C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Jak Češi smýšlejí o “právním státě”?

LUBOMÍR VYLÍČIL

Server Euractiv nám nedávno přinesl informaci o novém, celoevropském průzkumu, ve kterém Češi opět „propadli”. Vedení EU před časem pověřilo agenturu Kantar, aby prozkoumala míru souhlasu evropského občanstva s navázáním čerpání evropských fondů na dodržování principů právního státu. Tedy, stručně řečeno: „kdo nebude dodržovat, nic nedostane”.

Výsledky zadavatele překvapily. Podle Kantaru sice onu myšlenku – žádné peníze bez plného respektování vlády práva a demokratických hodnot – podporuje pěkných 77% evropského obyvatelstva. S vyjímkou té divné České republiky… Ovšem půjdeme-li ke zdroji a podíváme-li se podrobněji na graf na čtvrté straně uvedeného průzkumu, kde jsou výsledky rozepsány po jednotlivých státech, uvidíme jak ošidné je zobecňování.

V České republice plně souhlasí s názorem Evropské komise 22% dotazovaných a částečně souhlasí dalších 37%. Tedy dohromady méně než polovina. Výsledky ostatních „zlobivých” států, Polska, Maďarska a Slovenska pak nejsou zas o tolik vyšší. Všechny leží pod průměrem EU. V řadě liberálních komentátorů to vyvolává nelíčený smutek a otázky, proč jen jsme, my Češi, stále tak natvrdlí a odmítaví.

Vysvětlení je nasnadě. Jsme obecně bystrým a inteligentním národem. Musíme být, jinak bychom už neexistovali. A naše pohnuté dějiny nás, během staletí cizí nadvlády, naučily jedné důležité věci.. Všeobecné podezíravosti k mocným, ve spojení se schopností velice rychle odhalit, jakou novou habaďůru a lumpárnu na nás zase šijou.

Na prohlédnutí, o co v takzvané „vládě práva” jde, jsme měli 16 let. Od našeho vstupu do spolku, ve kterém se (spolu s těmi „hodnotami”) začala vehementně tlačit a prosazovat. To je doba víc než dostatečná. Zvláště, když byla hustě lemována milníky, které ostře oddělovaly tzv. „právo” od spravedlnosti, jak je mezi lidmi obecně chápána.

Vzpomínáte si třeba ještě na rodinu Červeňákových? To jsme do EU teprve vstupovali. Šlo o cikánský velerod, nebo chcete-li klan, který se vydal do Anglie za lepším, aby po návratu zpět do republiky požadoval „ušlé” sociální dávky a nové bydlení. Dostali, krom toho bydlení, „odškodné” okolo 900 tisíc. Protože humanita, hodnoty… A taky právo. Za čas byli opět vesele na dávkách. S veřejným míněním to tehdy docela zahýbalo. Ale právní stát je právní stát.

Pak už to jelo z kopce. Antidiskriminační zákon, podle kterého nesmí majitel říct, že do svého vlastního podniku, do skladu hutního materiálu, chce chlapa, a ne invalidní lesbickou aktivistku s migračním pozadím; pak povinná školní inkluse, míchající průměrné s hloupými, hbité s pomalými a slušné s neřády, až k výsledné všeobecné nevzdělanosti….

A tak pozvolna, přes známou „šátkovou causu” anebo cikánskou provokatérku, nastrčenou „ochránkyní práv” na nic netušící majitele bytů, klopýtáme k současnosti. Ke směšným 4 letům pro nezákonně přivandrovalého černošského vyvrhele, který na Litoměřicku znásilnil, zbil a okradl nezletilou dívku. K podmínce, za „schvalování atentátu”. Ne sice ještě na Říšského protektora, ale na něco podobně chráněného – na muslimy. Tentokrát na Novém Zélandu. A v kontrastu s tím úplné osvobození Jesenického radního Langa, který napsal o presidentovi ČR, že „…je potřeba ho podřezat jako svini”.

Pohlédneme-li  z většího odstupu na uvedené případy (a přemnohé další podobné causy, na které se místa nedostává), jaký obrázek se nám začne rýsovat? Nehezký… Není třeba zvláštního ostrovtipu, aby běžný občan došel po podobných zkušenostech k poznání, že tento systém „právního státu” nebyl zkonstruován pro něho. Ba právě naopak. Že většinový, bílý, pracující heterosexuál je tímto systémem bit.

Že ten takzvaný právní stát dává jistoty, nárok a právo pouze obskurním (důvodně) neoblíbeným menšinám. Pěstuje a hýčká si všemožné pošuky a excentriky. Povzbuzuje a penězi bohatě zalévá nejrůznější škodlivé a rozkladné spolky. A že ty tolikrát zmiňované „evropské hodnoty”, které je třeba bezpodmínečně respektovat, jsou v podstatě dvě: Úchyl a Muslim…

Fakt, že už to pochopila většina národa, jak lze číst i z onoho europrůzkumu, je ovšem dost málo. Ke změně neblahých trendů nestačí. To naši bojovnější sousedé v Polsku už přecházejí od remcání k protiútoku. Jejich vicepremier a předseda vládní strany PiS Jaroslav Kaczyňski v minulém týdnu prohlásil, že Polsko bude vetovat jak ozdravný fond pro koronakrizi, tak i celý dlouhodobý rozpočet EU, pokud Unie nepřestane „ zemi vydírat a ohrožovat její kulturu, identitu a suverenitu”. Měl tím na mysli právě ono spojování peněz, právního státu a tak zvaných evropských hodnot.

Musíme být vždy poslední?

Ostatně soudím, že jedinou reálnou cestou z tohoto maléru je czexit.