C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Liberální demokracie jako nová forma totality

czechfreepress.cz

Liberální demokracie jako nová forma totality

Miroslav Suja

Fakticky to však byla forma vlády, kdy lid byl vládnoucí elitou rozdělen na dvě skupiny: na zdravé a pravověrné, a pak na ty druhé. Tito byli nálepkováni slovy: kontrarevoluční, reakční, nepřátele lidu, protisocialistický…, i když se mnohdy jednalo o lidi s hlubokým sociálním cítěním.

S přívlastkem socialistická či lidová se v souvislosti s demokracií dnes již nesetkáme. V minulosti již byl zcela zdiskreditován. Plíživě jí však nahrazuje termín jiný: slovo liberální. I on zní vznešeně. Kdo z vás by neměl rád svobodu, se kterou je termín liberalismus významově spojen, že ano?

Jenže opět se zde jedná jen o povrchový nátěr, který má zastřít skutečný obsah toho, co se pod tím skrývá. A tím je staré dobře známé dogmatické a totalitní smyšlení, který v čase mění svůj háv, podstata však zůstává stejná.

Opět zde dochází k rozdělování společnosti. Tu první část tvoří slovy propagandy demokratické a liberální strany a jejich „liberální voliči“ patřící k vzdělanější, mladší a spíše z velkých kulturních měst pocházející část populace. Tu druhou představují populistické a extremistické strany a jejich voliči z řad starších, méně vzdělaných a spíše vesnických voličů. Opět se zde objevuje nálepkování. Buď jdeš s námi a jsi ten správný demokrat, nebo jsi extremista, xenofob, rasista, ruský agent a nevím co ještě.

V dobách vlády demokracie socialistické jsme tu měli diktaturu proletariátu. V dobách vlády demokracie liberální se prosazuje idea vlády různých menšin na úkor většiny. Zelenou má idea multikulturalismu, zpochybňování řady tradičních pravidel jako například ta, že základ rodiny tvoří žena a muž a další ideje, které zákonitě vedou k dalšímu oslabení a rozkladu společnosti, logicky ústící v ještě tvrdší podobě totality, než všechny její předchozí formy.

Ač se v řadě věcí liší, jednu věc má socialistická a liberální demokracie společnou. Je jí internacionalismus a odpor k národnímu státu. Když jsem se podíval na záběry z nedávných protivládních demonstrací na Václavském náměstí, první jsem si všiml obřích vlajek EU. Nemylme se. Nejsou to demonstrace za nezávislost justice, či zneužití dotací z EU. Je to pokračování prezidentské volby, kdy jedna ze stran neunesla porážku a stále se nedokáže smířit s tím, že je sice těsnou, ale přesto jen menšinou ve společnosti.

Pokud chce tato menšina uspět, nepomohou další a další demonstrace či jiné nátlakové akce. Jedinou cestou je přesvědčit ty, kteří volí jinak. O to se však tato skupina zjevně nesnaží, přesvědčuje jen přesvědčené, jak to ostatně dělal i pan Drahoš v prezidentské kampani. Nemohu si pomoci. Až příliš mně chování těchto lidí připomíná bolševiky z roku 1948, kteří nemínili se smířit s tím, že jsou s volebním ziskem 40% sice výraznou, ale přesto jen menšinou a aniž si to mnozí uvědomili, tak svým chováním velmi pomohli nástupu čtyřicetileté totalitní éry.