C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Naše ,,milá“ Ukrajina

protiproud.cz

Ukrajina: Čím větší drama, tím větší ticho po pěšině. Bude se v Kyjevě rozhodovat o obsazení Bílého domu? Bidenovo dělení válečné kořisti. Kam šlápl, tam tráva neroste. Připravuje Porošenko nový puč?


Pozoruhodné: Sotva se na Ukrajině začíná něco dít, mizí z hlavních stránek médií, takže vůbec nevíme, jestli ještě existuje. Ve skutečnosti v této zemi nabírá po zvolení Volodymyra Zelenského a jmenování nové vlády pod vedením Oleksije Hončaruka dění na obrátkách. Střet dvou oligarchů, ve který vyústily prezidentské volby a následné vítězství Zelenského ve volbách parlamentních, není totiž jen soubojem mezi poraženým Petrem Porošenkem a Igorem Kolomojským stojícím za Zelenským.

Do hry vstupují další mnohem podstatnější faktory a Kyjev se – tak, jako před pěti lety – stává důležitým mezinárodně politickým ohniskem. Vzhledem k blížícím se prezidentským volbám v USA možná i rozhodujícím kolbištěm kam se přenese boj o vládu v Bílem domě. Již téměř mediálně zapomenutá Ukrajina, o které se hovoří nejčastěji v souvislosti s nekonečným seriálem znovu zadrhnuté výměny zajatců s Ruskem, se brzy zřejmě opět dostane do centra světového dění.

Nepovedlo se

Když byl v listopadu 2013 spuštěn v Kyjevě protiruský puč financovaný a logisticky zabezpečovaný západními zpravodajskými službami (podpořený politicky i finančně Evropskou unií a s ní úzce spolupracující Obamovou administrativou), byl cíl jasný: Zmocnit se Krymu a otevřít pro americké námořnictvo cestu pro ovládnutí Černého moře. Získat obrovské nerostné bohatství Donbasu a současně i výhodnou geostrategickou pozici k vojenskému tlaku na Rusko.

Dlouhodobý sen Washingtonu o totálním sevření Ruska do kleští by se tak stal realitou. Po zpravodajsky zpackané Krymské operaci ze strany CIA a brilantním obraném manévru Vladimíra Putina, který díky bleskové akci speciálních jednotek spolu s domobranou zabránil převzetí strategických uzlů na Krymu a díky odvaze obránců Doněcka a Luhanska se celý plán ocitl v troskách a konflikt na východě země zamrzl v současné patové situaci.

Západním protektorům tedy nezbylo, než se soustředit na využití dobytého území a zhodnotit zisky nejen z hlediska propagandistického, ale urvat co nejvíce i pro vlastní potřeby členů americké administrativy a na ně navázaných firem. A právě nyní se tento „podíl na válečné kořisti“ stává ohniskem sporu uvnitř impéria. Jedním z hlavních protagonistů, kteří se podíleli na přípravě a provedení majdanského puče s následným dělením kořisti, byl tehdejší obamův viceprezident Joe Biden.

 

Bidenovy kšefty

Matador americké politické scény, který spolu s Henry Kissingerem patřil už v sedmdesátých letech k oporám Rady pro mezinárodní vztahy (RMV). Jde o organizaci určující americkou vnitřní i zahraniční politiku, kterou používá jako svou převodovou politickou páku dynastie Rockefellerů a na ní navázané finanční a hospodářské skupiny. Joe Biden se s požehnáním tohoto centra globalistické moci zřejmě postaví v příštím roce v prezidentských volbách Donaldu Trumpovi, kterého se tyto kruhy snaží dlouhodobě vyšachovat ze hry.

Pokud Biden vyhraje demokratické primárky a postaví se na podzim příštího roku stávajícímu prezidentovi, bude mít za sebou kromě obrovského finančního i mediálního krytí také velký batoh korupčních a kriminálních deliktů. Byl to on, kdo se významně podílel v roce 1999 na zahájení agrese NATO v Srbsku a následně spolu s tehdejší ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou zajišťoval pro spřízněné firmy na dobytých územích vybudování infrastruktury za peníze evropských daňových poplatníků.

Následný trik si zopakoval, když v pozici předsedy zahraničního výboru Senátu v roce 2002 prohlásil, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení, a následně se významně podílel na iráckém tažení a předání ropných zásob Iráku do rukou spřízněných firem. Stejný scénář opakoval i v Lybii a v Sýrii v roce 2011, kde usiloval za podpory džihádistů o likvidací Bašára Asada a převzetí kontroly nad Sýrií s jejím ropným bohatstvím. V tom mu však zabránila asertivní politika Ruska, které se poučilo z libyjského scénáře a islamistické jednotky podporované Bidenovu administrativou společně se syrskou armádou rozprášilo.

Zatím poslední akcí na které se Biden a jeho spolupracovníci podíleli bylo drancování dobytých území Ukrajiny. Byl to právě on, kdo vsadil na Petra Porošenka, který poslušně plnil jeho záměry. Když se Porošenko dostal na konci roku 2015 do potíží, přijel mu jeho zámořský protektor na pomoc a udržel ho i přes obecnou nespokojenost v čele státu.

 

Citlivé materiály

Kromě geopolitických měl Biden na Ukrajině i zájmy čistě soukromé. Byl zapleten do korupčních schémat ukrajinských společností a prosazoval v zemi finanční zájmy své rodiny. Svého syna Huntera učinil protektorem nad ukrajinským nerostným bohatstvím. Přes firmy jako Burisma Holdings, kde se stal pětačtyřicetiletý Hunter Biden členem řídící rady, těžil obrovské prostředky z ukrajinského nerostného bohatství. Zapletl se do komplikovaných vztahů s ukrajinskými oligarchy pohybujícími se v prostředí organizovaného zločinu.

Dnes po porážce Porošenka a nástupu nové vlády včetně změny na postu generálního prokurátora se tyto informace stávají výbušnou směsí. Nové Ukrajinské vedení má tedy možná k dispozici klíč k americkým volbám. Pokud by se všechny informace o Bidenovi a Obamově administrativě (kterých mají ukrajinské tajné služby údajně plné archivy) ve vhodný čas vytáhly na demokratického kandidáta, jímž bude s největší pravděpodobností právě Biden, mohlo by to zásadním způsobem zamíchat kartami v amerických prezidentských volbách. To si uvědomují obě strany, jak v Kyjevě, tak ve Washingtonu, a začínají jednat.

Podle deníku New York Times se osobní právník prezidenta Trumpa a bývalý starosta New Yorku Rudolph Giuliani obrátil na jednoho z členů týmu nového ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby nechal prověřit, zda neměla Ukrajina dodat v roce 2016 nějaký kompromitující materiál proti Donaldu Trumpovi. Vedle toho se Giuliani zajímal i o roli Bidenova syna Huntera, který působil jako člen rady ředitelů největší soukromé ukrajinské firmy pro těžbu plynu Burisma.

Giuliani tvrdí, že na schůzce v Madridu, kde se nedávno sešel s emisarem od Zelenského, jednal jako soukromá osoba, ale s vědomím administrativy Donalda Trumpa. New York Times k tomu poznamenaly, že Giulianiho nátlak na ukrajinskou stranu značně pobouřil opoziční demokraty. Podle některých zpráv Donald Trump podmiňuje svoje přijetí Zelenského v Bílém domě právě spoluprací a předáním citlivých materiálů, které mají ukrajinské úřady na Joe Bidena.

Porošenko znovu na scéně

Tento fakt vyvolal pozdvižení v demokratickém táboře. Objevují se zprávy, že Biden a jeho mocná klika zvažují protiúder, který by tomuto neblahému vývoji zabránil. Jednou z možností, které jsou údajně zvažovány, je i svržení Zelenského vlády. Jako hlavní hybatel je nejčastěji zmiňován bývalý prezident a spojenec Bidena Petro Porošenko. Po prohraných prezidentských volbách se objevily zprávy, že se chystá Ukrajinu opustit a některé informace svědčily o tom, že již převedl své majetky do zahraničí a spolu se svou rodinou pobývá v Kataru.

Podle jiných zpráv v ukrajinských médiích se ale na příkaz z vyšších míst vrátil na Ukrajinu bez rodiny, aby se podílel na přípravě puče proti Zelenskému. Tyto spekulace minulý týden posílila poslankyně Liza Boguckaja, která během zasedání ukrajinského parlamentu psala v SMS zprávě o záměru Porošenka provést státní převrat. Inkriminovanou korespondenci náhodně vyfotografoval korespondent ukrajinského webu Strana.ua.

„Porošenko připravuje převrat. A velmi vážně se připravuje. Dnes, nejpravděpodobněji, odstraníme imunitu. Peťa připravuje převrat v prosinci,“ napsala mimo jiné Boguckaja na svém smartphonu. Poslanci parlamentu skutečně tento týden odhlasovali zrušení poslanecké imunity, což by mohlo roztočit spirálu obvinění proti bývalým členům majdanské administrativy, kteří se opakovaně dopouštěli nejen obřích rozkrádaček státního majetku ale i zločinů proti lidskosti v občanské válce proti vlastnímu obyvatelstvu, které nesouhlasilo s Majdanem.

 

Stopa Majdanu

Proti Porošenkovi a dalším bývalým představitelům režimu bylo podáno již mnoho žalob, některé z nich i v USA. Rozjelo se také vyšetřování oděského masakru, při kterém byla vládnoucí kyjevskou juntou a jejími bojůvkami zaživa upálena 2. května 2014 v oděském Domě odborů téměř stovka nevinných obětí rekrutujících se z protimajdanovských aktivistů.

Podle posledních výsledků se na celé hrůzné události podílel mimo jiných vysokých státních představitelů i tehdejší tajemník Rady národní bezpečnosti Ukrajiny Andrej Parubij. Uvedl to bývalý zástupce vedoucího prezidentské správy prezidenta Viktora Janukoviče, právník Andrej Portnov. Podle jeho vyjádření, zatímco orgány činné v trestním řízení provádějí vyšetřování a výslechy bývalého prezidenta Petra Porošenka, nastal čas „posoudit a přehodnotit vyšetřování okolností hromadné popravy v Oděse 2. května 2014“.

Advokát poznamenává, že oslovil Státní vyšetřovací úřad s prohlášením, že Parubij se dopustil zločinů organizace masových nepokojů, které způsobily smrt lidí, provedení teroristického činu s použitím zbraní, výbuchů a žhářství k zastrašování obyvatelstva, politickým a jiným cílům a nezákonné nošení, skladování, nabývání a převádění střelných zbraní bez zvláštního povolení.

Už je jasné, proč o Ukrajině u nás téměř nic nevíme?