C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Pozor na manipulaci

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


novarepublika.cz

Dejte si pozor, ať nenaletíte!


8.5.2018  Brightside a LepšíJá
V dnešním světě jsme často zatěžováni falešnými zprávami. Čára dělící pravdu a řeči jedna paní povídala je pro novináře často rozmazaná a nedůležitá. Abychom nebyli oklamáni propagandou a manipulováni nekalými praktikami médii, je důležité pochopit principy klamu.

Novináři s námi leckdy svádějí různé hry. Dobře vědí, jakým způsobem ovlivnit vyznění zpráv. Dávejte si proto pozor a všechno hodnoťte kriticky.

Subjektivní posuzování události

Porovnejte dva titulky stejné zprávy: „Zoufalý student se dopustil vraždy kvůli chudobě“ a „Student zabil starou dámu kvůli stokoruně“. Souhlasíte s tím, že tyto příklady vytvářejí dva různé názory na zločince? V prvním příkladu je mu to líto, a ve druhém případě ho chcete potrestat. Čtenář, který nezná skutečnou situaci a skutečnosti, neví, co se opravdu stalo, a tak prostě přijme názor novináře. Lidé vidí zločince, pokud jim o někom řeknete, že je to zločinec.

I vyznění rozhovoru s politikem (na snímku Brit Boris Johnson) se dá subjektivním komentářem zpovídajícího změnit.


Falešné průzkumy veřejného mínění

Jelikož statistiky a průzkumy mohou být velmi silným a důvěryhodným argumentem, novináři je často používají. Milují je natolik, že někdy dělají své vlastní průzkumy. Všimli jste si, kolik časopisů, novin a webových stránek shromažďuje názory čtenářů a vyvozuje na nich závěry? Takže sociologové (to jsou lidé, kteří to dělají profesionálně) nedoporučují věřit takovým průzkumům. Novináři si vytvoří průzkum, který vyhovuje jejich názorům.

Na různých akcích se lidé z televize či novin ptají účastníků na různé věci. Takový průzkum mínění ale nemá valnou hodnotu. Často si ho přizpůsobí svým potřebám.

Vytrhávání věcí z kontextu

Po rozhovorech jsou populární lidé často nespokojeni s výsledkem rozhovoru. A často o tom píšou na svých profilech sociálních sítí. Novináři totiž často neřeknou, o čem byl rozhovor, ale používají z něj vytržené fráze a dávají jim jiný význam. Představte si, že jste řekl novináři, že když jste byl na střední škole, zamiloval jste se do fotbalového hráče. A novinář o tom napíše, ale vynechá skutečnost, že to bylo na střední škole. Bez této informace si mohou lidé myslet, že jste teď zamilovaní. Tak se tvoří nepravdivé drby. Lidé se často chytnou na tento trik, protože věří odborným názorům a nekontrolují, kdy byla fráze řečena a proč.

Celebrity s tím mají své zkušenosti. Poskytnou rozhovor a jeho část pak někdo vytrhne a použije v jiné souvislosti.

Nálepkování osob a situací

„Oponenti“, „diktátoři“, „teroristé“ a „zkorumpovaní úředníciů – to vše jsou připravené nálepky, které novináři používají k manipulaci s naším vědomím. Americký novinář Walter Lippman ve své knize Veřejné mínění napsal, že stereotyp je obranným mechanismem naší psychiky, která nám umožňuje vyhnout se emocionálnímu přetížení. Je tak snadnější zpracovávat nové informace. Stereotypy ale neumožňují jasně myslet a omezují naše názory.

Někoho zařadit při reportáži do nějaké kategorie je snadné. Ovlivňuje to ale vnímání celé události.


Filtrace informací
Další trik je filtrování informací. Novinář vypráví nějaké zprávy, ale neříká všechno. Pro určitou reakci může novinář jednoduše vynechat detaily. Někdy novináři záměrně ignorují „nevhodné“ zprávy a naopak, zdá se, že nevýznamné skutečnosti jsou důležitější. Takové věci se obvykle dělají za propagandu. Marshall Mac Luhan otec komunikačních a mediálních studií, řekl: „Jeden mrtvý britský muž se rovná 5 mrtvým Francouzům, 20 mrtvým Egypťanům, 500 mrtvým Indiánům a 1000 mrtvým Číňanům.“ To zní cynicky, ale je to pravda. Média zřídka informují o tragédiích, ke kterým dochází v méně rozvinutých zemích. Ale jde-li o letadlo z bohaté evropské země, které spadne, tragédie přitáhne pozornost tisku.

I natočený materiál se dá sestříhat a vynechat z nějaké detaily. Zpráva pak vyzní jinak.

Vymýšlení detailů

Bohužel tento trik je populární nejenom v bulvárech. Kvůli nedostatku informací novináři často vymýšlejí podrobnosti v příbězích nebo využívají pověstí. Takové věty znějí jako „zdroje informují“ nebo „doporučují vědci“. Neexistuje-li žádný autor nebo důvěryhodný zdroj (důkaz), pak argumenty pravděpodobně nejsou skutečné. Slouží pouze jedinému účelu: dělat příběh více uvěřitelný. Samozřejmě, to neznamená, že byste měli ignorovat média a nedůvěřovat nikomu. Chceme jen připomenout, že je důležité udržet si jasnou mysl, kriticky přemýšlet a nevzdat se emocí a vždy si zkontroloval fakta.

Nejenom v bulvárních novinách a televizích mají lidé snahu příběhy dokreslovat. I komentářem k natočenému obrazu typu “vědci si myslí” se novináři snaží zprávu udělat důvěryhodnější.