C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Horký brambor – Venezuela

aeronet.cz

Pět důvodů, proč pokus o puč neklapne – Venezuela globálním pohledem

Pozorovatelka

Pět důvodů, proč pokus o puč neklapne – Venezuela globálním pohledem

Ve středu 23. ledna události ve Venezuele otřásly světem.  Mnoho lidí se teď zajímá, jestli tento den je koncem prezidentství Nicolasa Madury a začátkem nové kapitoly amerického intervencionismu.

Tady je pět důvodů, proč je nepravděpodobné, aby toto drama přineslo takové rozuzlení, o jakém tolik křičí hlavní světová média.

“Prozatímní prezident” … Kdo, co?

Ve středu, uprostřed masivních protizákonných akcí, Spojené státy a řada latinskoamerických států společně s Kanadou a některými regionálními organizacemi, jako je Organizace amerických států, uznaly samozvaného vůdce Národního shromáždění Juan Guaida za “dočasného prezidenta” Venezuely.

Tento 35letý člen opozičního Národního shromáždění ale nemůže jen tak jednoduše lusknout prsty a převzít prezidentství, a to ani když s ním souhlasí řada vlivných zemí v regionu nebo na celém světě. Takový krok by jednoduše odporoval ústavě a mezinárodnímu právu.

Guaido vstoupil do roztříštěného světa opozičních zákonodárců v roce 2015 a teprve v posledních měsících se z relativně neznámé tváře náhle stal člověkem, který je v centru pozornosti na národní i mezinárodní úrovni.

Soudě podle jeho činů dosud ale neexistují žádné známky toho, že jeho výzvy k převratu by byly úspěšnější, než četné neúspěšné pokusy opozice po převratu v roce 2002.

Venezuela není na mezinárodní scéně sama. Řada mocných zemí odmítla podporovat Spojené státy, které nechtějí uznat zvoleného prezidenta Nicolase Maduru za legitimního vůdce země. Rusko, Čína, Írán, Turecko, Mexiko a řada dalších malých zemí jasně uvedla, že navzdory všemu budou pokračovat v obvyklých obchodních vztazích se svými venezuelskými partnery.

Vlády Velké Británie, Německa, Španělska a EU jsou na straně opozice, Brusel však dosud své stanovisko oficiálně nesdělil.

Takový rozkol naznačuje, že Venezuela není tak izolovaná, jak by si Spojené státy přály.

Armáda je dobře vyzbrojena, organizovaná a připravená k bitvě

Přes několik akcí ozbrojených sil,  vojenské vedení země stojí na straně prezidenta Madura.

Ve čtvrtek ministr obrany Padrino Lopez promluvil k lidem a popsal “kriminální americký plán, který ohrožuje svrchovanost a nezávislost národa”.  Vyzval Venezuelany, aby nezačali občanskou válku a zdůraznil, že armáda je na straně “našeho velitele, občana Nicolase Madura”.

Dobře vyzbrojená venezuelská armáda bude mít v celém dění rozhodující roli. Armáda má moderní vrtulníky, letadla, obrněné vozy a nejnovější AK-103 samopaly z Ruska. Kromě skutečnosti, že ozbrojené síly se skládají ze 120 tisíc lidí, existují i ​​ozbrojené milice v řadách civilních ozbrojených sil.

Nelze podceňovat podporu, kterou má vláda od národa

President Maduro má stovky tisíc, možná miliony odpůrců, nicméně to znamená, že opoziční vůdce nemá více příznivců.

Pokud by neexistovala taková podpora, Maduro už by nebyl. Díky různým zákonným manévrům se vůdce těšil lidové podpoře, aby neutralizoval masovou opozici na pozadí rychlého růstu inflace a recese.

Ale navzdory všemu, popularita Madury a nadšení pro myšlenku socialismu, která nadále inspiruje chudé země, dovolily jeho vládě získat srdce a mysl svých nejvíce vyčerpaných příznivců. Navzdory svým nedostatkům se většina Venezuelanů nezúčastní americké války proti vlastní vládě. Pokud je něco, co spojuje křehkou národní zemi, tak je to agrese cizího nepřítele.

USA nebudou riskovat válku

Po katastrofách v Iráku a Afghánistánu jsou Spojené státy připraveny riskovat takzvaný “humanitární zásah” proti zemi, která má zásoby zbraní dvakrát větší než měl Írák dvojnásobné velikosti Iráku, a jejíž kolaps by  způsobil sociální nestabilitu na celé polokouli?

Nebezpečí, že Spojené státy padnou do pasti, ze které nebudou moci uniknout, je zcela reálné. A Washington sotva potřebuje takové problémy, zvláště v době, kdy takoví konkurenti, jako je Čína, rostou a svět s velikou zvědavostí pozoruje jeho pokračující hroucení pozastavením činnosti vlády.

A ač USA mohou chtít “zůstat stínovým vůdcem” a řídit takové země, jako Kolumbie a Brazílie, tak kolumbijský prezident Ivan Duque Marquez ještě neprojevil připravenost k vojenskému vměšování a nový, tvrdý brazilský vůdce Zhair Bolshonar, se jeví jako jen, kdo více štěká, než skutečně kouše.

Spojené státy mohou ukládat sankce za bezohledného nedodržování mezinárodního práva, ale je velmi pochybné, že by byly schopny nést vojenské, politické nebo finanční náklady coby důsledek rozsáhlé války proti obyvatelům Venezuely.

Washington by měl vědět, že zahájení války je jedna věc a její konec další.

Článek je z ruského zdroje zde

………………………………………………………………………..

Jak uvádím v závěru, článek je převzatý. A vložila jsem jej, protože na rozdíl od většiny článků, které dění popisují jen optikou “USA – Venezuela”, tento je o stejném dění optikou stavu současného světa, globálu. A to je dle mého velmi důležité, protože tímto pohledem se může všechno ukázat v úplně jiném světle.

Že role Spojených států upadá, je už jasné každému, stejně tak je jasné, že jejich roli má nahradit Čína a že dalšími velkými hráči jsou Rusko a Írán.  Dominantní role USA prostě končí a než se vrátím k Venezuele, musím odbočit zdánlivě úplně jinam.

Konec dolaru/petrodolaru – přípravy na ekonomickou krizi, role Íránu

O odstavování dolaru jako světové měny se hovoří už dlouho, až nyní je téměř vše připraveno. A když svět hovoří o očekávání ekonomické krize, tak je to právě o tom.  Největším potvrzením je zvyšování úrokových sazeb bank všude po světě, které ještě nedávno měly úrokové sazby na hodnotách kolem nuly a dokonce banky po vzoru ECB, přecházely i na negativní úročení (zde).

V prosinci minulého roku zvedl FED úrokové sazby od roku 2015 už podeváté, zvedá i ČNB. A protože zvedání úrokových je přípravou na krizi, tak k tomu ze všech stran slyšíme, že přijde a že bude způsobena obchodní válkou mezi USA a Čínou.

To je pravda jen částečně, protože celý ten proces je řízený a jeho hlavním hráčem je D. Trump a jim zaváděné americké sankce na všechny strany. A jejich účel? Čím více zemím bude zakázáno obchodovat v dolarech, tím více jich od dolaru odstoupí a začne obchodovat v jiných měnách. A k tomu tady máme velmi důležitou aktuální zprávu: “V reakci na americké sankce vytvoří Írán a Švýcarsko systém, který sankce obejde” (zde)

A tato zpráva je důležitá m.j. z toho důvodu, že potvrzuje, jak významným hráčem je Írán. Byl to totiž Írán, kam Spojeným státům v rámci Arabského jara už nebylo dovoleno vstoupit, přesněji – tohle tažení skončilo v Sýrii, ve spojenecké zemi Íránu. A zatímco Spojené státy věřily, že rozbombardováním Blízkého východu získají dohled nad blízkovýchodní ropou, tzn. základ pro petrodolar, ve skutečnosti šlo o pravý opak – o odstavení USA od ropy.  Tento proces skončil zlikvidováním ISIL a dále tím, že blízkovýchodní zdroje mají nově říkat “pane” Íránu.

To byl zásadní krok k ukončení dominance USA a byl spojen s ukončením i jejich vojenského vlivu v oblasti –  stalo se tak pokusem o puč v Turecku, po kterém se Turecko od USA odvrátilo.

Venezuela a ropa – petrodolar žije?

Po ztrátě Blízkého východu, po odepisování role Izraele, hlavního spojence USA v oblasti a za současně sílícího vlivu Číny, Ruska a Íránu, Spojené státy vsadily na poslední kartu – venezuelskou ropu. Jen nějak nedomýšlejí, že v procesu odepisování dolaru, který právě vrcholí, je Venezuela kamínkem, který ještě chybí do mozaiky. Mozaika z doby, kdy Spojené státy světu velely, už je úplně jiná a že dnes má platit “žádná ropa=žádný dolar”. A když i za této situace se ve Venezuele chtějí o něco pokusit, tak nejdou proti Venezuele, ale proti kolosu “Čína, Rusko, Írán” – a nezapomeňme na Turecko.

A věřit, že za této globální situace, navíc s problémy, které mají doma, mohou ve Venezuele něčeho dosáhnou, může jenom blázen.

Venezuelu podpořily Rusko, Čína, Írán, Turecko. D. Trump Maduru nepodpořil

Ruská letadla nad Venezuelou pár dnů před pokusem o puč, íránský ministr ve Venezuele v době Madurovy inaugurace, to byly mocné vzkazy. Podpora dalších zemí (obzvláště Kuby), to byl den, kdy se svět rozdělil na příznivce Madury a příznivce Guaida.

Ve skutečnosti šlo ale o mnohem vyšší rozdělení – o rozdělení na příznivce neoconů/sionistů (státní elita USA) a příznivce Globalistů (globální elita, která pracuje na odpisu USA z dominantní pozice).  A největší pozornost si zasluhovalo to, na čí stranu se postaví D. Trump. A D. Trump nezklamal – postavil se proti Madurovi.

D. Trump, který jako hlavní postava Globalistů pracuje na odstavování neoconů/sionistů od moci, se postavil na jejich stranu…

Nyní si ale připomeňme, jak D. Trump jedno říká a jiné tím myslí.

D. Trump jako “papežtější než papež”

Vzpomeňme si na Trumpovo bombardování Sýrie, které Sýrii takřka nepoškodilo a které bylo s Putinem domluvené. A co tehdy dělal Trump? To bombardování prosazoval a hlasitě po něm volal… A jaký byl výsledek? Ve stejné době zrušil “nejlepšího ministra zahraničí” R. Tillersona, přičemž mu to oznámil jenom tweetem. A zatímco neoconi/sionisté byli nadmíru spokojeni, on si mezitím udělal další čistku kolem sebe.

Důvodem ke zrušení Tillersona bylo, že žádal tvrdší postup v Sýrii a byl proti vystoupení USA z jaderné dohody s Íránem – jak by pak ovšem Trump mohl sankcionovat Írán a dotlačit ho právě k tomu, aby společně se Švýcarskem udělal ten krok, o kterém píšu výše?

A jak to bylo se S. Koreou? To už byla válka “jako” na spadnutí a neoconi se radovali a jaký byl výsledek? Trump se sešel s Kim čong unem a následně se S. Korea začala sbližovat s Jižní, čímž mizí důvod, aby Spojené státy měly své základny v blízkosti Číny…

A nyní Trump neuznal Maduru. A neoconi se radují, ba co víc, všichni podpindosníci ve světě, pro které slunce vychází nad Washingtonem, Trumpa následují…

Co bude následovat tentokrát, uvidíme, dá se ale očekávat, že Trump svou politikou “papežštější než papež”/ “neokonštější než neokoni” právě všechny podpindosníky vyzval, aby se předvedli, na které straně stojí – a s kým bude nutné se rozloučit. A to nejen na půdě USA, ale i v těch zemích, které Maduru nepodpořily.

A Pompeo, kterému Trump řízení ohledně Venezuely předal, už na zasedání OSN, konaném na žádost USA,  plamenně vyzval země celé Ameriky, aby podpořily opozičního vůdce a prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny Venezuele pomoct.

K tomu se Eliott Abrams, “jestřáb zahraniční politiky, který pracoval jak v administrativě Reagana, tak i v Bushově administrativě” stal zvláštním vyslancem pro Venezuelu (zde)

Shrnutí

Venezuela není suverénní zemí a ve své podstatě je jen kamínkem, který je právě nutné vyřešit v mozaice Globalistů –  v tomto případě v odepisování role USA. To ale nic nemění na tom, že za Venezuelou stojí taková ochrana a podpora, o jaké se neoconům může jenom zdát.  A připomínám jeden komentář, kde v čase od 25. minuty host říká: “Dokud za Madurou bude stát armáda, nikdo zvenčí nemá šanci jej zrušit do té doby, dokud Madura bude mít pro armádu peníze”- zde. Takže ono může stačit podporovat Maduru finančně a to jistě nebude problém.

Proces likvidace sionismu běží naplno (a týká se i Izraele, ale o tom až příště) a státní sionistická elita USA s tím nic nenadělá – kroky k tomu, aby žádná ropa (ani jiné světové zdroje) už neříkaly “pane” Spojeným státům” se blíží do finále. A pohled na dění  optikou stavu světa v globálu, ten je právě o tom, že dění ve Venezuele není o “neoconi vs. Venezuela”, ale o dění “neoconi vs. svět”. A to je mnohem pozitivnější závěr, než obavy, že USA ve Venezuele zopakují scénář a´la Blízký východ.

PS. Komu světové zdroje “pane” říkat budou/mají říkat, to už je na jiné téma (a m.j. je i o jiném právě aktuálním kamínku v mozaice Globalistů, který se jmenuje Superstát) .

-Pozorovatelka- 27.01.2019

Související:

Revoluční rozhodnutí, ECB zavedla negativní úrok 

Zabíjíte dolar, varují Trumpa Rothschildové 

Amerika first, krach 1929, izolace a protekcionismus 

Jak se dolar měnil v petrodolar a jak k tomu posloužil Izrael

Konec dolaru jako Izrael vs. Írán?