C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Dvě Německa

protiproud.cz

NDR vs. SRN: Německa jsou stále dvě. Proč se nůžky rozevírají? Totalita jde ze západu. V čem jsou dederóni jiní? Imigrace kamenem úhelným. Chvilkový blahobyt, nebo budoucnost a identitu? Chemnitz všeho svědkem


Německo se zdá být silnou monolitní zemí, avšak pouze v případě, že se na ně díváme zvenčí. Kulturní a ekonomické rozdělení NDR a SRN (dříve také NSR) nikam nezmizelo a potichu se zformovalo i politické: zatímco „zápaďáci“ podporují Merkelovou, „východňáři“ volí AfD. A v posledních letech staré rozbroje mezi Západem a Východem dostaly nový impuls a jsou každým dnem ostřejší.

 

Formálně se Německo sjednotilo v roce 1990, ale celý proces nebyl do dnešního dne završen. Ekonomika a demografie Východu dosud nedosáhly parametrů Západu a vztahy mezi „východňáry“ a „zápaďáky“ nevěstí nic dobrého.

Problémy sjednocení Německa

Východní Němci vidí ve svých západních sousedech měšťáky – příliš syté, chamtivé, bezduché a pokrytecké.Pro západní Němce jsou „východňáři“ stále ztělesněním „socáků“ – lenivých, nepodnikavých a nedorostlých xenofobů.

„Východňáři“ si spravedlivě stěžují na to, že sjednocení bylo katastrofou pro sociální sféru NDR. Někteří z nich ztratili své domovy (majitelé, kteří se vrátili ze Západu, prudce zvedli nájemné). Jiní přišli o své úspory (marka NDR byla vyměněna za marku NSR v poměru 1 : 1 pouze v případě, že se jednalo o částku do 4000, v případě větší částky byl poměr 2 : 1). Navíc skoro polovina pracujících východních Němců ztratila zaměstnání.

„Zápaďáci“ oponují tím, že federální vláda za 28 let nacpala do východních zemí téměř 2 biliony eur nenávratných investic. Paradoxem je, že i tyto obrovské finanční injekce nezvedly Východ na stejnou úroveň jako Západ.

 

Historické neshody

Je tu ale také problém kulturní opozice. Po sjednocení byla celá historie NDR prohlášena za noční můru. Odtud pochází neoficiální rozdělení na „prvotřídní“ „zápaďáky“, jejichž životy se odvíjely pod patronátem USA, a „druhořadé“ „východňáry“, kteří byli nuceni žít pod knutou bolševika.

Nyní Německo postihuje stejný rozkol, jaký existuje i v USA, Británii a dalších zemích kontinentální Evropy. Velkoměsta, která generují obrovské peníze na globalizaci, stojí proti rezavému pásu odprůmyslněných krajů, kde se lidé chtějí vrátit k tradičně organizovanému způsobu života a ekonomiky. Ovšem v Německu je linie tohoto rozdělení patrná na mapě. Prochází totiž přesně podél bývalé hranice mezi NDR a SRN.

Jakýkoli konflikt, jakékoli volby, jakýkoli občanský protest znovu a znovu oživí bolestné problémy ve vztazích dvou částí jednoho národa. Bez ohledu na to, co tvrdí „východňáři“ a „zápaďáci“, vše se nevyhnutelně stáčí ke vzájemným obviněním a k vyjasňování vztahů. Hlavním strašákem dneška jsou ovšem migranti.

Kámen úhelný: imigrace

Nyní všichni hovoří o masových protestech v Chemnitzu, kde koncem srpna dva migranti pořezali místního obyvatele, pětatřicetiletého tesaře Daniela Hilliga. Východní Němci však od samého počátku „přesídlování národů z Blízkého východu“ aktivně bojovali proti „nájezdníkům“ a pravidelně protestovali proti imigrační politice Berlína.

V září 2016 obyvatelé města Budyšín, podrážděni hlučným a agresivním chováním „uprchlíků“, přišli k jejich ubytovně a snažili se je umravnit. Migranti v reakci na to rozpoutali rvačku a pak začali házet palice a láhve na přijíždějící policii. Proti jimi vyvolanému násilí byla policie nucena použít slzný plyn.

V zimě letošního roku masivně protestovali obyvatelé Chotěbuze – dohnali je k tomu agresivní výrostci z rodin imigrantů. Útočili na starší lidi, kradli jim kabelky a peněženky a koncem ledna dva syrští dorostenci pořezali ve tváři svého německého vrstevníka. Volat policii v takových případech je zbytečné – všichni nezletilí imigranti se těší dvojité presumpci neviny. Za prvé, jsou to nešťastní a utiskovaní uprchlíci, a za druhé, „jsou to přece děti“.

Ve výsledku obyvatelé Chotěbuze vyšli demonstrovat do ulic a jejich množství zapůsobilo na místní úřady. V únoru zakázali příjezd dalších migrantů do Chotěbuze po vzoru takových měst, jako Salzgitter, Delmenhorst a Wilhelmshaven, opevněných již od roku 2017.

„Socáci“ nemají vymyté mozky

Masové akce východních Němců jsou dány skutečností, že „východňáři“ věří mediální propagandě mnohem méně než „zápaďáci“. Je těžší přesvědčit je o nutnosti pomáhat nešťastným uprchlíkům. To znehodnocuje všechny slogany, jimiž Angela Merkelová ospravedlňovala otevření hranic imigrantům.

Nedostatek lidských zdrojů? Vždyť míra nezaměstnanosti na území bývalé NDR je dvakrát vyšší než na Západě, a to je pouze průměrný ukazatel za celý region. V takových městech, jako je Chemnitz, je situace mnohem horší. Jde o bývalé průmyslové centrum Karl-Marx-Stadt, v němž se po sjednocení Německa zavřely všechny závody. Nedostatek volných pracovních míst nutí místní obyvatele odcházet na Západ a najednou se ve městě objeví tisíce lidí z Blízkého východu, kteří namísto práce lelkují ve dne i v noci v centru města, kde projídají a propíjejí štědré sociální dávky.

Nepříznivá demografie? No, demografická situace ve východním Německu není zase tak vážná. Stárnutí populace způsobuje především skutečnost, že mladí lidé odcházejí za prací na Západ. Pokud by bylo možné navrátit tyto lidi zpět, migranti by nebyli potřeba (a to i v případě, že by byli ochotni pracovat).

 

Diktatura západních liberálů

Reakce německého establishmentu na vystoupení východních Němců je vždy stejná. Nejprve zástupci federálních orgánů prohlásí, že tolerance nemá alternativu. Pak vyjdou články předních novin s titulky, v nichž jsou obyvatelé Budyšína, Chotěbuze a Chemnitzu označeni za „neonacisty“. Na to do těchto malých měst přijedou antifašistické bojové oddíly a uspořádají mítink na podporu migrantů, což je dobrá příležitost naložit místním obyvatelům, co se do nich vejde. Ve finále policie vytáhne několik lidí z davu, prohlásí je za „neofašisty“ a zahájí proti nim trestní řízení hrozící několikaletým vězením.

Podle tohoto scénáře proběhly i události v Chemnitzu. Antifa se bila s místními lidmi, jež novináři označili za „neonacisty“. Spolkový ministr zahraničních věcí Heiko Maas v Chemnitzu nebyl, ale to mu nikterak nebránilo, aby bez důkazů obvinil obyvatele města, že „hajlovali“ během pochodu.

Nezapomeňme, že celý tento establishment – od vedení Antify po novináře, od politiků až po aktivisty za lidská práva – je téměř úplně složen ze západních Němců (zářnou výjimkou je sama Angela Merkelová). A „zápaďáci“ otevřeně využívají konflikt v Chemnitzu na to, aby znovu „prokleli“ „východňáry“, svalili na ně vinu za druhou světovou válku a připomněli jim socialistickou minulost.

Generace identity je na Východě

V jistém smyslu žijí současní východní Němci v podmínkách politické a informační blokády – jiné, než v dobách NDR, ale o nic přijatelnější. Nemají prakticky žádnou možnost ovlivňovat vládu a ani hlavní média sjednoceného Německa. Není proto divu, že vytvářejí vlastní strany a podporují ty, které jsou odhodlány skutečně hájit jejich praktické zájmy.

Nedaleko od Chemnitzu v Drážďanech bylo v roce 2014 založeno protimigračníhnutí PEGIDA. A právě zde v Sasku získala euroskeptická strana „Alternativa pro Německo“ obrovskou podporu. Díky hlasům východních Němců se AfD v loňském roce podařilo dostat na třetí místo ve volbách do Spolkového sněmu. A nedávno se na pozadí událostí v Chemnitzu preference této strany ve východním Německu zvýšily na 25% a předstihly i vládní blok CDU/CSU Angely Merkelové.

I přes nátlak ze Západu se bývalá NDR snaží stále bojovat za svou politickou a kulturní identitu. A odmítání migrantů je pouze část tohoto hnutí za identitu.

Zdroj.