C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Selekční diskriminace

czechfreepress.cz

Velká Británie: Diskriminace křesťanských uprchlíků

Miroslav Suja

Zdá se, že se britská vláda nyní rozhodla vzbudit dojem, že jí záleží na perzekuovaných křesťanech. Premiérka Theresa May v britském Parlamentu 18. července 2018 uvedla:

„Naše vláda i nadále stojí za perzekuovanými křesťany po celém světě. Je stěží pochopitelné, že ještě dnes jsme svědky útoků a vražd za to, že se někdo hlásí ke křesťanské víře. My však musíme znovu potvrdit naše odhodlání bránit náboženskou svobodu a právo lidí svou víru svobodně praktikovat.“

Britská vláda dokonce jmenovala svého prvního zvláštního zmocněnce pro náboženskou svobodu a svobodu vyznání, bývalého ministra, lorda Tariqa Ahmada z Wimbledonu. Podle vlády tento zvláštní zmocněnec „podpoří pevný postoj Velké Británie v otázce náboženské tolerance v zahraničí, a pomůže s řešením náboženské diskriminace v zemích, kde jsou náboženské menšiny obětmi perzekuce“.

Premiérka May prohlásila, že se „těší na spolupráci s lordem Ahmadem v jeho nové roli prostředníka náboženských skupin a vlád ve světě, jehož cílem bude odhalovat náboženskou perzekuci a hledat řešení k jejímu potírání“.

Ještě, než Velká Británie začne poučovat ostatní země, měla by si zamést před vlastním prahem. Zdá se totiž, že pro křesťanské uprchlíky ze Sýrie, kteří představují tu nejvíce pronásledovanou náboženskou skupinu od začátku již sedmileté občanské války v Sýrii, toho příliš nedělá:

Podle informací Fondu Barnabas, které obdržel od britského Ministerstva vnitra, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) během prvního čtvrtletí roku 2018 doporučil do Velké Británie přesídlit 1 358 syrských uprchlíků, z nichž byli pouze čtyři křesťané (nebyli mezi nimi žádní Jezídové). Ministerstvo vnitra poté souhlasilo s přesídlením 1 112 těchto uprchlíků, přičemž všichni byli muslimové, a odmítlo přijmout křesťany.

Toto rozhodnutí bylo učiněno navzdory tomu, že křesťané tvořili na začátku roku 2011 před tamní občanskou válkou přibližně 10 % syrské populace. Jejich podíl se údajně snížil na 5 %. Počet Jezídů byl odhadnut na 70 000. Jezídové byli spolu s křesťany v Sýrii a Iráku ze všech skupin terčem těch nejbrutálnějších útoků ze strany IS. V roce 2017, pak podle Fondu Barnabas doporučil UNHCR relokaci 7 060 syrských uprchlíků do Velké Británie, z nichž křesťanů bylo pouze 25 a Jezídů 7. Ministerstvo vnitra nakonec přijalo 4 850 syrských uprchlíků – z toho bylo pouze 11 křesťanů.

Zatímco se zdá, že Velká Británie upřednostňuje muslimské běžence před těmi křesťanskými, vina není pouze jenom na Britech. Lord David Alton z Liverpoolu, člen Sněmovny lordů, napsal dopis ministrovi vnitra Sajidu Javidovi:

„Mezi náboženskými menšinami v Sýrii je rozšířený názor, ať už oprávněný či nikoliv, že se UNHCR vůči nim chová zaujatě. Spojené království má zákonnou povinnost nezavírat oči nad přímou i nepřímou diskriminací náboženských menšin ze strany OSN.“

„Je široce přijímaným faktem, že křesťané, tvořící do vypuknutí občanské války 10 % syrské populace, byli specifickým cílem džihádistických povstalců a jsou i nadále v ohrožení.“

„…loňské statistiky více než jasně ukazují, že se nejedná o nějaký statistický výkyv. Ukazují jasnou diskriminaci, proti které má vláda zákonnou povinnost zasáhnout.“

Tato „jasná diskriminace“ pokračuje minimálně od roku 2015. Podle Fondu Barnabas, UNHCR v roce 2016 doporučil relokaci 7 499 uprchlíků do Velké Británie, přičemž mezi nimi bylo pouze 27 křesťanů a pět Jezídů. V roce 2015 z doporučených 2 637 uprchlíků bylo 43 křesťanů a 13 Jezídů.

V prosinci 2016 Nina Shea, ředitelka Centra pro náboženskou svobodu (Center for Religious Freedom) Institutu Hudson, požádala vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, toho času Antónia Guterrese, aby vysvětlil neúměrný rozdíl v počtech syrských křesťanů, relokovaných OSN do Velké Británie. „Pan Guterres prohlásil, že syrští křesťané by obecně neměli být relokováni, protože jsou prý součástí ‚DNA Středního východu‘,“ napsala Shea.

Svým prohlášením tak Guterres přiznal neúctu ke křesťanským životům, neboť mj. 9 měsíců před tím v březnu 2016 americký ministr zahraničí John Kerry řekl, že „IS je zodpovědný za genocidu vůči různým skupinám na svých okupovaných územích, a to včetně Jezídů, křesťanů a ší’itských muslimů.“ Sama OSN vydala v roce 2005 prohlášení:

„Během Světového summitu OSN všechny členské státy formálně přijaly zodpovědnost každého státu chránit vlastní obyvatelstvo před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti. Světoví lídři rovněž přijali usnesení, že každý stát, který toto pravidlo poruší, musí být dohnán k odpovědnosti. Všechny státy („mezinárodní společenství“) mají povinnost chránit lidstvo před zločiny tohoto typu.“

Zjevná diskriminace křesťanů ze strany Spojeného království a UNHCR je o to více zarážející v kontextu studií, které shledávají křesťanství nejvíce pronásledovanou vírou na světě. Tato studie z roku 2017 byla vypracována Centrem pro etiku a kulturu Univerzity Notre Dame, Institutem náboženské svobody (Religious Freedom Institute) a Georgetownskou univerzitou. Devátá výroční zpráva agentury Pew Research Center z června 2018 věnovaná globálním restrikcím vůči náboženstvím ve světě též uvádí, že křesťanství je stále nejpronásledovanější vírou ve světě, s tím že křesťané jsou pronásledováni ve více zemích (144) než kterákoliv jiná náboženská komunita.

Ve světle těchto faktů, se může vskutku zdát, jak ve svém dopise píše lord Alton, že se Velká Británie ke křesťanským (a jezídským) uprchlíkům po léta „staví zády“. Nyní, když May prohlásila, že se její vláda více zasadí v otázce pronásledovaných křesťanů po celém světě, zůstává otázka: Jakými konkrétními kroky, kromě prázdných slov, se bude britská vláda snažit napravit již napáchané škody a zabránit těm budoucím?

Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.