C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Den nenávisti

Přežili jsme Den nenávisti a člověk si musí položit otázku: ,,…co bude příště?“ Dnes nosí ,,láskyplný“/a skutečně ústa jsou toho slova plná až k zalknutí/ dav uřvaných, rozvášněných a nenávistných lidí šibenice a transparenty, v nichž si přejí něčí smrt. Co asi budou dělat z rok? Pokrok přece musí být… Budou už střílet ve ,,jménu lásky“, nebo ,,jen“ zapalovat auta a rabovat obchody? Místo šlapání po květinách se budou ničit hroby? Státní symboly se ničí už dnes, vlajka se strká do ženského přirození…a to je ta cesta ,,nového člověka“, pokrokového a povzneseného nad středověkou bezcitnost? Ať tak, či tak, bude jim k tomu příští rok zase zpívat hlas paní Kubišové: ,,…ať mír zůstává s touto krajinou“, proč? Protože se to nosí, je přece ,,správné“ mluvit o míru a stavět základny pro jaderné rakety, vyvolávat barevné revoluce, aby zahynuly tisíce lidí, ve jménu ,,demokracie“, shazovat bomby, aby byla zachována lidskost, zavírat domácí obyvatelstvo, když si jen dovolí na něco upozornit a platit davy cizích provokatérů z vlastních řad pro státní převrat za peníze národa. Proč? Protože to chtějí… ONI, ve jménu svého prospěchu. Ať mír zůstává s touto krajinou…a šibenice ať nám pokynou…? Lásko, nevymřeš po přeslici, zpívá paní Rottrová…zní to tak pěkně, škoda, že se při tom vysmívají tělesnému handicapu svého ,,nepřítele“…a jejich následovníci už mu veřejně přejí smrt a těm, kdo na něj neplivou, přejí totéž. Ať mír zůstává s touto krajinou…nezůstane, protože nenávist nikdy k míru nevede. Jak asi bude vypadat příští ,,Sedmnáctý“? Budou hořet domy, bude se střílet, vyhazovat ,,nepřátele /třeba to budou vaši rodiče, nebo děti/ z oken“, budou se sousedé vraždit, aby ONI byli spokojení? A dav si bude zpívat o krásné České zemi, která je prý Bohu milá…na koni místo Václava bude Pirát a bude zdarma rozdávat fet, aby byl lepší ten náš svět?

Kdo ví, co nás čeká, snad svobodný Tibet českého Dalajlámy, nebo Šibeniční Praha, matka všech běd? Kdo ví? Jedno je ale jisté. Řev, nenávist, levné drogy, požehnané perverznosti a pohrdání vlastním národem to jistě nevede k míru a Láska možná nezamře po přeslici, ale bude pověšena na Václaváku.

Mír se přežil a byl nahrazen podobným slovem s jiným obsahem. Je to už jen žvanec v ústech lhářů. Přežvykují ho, vyplivují na slaboduché a krmí jím duté hlavy naivních aktivistů, jejichž aktivita je dovede jen k vlastním trpkému prozření…a nás ostatní k trpkému konci.

17.listopad – Den nenávisti, nebo Den lží? Den dětí, které bojují za cizí zájmy proti svým rodičům s nadšením vlastenců, neznajících a neuznávajících slovo VLAST? Kdo ví? Oni ne… Po otřepaném sloganu Proletáři všech zemí, spojte se, zaznívá slovně nevyřčeno Neomarxisti celého světa zrušte svět, je překonán a musí být nahrazen tím ,,naším“, jediným spravedlivým, plným lásky /k nám, jak říkají ONI/ a odsouzením vás /…těch všech ostatních, než jsou ONI/. Nuž vzhůru do dalších dnů…

Pokud se lid tohoto národa nevzpamatuje, pak bude vyhuben po právu, protože apatie a lhostejnost nevede k životu, ale zániku. Najdeme konečně skutečný význam slov Láska, Spravedlnost, Národ a Víra? Kdo ví? Přežijeme-li, povíme si to při dalším ,,Sedmnáctém“…