C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Z dění ve světě

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


 

novarepublika.cz

Pokud se údajné dohody mezi Ruskem, Íránem a Izraelem naplní…


Útok izraelského letectva – pohled z okupovaných Golan

Tereza Spencerová
31.5.018 Literárky

Pokud předpokládané dohody mezi Ruskem, Izraelem a Íránem opravdu „ožijí“, přežijí odpor jestřábů z obou stran a přinesou kýžené výsledky, bude to další úspěch ruské diplomacie, ale současně i potvrzení, že se ruská vojenská operace v Sýrii blíží svému konci a důraz se přesouvá k politice.

Události se dávají do pohybu. Spojené státy před pár dny varovaly Sýrii , aby se nepokoušela dostat pod svou kontrolu zpět syrské území jižně od Damašku, které v uplynulých letech ovládli džihádisté. Řeč je tu o teroristech z Daeše nebo o oddílech různě napojených na Al Kajdu. Americká armáda působí v Sýrii ilegálně nejen z hlediska mezinárodního práva, ale dokonce i americké ústavy, a svou vojenskou přítomnost obhajuje nutností „boje proti terorismu“. Už Barack Obama totiž vyslal vojáky do Sýrie s „krajně odřenýma ušima“, na základě rozhodnutí Kongresu, které umožnilo pronásledovat a likvidovat lidi odpovědné za teroristické útoky z 11. září 2001. Daeš podle všeho vznik v roce 2012, a tak není příliš pravděpodobné, že by se na 11. září nějak podílel. I tak, nejnovější pohrůžkou Damašku Washington „anuloval“ veškeré své dosavadní argumenty a postavil se na stranu teroristů. Jeho hlavním současným cílem v Sýrii je přitom obrana severovýchodu země, kterou do značné míry ovládají levicoví Kurdové v americkém žoldu. A ve finále se tak nutně střetnou se syrskou vládní armádou a jejími spojenci, mezi nimiž nejspíš budou i ruští žoldáci.

Jak ale případný boj s armádou svrchovaného státu, na jehož území se americké oddíly nacházejí zcela nezákonně, zapadá do „povoleného“ boje „proti teroristům“? Nijak. A pohrůžky syrské armádě kvůli její chystané ofenzívě na jihu země? Pentagon má za to, že když se účastnil rozhovorů o dekonfliktní zóně jižně od Damašku, má právo zasahovat tak, aby v dané oblasti „udržel příměří“. Pravdě blíž by ale bylo konstatování, že Washington hrozí Damašku na přání Izraele, který ovládá část Golanských výšin a počítá s tím, že USA jeho anexi tohoto území uznají. Izrael nechce mít na svých „hranicích“ šíity, ať už z Íránu či libanonského Hizballáhu, a syrskou část Golan proměnil v „nárazníkové pásmo“, které „svěřil“ Al Kajdě a dalším džihádistům. A situace se vyvinula tak, že USA i Izrael nyní fakticky brání Al Kajdu na syrském území před syrskou armádou…

Možná to ale přece jen někomu ve Washingtonu připadá „neudržitelné“, protože se znovu a znovu objevují zvěsti o chystaném odsunu amerických jednotek ze Sýrie (neboť je jich prý mnohem víc zapotřebí v Afghánistánu). Podle nejnovější „verze“ Američané v Sýrii zůstanou ještě „nejméně šest měsíců“, nicméně do Sýrie mezitím proudí nové posily, a tak je na tomto konstatování nejzajímavější, že je to vlastně vůbec poprvé, kdy byl v rámci „odcházení“ předložen nějaký uchopitelný – a navíc ani nepříliš vzdálený — časový horizont….


„Nepřímá“ shoda

Nicméně, poslední dny naznačují, že postoj USA může být sice obecně považován za důležitý, nikoli však za nejdůležitější, protože ostatní „hráči“ syrského konfliktu na americká rozhodnutí nečekají.

Izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman už ve chvíli, kdy jeho premiér Netanjahu 9. května v Moskvě pochodoval v čele Nesmrtelného pluku, po sérii izraelských raketových útoků proti údajným íránským cílům v Sýrii prohlásil, že Izrael „ukončil tuto epizodu, a že doufá, že tomu všichni rozumějí“. Nyní se v izraelských médiích objevily informace o tajné dohodě týkající se syrské vojenské přítomnosti na jihu Sýrie a u Golanských výšin. Izrael prý souhlasí s návratem syrské armády ke Golanům, zatímco Rusko na oplátku zajistí, že na jihu Sýrie nebudou žádné íránské oddíly ani bojovníci Hizballáhu. Rusko posléze existenci dohody potvrdilo, přičemž Írán ujistil, že v plánech bojových operací syrské armády na jihu Sýrie „nemá žádnou roli“.

Tento postoj lze vnímat jako svého druhu potvrzení doslova senzačních informací, podle nichž se Izrael a Írán v jordánském Ammánu sešly k „nepřímým rozhovorům“, aby se vyhnuly jakékoli náhodné eskalaci vzájemného konfliktu v Sýrii. Čili, že se Írán v první řadě nezúčastní syrské ofenzívy proti džihádu na jihu země. Je vcelku kuriózní, že Teherán na zvěsti o vyjednávání se svým izraelským „arcinepřítelem“ reagoval svérázně, popřením, že by s Izraelem vedl jakékoli „přímé rozhovory“… Suma sumárum, Izrael podle všeho souhlasí s tím, že hodí přes palubu své džihádistické „chráněnce“ výměnou za několik desítek kilometrů „shia free“ syrského území u svých hranic. Možná to jen dokazuje, že Izrael „nemá žaludek“ na rozpoutání plnohodnotné války na Golanských výšinách, jejíž dopady by se Izraeli nemohly vyhnout.

Americký Newsweek k tomu tvrdí, že Rusko už s USA dohodlo, že Pentagon vyklidí Al Tanf, svou strategickou základnu na rozhraní Sýrie, Iráku a Jordánska, a všechny „své“ tamní džihádisty, včetně těch napojených na Daeš, nechá deportovat, už tradičně do „koncentrační provincie“ Idlíb. Výměnou Sýrie otevře pohraniční přechody do Jordánska a své nepravidelné a spojenecké milice odsune do vzdálenosti 25 kilometrů, zatímco hranici – možná — převezme syrská armáda. A možná také ne, protože na chystaných třístranných jednáních mezi Ruskem, USA a Jordánskem se má podle ruských zdrojů diskutovat o návrhu jihosyrských džihádistů, kteří jsou ochotni se vzdát a odevzdat i těžké zbraně výměnou za to, že oblast namísto syrské armády dostane pod kontrolu ruská vojenská policie, jak tomu bylo v obchodných „kapitulačních“ procesech například na pomezí provincií Homs a Hamá.

Je to obecně vzato zásadní vítězství pro Damašek a vlastně jen malá změna pro Írán, který svou ekonomicky vysilující vojenskou přítomnost v Sýrii začal znovu vzdorně zdůrazňovat až poté, co jej americký… … …. …. (celý text najdete ZDE)