C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Některé dotace nesmrdí…ba naopak

aeronet.cz

Jiří Mádl znovu řval na Andreje Babiše na náměstí v Českých Budějovicích, vyčítal mu čerpání evropských dotací pro zemědělské farmy holdingu Agrofert! Samotný Mádl však čerpá dotace od českého státu na svoji filmovou tvorbu! Od českých daňových poplatníků inkasoval na dotacích 7 milionů korun pro celovečerní film! Jaká je pravda o českém zemědělství? Bez Agrofertu by se řada farmářů už ekonomicky položila, známe podrobné detaily, které odhalují zločinné procesy v 90. letech!

Situace s protesty proti Andreji Babišovi v ČR neustávají a je již zcela jasné, že pěkné počasí odstartovalo v ČR letní “Majdan” s cílem svržení vlády Andreje Babiše. Jenže při těchto demonstracích dochází k neuvěřitelným scénám, které stojí opravdu za pozornost a musíme si je rozebrat. Do centra pozornosti se opět dostává Jiří Mádl, herec a režisér, který se netají svým odporem a nenávistí vůči Andreji Babišovi.

V Českých Budějovicích dnes proběhla na náměstí menší demonstrace [1], které se Jiří Mádl také zúčastnil a jako místní rodák promluvil k občanům. Celý jeho proslov byl tepáním a pranýřováním Andreje Babiše, že je de facto zloděj a podvodník, protože čerpá dotace. V roce 2017 prý Agrofert čerpal z evropských fondů přes 2 miliardy korun, a protože Andrej Babiš je trestně stíhaný, neměl by prý Agrofert čerpat žádné dotace.

Jiří Mádl

Andrej Babiš prý čerpá dotace z kapes těch nejchudších v ČR a v celé Evropské unii, což je prý další důvod k tomu, aby vláda Andreje Babiše padla. Hysterické výpady Jiřího Mádla na Andreje Babiše jsou v jedné věci naprosto bizarní. Samotný Jiří Mádl totiž čerpá dotace, a to nikoliv od Evropské unie, ale přímo z českého státního rozpočtu. V roce 2016 si totiž Jiří Mádl zažádal [2] o dotaci ve výši 7 500 000 Kč pro svůj celovečerní film Na střeše.

Žádost o dotaci byla postoupená Státnímu fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Tento fond kontroluje Ministerstvo kultury ČR a rozpočet fondu schvaluje vláda, přičemž o poskytnutí objemů peněz pro fondy, které ministerstvo kultury spravuje, rozhoduje ministerstvo financí. A právě v roce 2016 byl ministrem financí Andrej Babiš, který Jiřímu Mádlovi dotaci schválil ve výši rovných 7 000 000 korun. A uběhnou 3 roky a Jiří Mádl řve na Andreje Babiše, že je lump.

Přemluv bábu k Majdanu?

Jiří Mádl v minulosti vstoupil do povědomí v ČR díky propagační volební agitce natočené spolu s Marthou Issovou. Agitka se jmenovala “Přemluv bábu!” a burcovala mladé voliče, aby šli k parlamentním volbám v roce 2010 a volili pravici, protože levice je fuj. Ve volbách sice zvítězila ČSSD vedená Jiřím Paroubkem, ale protože zvítězila jen s malým náskokem před pravicovými stranami, nebyl Jiří Paroubek schopen složit koalici a rezignoval na funkci předsedy strany.

Vládu potom sestavovaly pravicové strany v čele s ODS a Petrem Nečasem. Už tehdy se Jiří Mádl vyprofiloval jako politicky angažovaný představitel tzv. kulturní fronty v ČR a jeho současná aktivizace proti Andreji Babišovi není náhodná. Je to součást procesu tzv. Demobloku s cílem svrhnout Andreje Babiše, ignorovat výsledek posledních voleb a vytvořit v České republice systém rozvratu a chaosu, který povede k Majdanu jako koncem roku 2013 v Kyjevě. Jenže o Mádlovi bylo napsáno už mnoho článků a není potřeba jeho profil rozebírat, všichni jej znají. Co však většina lidí neví, to je role Agrofertu pro české zemědělství.

Agrofert a jeho klíčová úloha pro přežití těch zemědělců, kteří ustáli rozvrat zemědělských družstev počátkem 90. let

Server Aeronet přináší jako první server v ČR nezaujatý pohled a analýzu na vývoj českého zemědělství po roce 1989. O těchto souvislostech, které vám předložíme, jste ještě zřejmě neslyšeli. Je načase pochopit jiné procesy řízení, které zůstávají utajeny. České zemědělství se po roce 1989 dostalo do stavu naprostého chaosu. Celé to začalo rozpady zemědělských družstev v roce 1990, které kvůli restitučnímu zákonu začaly ze dne na den hospodařit na cizích pozemcích, v cizích budovách, za komerční nájemní ceny, které 99% družstev nebylo schopno uspokojit, protože družstva si na nájmy nedokázala svojí produkcí vydělat. Do konce roku 1993 zanikla prakticky všechna jednotná zemědělská družstva. Tradiční JZD organizace zmizely, desítky tisíc lidí přišly o práci.

Jenže, to nebylo všechno. Družstva JZD provozovala nejen rostlinnou výrobu a sklízení pícnin z polí a luk, ale měla i výrobu živočišnou. Ta byla vitálně a přímo napojena na rostlinnou výrobu, protože skot v kravínech a telata v teletnících potřebovala siláž, prasata potřebovala brambory a krmné směsi, a když byl přijat restituční zákon v roce 1990, družstva zanikla a spolu s nimi rostlinná výroba.  Kravíny a teletníky neměly z čeho krmit krávy, z čeho vyrábět siláž na zimu, kruh se uzavřel. V roce 1990 bylo proto zahájeno v ČR největší masové vybíjení krav, dojnic a plemenných býků v celé historii Evropy.

Největší masové vybíjení krav v dějinách Evropy proběhlo v polistopadovém Česku

Od roku 1990 do roku 2007 bylo vybito přes 2 miliony dojnic a plemenných býků, protože zvířata by trpěla hladem, protože je nebylo čím krmit, pole a louky byly rázem kvůli restitucím v soukromých rukách a družstva nemohla platit komerční ceny za pronájem půdy. Děsivý dokument [2] ukazuje mnoho čísel, ze kterých přechází zrak, co Havlova zločinná garda po roce 1989 spáchala s českou prvo a druhovýrobou. Restituční zákon uplatněný na pozemky, na kterých hospodařila zemědělská družstva, byl zločin objednaný tehdejší skupinou členů tzv. Transformační komise vlády, která chystala malou a velkou privatizaci. Zájem na likvidaci zemědělských družstev v ČSFR měla především Německá asociace výrobců potravin a francouzská Asociace pracovníků v zemědělství. Jejich zástupci v lednu 1990 hostili Václava Havla na rautu na Francouzské ambasádě v Praze. K tomu chystáme extra článek.

Likvidace zemědělství byla dokonána v roce 1993. Od tohoto roku přestalo české zemědělství existovat a transformovalo se do něčeho, co se ani nedá popsat. Je to doslova zemědělský “Frankenstein”. Část zemědělců začala podnikat na vlastní triko za pomoci bankovních úvěrů v roli soukromých farmářů, tedy rodinných farem, které nemají se zemědělskými družstvy nic společného. Ministerstvo zemědělství začalo poskytovat dotace různého typu, např. zelenou naftu (neplatí se z ní spotřební daň), různé garanční úvěry apod. Jenže už v polovině 90. let bylo jasné, že Česká republika vstoupí do Evropské unie, protože vláda Václava Klause podala přihlášku do EU a začal maraton nekonečných vyjednávání a tzv. kapitol o přístupu ČR do EU. Šéfem vyjednavačů českých podmínek vstupu byl Pavel Telička. A tady se začíná odehrávat hlavní osa zločinu.

Čeští zemědělci se stali obětí neschopnosti českých vyjednavačů pro přístup ČR do EU

Zatímco Poláci si vymohli v přístupových rozhovorech skvělé podmínky pro zemědělce včetně povolení subvencí a dumpingu pro polské zemědělce, Teličkova vyjednávací skupina odkývala Bruselu prakticky úplně všechno a pro české zemědělce nevymohla naprosto nic, ale vůbec nic. Dokonce se Brusel podivoval nad tím, že z Prahy přišlo od Teličkova týmu ke kapitole zemědělství pouze strohé stanovisko, že Praha nebude uplatňovat v kapitole zemědělství žádné ochrany, limity, státní subvence, prostě nic. Díky tomu se podařilo kapitolu rychle uzavřít a Teličkův tým hlásil, že Česko má splněno a brzy bude členem EU. Po vstupu ČR do EU 1. května 2004 již nebylo možné českým zemědělcům poskytovat státní subvence, na rozdíl od Polska, které si vymohlo výjimky na 10 a dokonce 15 let. Čeští zemědělci v té době byli na pokraji bankrotu. A tady si to musíme vysvětlit.

Destrukcí živočišné a rostlinné výroby v ČR po spuštění restitucí byl nastartován proces, kdy najednou už čeští zemědělci nemohli vyrábět jídlo, tedy potraviny na polích. Supermarkety byly v 90. letech zaplaveny francouzskými a německými zemědělskými produkty, od mléka, přes pečivo, až po maso. A nejen z Německa a Francie, ale také z Polska, a to paradoxně právě kvůli silné ochraně zemědělců v Polsku. Z této ochrany polští zemědělci profitují dodnes. Výsledkem bylo, že katastrofálně klesly výkupní ceny potravinových plodin.

Bez dotací dnes zemědělské podniky a farmy nepřežijí. A Jiří Mádl by chtěl českým zemědělcům zakroutit krkem, ani o tom možná neví, kolik farmářů na Agrofertu závisí

Český farmář to pochopil velice rychle. Záchrana však přišla z míst, odkud to nikdo nečekal. Z Bruselu. Koncepce ochrany ovzduší a ekologického rozvoje z dílny Evropské komise vymyslela “zemědělský hladolet” a přinesla nápad poskytovat dotace na pěstování řepky olejky, plevelnaté rostlinky, jejíž olejnatý extrakt se může přidávat do paliv. Vznikly tak evropské dotační tituly, které rázem umožnily zemědělcům v ČR generovat profit.

Právě od té doby je Česko pokryté žlutými poli. Je to čistě ekonomický důvod, který drží farmáře nad vodou. Řepka v palivech ničí motory, řepka pylem zamořuje široké okolí, ale bez řepky by padly zemědělské farmy a celé odvětví by v ČR skončilo. Dotace jsou motorem zemědělství. A existují dvě možnosti: Vystoupení z EU a ochrana zemědělství v ČR před dovozem (celní tarify a obchodní válka s EU), včetně garancí výkupních cen pro zemědělce, anebo setrvání v EU a čerpání dotací. Nic mezi tím pro zemědělce dnes neexistuje.

A tím se dostáváme k Agrofertu. Hlavní úlohou Agrofertu pro stabilitu zemědělství v České republice je zajištění obchodně-výrobních vztahů mezi farmáři, zemědělci a zpracovateli rostlinné, ale i živočišné výroby, čímž Agrofert supluje a nahrazuje skandálně a zločinným způsobem zlikvidovaná JZD počátkem 90. let. Konglomerát Agrofertu zajišťuje stabilitu českého zemědělství, a to je možné realizovat jen na základě čerpání evropských dotací. Ti šmejdi na náměstích v Praze, v Českých Budějovicích a v dalších městech si neuvědomují, že útočením na Agrofert útočí na české farmáře a zemědělce, pro které je Agrofert v mnoha případech jediným obchodním partnerem a odběratelem. Nemusíte Andreje Babiše milovat, ale pro zemědělce udělal v ČR více, než všechny zkorumpované vlády po roce 1990.

Buď vystoupení z EU, anebo pokračování v čerpání dotací

Čerpání dotací pro zemědělské podniky je dnes v EU naprosto nezbytné. Platí to ve všech zemích EU, bez dotací dnes zemědělství nepřežije, protože ceny potravin a vstupních plodin jsou natolik už nízké, že bez dotací by nebylo možné generovat jakýkoliv zisk a profit, nebylo by možné zaměstnávat lidi na venkovech na farmách, zemědělství jako odvětví by zaniklo a orná půda by zůstala ladem. Proto se vymyslel řepkový hladolet pro východní země a farmáře v bývalých socialistických zemích, aby se zemědělci nebouřili a měli co pěstovat.

Tyto firmy a jejich zaměstnanci jsou v ohrožení, pokud lidé jako Jiří Mádl uspějí s tažením proti Agrofertu.

Vyčítat Agrofertu dotace je stejné, jako plivat na zemědělce za to, že se snaží na dotacích přežívat a zaměstnávat dál lidi v zemědělství. Celé to má úplně jiný náboj. Pomalu to vypadá, že vlastně ani nejde o svržení Andreje Babiše, ale někdo usiluje o likvidaci Agrofertu, aby se zhroutilo to málo, co z českého zemědělství po roce 1989 zůstalo. Někdo usiluje o další krizi v zemědělství a propouštění tisíců lidí, pokud skončí dotace pro Agrofert, který je obchodním partnerem pro stovky farem v celé České republice. Nejde o Babiše, chtějí podříznout krk českému zemědělství, ještě jednou, naposledy a definitivně. A tohle se od Jiřího Mádla nebo Mikuláše Mináře opravdu nedozvíte. Konceptuální vnímání procesů je proto nezbytné neustále prohlubovat.

-VK-

Šéfredaktor AE News