C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Hotové, vyřízené

Hotové, vyřízené

LU LINA

Státy EU se jednomyslně shodly na sankcích proti skupině Rusů, kteří otrávili Navalného, dozvěděl jsem se z televize. Velice zajímavé. Jsem vůbec netušil, že pachatelé byli už odhaleni, usvědčeni a odsouzeni. Asi nějaký lidový polní soud, nebo co. Když je teď ta pandémie a není čas zjišťovat, kdo je kdo.

To, jak je tady v podobných případech vždycky hned od první vteřiny každému jasné kdo, co, proč a jak, mne nikdy nepřestane fascinovat. Stejně jako to, s jakou lehkostí a kolika lidmi jsou tyhle na první pohled značně chatrné a ničím nepodložené bajky nacházející se v rovině zbožných přání přijímány jako prokázaný fakt.

Jsem asi divnej, ale fakt, že se na něčem ministři zahraničních věcí EU jednomyslně shodli pro mne za ta dlouhá léta v EU není žádným doporučením a už vůbec ne zárukou zjevení pravdy. Naopak, je to vždycky důvodem k maximálnímu zvýšení pozornosti. Protože se pravidelně shodují na věcech, o kterých bych nikdy nevěřil, že je někdo příčetný může navrhnout, natož jednomyslně schválit a pak po mně ještě chtít, abych se nadšeně podílel na jejich realizaci.

Furt se mluví i píše o takzvaných konspiračních teoriích. O tom, že to jsou jakési ničím nepodložené fantasmagorie, které šíří cizí agenti a pitomci, a kterým můžou věřit jen ještě větší pitomci. Nebo voliči Miloše Zemana či Okamury. Jako třeba o tom, že koronavirus je chřipečka. Nebo, že Evropská unie zakazuje prodávat křivý banány a žárovky. Nebo, že George Soros už svrhnul skoro tolik řádně zvolených vlád jako CIA. Případně, že fakt, že 11. září 2001 spadl po dvou útocích na dva baráky ještě i třetí, je drobná záhada, kterou dosud nikdo nevysvětlil.

Jsem asi divnej, ale k tomu, abych už zase nadšeně vyrazil do ulic či na sítě s již notně opotřebovaným transparentem Putin je vrah, bych potřeboval něco o fous důvěryhodnějšího, než propagandu už tak nesnesitelně slabomyslnou, že by jeden brečel. Proti tomu, na čem stojí tohle nejnovější obvinění Putina a Ruska, a nejen to, jsou všechny výše uvedené „konspirační teorie“ vzorem faktické neprůstřelnosti, logiky a uvěřitelnosti.

Příběh o Navalného „otravě“ na jehož základě Západ včetně nás už zase rozšířil protiruské sankce, je přímo vzorná konspirační teorie, která plní všechny výše zmíněná kritéria na 110%. Jde o ničím nepodloženou fantasmagorii, kterou šíří agenti, jejich poskoci a pitomci, které může věřit jenom pitomec.

Opravdu mám prostě přijmout za své, že Putin je úplný imbecil, protože to říkají v televizi? Protože jen úplný imbecil by nařídil provést to, za co už byl nejen mediálně obviněn, ale i odsouzen. Hotové, vyřízené. Opravdu mám věřit tomu, co se píše a říká v médiích, která všechna do jednoho působí zhruba asi tak důvěryhodně jako kdysi sovětská Pravda, nacistický Völkischer Beobachter nebo československé Rudé právo?

Opravdu se po mně vážně žádá, abych nadšeně tleskal něčemu jen proto, že se na tom shodli politici, kteří by v osvícenějších časech a v osvícenějších společnostech patrně dávno chcípli hlady u plotu, nebo by je pověsili pro velezradu?

To je totiž to, co mě na tom sere ze všeho nejvíc. Že se to po mně skutečně naprosto vážně žádá.

Takže jestli můžu touto formou poprosit některého z těch svazáků, co budou kontrolovat tento text zda neobsahuje nepovolené názory, white power, maskulinismus či konspirační teorie, předejte prosím tam někam nahoru vzkaz.

Že nemáme nic proti propagandě protože chápeme, že bez ní to ani v demokracii nejde, ale že opravdu moc prosíme, jestli by nemohla být alespoň o něco méně dřevácká. A taky ještě, že to neznamená proruskou orientaci nebo snad dokonce spolupráci s FSB, ale jen to, že ne úplně všichni lidi mají v hlavě totálně nasráno. A dobrá liberálně-demokratická propaganda by s tím měla počítat, jinak se stává vysoce kontraproduktivní. Děkuji velice.

V římském právu existuje jeden institut, který by teoreticky měl být, alespoň tak bývá označován, jedním z pilířů skutečně právního státu. Jde o právní zásadu nazývanou In dubio pro reo. Nebo-li v pochybnostech ve prospěch obviněného.

Její ukázkovou aplikaci jsme například mohli nedávno shlédnout u našich slovenských sousedů, když z mého pohledu obdivuhodně odvážný soudce nebojácně osvobodil v kauze Kuciak mafiána Kočnera. O jeho vinně totiž existovaly pochybnosti, které se nepodařilo vyvrátit. A asi si všichni pamatujeme, že i v tomto případě bylo taky hned předem jasno.

A to šlo o případ, kdy proběhlo vyšetřování, shromažďování důkazů a hlavně soud. Protože jen ten může někoho označit za viníka. Ne novináři. Ne politici. Ne každý, kdo má do zadku díru. Pokud byla otrava Navalného už řádně objasněna, byly shromážděny nějaké důkazy, které nejsou k smíchu, podána žaloba a někdo ji přesvědčivě obhájil u nějakého důvěryhodného soudu, proč o tom nikde nic nečtu?

Protože už to není potřeba? Už jsme tak daleko, že stačí jen vyslovit tři kouzelná slovíčka: Putin, Rusko, novičok, a všichni hned začnou souhlasně přikyvovat, hlasitě žádat „Psovi psí smrt!“ a vůbec se chovat jak postavy z budovatelského románu Marie Pujmanové?

No, tak já teda říkám, že to potřeba pořád je. Pořád je třeba vinu dokazovat, přesvědčivě a bez pochybností. Předkládat důkazy a ne dementní bajky, ze kterých na sto honů táhne politika a tajné služby. I tomu Putinovi, jehož jedinou skutečnou vinou je, že si drze dovoluje stavět zájmy Ruska na první místo a nerozdal ho západním korporacím.

A proto taky říkám, že na rozdíl od ministrů zahraničí EU, českého Senátu a novinářů, kteří mají jasno, já mám o celé té kauze stále pochybnosti velké zhruba jako Himaláje.