C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Rusko – Čína – Lavrov

meras.cz

Rusko – Čína – Lavrov


 Komprehensívní aliance mezi Ruskem a Čínou je podle indického diplomata Bhadrakumara jedním z nejdůležitějších geostrategických směrů planety. V dnešním západním zrelativizovaném světě fluidních přeludů je překvapující konstatování indického diplomata o tom, že  raison d’être této aliance bylo mocným způsobem popsáno v komuniké ze setkání ministrů zahraničí 11. září v Moskvě, obě strany evokují svůj historický boj s německým nacismem a japonským imperialismem: „Sovětský svaz a Čína nesly hlavní břímě boje s nacismem a militarismem, za cenu enormních lidských obětí zastavily a zničily agresora, prokázaly v tomto boji nezměrné  sebeobětování a obrovský patriotismus“. Je perspektivnější stavět na patriotismu a na tom, co bylo, než na popírání historických fakt a plivání na sochy osvoboditelů, jak je pražskou pseudokulturní specialitou, máme velkou šanci vypadnout z hlavních planetárních politických pohybů a zmizet jako národ z povrchu země.

V prohlášení ministrů zahraničí se praví, že je svatou povinností humanity zachovat historickou pravdu o válce. Indický diplomat píše v hongkongském NewTimes, že historická analogie těch dob s dneškem je překvapující. Německá vláda bezostyšně viní Rusko z otrávení Navalného a vyhrožuje sankcemi. Jazyk Němců směrem k Rusku se dramaticky změnil, ovšem v české téměř protektorátní ozvěně i jeho český mediální pendant, jako je  propaganda české televize a spol. Německá rétorika téměř na pokraji zahájení vojenských akcí proti Moskvě, píše diplomat. Západní svět ve třicátých letech ve své obsesivní averzi k Rusku a Číně, nejenže ignoroval rostoucí německý a japonský militarismus, ale přímo je podněcoval. Ruská diplomacie má v moderní historii velkolepou tradici, její kroky nejsou náhodné, ani impulzívní. Historické vědomí je tu velmi silné, paměť minulého a přítomného jsou organicky propojeny v kolektivním vědomí.
Není nevýznamným faktem, že rusko-čínské prohlášení bylo podepsáno v den 30. výročí důležitých dohod z Moskvy podepsaných 12. září 1990 mezi SSSR, USA, Británií a Francií, které formalizovaly unifikaci obou německých států a následnou dohodou mezi oběma německými státy. Bezpochyby tehdejší společný akt měl zavřít éru studené války a nastolit nové politické klima ve světě. Dnes se Moskva rozhodla kráčet do budoucnosti ruku v ruce s Čínou. Dva dny před podepsáním rusko-čínského komuniké odpověděl Lavrov v ruské televizi na otázku o dalších sankcích, kterými Evropská unie vyhrožuje Rusku. Vyjádřil hluboké zklamání z demagogie evropskounijních zemí: „Řadu let jsme věděli, že západní partneři nejsou spolehliví, naneštěstí to platí o členech Evropské unie. Měli jsme mnoho daleko jdoucích společných plánů, existují dokumenty, které definují naše společné projekty v energetickém sektoru a v odvětví vysokých technologií, měly vést k povýšení celkové ekonomické kooperace. Sdílíme jeden geopolitický prostor. Naneštěstí Evropská unie obětovala geoekonomické a strategické zájmy momentálnímu přání USA, nazývají to potrestání Ruska. Vyrostli jsme z toho, dnes je nám jasné, že potřebujeme bezpečnou oporu pro naše příští plány. Nemůžeme záviset na EU, budeme spolupracovat s těmi, kteří jsou připraveni kooperovat na bázi rovný s rovným a ve vzájemném respektu“.
Indický diplomat píše, že se jedná o komplikovanou historii amnésie a politické šikanerie ze strany západu. Pravdě se lze lehce přiblížit z dnes už otevřených archívních dokumentů poradce Michaila Gorbačova Anatolije Černajeva, lze snadno rekonstruovat fakta o rusko-západních vztazích posledních třiceti let. Indický diplomat je překvapujícím způsobem naivní, reflexy degenerované západní demokracie nevychází ze studia fakt, spíš zde jde o masovou psychoterapii k ovládnutí poddaných.