C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Poznámka administrátora: Diskuzi na těchto stránkách jsem musel zrušit pro neustálé napadání blogu spamery.

Chcete-li diskutovat o tématech, kontaktujte přímo autory článků. Autor pak může sám zveřejnit zajímavé pasáže z Vašich rozhovorů ve svém dalším příspěvku. Pan Ing. Goliáš uvítá Vaše reakce.

Kontakt na pana Ing. Goliáše: infogolias@seznam.cz/


 

O svobodě, pravdě a lásce

Ing. Josef Goliáš

 

Proč zrovna o svobodě a pravdě? A proč o lásce? Proč psát o tématech, které člověk k životu nepotřebuje. Jak mi řekl jeden známý – k čemu mi bude svoboda nebo pravda, toho se najím a nic si za to nekoupím! Myslíte si to také?

Já jsem přesvědčen o tom, že svobodu, pravdu a lásku k životu potřebujeme. Potřebujeme svobodu, potřebujeme pravdu a potřebujeme lásku. Bez těchto tří prvků se nedá plnohodnotně žít, pouze přežívat.

Je fakt, že se mnoho lidí, stejně jako můj známý domnívá, že svobodu, pravdu a lásku k životu nepotřebují. Nepotřebují, protože nevědí co je to skutečná svoboda, co je skutečná pravda a co je skutečná láska.

 

„Ty žiješ v úplně jiné realitě! Člověče, probuď se a postav se opět nohama na zem! Prosím tě přestaň s těma svýma blábolami a probuď se!“ Tak tyto a další podobné věty slýchám od své ženy už skoro deset let. Já to nepopírám, žiji v jiné realitě. A jsem s tímto životem spokojen. V mém životě, v realitě v níž žiji, jsou svoboda, pravda a láska přítomny. A také vím, jak jsou pro život důležité.

Mnoho lidí mi říká, že žijeme ve svobodném světě, že oni žijí svobodně. Že pravda není pro život až tak důležitá, důležité je poznat co je lež. A lásku k životu také nepotřebují, stačí, když mají někoho rádi. Myslíte si to také?

 

Lze změnit svět?

 

Když chceš změnit svět, pochop, že se svět skládá z národů,

proto musíš nejprve změnit myšlení a chování národů.

 

Pochop, že národy se skládají z měst a obcí,

proto musíš nejprve změnit myšlení a chování měst a obcí.

 

Protože města o obce jsou tvořeny rodinami,

proto musíš nejprve změnit myšlení a chování rodin.

 

Protože rodiny jsou tvořeny lidmi,

proto musíš nejprve změnit myšlení a chování lidí.

 

Protože lidi reprezentuje člověk,

proto musíš nejprve změnit myšlení a chování člověka.

 

A protože jsi člověk i ty,

musíš nejprve změnit chování a myšlení své!

 

Ano, já věřím tomu, že lze změnit svět. Věřím tomu, a proto na sobě pracuji a měním své chování a své myšlení. A o tom všem píši. I zde o tom budu psát. A kdo bude chtít změnit svět, může také na sobě pracovat a změnit sebe – své chování a své myšlení.

Mnozí lidé přemýšlí jak změnit svět. Přemýšlí o velkých věcech, pracují na velkých projektech, účastní se velkých demonstrací apod. A přitom je to tak jednoduché. Ta jednoduchost spočívá v každodenní práci, která se skládá z drobných malých krůčků.

Když běžci stojí na startu maratonského běhu, ví, že musí udělat 25 000 kroků a že jim to bude trvat 2,5 hodiny. Ví to, počítají s tím a vyběhnou na trať. Stále dokola dělají jednu a tutéž činnost – běží. Krok za krokem se blíží k cíli. Minuty ubíhají a oni běží a věří, že doběhnou do cíle. Ví, že jim nikdo nepomůže, že je nikdo neponese nebo nepoveze. Musí spoléhat sami na sebe. Ví, že hodně trénovali, věří, že to dokážou. A tak běží a běží.

Pokud na sobě chcete začít pracovat, nečekejte až „nastane ten správný čas“. Nečekejte na to, až budete mít více znalostí a dovedností. Začněte s tím, co teď znáte a co dovedete. Více znalostí a dovedností získáte cestou.

 

Nyní něco o mně

 Jsem již staršího vydání (mám již vnoučata), pocházím a stále doposud bydlím na Jihovýchodní Moravě. Přes deset let se zabývám prací na svém osobním a duchovním rozvoji.

V meditacích zažívám úžasné pocity svobody a pravdy. Tyto prožitky se nedají slovy popsat. Jsou to opravdu pocity a zážitky, které si běžně nedovedete představit. Takové pocity se jednoduše musí prožít. Potom teprve opravdu poznáte co je to svoboda a pravda. Meditace provádím tzv. řízené, tedy prožitky, které zažívám a informace, které ke mně v meditaci proudí, zpracovávám. Tedy se ptám na význam prožitku nebo informace a s odpověďmi pak dále pracuji.

 

Rád bych samozřejmě svobodně žil i v tomto reálném životě, nejen v meditacích. Proto se snažím o těchto věcech psát. Nyní je mým úkolem dát tyto informace ve všeobecnou známost. Každý čtenář pak s těmito informacemi bude dále pracovat podle toho, na jakém stupni osobního a duchovního rozvoje je on sám.

 

Založil jsem politické hnutí Za svobodu, pravdu a lásku. Mým cílem je uvést toto hnutí ve známost a pak se účastnit parlamentních voleb v příštím roce. Pokud se chcete této propagace a další práce účastnit, pak mne kontaktujte prostřednictvím mého emailu – infogolias@seznam.cz.

Je mi jasné, že to není snadný úkol. Nepůjdeme cestou protestů, mítinků, demonstrací, petic apod. Protože to nemá smysl. Nemá smysl s dnešními politiky diskutovat. Vše vám s pochopením odkývou, před volbami naslibují a pak „skutek utek“.

Navíc 99% lidí spí a sní svůj materialistický sen. A všichni z vlastní zkušenosti víme, jaké to je, když nás někdo „neplánovaně“ ze spánku probudí. Zvláště tehdy, když je tento sen „krásný a příjemný“. Každý se musí probudit sám. Každý se probudí v pravý čas.

 

Takže budu psát o programu hnutí Za svobodu, pravdu a lásku. Občas také napíši pár slov o věcech z dnešního světa, tak, jak já je vidím a chápu. Budu psát o tom, proč se to nebo ono děje a jaké já vidím řešení.

  

Jak na sobě pracovat

Jak na sobě pracovat, jak změnit své chování a myšlení? Proč zrovna já, proč se nejprve nezmění soused nebo šéf! Jak mám myslet a rozhodovat se podle srdce? Proč mám věřit v existenci Boha, proč mám věřit na minulé životy? A láska? Nikdo po mně nemůže chtít, abych miloval svého šéfa. A svou tchýni?

Asi to s tou změnou chování a myšlení bude těžké, že?

Chci předeslat, že nikoho do ničeho nenutím, nikomu nevnucuji svůj názor. Jen o tom budu psát. Psát s vědomím, že to tak prostě je, že to tak funguje a já tomu věřím. Kdo chce, může jít se mnou. Komu to připadá jako pohádka z jiného světa, ten nic nemusí. Ať dál žije svůj život.

 

Takže pro ty, co chtějí. Ta změna a hlavně práce na sobě je opravdu obtížná. Pochopit a připustit si, že to, co jsme doposud špatného prožili, tak si za to můžeme sami. Pochopit a připustit si, že ta nepříjemná zkušenost, která se nám nedávno stala, měla původ v našem špatném skutku v minulém nebo tomto životě. Ta vážná nemoc, kterou jsme nedávno onemocněli, to není náhoda. To nám jen tělo dává již velmi vážné signály o tom, že takto již nelze dále žít. A tak dále, a tak dále.

 

Ano, bude toho hodně, co musíme pochopit. A nebude to jednoduché. A potom přijde další obtížný krok a tím je připustit si to. Uznat to, přiznat si, že jsme v minulém životě nebo v nynějším životě velmi chybovali. A pak další obtížný krok a tím je odpuštění. Sobě a jiným. A dále požádat o odpuštění sebe, své tělo a jiné lidi.

 

Zdá se vám to nemožné? Minule jsem psal o maratónských běžcích. Domníváte se, že byste maratón neuběhli? Já si myslím, že pokud byste chtěli, opravdu chtěli, tak maratón uběhnete. Asi ne za 2,5 hodiny, ale třeba za tři hodiny, nebo za čtyři hodiny, nebo i za víc. Ale uběhnete. Pokud budete samozřejmě trénovat. Nejprve běh na pár stovek metrů, pak uběhnete kilometr, pak zvládnete i 5 kilometrů.

 

A tak je to i s prací na sobě – na svém osobním a duchovním rozvoji. Číst o tom, přemýšlet o tom a tyto informace pak vstřebat – tedy porozumět jim, pochopit je a přijmout je jako pravdu.

 

Přečtěte si následující věty:

 

za peníze si můžete koupit dům,          ale nikdy si nekoupíte domov,

za peníze si můžete koupit hodinky,    ale nikdy si nekoupíte čas,

za peníze si můžete koupit postel,        ale nikdy si nekoupíte spánek,

za peníze si můžete koupit knihy,         ale nikdy si nekoupíte znalosti a dovednosti,

za peníze si můžete koupit funkci,        ale nikdy si nekoupíte úctu a respekt,

za peníze si můžete koupit dovolenou, ale nikdy si nekoupíte odpočinek,

za peníze si můžete koupit léky,            ale nikdy si nekoupíte zdraví,

za peníze si můžete koupit ženu,          ale nikdy si nekoupíte lásku.

 

Jsou pro vás důležité věci v levém nebo pravém sloupečku? Až pocítíte, že jsou pro vás důležitější věci uvedené v pravém sloupečku, pak se dá říci, že jste na dobré cestě k osobnímu a duchovnímu růstu.

 

Něco o svobodě

Film Sedm statečných vypráví příběh o obyvatelích malé mexické vesnice někde na hranicích Spojených států a Mexika. Obyvatele této vesnice trápí banda povstalců, které vede muž jménem Calvera. Pravidelně, několikrát do roka, navštěvuje Calvera se svojí bandou tuto vesnici a obere obyvatele této vesnice o část jejich úrody. Nikdy pro obyvatele této vesnice nic neudělal, jen se jimi nechává živit.

Vesničané poctivě pracují na svých polích, aby si zajistili obživu pro sebe a pro své děti. Ale vždy musí část své úrody odevzdat Calverovi a jeho bandě. Většina vesničanů je s touto situací velmi nespokojena. Vesničané ale nejsou schopni nějakého odporu vůči Calverovi. Představitelé vesnice dokonce říkají, že Calvera není tak zlý. Vždy jim nechá dost úrody na to, aby nezemřeli hlady. Ve skutečnosti mají všichni strach, že když Calverovi neodevzdají to, co chce, tak je Calvera potrestá.

Situace se stává stále těžší a těžší. Členů Calverovy bandy přibývá a potřebují tedy stále více a více jídla. Proto se několik velmi nespokojených vesničanů rozhodne jednat. Vydají se hledat pomoc. Chtějí si najmout „odborníky“. Profesionální pistolníky, kteří by vesnici zbavili Calvery.

V jednom městě jsou tito vesničané svědky události, která jim představí takové pistolníky přímo v akci. Seznámí se s jedním tímto pistolníkem a požádají ho o pomoc. Cris (tak se ten pistolník jmenuje) jim slíbí, že jim pomůže. Cris vyhledá a najme dalších šest pistolníků a všichni společně odjedou do vesnice.

Vesničané se připraví na setkání s Calverou. Pod vedením pistolníků se učí střílet, opravují zdi kolem vesnice, vybudují nové ploty. Sebevědomí vesničanů stoupá. V přítomnosti pistolníků si věří, jsou na sebe hrdi. Jsou hrdi na to, co za tu krátkou dobu dokázali. Cítí, že brzy mohou být svobodní. Jsou připraveni utkat se s Calverou a jeho bandou. Jednoho dne k tomuto setkání dojde. První „rozhovor“ Crise s Calverou končí přestřelkou, kterou Calvera prohrává a utíká z vesnice.

Calvera první bitvu sice prohrál, ale nevzdává se. Je si velmi dobře vědom toho, že vesničany potřebuje k přežití. Utrpěl malou porážku, ale nechce se vzdát. Potřebuje ty hloupé a poslušné vesničany, aby nasytil sebe a svoji bandu. A proto je odhodlaný, vrátit se do vesnice.

Zradou čelných představitelů vesnice se Calverovi podaří bez boje vesnici ovládnout. Cris se svými lidmi padne do nastražené léčky. Calvera je opojený snadným vítězstvím a proto je velkorysý. Po dohodě Calvera pistolníkům umožní volný odjezd z vesnice.

Cris a jeho skupina jsou však čestní muži. Někteří z nich pocházejí z podobných vesnic. Také ve svém životě zažili útlak, vykořisťování a nesvobodu. Plně tedy chápou vesničany, kteří touží po svobodě. Mají s vesničany uzavřenou ústní dohodu a rozhodnou se tuto dohodu dodržet.

Vrátí se do vesnice. Mezi pistolníky a Calverovou bandou dojde znovu k boji. Když vesničané vidí „cizí“ lidi bojovat za jejich svobodu, opět v sobě najdou touhu po svobodě. Vzbouří se a spolu s pistolníky se jim podaří definitivně Calveru a jeho bandu porazit. Calvera je poražen a vesničané jsou konečně svobodní.

Podívejme se na tento western trochu jinýma očima. Kdo jsou vlastně ti vesničané? To jsme my všichni. A kdo je Calvera a jeho banda? To je stát a jeho instituce.

Stát nás každý rok „obírá“ stále o větší a větší část naší „úrody“. Čím více „vypěstujeme“, tím větší část „úrody“ nám stát sebere. Neustále zvyšuje svoje nároky. Stále se rozrůstající státní aparát potřebuje neustále více a více finančních prostředků. Jen opravdu naivní snílek se může domnívat, že tomu v budoucnu může být jinak.

Mnoha lidem tento stav nevyhovuje. Mnoha lidem vadí tato situace, vadí jim útlak, vykořisťování a nesvoboda. Ale nemají zatím sílu tento stav změnit a proto se navenek tváří, že jim to takto vyhovuje. Tváří se, že je to v pořádku. Stát nám přece nesebere všechno. Vždy nám něco nechá, abychom my a naše děti nezemřeli hlady. A když někdo před státem zatají část své „úrody“, je za to potrestán.

Tento stav bude trvat tak dlouho, dokud se mezi námi nenajdou lidé, kteří budou schopni akce. Jejich nespokojenost dosáhne takové úrovně, že se rozhodnou jít hledat „pistolníky“. „Pistolníky“, kteří jsou pro tuto věc povolaní. „Pistolníky“, kteří jsou čestní a dodrží „ústní dohodu“. Vědí co a jak mají udělat. A když takové „pistolníky“ najdeme a pomůžeme jim, pak „Calveru a jeho bandu“ porazíme. A natrvalo se osvobodíme.

  

Proč jsme nemocní

Před několika týdny jsem, do slova a do písmene, na vlastní kůži zažil útok alergie. V neděli ráno se mi postupně po celém těle, od hlavy až po paty, vytvořily červeně zbarvené puchýře a pupínky. Neskutečně mě celé tělo svědilo a pálilo. Navíc se přidala horečka. Byl jsem v jednom ohni.
Doufal jsem, že tento útok zvládnu „vlastními silami“. Věřím, že tělo je dokonalé a má samoléčící schopnosti. Věděl jsem, co bylo příčinou alergie – rodinné problémy. Tak jsem se snažil vše „zpracovat“. No, ale odpoledne mě záchranka odvezla do nemocnice.

 

Po vyšetření mě převezli na pokoj, napíchli kapačku a píchli injekci. Zbytek večera a noc jsem prospal. V pondělí jsem se vzbudil kolem osmé, akorát na snídani. Byl jsem sám na pokoji, nikdo mne nerušil. Tak jsem přemýšlel o své nemoci. Při vizitě ošetřující lékař rozhodl, že by mě mohli propustit do domácího léčení. Tak jsem se začal připravovat na odchod domů. Nedošlo k tomu. Útok alergie se zopakoval. Tak jsem v nemocnici zůstal na pozorování.

 

Těch pár dnů a nocí jsem v nemocnici prospal. Spal jsem ve dne i v noci. Stále jsem byl sám na pokoji. Nikdo a nic mne nerušilo. Sestřičku jsem viděl, jen když donesla jídlo, doktora při ranní a večerní vizitě. I když jsem měl k dispozici televizi, nezapnul jsem ji. Mobil jsem měl vypnutý, večer jsem manželce poslal esemesku, že jsem v pořádku. Dokonale jsem si tam odpočinul.

Ticho a klid na lůžku léčí – jak říkávali naši prarodiče. Když už jsem v té nemocnici byl, tak jsem se léčil. Nejen alergii. Ale celé tělo a celou mysl. Je až neuvěřitelné, jakou léčivou moc má ticho a klid.

 

Proč o tom píši? Jako radu a zkušenost. Když vás navštíví nemoc, tak se na ni nezlobte. Přijměte ji jako pomoc. Ano, je to tak. Nemoc přišla, aby vám pomohla. Abyste se zastavili, abyste si odpočinuli. Sami od sebe to totiž neuděláte.

Vše, co se vám děje, vše, co vás potkává, je pro vaše dobro. I když to na první pohled takto nevypadá. Ale je to tak. Nevadí, že tomu nevěříte. Ano, dá to moc práce takové věci pochopit. Chce to jen chvíli v klidu přemýšlet. Ale na to teď není čas, protože máte zrovna moc práce, že?

Dobře. Tak popřemýšlejte, až onemocníte. Pak ten čas budete určitě mít. Tak ho využijte.


 

Uvítám Vaše reakce. Kontaktujte mne na: infogolias@seznam.cz/