C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Zásluhy greténismu

protiproud.cz

Na Západě chybí plyn: Pracuje Greta pro Kreml? Politicky toxické zdroje energie. Kdo na tom vydělá? Dvojí potupa Britů. Trucovat nestačí. Dánové povolili Nord Stream II


Křídlo britských konzervativců, jehož tváří je potomek osmanského úředníka Boris Johnson (jeho dědeček Osman Ali Kemal, narozený v Anglii, se nechal přejmenovat na Wilfreda Johnsona, aby lépe zapadal do britské společnosti), měl několik zajímavých nápadů na obnovení bývalé imperiální velikosti. Kromě pokusu vymanit Londýn ze závislosti na Evropské komisi, který vyústil v současnou ostudnou tahanici v podobě Brexitu, zaujala zvláštní místo v jejich plánech myšlenka proměnit Velkou Británii v energetickou supervelmoc. A její předlohou se staly USA – země, kde proběhla „břidlicová revoluce“ umožňující zaplavit světový trh levnou ropou a vnitřní trh levným plynem, který lze vyvážet ve zkapalněné formě.

Boris Johnson, ještě jako starosta Londýna, byl připraven obětovat svou pověst a vystavit se kritice environmentálních aktivistů a hypermocné zelené lobby, když propagoval anglickou verzi americké „břidlicové revoluce“. Budoucí předseda vlády si byl natolik jistý, že Velká Británie bude schopna produkovat velké množství plynu (a možná i ropy), a natolik věřil ve vyhlídky frakování (těžby ropy a plynu pomocí hydraulického štěpení), že jeho vyjádření zahrnovala takové teze, jako „Frakování je skvělá zpráva pro lidstvo“, a výzvy typu „musíme prozkoumat a podrobit frakování každý kámen (ve Velké Británii)“ při hledání břidlicového plynu.

Pohana Britů

Ne všichni pozorovatelé světového politického dění jsou si možná vědomi velikosti národní hanby, jaká dopadla na Velkou Británii v souvislosti se skandálem kolem případu „Skripal“ a která měla také příchuť plynu, i když ne břidlicového. V březnu 2018, na vrcholu protiruské hysterie v anglických médiích, přineslo počasí obyvatelům ostrova nepříjemné překvapení: z důvodu nízkých teplot a neschopnosti britského energetického systému se s touto situací vypořádat, bylo nutné dovézt zkapalněný plyn z Ruska.

Pro dobrou představu o míře emocionálního traumatu uštědřeného kolektivní psychice Britů poslouží podtitulek redakčního článku populárních (konzervativce podporujících) novin The Sun: „Poslouchali jsme eko-sny o frakování a nyní nepřátelské Rusko vytápí naše domovy. Jelikož jsme se spoléhali na naši víru ve větrnou a sluneční energii, která se dnes ukázala jako extrémně nedostatečná, stali jsme se závislými na nepříteli.

Je třeba spravedlivě poznamenat, že Velká Británie není závislá na ruském plynu. Hlavními zdroji dováženého plynu jsou Norsko, zkapalněný plyn z Kataru a plynovody napojené na „plynové uzly“ kontinentální Evropy. Ty sice transportují značný objem plynu z Ruska, ale zjistit, jaké procento z toho jde do Velké Británie, by byl obtížný úkol. V souvislosti s malou klimatickou krizí na jaře roku 2018 běžný dovoz nestačil a ruský zkapalněný plyn se ukázal jako nejdostupnější „rychlé“ řešení.

Ale navzdory tomu všemu psychické trauma a požadavek, aby se Velká Británie stala energeticky nezávislá pomocí frakování, zůstaly (přesně totéž požadovalo zmíněné vydání The Sun). Johnson udělal vše, co mohl, aby zajistil, že britská „břidlicová revoluce“ skutečně proběhne, a to navzdory všem ekologickým protestům a kritice ze strany levicových a zelených politiků.

Jenomže v předvečer předčasných parlamentních voleb byl britský premiér nucen vyvěsit bílou vlajku. Johnsonova vláda oficiálně oznámila moratorium na „fracking“ v Anglii.

Čtěte ZDE: Nord Stream 2: Konec tranzitního vydírání Evropy ukrajinským režimem. Zkapalnělý plyn jako reálné otroctví. Polsko i Litva na vedlejší koleji. Odmítnout zdravý rozum může být drahé. Co bude po smuteční hostině?

Lačná Evropa

Ministryně obchodu, energetiky a průmyslu Andrea Leadsomová prohlásila, že vláda „by měla toto moratorium držet tak dlouho, dokud se nezmění vědecký názor“, což je zjevná narážka na souvislost mezi frakováním a zemětřesením, k níž dospěli britští vědci. A také (možná) na předpokládaný vztah mezi těžbou uhlovodíků a změnou klimatu.

Stojí jistě za zmínku, že dříve se britská vláda vůbec nezajímala o environmentální problémy spojené s frakováním, i když o nich dobře věděla. A i přes zavedené moratorium vláda stále uvádí, že „Británie bude v příštích několika desetiletích potřebovat břidlicový plyn“. S tímto závěrem je obtížné nesouhlasit, neboť Evropu nyní trápí nebývalé problémy, které výrazně ovlivní konfiguraci evropského trhu s plynem, z něhož Velká Británie dostává významnou část. Podstata problému spočívá v tom, že těžba plynu v Evropě klesá.

V letošním roce Nizozemsko definitivně rozhodlo zastavit těžbu (také kvůli zemětřesením) na největším plynovém poli v Groningenu. To zvýší potřebu celoevropského dovozu plynu. Nemluvě o tom, že Groningen byl sice odstaven, ale jeho kontrakty zůstávají v platnosti. Jak informuje specializovaná agentura S&P Global Platts vládu země tulipánů a další akcionáře společnosti, která uzavřela dlouhodobé smlouvy na prodej svého plynu, bude nutné hledat způsoby, jak tyto kontrakty naplnit, což opět zvýší dovozy z Norska a zejména z Ruska.

Zásluha greténismu

Dánsko je poslední země, která vzdorovala položení plynovodu Nord Stream – 2, ale nakonec souhlasila a učinila tak několik týdnů poté, co bylo rozhodnuto zastavit těžbu na hlavním dánském nalezišti Tyra. Dánové stále ještě doufají, že se jim do tří let podaří zajistit, aby těžba plynu nevedla k seismickým poruchám, ale do té doby budou muset nakupovat plyn v Německu a Německo tento plyn dováží z Ruska přes „Nord Stream“ a v blízké budoucnosti přes „Nord Stream – 2“.

Pokud by plán Borise Johnsona na rozvoj těžby plynu z břidlic ve Velké Británii zafungoval, Londýn by měl šanci na vzniklé situaci vydělat, nebo alespoň nezáviset na cenové konjunktuře evropského trhu a na vývozech plynu z Ruska, Norska nebo Kataru. Naděje na to, že ve Velké Británii proběhne „břidlicová revoluce“, motivovaly mnohé odpůrce plynovodu „Nord Stream – 2“, ale nyní byla tato revoluce oficiálně zamítnuta.

Paradoxně je za to třeba poděkovat nikoli Johnsonovi, ale Gretě Thunbergové a dalším pseudoenvironmentálním aktivistům, stejně jako jejich sponzorům a mediální podpoře. Byli to oni, kdo způsobil, že se investice do jakékoli formy tradiční energie – ropou a plynem počínaje a jadernou energií konče – staly z politického hlediska toxickými. Takový vývoj přinese obrovské příjmy zemím, které nepodlehly „zelenému šílenství“, a evropští politici, kteří obviňují Thunbergovou z práce pro Kreml, budou mít další argument na podporu svých pomatených konspiračních teorií.