C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Velká HRA…

protiproud.cz

Operace výměna: Odejde Babiš z postu premiéra? Za co prodal prezident oválnou pracovnu? Bratrská pomoc Bruselu. Pyrrhovo vítězství našich furiantů. Obchod začne výprodejem. Zemanova velká partie? Komu mat?


Je něco záhadného nebo přinejmenším málo pochopitelného na tom, jak se dva naši nejvyšší představitelé touží dostat do Bílého domu. Alespoň pokud bychom brali vážně, že oba patří mezi obhájce českých národních zájmů. Z jednoho hlediska se úsilí o návštěvu „oválné pracovny“, známé z televizních zpravodajství a bezpočetné řady holywoodských cajdáků, samozřejmě může zdá logické: fotečku s „nejmocnějším mužem světa“ v jeho washingtonském „kvartýru“ sice ve světě nikdo ani nezaznamená, ale může mít jistou hodnotu v plácandách domácího politického rybníčku.

 

Prezident Zeman by si ji postavil vedle fotek z Kremlu a Pekingu, aby pak v Soukupově televizi mohl argumentovat, že je „spojkou“ mezi třemi nejdůležitějšími vládci Východu a Západu, tedy světa (jak se mylně nafoukaně domníváme, přehlížejíce ostatní centra planety). Miloš Zeman je sdostatek inteligentní, aby si takový nesmysl skutečně myslel, ale jako zbraň proti palebným postavením mediální Kavárny by takovou fotku patrně rád využil. Mylně. Nebyla by mu k ničemu. Asi už na to také přišel.

Premiér Babiš o takové „selfíčko“ už pravděpodobně nepřijde. Návštěvu si dohodl sám s velvyslancem USA, bez přispění eurosvazáka Pocheho alias Petříčka v rouše ministra zahraničí. Jeden by se nad tím se zadostiučiněním rád zašklebil. Předčasně. „Soukromé“ dohody s americkou ambasádou zavánějí něčím, co zde již za Obamy bylo, a čeho jsme se se zvolením Donalda Trumpa prezidentem domněle zbavili. Jenže Andrej Babiš podle našich informací právě v hlubokém utajení vybírá, kým se nahradí v čele vlády, až ho Brusel odstřelí. Z tohoto hlediska je trochu komické divadlo kolem návštěvy u Donalda T. pouze předscénou hlavního dramatu. O co se v něm bude hrát?

Zemanova partie

V případě prezidenta Zemana je odpověď relativně snazší. Již ho nečekají žádné volby, a tak může občas udělat dlouhý nos i na většinu, která ho na Hrad podvakráte poslala, neb v něm přes všechny případné pochybnosti viděla především odhodlaného obhájce národních zájmů: Za dva týdny bude v prezidentském paláci opulentně oslavovat naše dvacetiletí v NATO: druhé dějství (po prvním ve Varšavské smlouvě) podřízenosti naší armády cizím zájmům. Povedou se řeči o našem skvělém „bezpečnostním ukotvení“, přičemž ve skutečnosti jde o největší bezpečnostní riziko, jemuž jsme permanentně vystaveni, o vyhozených miliardách pro americké zbrojovky ani nemluvě.

Prezident kromě NATO horuje i pro Izrael, čímž – s výjimkou komunistů, kteří se už nějaký pátek přetvařovat nemusejí – uvádí do křečí politické pokrytce napříč „demokratickými“ parlamentními stranami. Tihle hlupáci si totiž představují, že bezvýhradnou podporou Izraele se legitimují jako vášniví odpůrci antisemitismu. Ve skutečnosti existence Izraele rozděluje především židy samotné: nejvášnivějšími odpůrci sionistů, tvůrců poválečného návratu židů do Jeruzaléma po dvou tisíciletích („bez pokynu Hospodinova“) jsou ti nejpravověrnější (především Američtí) židé a část mocných židovských bankéřských rodin.

 

Bez peněz k Trumpovi nelez

Ale vykládejte tohle našim tupcům z politického a mediálního kavárenského maistreamu! Miloš Zeman se musí docela slušně bavit, když sleduje, jak s falešně pokroucenými hubami jej tito jinak přímo psychotičtí „antizemité“ za „proizraelské postoje“ chválí. Sám by ovšem (autenticky) šel také okamžitě do války s muslimy – což ostatně fakticky již činí podporou expedičního sboru v Afghánistánu, jehož je nejvyšším velitelem (původně Armáda ČR). Nazývá to válkou proti mezinárodnímu terorismu a tak nějak všeobecně to ještě spojuje s invazí islámských imigrantů do do Evropy. To je sice naprostý nesmysl, ale tím zase naopak své příznivce utvrzuje v tom, že jejich volba byla správná. Simultánka v jeho šachových partiích.

Co by však Donaldu Trumpovi za fotečku z oválné pracovny mohl nabídnout? Huawei určitě ne, tuto parketu již obsadil Andrej B., když se postavil za „čučkaře“ z úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) a okamžitě nechal na vládě vyházet huaweiácké telefony. Teď sice bere mírně zpátečku, neb Němci, Britové atd. nesdílejí trumpovské nadšení pro likvidaci čínského konkurenta ve prospěch amerického (Apple) a po návratu z Ameriky dost možná Dušana Navrátila, šéfa NÚKIB vyhodí, ale k potvrzení cesty se mu to skvěle hodilo.

Ani pošetilým okamžitým uznáním venezuelského Bilaka (vzdoroprezidenta Guaidoa, který pozval americké bratry k intervenci proti Madurově „kontrarevoluci“) a jeho pozváním na státní „prezidentskou“ návštěvu Prahy, si Miloš Zeman moc nepomohl, takových má Trump pět na každé ruce. Nemůže ani přislíbit uplatnění svého vlivu na výběr zkrachovalého Westinghousu pro dostavbu Temelína, neboť v tom je již zaháčkován jinde. Nemá prostě čím platit. Drobný politický kapitál („Podporoval jsem Trumpa před prezidentskými volbami jako jediná hlava státu v EU!“) stačil „jeho“ velvyslanec Kmoníček prošustrovat pro své vlastní zájmy. Ne. Nebyla nikdy šance. Tak proč po tom tolik toužil? Nebo spíš: chtěl to skutečně, či zájem již dlouho pouze „stínoval“ pro jinou část partie?

Velký výprodej

Pokud bychom věřili v bezchybně klapající soustrojí prezident – premiér, které až dosud perfektně neutralizovalo zbraně mocné politicko-mediální Kavárny napojené na Brusel, prakticky by „závodu o Bílý dům“ mezi nimi totiž nešlo porozumět. A nebyla by ani uvěřitelná dojemná shoda, s níž Hrad Babišovo vítězství posvětil. Miloš Zeman své prohry soupeřům nikdy neodpouští – s jedinou výjimkou: že jde o vítězství zdánlivé, které lze „strategicky“ využít k boji zásadnějšímu. Zkusme si to tedy srovnat do přehlednějšího vzorce:

Andrej Babiš tvrdí, že si návštěvu dohodl sám a že na ní již nějaký čas pracoval. Nakonec se sešel s Trumpovým ambasadorem Stephenem Kingem – a již přímo ohlásili termín: 7. březen. Zesměšnění Pocheho loutky, která se tvářila, že jede do USA tuto návštěvu dojednat, bylo již jen vedlejším produktem i když s vysokou známkou pro „umělecký dojem“, ale nic víc. Připomeňme rovněž, s čím Trumpův velvyslanec King, jenž sám sebe charakterizuje jako „muže byznysu“, do Prahy přijel: „Ekonomika USA zažívá rozmach, a tak bych rád viděl více investic amerických firem v České republice. A v opačném směru bych chtěl podpořit více českých investic ve Spojených státech.“

Bohulibý úmysl. Proč se tedy doteď nic podstatného nedělo? Jedno zdánlivě logické vysvětlení by se nabízelo. Německo se sune do recese a celá EU (a my) s ním. Pracovitý premiér, jemuž leží na srdci pouze zájmy českého státu, hledá nové trhy, než se všechen ten uměle udržovaný blahobyt (tištěním nekrytých eur a nesplatitelnými dluhy) opět sesype jako domeček z karet. Jenže dokud jsme berlínsko-bruselským protektorátem, nelze tomu žádnou dvoustrannou dohodou zabránit – a czexit se zatím zjevně nechystá. Zbývá tedy jediné rozumné vysvětlení: Velký Andrej připravuje velký výprodej. Před (fiktivním) zavřením krámu.

 

Ticho před bouří?

Povšimněme si v této souvislosti jednoho hlubokého ticha. Týká se výsledků bruselské trestní výpravy proti Babišovi – na pozvání našich Bilaků (Pirátů) a jejich prodloužených paží, Sorosových neziskovek (Transparency International atd.) v unijních strukturách. Ve skutečnosti je to samozřejmě naopak. Stejné jako s Pocheho Petříčkem. Bartošové a spol. jsou jen místními loutkami v rukou Sorosovy nadnárodní organizace (vedené příznačně muslimem). „Pirátská operace“ měla za úkol proniknout do politických struktur, když ty „nepolitické“ (NGO, neziskovky) začaly ztrácet sílu a vliv.

Proto právě Piráti „práskli“ v Bruselu údajný Babišův střet zájmů – a začalo „vyšetřování“. Předtím ještě Bruselané narychlo a v tichosti vytvořili unijní „lex Babiš“ (platí od srpna minulého roku), neboť ten náš domácí na kunu v kurníku nestačil. Bratrské armády v podobě bruselských „kontrolórů“ poté podnikly invazi do formálně suverénní země, aby odstranili „stranické a státní“ vedení, které neplní úkoly nejen pokud jde o „dobrovolný“ přísun muslimské krve našemu důchodovému systému.

Pak ještě Piráti (skrze Transparency International) přidali další udání a městský úřad v Černošicích rozhodl, že Babiš je vskutku ve střetu zájmů. Až z Černošic dohlédli, že nadále ovládá Mafru a další média (která podle českého zákona poslušně uložil do svěřeneckého fondu). Je to směšné? Jistě, ale jde o precedens, na který se budou bruselští odvolávat, aby to nebylo tak makavé „vloupání“ do vnitřních záležitostí ČR. A vice versa: Doma je nyní ticho. Kalouskové, Česká televize a Bakalovci o Čapím hnízdě a spol. teď ani nešpitnou Nic. Úder musí přijít z Bruselu. Oni přece Babiše z politiky nevyštípali. To Brusel.

Operace Polský trik

Podle informací Protiproudu Babiš už rozhodnutí belgické „Moskvy“ zná – přestože oficiálně má být vyhlášeno až v dubnu (shodou okolností jen pár dnů před volbami do Evropského parlamentu, to je náhodička!). K tomu ostatně ani nepotřebuje naše „čučkaře“. Způsobů, jak rozbít dosud pevnou V4 je hned několik. V Bratislavě „malý Majdan“, který odstranil Roberta Fica – pomocí vraždy novináře, přičemž skutečný objednatel nebude nikdy odhalen. V Praze odstřelením Babiše kvůli „střetu zájmů“.

Andrej Babiš nyní intenzivně hledá svého nástupce. Naše informace říkají, že použije „polský trik“: Odstoupí z pozice premiéra, ponechá si šéfa ANO (právě byl na sněmu „zvolen“ na další dva roky) a na své místo postaví formálně někoho jiného. Bude se tak současně moci naplno vrátit do svého byznysu – a současně se bez něj ve vládě nepohne ani lísteček. Přesně tak, jako to dělá Jaroslaw Kaczyński (šéf vládnoucí strany PiS) a „jeho“ premiér Mateusz Morawiecki. Povede dál kampaně, zůstane nejviditelnější tváří české politiky – a nikdo už nebude moci říci ani ň. Lze předpokládat, že pokud Kavárna bude spolu s Bruselem bouchat šampaňským na vítězství, bude to vítězství Pyrrhovo.

 

Jde se na to!

7. března, v den narozenin TGM (1850) usedne AB s DT v oválné pracovně na formální schůzce, kterou se to celé odstartuje: Stále ještě premiér Babiš už může začít naplno obchodovat. Prodá Temelín Westinghousu? Dá k dispozici naše území ještě více coby nástupiště na Rusko? Je spousta věcí, které může Američanům nabídnout. Má k dispozici veškerý majetek a zájmy České republiky. Má ovšem také – či především – odpovědnost za své vlastní podniky, které vbrzku opět naplno a skutečně převezme: přesně sem ho nenávistní tupci z mediálně-politické „spiklenecké gardy“ dostali.

Oba hlavní protagonisté naší současnosti – Miloš Zeman a Andrej Babiš – budou moci otevřít další překvapivou kapitolu svého spojenectví. Je docela pravděpodobné, že autorství v tom patří především prezidentovi. Přesně takové partie miluje. Jeho „oběť královny“ (oválné pracovny) bohatě vyváží téměř totální „mat“ Kavárně i Bruselu: Babiš nebude, a přesto bude. Ještě podstatně silnější, s volnýma rukama. Je jen otázka, který z nich si zavýskne masarykovské „Jde se na to!“ hlasitěji a upřímněji. Také AB je slušný šachista.

Co se stane poté, těžko předvídat. Střední hra je nejasná a o koncovku ještě zdaleka nejde, Může to úplně rozhýbat celou politickou scénu: najednou nebudou důležití socialisté, komunisté, ani Okamura. V zástupu budou stát Fialové a spol. Nebo ne? Nebo úplně jinak?

Bylo by to zábavné – z hlediska nezúčastněného pozorovatele. Protože však jsme „my všichni dole“ docela zúčastnění, měli bychom se obrnit.

To, co přichází, nás může začít hodně bolet. Žádný (lidský) plán totiž (nikdy zcela) nevyjde.