C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Čekání na Godota

zvedavec.org

Čekání na Godota


Jaroslav Tichý

Česká republika se nachází již delší období v obtížné situaci, která se dále zhoršuje. Náš stát a převážná část jeho občanů jsou vysávány ze zahraničí, fungujeme v rámci EU v přidělené roli kolonie, existují požadavky na odevzdání zbytku naší suverenity, nadále existují snahy zvenčí o naši islamizaci. Dochází k ohrožení samotné existence našeho státu a národa. Namísto snahy o řešení však stále čekáme, přičemž toto vyčkávání navozuje dojem čekání na Godota popsaného v absurdním dramatu Samuela Becketta.

Česká republika a my, jako její občané, se nacházíme v obtížné situaci, která byla již mnohokrát popisována a kterou lze ve stručnosti charakterizovat následovně:

  • v rámci EU nám byla přidělena role kolonie. Jsme stabilně vysáváni souběžně více způsoby ze zahraničí, byla cíleně zlikvidována naše nezávislost v ekonomice, zejména pak nezávislost potravinová, kde namísto dřívější naprosté soběstačnosti a vývozu potravinových přebytků jsme dnes z více než 60 % závislí na dovozu potravin ze zahraničí, vesměs nevalné úrovně, avšak za vysokých cen;
  • každoročně vzrůstá odliv zisku z ČR do zahraničí (nad rámec našich odvodů do EU), který je až násobně větší než v případě dalších zemí V4, nikoliv náhodou je ČR nazývána krmelcem Evropy;
  • dokonce i naši vodu jsme nuceni si kupovat od cizích firem za předraženou cenu;
  • nikoliv neoprávněně nás renomovaná americká investiční banka J.P. Morgan přeřadila na jaře 2017 z kategorie středně rozvinuté průmyslové země, kde jsme byli v podstatě od založení ČSR v r. 1918, do kategorie rozvojových zemí.;
  • k dovršení problémů se objevil v posledních letech nový fenomén, a to islamizace Evropy vč. ČR prosazovaná vedením EU podle projektu světových globalistů vůči jednotlivým členským zemím;
  • krom toho sílí snahy vedení EU o likvidaci členských států EU, o předání zbytku jejich suverenity vedení EU a o vytvoření nové (čtvrté) říše pod vedením Německa s její plánovanou pozdější přeměněnou na Evropský islámský chálifát.

Ten výčet problémů by mohl ještě dále pokračovat, leč není to účelem tohoto článku. Jde naopak o to připomenout si, proč k tomuto negativnímu vývoji u nás (ale i v okolních zemích) dochází, zda a co lze podniknout ke zlepšení této situace.

Příčiny negativního vývoje

Příčiny, proč k tomuto negativnímu vývoji u nás dochází, lze velmi stručně (a zjednodušeně) shrnout tak, že vycházejí:

1/ ze záměrů světových globalistů obsažených zejména v těchto dokumentech:

  • Torontské protokoly – z r. 1967 – manuál světových globalistů k prosazení Nového světového řádu ve světě;
  • washingtonský konsensus – medicína ze začátku 90. let min. století naordinovaná tzv. postsocialistickým zemím ze strany MMF, Světové banky a amerického ministerstva financí (podobně jako nedlouho předtím zemím Latinské Ameriky, které se z ní dodnes nevzpamatovaly);
  • přístupové smlouvy s EU
  • smlouva EUROMED a Agenda 2030 – k islamizaci Evropy
  • Maastrichtská smlouva
  • Lisabonská smlouva
  • Globální kompakty k migraci a k uprchlíkům – k prosazení islamizace jednotlivých zemí v širším měřítku
  • a v některých dalších, jakož i

2/ z netečnosti či nevšímavosti příp. nízké angažovanosti našich obyvatel, jakož i obyvatel dalších členských státu EU.

Situace se pomocí postupných změn formou salámové metody ze strany vedení EU dostala až do situace, že dnes se nacházíme v jiné EU, než do které jsme 1.5.2004 vstupovali. Dnes již skutečné cíle vlastníků EU (světových globalistů) vycházejí stále zřetelněji na povrch. K nim patří spojení evropských zemí do jediné říše pod vedením Německa a průběžná islamizace jako prostředek k rozvratu Evropy, k občanským válkám, ke snížení její průměrné životní úrovně a tím i spotřeby jejích obyvatel atd. EU přitom slouží jako nástroj k realizaci těchto jejich záměrů.

Přitom ponechávám pro zjednodušení stranou otázky uvažovaného zneužití občanů Evropy k jejich zapojení do příp. vyprovokované války s Ruskem.

Co a jak dále?

Především je třeba si uvědomit, že:

– jde o řízenou likvidaci stávající Evropy národních států a jejich národů tak, jak je známe, o jejich islamizací pomocí organizované migrační invaze z islámských zemí s cílem vytvořit novou světle hnědou rasu podle návodu Coudenhove-Kalergiho, snížit spotřebu a tedy i životní úroveň v Evropě, vyvolat zde občanské války a v konečné podobě pak zde zřídit Evropský islámský chálifát;

– projekt islamizace Evropy je již v běhu, smlouva EUROMED, jejímž signatářem je EU a její členské státy, předpokládá navezení 56 mil. migrantů do Evropy do r. 2050, a to bez ohledu na to, co zde budou dělat, kde budou bydlet, zda jsou objektivně využitelní k práci, kdo je bude živit, jaké problémy tím vzniknou původním Evropanům atd. Z určitého pohledu jsou totiž i tito migranti pouhým nástrojem globalistů k dosažení jejich cílů.

A jaké problémy tento záměr v praxi v zemích západní Evropy v současnosti přináší, již též víme. A to je islamizace teprve po rozběhu. Přitom právě vedení EU je tím činitelem, který islamizaci Evropy prosazuje. Je tedy nesmyslné bránit se islamizaci a přitom chtít setrvat nadále v EU. Možné je pouze jedno či druhé;

– islamizací Evropy nejde přitom o nějakou pomoc Africe či státům na Blízkém a Středním východě, neboť úbytek jejich obyvatel v podobě migrantů lehce nahradí zvýšenou domácí natalitou;

– snahy vedení EU (a jejích skutečných vlastníků) o likvidaci národních států a národů a o islamizaci Evropy podle návodu Coudenhove-Kalergiho nejsou pouhou bouřkou, která bez následků přejde, když se dočasně přikrčíme. Právě naopak;

– není trvale možné vystačit si vůči globálním silám reprezentovaným navenek bruselským (či německým) vedením EU nám typickým švejkováním;

– nemůžeme vyhrát, budeme-li nadále hrát podle pravidel soupeře.

Máme-li tedy zachránit národní stát i národ a máme-li se opět postavit ekonomicky a v rámci možností i politicky na vlastní nohy, je nutné ze systému představovaného EU vystoupit, a to ve spolupráci s dalšími zeměmi V4+ a vytvořit s nimi Konfederaci nezávislých evropských států na bázi mezinárodních smluv. Vytvořit tak společný trh a začít spolupracovat se všemi zeměmi, kde to pro nás bude výhodné. Tento krok je v daném případě nezbytně nutný. V rámci EU to možné nikdy nebude, neboť tam máme předurčenou roli kolonie, kterou již nyní plníme. Máme-li se této podřadné a pro nás krajně nevýhodné role zbavit, musíme se zbavit nejprve chomoutu EU.

Krom toho je třeba konečně si uvědomit, že velký rozvoj zažívá a nadále bude zažívat euro-asijský prostor, zatímco euroatlantický prostor jde do dlouhodobého útlumu. Vázat se tedy pouze na něj je pro nás nevýhodné. Nastává doba, kdy každý stát musí sledovat zejména své zájmy a nikoliv masochisticky prosazovat cizí zájmy na úkor těch svých národních a ohánět se přitom nějakými bezobsažnými či zcela pochybnými hodnotami, jež jsou používány čistě účelově, a to dle potřeby.

Jaký je dosavadní stav?

Ačkoliv čas a globalisté prostřednictvím vedení EU pracují tvrdě proti nám, neděláme v zásadě nic, abychom tento stav změnili. Vyčkáváme v marné představě, že vše samo časem „vyhnije“ či že se vše časem „samo vyřeší“.

Tento setrvalý stav až nápadně připomíná absurdní drama o 2 dějstvích Samuela Becketta „Čekání na Godota“, kdy:

2 tuláci (v našem případě pak obyvatelé ČR a dalších členských zemí V4) čekají na jakéhosi Godota (zřejmě Boha), aby zlepšil jejich životní osudy;

  • jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem p. Pozzo s bičem v ruce (vedení EU) se svým otrokem Luckym (představitelé členských zemí EU) s provazem na krku, ten první z nich je osobou vychloubačnou a arogantní, ten druhý pak osobou zcela poníženou;
  • tuláci (obyvatelé členských zemí EU) navazují absurdní a nikam nevedoucí rozhovor s p. Pozzo (s vedením EU);
  • po jejich odchodu ze scény přichází chlapec, který oznamuje, že p. Godot dnes nepřijde, dorazí však určitě zítra;
  • chlapec poté odchází, čímž končí 1. dějství;
  • ve 2. dějství se děj opakuje s tím, rozdílem, že znovu přicházející p. Pozzo (vedení EU) je slepý, čímž se stal závislým na svém otroku (představitelé členských zemí EU), který je pro změnu němý;
  • na konci 2. dějství přichází opět chlapec, aby sdělili, že p. Godot ani tentokrát nedorazí;
  • oba tuláci (obyvatelé ČR a dalších členských zemí V4) jsou tedy opět na odchodu, leč odejít náhle nemohou.

Nejde snad o až nápadnou podobnost naší situace s touto hrou? Nepochybně ano, avšak s jedním podstatným rozdílem.

Oproti hře, která vykresluje absurditu lidského údělu spočívajícího v nesmyslném očekávání jako jediném smyslu života, nemůže náš úděl spočívat v pouhém zabíjení času, který nám byl na tomto světě vymezen, očekáváním čehokoliv.

Právě naopak je toho času třeba využít ke smysluplnému a účelnému konání ve prospěch náš, našich dětí, našich rodin, našeho národa a státu. Je přitom třeba spoléhat se na vlastní síly, znalosti a zkušenosti, nikoliv na falešné představy o tom, že vstupem do Evropy se staneme (přechodně) „Evropany“ a tím získáme bezpracně vstupenku do ráje. Po té Evropě, kde budeme jako Slované pořád považování za podřadné a kde i nadále budeme pracovat na jiné, přijde totiž následně chálifát.

Je tedy třeba vrátit se zpět do normálních kolejí, ke klasickému „selskému rozumu“, kterému se dnes ti, kteří usilují o to nasadit si sami čepice kašparů a bláznů, tak vysmívají, aniž by byli schopni navrhnout a používat něco lepšího a užitečnějšího. To „naše místo na Západě“ to zcela určitě není, stačí se podívat na videa, co se děje dnes v západní Evropě, kde Evropa přestává být Evropou, na kterou jsme zvyklí.

K takovému konání je ale nezbytné vytvořit nejprve potřebné podmínky, což je v rámci EU nemožné. Plány jejího vedení a jejích skutečných vlastníků se totiž zásadně liší od těch našich. Čím dříve si toto uvědomíme a začneme ve smyslu toho i konat, tím dříve u nás skončí čekání na Godota. Teď půjde ještě o to, aby k tomu nedošlo nevratně pozdě. Dále otálet již proto nelze.