C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Dva Klausové, loňský a letošní

PETR ŠTĚPÁNEK

Z hlubin Facebooku na mě vyskočila tahle tabulka, kterou jsem před rokem s velkou chutí, nadějí a optimismem zavěsil na svůj profil. Dle rok starého průzkumu veřejného mínění byl Václav Klaus ml. se 42 procenty nejdůvěryhodnějším českým politikem.

120932297_10224583846964776_488046590915869595_o

Střih. Aktuálně Klausova Trikolóra utržila celkově 3,4 procenta volebního výsledku. Co se mezi těmi loňskými dvaačtyřiceti procenty a aktuálními 3,4 procenty odehrálo? Proč ten sešup? A ponechme stranou, že srovnáváme procenta z nesrovnatelných tabulek.

Nejprve si ale odpovězme na otázku, kde se vzalo těch loňských 42 procent? Vstup Klause juniora do politiky byl závanem čerstvého větru. Jeho řeč byla jasná, břitká, přímá. Objížděl republiku, besedoval, jasně formuloval své názory. Dokonce i mnozí z těch, kteří nad ODS již zlomili hůl, to ve volbách 2017 znovu občanským demokratům hodili. Důvodem byl právě Klaus jr. Stejně břitký a přímočarý byl Klaus i jako poslanec. Dokonce až tak, že posránkové Fiala a spol. namísto toho, aby mu dali prostor a jeho obrovský potenciál využili, jej raději z ODS svatouškovsky vyloučili.

A tak VKml založil Trikolóru a stal se jejím předsedou. Pro spoustu lidí velká naděje. Jenže nastoupili marketéři. A poradili, že aktuálně víc frčí hnutí a ne strany, že je ke škodě jasně se vymezovat na pravolevé škále, že přílišný radikalismus se nenosí. A Václav obrousil hrany. Ostatně sám to v jednom z posledních rozhovorů přiznává. A vlastně má i kus pravdy, když říká, že jako předseda má větší zodpovědnost, že v Trikolóře jsou lidé různých názorů a že jako předseda to musí zastřešovat. Ano, to všechno je pravda.

Problém je, že po něčem takovém není poptávka. Respektive už je obsazeno. Politiku dle průzkumů veřejného mínění již dělá Babiš. Má na to celý marketingový tým. Prchal mu řekne, co a jak říkat, a Andrej jen nastaví záda větru. Politiku tří čtyř jednoduchých frází pro změnu nabízí Okamura. Co na tom, že nic z toho, co slibuje, není s to se svými šesti sedmi procenty dodat, když jeho koaliční potenciál je navíc nulový, a ještě má tu kouzelnou schopnost umět si naštvat nejen protivníky, nýbrž i potenciální spojence. Pro fungování jeho politického eseróčka to ale bohatě stačí. Ale to je jiný příběh a určitě to není cesta pro Trikolóru.

Možná se mýlím, ale v potenciálním voličském segmentu Trikolóry je poptávka po něčem jiném. Po jasně vyprofilované straně, která netají, že stojí vpravo. Ostatně, kde jinde je v našem politickém spektru volno, když takřka všichni ostatní se tísní v levém středu. Poptávka je po jasně formulovaných cílech včetně jednoznačného, srozumitelného a poctivého vymezení vůči EU. Poptávka není po opatrné a lavírující Straně mírného pokroku. Těch už tu máme dost a z jedné takové juniora vyloučili.

Jinými slovy, poptávka je po onom břitkém, jasném, přímém Klausovi, který ještě loni měl důvěru 42 procent občanů. Poptávka je po politikovi, který se nebojí jít proti proudu. Poptávka je po statečném principálovi, který pozvedne bílo-červeno-modrý prapor a zavelí, pojďte se mnou. Po roce existence Trikolóry má ten letošní Klaus k ruce navíc jeden obrovský bonus. Spoustu pracovitých osobností, které se mezitím vyprofilovaly v krajích.

Suma sumárum: Trikolóra by měla trochu pootočit kormidlem. Pokud se i ona více vyprofiluje, bude mít dvě jistoty. Určitě za rok nevyhraje volby, ale získá tolik, klidně i dvojciferně, aby mohla reálně ovlivňovat směřování naší země.