C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


VYPLATÍ SE BÝT ,,SLUŠNÝM ČLOVĚKEM“?    

Tak jsme se dočkali! Je zvláštní, jak často se člověku stane, že splněné přání není tak sladké, jako dlouho hýčkaná představa. V letech socialistické přetvářky se mnozí z nás utěšovali představou amerického ráje. Troufám si použít slovo ,,Ráj“, protože ono je nejasným, ale přece jen uznávaným symbolem štěstí. Věřící člověk si pod ním představuje nádherné krajiny plné andělů a šťastných lidí. A my jsme si vykouzlili jakousi nepříliš jasnou ,,Zemi svobody“, kde si každý splní všechna přání a nic za to vlastně nemusí zaplatit. Jenže každý systém, ač se tváří jakkoliv přejícně, je vždy postaven na prosté matematické rovnici – má dáti – dal. Na to jsme ve svých snech zapomenuli, a proto nám realita tržní společnosti připadá jiná, než naše sny…   Tržní společnost je postavena, více než ta socialistická, na neustálé kalkulaci. Neodbytné otázky: ,,kolik to stojí?“ a ,,vyplatí se to?“ se stávají mottem našich životů. Úspěšnost, společenské postavení, kariéra a hodnota majetku jsou veličiny, které musí být něčím vyváženy. Cena bývá vysoká, i když ne vždy snadno rozpoznatelná. Nezřídka člověk zaplatí nejvyššími mincemi: ztrátou ideálů a mnohdy dokonce i ztrátou charakteru.   Vyplatí se tedy v dnešní době a současných společenských systémech být ,,slušným člověkem“? Nedá se to zvážit, přepočítat na peníze, vyjádřit v nominální hodnotě, tak k čemu je to dobré? Není žádným tajemstvím, že ,,slušní lidé“ to mají těžké. Často bývají těmi druhými využíváni, nebo alespoň odstrčeni do pozadí. Slušný člověk nebývá vybaven ,,ostrými lokty“, aby jimi odrážel ty, co mu stojí v cestě. Zato je nezřídka obětí vydírání, násilí a pomluv. Těm ,,neslušným“, hrubým, drsným a vypočítavým se obecně daří dobře, mnohé špatné skutky jim projdou a dokonce jsou někdy i obdařeni dobrým zdravím. Skutečně se někdy zdá, že být ,,slušným člověkem“ se vlastně… ani moc nevyplatí. Otázka… ,,Co z toho budu mít, když budu hodný?“, je tedy stále více aktuální, a proto bude užitečné na ni hledat odpověď.   V prvé řadě bude nutné oddělit pojmy ,,slušný a hodný člověk“ od pojmů ,,hloupý a naivní člověk“. Až příliš často se za slovíčko ,,slušný“ dává rovnítko ke slovu ,,hloupý“. Proto si vyjasněme pojmy. Slušný člověk má pochopení pro druhé, soucítí s trpícími a je vždy připraven ku pomoci. Je však také natolik obezřetný a zkušený, že se nenechá druhými využívat. Nedovolí, aby vychytralí spolubližní využili jeho dobrotu pro své obohacení, nenechá na sobě ,,dříví štípat“. Musí umět oddělit skutečnou potřebu pomoci od zneužívání a pomáhá jen tam, kde je to skutečně prospěšné. To není jednoduché a klade to vysoké nároky na umění rozlišování dobrého od špatného, a proto se slušnému člověku v naší materialistické společnosti nemusí dařit vždy dobře. Ve smyslu známého pořekadla nemusí mít ,,na růžích ustláno“. Ovšem z hlediska materialistického, tedy jen rozumového chápání světa, může klidně mít, fyzicky vzato, ustláno na růžových trnitých stoncích, dosti často…   Spravedlnost! Vznešené slovo, ale v naší pokřivené lidské společnosti se stává slovem nevěrohodným a nejasným. Naše lidská ,,spravedlnost“ se často podobá nepochopenému symbolu sochy se zavázanýma očima, symbolu spravedlnosti… slepé.   Jak může být jeden člověk za špatný čin potrestán a jiný za tentýž ne, protože jej chrání moc, peníze, postavení, známosti nebo dokonce jakási všemocná nad zákony stojící imunita?   Kde však člověk vnitřně necítí, že pojem spravedlnost je naplněn, přicházejí, zcela logicky, pochybnosti a otázky typu: ,,skutečně se vyplatí být slušným člověkem?“   Myslím, že můžeme klidně konstatovat:  v lidské společnosti je pojem spravedlnosti pokřiven a přes veškeré dobré snahy jednotlivců nelze s čistým svědomím označit lidstvo jako spravedlivé. Jen v přírodě zůstává tento pojem naplněn. Používáme ovšem pro něj poněkud jiná označení, např. zákon akce a reakce, zákon zachování energie a jiné. Zjednodušeně můžeme říci, že v přírodě stále, jako před tisíciletími, fungují neomylné zákony, zatímco v lidské společnosti byla a je stálá snaha hledat cesty jak zákony obejít a vyhnout se důsledkům jejich přestoupení.   Pokusme se na člověka podívat v širších souvislostech. Z hlediska fyzikálního není člověk jen oživená hromada buněčné masy, ale též souborem různých energií a záření. Mohli bychom tedy pojem ,,člověk“ rozdělit do dvou dimenzí, jednak hmotný buněčný objekt a na druhé straně energetický útvar. Tyto dimenze spolu úzce souvisí, jedna ovlivňuje druhou, přičemž ta energetická je nadřazena hmotné. Z čeho tak usuzuji? Když se podíváme na vznik a vývoj vesmírných těles vidíme tu určitou podobnost. Od jemných mlžných útvarů až k hmotným tělesům, která se vývojem stále více zhutňují, až se rozpadnou a opět přemění v energie.   Ale vraťme se k člověku. Na počátku každého jeho činu je myšlenka nebo nějaký citový popud, který myšlenku vyvolá. Nejdříve se tedy v člověku něco neviditelného ,,pohne“ a to jej posléze dožene k činu. Tedy hybatelem vnějšího člověka je jeho vnitřní neviditelné ,,cosi“. Toto neviditelné bychom mohli nazvat různými jmény, ale protože tuto úvahu chci ponechat v rovině spíše fyzikální a nikoliv spirituální, budu toto neznámé nazývat ,,energií“.   Člověk tedy žije současně, a toto slůvko bych chtěl zdůraznit - současně -  ve dvou rovinách. Jeho hmotné tělo žije hmotný život, tak jak jej dennodenně svými hmotnými smysly vnímáme. Současně však žije svým životem i jeho energetické tělo v nám neviditelném světě energií. Tento svět je mnohem blíže přírodním zákonům než naše uměle vymyšlené lidské společenství. Podobně jako v chemické sloučenině vyvolá přidání každé další látky příslušnou, zcela přesnou a logickou reakci, tak i svět energií má své jasně definované zákonitosti. Každá námi vytvořená energie vyvolává v neviditelném světě energií okamžitou reakci. V tomto světě ovšem neplatí naše společenské zvyky ani právní zákony, ale jen ty přírodní nebo fyzikální. Tu neexistuje slovo imunita, ani se tu nikdo nedá zmanipulovat či podplatit. Zde platí jen zákon akce a reakce.   Dobrý člověk vytváří jen ,,dobré“ energie jako zformovaný projev jeho laskavých myšlenek, hřejivých citů, povzbudivých slov a pomocných činů. Špatný člověk vytváří svým chtěním energie v jistém smyslu opačně polarizované a ty působí na předchozí odpudivě. Proto ,,dobré“ věci tak málo ovlivní špatné lidi, působí účinně jen na lidi stejné polarity. Protože vývoj lidstva nešel správným směrem, je tu velké množství lidí s neušlechtilým zaměřením, kteří vytvářejí špatně usměrněný energetický svět. To je také jeden z důvodů, proč se ve společnosti tak těžce uskutečňují ušlechtilé plány. Svět energií není díky své jemnosti a roztažitelnosti omezen na těsné okolí naší planety. Tak pozemsky žijeme na této Zemi, ale současně vytváříme svým chtěním různé energetické světy. Krásné i ošklivé. Naštěstí, na rozdíl od naší lidské společnosti, kde je vše promíšeno, zůstávají tyto světy přísně odděleny. Stojí poblíž sebe a přece se nemohou přiblížit jako póly magnetu. Až se my sami staneme energií, což je údělem každého člověka při jeho pozemské smrti, vstoupíme do ,,svého“ energetického světa, který jsme si již dávno budovali. To je důležitý důvod, proč se vyplatí být ,,slušným a dobrým člověkem“. Zcela jistě se nám to ,,vyplatí“ a to po všech stránkách. Chtěli bychom jednou žít v krásném domě uprostřed nádherné přírodní scenérie, obklopeni příjemnými lidmi? Bez zloby, hádek, závisti a honby za majetkem? Bez politických a společenských tahanic? Vše je v našich rukách i když se nám mnohdy zdá, že je to mimo náš dosah. Že do toho nemůžeme mluvit a nic ovlivnit. Ne, není tomu tak! Budujme již nyní krásné energetické světy a připravme si tak vytouženou budoucnost. Není to však jen cosi vzdáleného a mlhavého. Vždyť svými postoji ovlivňujeme i naše pozemské okolí. Bude-li nás dost, ovlivníme v tom nejlepším slova smyslu i celou naši společnost. Nedejme se ovlivnit a otrávit těmi, kteří si již dnes budují světy hádek a závistí, světy otráveného ovzduší.   Nepotkáme-li na této Zemi dost štěstí a radosti, nezoufejme. Náš svět na nás čeká a jací jsme dnes, taková bude naše budoucnost…