C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Sirotčí fraška

protiproud.cz

Sirotčí fraška ve finále: Matce ŠzB siroty zmizely. Denní husa lká. Perverze ne jen staré dámy. Babiš zatím drží. Obsadí nás Frontex? Výročí mobilizace 1938. Jak zavřít naše hranice? Plán Sorosova hejska


Fraška se sirotky byla dlouho jen trapná. Teď dosáhla konečně zábavných rozměrů možných jenom v zemi, v níž je politika mixem Jaroslava Haška, Emana Moravce a Václava Havla: světoznámého humoristy, příkladného kolaboranta a podprůměrného autora absurdních her.

Tenhle jedovatý koktejl míchá Česká televize spolu s Bakalovci a my – jak se sluší na spořádané publikum (Slušní lidé) – prostě přihlížíme. Shodou okolností však budeme mít za pár dnů možnost ocenit aktéry volebními lístky. Těmi (pro ně) důležitými bianco šeky, které jim vedle nezanedbatelných příjmů z našich krvavých daní umožní šeredit s našimi osudy jedním z výše naznačených směrů. A to by nás už trochu zajímat mohlo.

Kupodivu však nejzajímavější part sirotčí komedie nabídla nakonec sladká Francie a její skvělý prezident. Krásou nechtěného otevřel totiž možnost, jak se z toho strašidelného bruselského divadla dostat přinejmenším na dvorek. Což v souvislosti s tragikomedií Brexit, probíhající současně na další scéně, není zase tak nevýznamná informace.

Přinejmenším by neměla zapadnout – již právě ve vztahu k blížícímu se rozdávání „šeků“. A ostatně i k dnešnímu výročí úchvatné mobilizace z roku 1938, kterou týden nato zničila zrada našich spojenců, Francie na místě prvním (s „Albionem“ to bylo složitější, jak se můžete dozvědět v příštím vydání časopisu MY) a kapitulantstvím našich politických elit. Jak to spolu souvisí? Bezprostředně.

Dějství druhé: Cesta do hlubin

O tom prvním jsem se zde zmínil právě před týdnem. Mezitím dostalo představení grády – jako obvykle tam, kde nemají co dělat – v parlamentu. Osmadvacet senátorů (něco jako devětadevadesát Pragováků) vyzvalo premiéra Babiše, aby změnil svůj nelidský, nehumánní a neunijní orbánovský postoj, a dovezl k nám oněch padesát trpících sirotků Matky Terezy ŠzB (Šojdrové z Bruselu vyslané tam lidovci), po nichž tolik rodin touží. Přidali se tak ke sněmovním matadorům, smluvně (podpis krví) vázaným inscenací záběrů do večerních zpravodajských a publicistických pořadů jejich České televize.

Málem se jim podařil remake Cesta do hlubin poslancovy duše. ATOPický septimán Kalousek (pořád se propadá, takže už je ve škamnách asi padesát let) žaloval na sekundána Faltýnka (ANO-NE): „Pane předsedající, já kdykoliv začnu hovořit, začne hovořit pan Faltýnek v první řadě. (…) Je to neskonale obtěžující, v podstatě nemohu předvést svůj výkon poslance“. Z rýsující se slušné komedie však udělala běžnou havlistickou frašku Denní husa ŇzF (Němcová z Fialova ODS drůbežího chovu):

„Není možné, abychom řekli, že bohatá demokratická, svobodná společnost, společnost matek a otců, není připravena se postarat o padesát dětí, které nemají rodiče. Mně se zdá, že to je základní otázkou vůbec toho, zda společnost má před sebou nějakou budoucnost, jestliže odmítne základní lidskou pomoc, pomoc tomu nejbezbrannějšímu tvoru, tedy pomoc dětem!“

 

Odhalení staré dámy

Vzhledem k tomu, že tak nestydatý (naštěstí jen duševní) striptýz v tomto věku není ani u stárnoucích hereček zvěčnělého guru zcela běžná věc, stojí to za recenzi. Při odhalení totiž například vyšlo najevo, že jsme bohatá demokratická a svobodná společnost matek a otců. Mistrovská havlistická figura!

Vskutku, jsme tak bohatí, že milión lidí čelí exekuci. Tak demokratičtí, že nikdy nesmíme hlasovat v referendu o vystoupení z EU, protože lid je tupec určený pouze pro jednosměrné odkývání zřízení protektorátu bruselské Čtvrté říše na našem území. Tak svobodní, že máme politické procesy i vězně, cenzuru a cizí armády prohánějící se přes naše hranice jak se jim zlíbí. Ostatně ani ty hranice už nemáme. Vytkl bych soudružce pouze diskriminační termín „společnost matek a otců“. Správně by mělo být „rodičů 1 a rodičů 2“, ale to jistě brzy poslanci napraví v další obscénní frašce na téma homomanželství.

Husí striptýz vzbudil i TOP Karla Schwarzenberga, švýcarského občana: „Vzhledem k tomu, že jsme se dávno vzdali myšlenky Československa, že zde zdatně bojujeme proti nosné myšlence Tomáše Garrigua Masaryka o evropanství a nadáváme na Evropu a teď jsme se také vzdali jeho velké myšlenky, totiž humanity a projevujeme se státní politikou antihumánní, proti sirotkům, proti uprchlíkům, proti dětem, tak bych prosil, aby oslavy 28. října kvůli přemíře pokrytectví byly odřeknuty. Páč bych se styděl vzpomínat na to, co jsme v roce 1918 nastoupili“.

K tomu každé slovo marné. Ostatně o recenzi se přímo ve sněmovně pokusil Mikuláš Peksa od Pirátů: „Drahé kolegyně, drazí kolegové, já bych vám chtěl poděkovat za tuto zajímavou, asi tak čtyřhodinovou debatu, která byla nepochybně plodná a všechny nás obohatila. Dovolil jsem si hrubě odhadnout, kolik by tak stálo, kdyby dvě sta tak dobře placených lidí, jako jsme my, v nějakém podniku čtyři hodiny řešilo nějaký problém. Odhadl jsem to zhruba na půl milionu korun.“ Vzhledem k tomu, že ultralevičáci neumějí počítat, promíjím mu, že odhad nákladů veřejných peněz na sirotčí orgie nejméně desetinásobně podcenil.

Dějství třetí: Pomsta sirotků

Pak ovšem v inscenaci přichází kolize a krize současně: Andrej Babiš, za účasti svého koaličního místopředsedy Jana Sobotky Hamáčka, zve a přijímá delegaci Matky Terezy ŠzB i s Rozumkem (nomen omen), neziskovým baronem Sorosovy agentury pro dovoz migrantů do ČR. Vypadá to na zvrat: Babiš podlehl tlaku a sesypal se. A vypadá to tak i po schůzce, dokud o jejím výsledku hovoří pouze ŠzB: Vítězství! Premiér kapituloval! Spolu s neziskovkami dostala Matka Tereza za úkol sirotky nalézt a dovézt!

Pak ale přichází zvrat: Nemáme od této chvíle prý nadále mluvit o sirotcích, ale o „nedoprovázených nezletilých“. To jsou ty záhadné bytosti, které podle všech znaků (vývoj kostí a pod.) jsou sice jednoznačně dospělé, ale přesto je jim patnáct až sedmnáct let – a to obvykle napořád. A protože takové hrátky přírody potřebují pochopitelně ošetřování, proudí za nimi v okamžiku dosažení cílové země veškeré příbuzenstvo – již zcela legálně v rámci „spojování rodin“.

Pak další skvělá peripetie: Vystoupí premiér Babiš a řekne pravý opak, Protože sirotci zmizeli – nebo alespoň ŠzB žádné nezná, je celá věc bezpředmětná. A pokud nějací existují, chceme jim pomáhat v místech pro ně kulturně srozumitelných, a ne je unášet do České republiky. Proti jejich vůli, vůli jejich rodičů (kteří je chtějí vidět v Německu nebo v Británii), proti našim zákonům i zákonům jejich vlasti, jak vysvětlila naše velvyslankyně v Sýrii i syrský velvyslanec v Praze.

 

Finále

Takže konec absurdního nákladného představení? Kdeže! Hned večer ČT spustí novou sirotčí ofenzívu. Už nerespektuje ani přání mámy ŠzB, aby se o sirotcích nemluvilo, protože žádní nejsou. Soudružka Písařovicová, televizní titulky, vše je plné sirotků, kteří ve své virtuální podobě jsou pravdivější než realita. To je pravé pochopení Havlovy divadelní poetiky!

O žádné děti přece protektorátním kolaborantům od první chvíle ani na vteřinu nešlo. Pouze o pokus dostat se páčidlem morálního kýče do dveří zabouchnutých imigrantské invazi. Tak jak požaduje Merkelová, Brusel a Macron. Děti se do toho přimíchaly jen jako zvlášť perverzní přísada představení překonávajícího svým cynismem i odpornou brněnskou blasfémii.

Nikoli náhodou za nenásilný protest proti ní dostala skupina Slušní lidé ve stejný den od úřadů ovládaných hnutím poŽít Brno mastnou pokutu. Co udělají slušní lidé po celé zemi s perverzními politiky, kteří zorganizovali, inscenovali a sehráli sirotčí frašku, ukážou za pár dnů volby. Jenže ani to není konec. Jen finále.

Katarze

Pointu a „kýženou katarzi“ připravil až prezident Macron. „Evropa není menu, ze kterého si můžete vybírat,“ zaburácel ke státům V4 a v napoleonském komplexu si popletl Evropu s unijním luxusním koncentrákem. „Země, které nechtějí silnější Frontex či více solidarity, opustí Schengen, země, jež nechtějí silnější Evropu, opustí strukturální fondy,“ prohlásil ve zjevné narážce na odmítnutí států střední Evropy přijmout diktát zvýšení počtu „policistů“ Frontexu z dosavadních patnácti stovek na deset tisíc.

Ti totiž nemají bránit migrantům ke vstupu na kontinent, ale naopak obsadit hranice států V4 – Maďarska na místě prvním – aby se pro invazi zase staly průchozí. Vypadá to jako neskutečná hitlerovská sprostá výhrůžka jednoho Sorosova bankovního výrostka, na kterou suverénní země obvykle odpoví mobilizací, její výročí z roku 1938 si právě dnes připomínáme. Jenomže my nejsme suverénní země a naši spojenci jsou zhruba stejní jako před osmdesáti roky, takže na to můžeme zapomenout. I když… možná tak úplně ne.

Vlastně bychom měli Macronovu iniciativu podpořit, přijmout a tvůrčím způsobem rozvinout. Pokud totiž sirotčí a všechny další budoucí pokusy místní kolaborantské Páté kolony na podporu invaze Babiš opravdu odmítne (alespoň do jara, kdy budou volby do Evropského parlamentu, by vydržet mohl), máme velikou šanci: Měli bychom trvat na „trestu“ – a opustit Schengen. Tedy o mít své střežené hranice plně ve svých rukou. To by byl dobrý první krok k cestě za opětovným nabytím suverenity naší právě stoleté republiky.

Sirotčí fraška hraná Kavárnou v mixu Hašek – Moravec by tak dostala vpravdě havlovskou tečku. Lze se však právem obávat, že takový kus má asi takou šanci na úspěšné uvedení jako Havlovy hry bez státních dotací: nula.

Ale že by to byla, panečku, katarze! Jednou se jí určitě dočkáme.

Jak praví klasik: I na naší ulici…