C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Myslel jsem, že vybudujeme lepší svět…

parlamentnilisty.cz

Myslel jsem, že vybudujeme lepší svět… Strážce ,,železné opony” žaluje na čas po roce 89. Nepěkné čtení


ROZHOVOR Celou svoji modrou planetu můžeme díky jaderným zbraním vyhodit několikrát „do luftu“. Nejen „pouze“ vychýlit z dráhy. Severní Korea testuje atomové zbraně Pákistánu. Izrael ji zas testoval v jižní Africe a hovoří se o tom, že židovský stát má na svou obranu téměř dvě stovky jaderných zbraní. Zešíleli světoví stratégové nebo jednají v zájmu finančních kruhů? Čtyři procenta na obranu, to je podle ředitele Nadace železné opony Václava Vítovce další šílenost. Zvláště v době, kdy nemáme jasně definovaného nepřítele.

Budeme se věnovat tématu, které je vám blízké nejen z titulu zakladatele nadace spravující unikátní ATOMMUZEUM v Míšově na jižním Plzeňsku – na Blízkém východě je jedna mocnost, která prokazatelná má jaderné zbraně, ale nehovoří se o tom. Kolik, jakých… Je to Izrael. Samozřejmě, rádi by tyto zbraně měli i Saúdové a Turci, a kdoví kdo další…

Tak, to je největší nebezpečí. Když se podíváte, kde se to všechno bere, tak je to dané tím, že Íránci se rozhodli, že chtějí mít jadernou zbraň. Vybudovali kapacity na obohacování uranu. Ty centrifugy skutečně existují a schopnosti obohatit uran tak, aby mohl být použit do jaderné zbraně, jsou reálné. To je bez diskuse. Klub devíti států ve světě, které vlastní jaderné zbraně, se vehementně stará o to, aby si své exkluzívní postavení udržel. Na druhé straně je paradoxní, jakou mocí a dle jaké dohody brání i jiným zemím, aby něco takového neměli. Ale samozřejmě, že rozšiřování jaderných zbraní nikdo normální nemůže chtít!

Turecko nemá vlastní jaderné zbraně. Na základně v Incirliku bylo umístěno 60 kusů americké jaderné munice. Údajně byly odvezeny na základny na území Rumunska. Izrael má ale své vlastní zbraně. Reaktor v izraelském atomovém centru v Dimoně, jako každý jaderný reaktor, je schopen vyrábět plutonium pro vojenské použití. Ta možnost jejich použití je proveditelná.

Pokud ale vím, tak Izrael nikdy oficiálně neuvedl, že má jaderné zbraně. Ale šušká se, že ano, a ne zrovna pár…

To je jako náš příběh v atomovém muzeu. Přes veškeré důkazy mnozí stále tvrdí, že tam žádné jadrné hlavice nebyly. Je to doloženo. Izraelský agent Mardechai Vanunu přiznal, že pod reaktorem a kapacitami v Dimoně, které jsou vidět, je ještě další podzemí.  Celkem, podle „atomové“ literatury, se uvádí, že Izrael vlastní 120 kusů jaderné munice.

Jeden ze záhadných testů, o kterém se také hovoří, byl proveden poblíž Jihoafrické republiky. To byl s největší pravděpodobností společný test jaderné zbraně Izraele a Jihoafrické republiky.

Elitní vědci, kteří dali dohromady funkční jaderné zbraně pro supervelmoci – jak na americké, tak na sovětské straně – měli v zásadně stejnou fyzikální školu, a ta byla v německém Göttingenu. Devadesát procent jich bylo židovského původu. Nu, prostě chytří lidé…

Tak to je skupina devíti pěkně rozšířenější, než si běžný člověk uvědomuje…

Zbraně mají USA, ty to začaly v roce 1945. Krátce na to za čtyři roky tehdejší Sovětský svaz. Krátce na to Velká Británie, která se rozhodla, že udělá všechno, aby je měla, a mimo jiné je testovala v Austrálii. Francie, která provedla třetí největší počet jaderných testů na světě – bylo jich 210. Ta byla tehdy velmi aktivní. Krátce na to otestovaly jaderné zbraně Indie, Pákistán a Čína.  A pak je to severokorejský režim, který provedl šest testů, ten poslední byl termovodíkový.

A další bonbónek – Severní Korea žádala Rusy, Francouze, o vědeckou pomoc, ale nejvíce informací získali z Pákistánu. Ten jim předal nejvíce z jaderného tajemství. Takže, když to trochu přeženeme, Severní Korea testuje pákistánské jaderné zbraně.

To je obrovská hrozba. Byl jsem i na místě testů jaderných zbraní v Semipalatinsku. Myslím si, že ani Američané, ani tehdy Sověti, dnes Rusové, nikdy jaderné zbraně nepoužijí. Američané udělali 1026 a Sověti 714 testů. Ti lidé velmi dobře vědí, co za hrůzu to je a jakou destrukční schopností disponují. Tito lidé to nemohou použít, zvítězila by touha po moci nad pudem sebezáchovy.

Ale kde se to může stát, tak to je  Asie nebo korejský poloostrov, tam vášně a emoce  mohou dospět tak daleko, že si řeknou, že to zkusí. Pákistán a Indie provedly sedm testů. Když se svět v roce 1961 dozvěděl o největším testu historie, sovětské 57megatunové, termovodíkové „car bombě“, jejíž jen ohnivá koule měla deset kilometrů v průměru a zdevastovalo to území v průměru kolem tří set kilometrů, tak se již tehdy dospělo k názoru, že to nelze použít. Postrádá to válečný smysl. Ale tihle „malí majitelé“, tam je to jinak. Tam je to největší nebezpečí.

Konvenční válka, to je „střílení pistolkami“, které s jadernými zbraněmi nesnese naprosto žádné porovnání. Ale jaderné zbraně, to je konec světa.

A Izrael?

Jaderné zbraně jsou odstrašující síla. Proto je Izrael má. Mnozí vysocí generálové tvrdí, že díky odstrašující síle jaderných zbraní byl a je mír. Já jim říkám – to tedy děkuji pěkně. To nemáme jinou alternativní sílu? Mnohokrát jsem o tom přemýšlel a dospěl jsem k názoru, že ti, kteří skutečně testy jaderných zbraní viděli a vědí, co to dovede, tak to nemohou použít. Už jen vizuální zážitek musí u těch generálů vytvořit nepřekonatelný vnitřní blok. A generálové nejsou ve většině případů magoři, jsou velmi vzdělaní a mají informace. Na všech stranách. Od nich nebezpečí nehrozí. To spíše od politiků a od těch, kteří nevědí, co to může udělat. Ti často chtějí jen tu moc.

Na druhou stranu, logika jaderného konfliktu je děsivá. Válka by se nezahajovala jadernými zbraněmi. O jejich použití by se teoreticky rozhodovalo až v případě, že by jedna strana prohrávala. A v případě, že by jedna strana prohrávala, tak byly na obou stranách tehdejšího bipolárního světa takové jaderné kapacity, že byla schopnost zlikvidovat celý svět několikrát. Pak už ale není ani vítězů, ani poražených.

… a modrá planeta může vyletět do luftu x-krát…

V době studené války se hovořilo o tom, že bylo 18 až 20krát více jaderných destrukčních kapacit na zlikvidování celého světa. Bylo vyrobeno 135.000 kusů jaderné munice. Takže nejenom jednou, ale rovnou osmnáctkrát, což je logický vývrat. Logika jaderného zbrojení v té době není otázkou pro historiky, ale spíše pro psychiatry. Když se nad tím vším zamýšlíte, tak mohou být snad jen dva důvody, proč to všechno. Za prvé, že ti lidé skutečně byli magoři mimo realitu. Touha po moci a penězích byla tak obrovská, že jim to bylo úplně jedno. To je jeden důvod. Anebo druhý, že to je prostě lež. Že to nalhali, ale ve skutečnosti to neměli. Jenom se navzájem strašili a děsili celý svět. Já pátrám po té pravdě, ale opravdu nevím. Odborníci u nás nejsou a pravda je v sejfech mocných.

Pro zajímavost. Klasická štěpná jaderná bomba, kde se štěpí uran 235 nebo plutonium, má jenom destrukční limit a to je teoreticky jedna megatuna. Ale víc než 500 kilotun z toho nevytáhli. Když do jádra vletí neutron a začne nekontrolovaná řetězová reakce, nadkritické množství štěpné látky, to je šest kilogramů plutonia nebo cca 50 kilogramů uranu 235, se za jednu stotisícinu sekundy rozletí a štěpení je u konce. Účinnost je relativně malá, kolem dvou procent.

Ale při termovodíkové fúzi, kdy dochází ke slučování izotopů jader toho nejlehčího prvku, který existuje v celém vesmíru, a to je vodík, tak se uvolní tisíckrát více energie, než při štěpném procesu. Vojenská aplikace termovodíkové fúze v podobě bomby nemá destrukční limit. Vy přidáte jenom několik kilogramů jader lehkých prvků a je to taková ráže, že můžete roztrhnout zeměkouli, vyhodit ji z oběžné dráhy, zrychlit či zpomalit její otáčení. Tohle je to, co Bůh, Buddha, Alláh, Hospodin nebo jak mu všichni říkají, já mu říkám Šéfdesigner Vesmíru, dělá na Slunci a na ostatních hvězdách. Že slučuje, fúzuje izotopy jádra vodíku. Dělá to samé, co poprvé v historii vědci zkopírovali na zemi, ale ne pro blaho lidstva, ale proto, aby měli jejich vládci moc a destrukční sílu a schopnost porazit nepřítele. Neskutečné finanční prostředky, které se uvolnily na vývoj, výrobu a skladování jaderných zbraní, to vše slouží výhradně jen pro destrukci.

Jaderné elektrárny a mírové využití jaderné energie, to je vedlejší produkt. To bylo trochu nedopatření. Úkol byl prostě – vyrobit atomovou bombu. To je obžaloba lidstva a civilizace. Obžaloba toho, že úzká skupina lidí, pro moc a světovládu, že jsou schopni udělat úplně všechno. Ti by snad zničili i celou planetu Zemi, jen aby si alespoň na chvíli splnili starý sen o světovládě.

Myslel jsem si, že po pádu železné opony vybudujeme lepší, spravedlivější svět. Že půjdou schopní lidé dopředu, že nové elity budou říkat, jak ten svět udělají obyvatelnější a lepší. Ale stal se téměř pravý opak. Všehoschopní se dostávají k moci, a místo toho, aby uvolňovaly prostředky na vzdělání, sport a lepší infrastrukturu, tak se uvolňují na zbrojení největší částky v historii planety. To nebylo ani za doby studené války, ale je to dnes. A já se ptám – jaká je ta nepřátelská ideologie, a kdo je ten nepřítel dnes?

Jak se díváte na civilní využití atomové energie? V módě je odstavovat atomové elektrárny, v tom vede Německo. Jsou na nás vyvíjeny tlaky, abychom se „jádra“ vzdali…

Můj původní obor je „plzeňská technika“, obor jaderně energetické stroje a turbíny. Myslím si, že bez jaderných elektráren se svět zatím neobejde. V Asii se připravuje výstavba  80 reaktorů. Evropa jde „díky“ Německu trochu jiným směrem. Francie 78 procent potřeby své elektrické energie kryje z jaderných zdrojů. Za jaderné zdroje není zatím náhrada. Německo je opravdu unikát a přiznám se, že jediná logika, která může opodstatnit a vysvětlit takový zásadní obrat v energetické politice, s tím, že do roku 2025 odstaví všechny své jaderné elektrárny, je paradoxně „zelená  politika“. Prostě politici si řekli, že to odstaví, ale myslím, že nemají jasno v náhradním řešení. Pokud jej mají, tak to bude něco v německém velkorysém stylu o řády dál. Napadá mě třeba využití volné energie. Nebo padesátiprocentní účinnost slunečních kolektorů. Prostě něco musí vytáhnout z trezorů, protože Německo, které je vyloženě postaveno na průmyslu, jej zatím nemůže bez jádra uživit. I když z druhé strany faktem je, že Němci nedělají malé chyby.

Jaderná elektrárna Temelín patří mezi jednu z nejbezpečnějších jaderných elektráren na světě. Nejen z důvodů je, že má vodou chlazený a moderovaný reaktor, kterých ve světě pracuje 59 a žádný z nich neměl žádné problémy. Má takzvanou zápornou reaktivitu, čili se nikdy nemůže stát to, co se stalo v Černobylu. Když u našeho reaktoru v Temelíně poroste teplota, tak se snižuje  jeho výkon. V Černobylu rostla teplota, a rostl výkon reaktoru. Z fyzikální definice vodou chlazeného a vodou moderovaného reaktoru jsou ty naše typy v Dukovanech a v Temelíně nejbezpečnějšími reaktory.

Nerozumím tomu, že naši politici nejsou schopni našim rakouským přátelům vysvětlit, že se nemají čeho obávat.

Ale myslím, že již premiér Babiš někde uvedl, že jim ta naše energie z jádra „chutná“…

Přesně tak! Pamatuji se, že když se stavěly Temelín a Dukovany, tak se na stavební části podílely vysokým procentem rakouské firmy. Prostě, v současné době neexistuje ve světě vize energetiky bez jaderných zdrojů, a myslím, že budoucnost mají modulové reaktory.

Pracuje se na využití vodíku, volné energie, vyšší účinnosti obnovitelných zdrojů, ale to jsou pořád hrátky pro malé děti. Každý průmyslový stát musí mít krytou spotřebu elektrické energie tvrdými zdroji, a to jsou zatím uhlí, jaderná energie a vodní elektrárny. Jednou foukne vítr, podruhé je bezvětří… a my, když to fučí, tak máme nadkapacitu, kterou nemáte na co využít. A pak vám vítr nefouká, a vy nemáte nic. Slunce jako zdroj je vhodné pro pás kolem rovníku… ale u nás, když bude měsíc zataženo, tak budeme honit ebonitovou tyč liščím ohonem.

Věřím však na budoucí využití „Teslovy“ volné energie… a v celém vesmíru přítomného vodíku.

Není zvláštní, že leckdo horuje proti jádru a uhlí, ale neuvědomuje si, že když všichni začnou najednou dobíjet elektromobily, tak ten blackout určitě bude…

Samozřejmě, snaha uvolnit životnímu prostředí, to je bez diskuse pozitivní. Ale dovolím si prognózovat, že elektroauta – to je cesta nikam. Budoucností pro automobilový průmysl je vodík. A myslím si, že v sejfech velkých společností jsou věci, nad kterými bychom žasli. Doba pro ně ještě nedozrála.

Takže je to zas skupinka lobby, která si vzpomněla na Nikolu Teslu…

Tak. Tohle je prostě cesta nikam. Na pojíždění po městech dobré, ale jinak ne.