřebuje něco stálého, co bude platit nejen dnes, ale i zítra a pozítří. Na nekonečných změnách, nestálosti pravidel se nedá stavět, pak člověk raději žije jen ze dne na den. To ale nedává žádnou naději, žádnou budoucnost…

   Svět a lidské nápady jsou proměnlivé, proto je nutné sáhnou někam jinam, chce-li člověk mít i budoucnost, nejen vrtkavou přítomnost.

   V člověku samém existuje nějaká, řekněme ,,nesmrtelná“ hodnota, která nemusí být závislá na vrtkavosti světa. Tou hodnotou je jeho vnitřní osobnost, jeho ,,já“. Některými bývá nazývána egem/to nemá nic společného s egoismem, ale jen s individuální osobností/, jiní dokonce používají název duše…. A právě v tomto názvu, který je v lidstvu od nepaměti, je dnes velký rozpor. Mystici, okultisti a lid náboženský si tento pojem přivlastnili, používají tohoto názvu jako čehosi, co souvisí jen s jejich zvláštním kultem a pohledem na svět. Ve skutečnosti pojem ,,duše“ nemá nic společného s žádným náboženstvím, mysticismem, ani nějakou filozofií. Je to něco tak reálného, jako je třeba mozek, ale jiného ,,skupenství“, které svými smysly neumíme spatřovat.

   Pojem ,,svérázná, individuální osobnost člověka“ souvisí přímo se slovem ,,duše“ a ne s církevními naukami a pojmy. A jestli se člověku zdá ono slovo příliš mystické, náboženské, nebo jinak ,,podivné“, ať si je prostě nahradí pojmem ,,má osobnost“, nebo něčím jiným, pod čím bude chápat to nejvnitřnější v něm samém - prostě sebe sama…tedy to, co se v něm raduje, nebo pláče, je schopno soucitu, nebo i odporu k lži a podvodu – to dobré v něm, to, co touží po lásce, míru, svobodě – to je duše člověka, ať už si ji pojmenuje jakkoliv.

   Pokud člověk uvěří, že je v něm samém něco více, co přesahuje tento bláznivý svět, pak přichází naděje v lepší, hodnotnější život, naděje v další cestu, naděje v lepší společenské zřízení. To proto, že duše člověka směřuje vždy tam, kam to člověka vnitřně táhne, tedy k jeho ideálům. Když člověk touží po dobru, míru, lásce, jistě ho tam jeho duše dovede. Jestli to bude tady na Zemi, to záleží i na těch dalších duších a jejich přáních. Pokud to ale nebude možné tady, pak si duše určitě nejde cestu tam, kde to možné bude.

   Naslouchejme své duši a budeme vědět, co ve světě je správné a co jen vylhané. Bojujme taky o skutečné hodnoty – pravdu, morálku, lásku – protože to je ,,řeč duše“, to podporuje duši, oživuje ji to, probouzí a vytahuje ji to z příšeří, kam ji zahnal svět politiky, válek, lží, skepse.

   A když nám svět bude brát každou naději, pak ji hledejme ve své duši, jen ona zná jinou naději - Naději duše, rozumí jí a chce za ní jít - vyslyšme ji už konečně….

Všichni bychom chtěli být šťastní, a proto bychom chtěli umět řídit náš život tak, aby nám štěstí přinesl...

Dokážeme se změnit? Nebo se jen dokážeme zničit?


  SVOBODA.

   V roce 2020 se ptá dospívající syn svého otce: ,,…A tati, co BYLA ta svoboda?“ Otec, mladý muž se zarazí, rád by synovi podal správnou odpověď, ale nějak si nemůže vzpomenout. Ví, že to slovo používal kdysi jeho otec, ale nějak se mu nevybavuje, co to vlastně znamenalo. Ale náhle si vzpomene? Jaká úleva, nerad by před synem vypadal jako hlupák: ,,Ano, to vím docela dobře. Svoboda se jmenoval jeden generál v té době, o které se učíte ve škole. To byla doba, kdy lidé byli ještě sobci, mysleli jen na sebe, měli dokonce různá náboženství, různé názory a nebyli dost lidští…“

   Možná Vám to připadá jako přehnaná vize, ale bez ohledu na všechny vnější faktory se dnes opravdu bojuje o zachování samotného principu pojmu SVOBODA. Pojem svoboda je zakořeněn v každém člověku a každý jej dokáže nějak vnímat. Ale vnějšími manipulacemi, výchovou, vytrvalým mediálním a společenským tlakem lze obsah pojmu pokřivit. Člověk pak sice stále touží po svobodě, ale již nechápe, co ten pojem znamená, proto může být dokonce přesvědčen, že svoboda znamená jeho dobrovolné znásilnění. Je to podobné tzv. Stockholmskému syndromu, kdy oběť svého trýznitele už chápe jako osobu spřízněnou a uznávanou. Svoboda zákonitě souvisí s dalšími pojmy – především jsou to pojmy SPRAVEDLNOST a ŘÁD. Kde neexistuje spravedlivý řád, který vymezuje všem stejná práva a povinnosti, tam prostě nemůže ani vznikat pojem svobody. Člověk, který ztratí vnitřní spojení s těmito správně vnímanými pojmy, ztratí oporu své vlastní osobnosti ve světě. Buď se stává zcela nesamostatným otupělým nástrojem druhých, nebo rebelem proti všemu, co pociťuje jako vlastní spoutání. Takový postoj jej dovede k násilnému odporu, není-li jiná možnost. V případě potlačování svobody v národě, dochází u obou projevů k degradaci hodnoty celého národa, stane buď tupým zdegenerovaným národem, nebo v něm propukne násilí, které se manifestuje do formování bojových skupin. Tupý národ postupně zdegeneruje a přestává být skutečným národem, ale jen jakýmsi seskupením lidí na nějakém území. Odbojná varianta úpadku národa, který již nechápe správně pojem slova svoboda, vytváří mnohé násilné skupiny, které ale už nemají spojení se skutečnými pojmy spravedlnost a řád, proto bojují proti všemu a všem – vzniká občanská revoluce a krvavá vzpoura proti čemukoliv, nejen tedy proti těm, kdo proces vyvolali. Každý národ, ale i jeho občan, tedy MUSÍ bojovat o to, aby pojem SVOBODA nebyl vnitřními pochody v národě, ale ani vnějšími tlaky znevážen a pokřiven. Výsledkem tohoto znevážení je vždy zničení národa. Vnitřní rozklad bývá často podnícen, nebo přímo vyvolán vnějšími rozkladnými silami...

Zaujalo Vás to? Pak si to můžete dočíst v odkazu Témata k zamyšlení

KDO SPÍ V DEMOKRACII PROBUDÍ SE V DIKTATUŘE

Johann Wolfgang von Göte


Moudrost minulosti platí i v přítomnosti

CICERO v r.48 př.n.l. o postavení ve společnosti a přerozdělení moci

1 –   CHUDÝ = pracuje
2 -    BOHATÝ = jej využívá
3 –   VOJÁK = chrání oba dva
4 –   PLÁTCE DANĚ = platí všem třem
5 –   TULÁK = odpočívá za všechny čtyři
6 –   OCHMELKA = pije za všech pět
7 –   BANKÉŘ = okrádá všech šest
8 –   PRÁVNÍK = se pře se všemi sedmi
9 –   LÉKAŘ = zabíjí všech osm
10 – HROBNÍK = pohřbívá všech devět
11 – POLITIK = žije ze všech deseti

Změnilo se něco od té doby?



   Buďme svoji! Přestaňme se řídit názory druhých, vždyť i odpovědnost máme za sebe, ne za druhé. Oni zase nemají odpovědost za to, že my je jen kopírujeme a necháme se nimi manipulovat.

   Buďme konečně každý sám sebou - jedinečnou, hodnotnou osobností. Se svými vlastními názory, životními postoji, kráčejme životem jako samostatní Lidé.


   Chtěl bych se na těchto stránkách zabývat vším možným, co souvisí se Životem, ať už člověka samého, nebo lidí kolem něj, světa a jeho souvislostí s námi.

Více si přečtěte v odkazu O tomto webu


ŽIVOT - hledání cesty, pozorování, přemýšlení, prožívání... a...pochopení


Poslední články na blogu

 jsou z různých kategorií, vyberte si v odkazu Blog, co Vás skutečně zajímá

Široká škála různých RUBRIK v BLOGU, v této chvíli jsou to rubriky: Imigranti, Úvahy o lidstvu, Úvahy o životě a smrti, společnost, zdraví, humor...


 


Články předchozích let jsem vyřadil...svět jde příliš rychle kupředu, aby bylo zdravé se zabývat tím, co už není aktuální...