C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


“Americký Gorbačov”

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


aeronet.cz

“Americký Gorbačov” D. Trump právě dovedl proces izolace USA do finále a polibkem smrti sebou stahuje i Izrael. Ale nejzásadnější úkol- konec dominance amerického dolaru – byl právě naplno spuštěný

Pozorovatelka

“Americký Gorbačov” D. Trump právě dovedl proces izolace USA do finále a polibkem smrti sebou stahuje i Izrael. Ale nejzásadnější úkol- konec dominance amerického dolaru – byl právě naplno spuštěný

Už od předvolebního období v USA tady dokola píšu, že D. Trump je člověkem Globalistů (GP), ale dlouho jsem asi nezopakovala, že ve skutečnosti pro USA plní stejnou roli, jakou plnil Gorbačov pro SSSR. A tady opět musím začít úvodem, který je o pohledu na dění v širším časovém horizontu, neboť bez toho není možné pochopit, co D. Trump odstoupením USA od jaderné dohody s Íránem právě učinil.

Dlouho očekávané prohlášení D. Trumpa přitom nemohlo být ničím překvapivým, protože do logiky dění nepřipadalo žádné jiné, než odstoupení od dohody. Logika dění je totiž o tom, že v rámci řízeného procesu Globalistů (GP) šlo o dávno tomu naplánovaný krok, jehož účelem je ukončení světové hegemonie USA. A hlavní postavou tohoto procesu je D. Trump, který ovšem v rámci USA (a Západu) plní stejnou roli, jako svého času plnil M. Gorbačov v rámci SSSR (a Východu). Západ vs Východ, to totiž bylo bipolární dělení světa, které je pro Globalisty (GP) nadále již nežádoucí.

Problém byl ale v tom, že tento proces nebylo možné spustit současně (Čína nebyla připravená, Evropa/EU nebyla připravená, Blízký východ nebyl připravený), proto proces rozkladu, jaký proběhl pod vedením Gorbačova v SSSR a na Východě, musel být posunutý. A až v roce 2016 (tzn. za cca jednu generaci od 89.) se mohlo přistoupit k tomu, aby se v USA dostal do čela prezident typu Gorbačova a aby na způsob Gorbačova zrušil i opačnou stranu dřívějšího bipolárního fungování světa.

A takový člověk přišel v postavě D. Trumpa, vyhraněného jak proti demokratům, tak proti republikánům (ve své politické kariéře vystřídal obě strany), především ale vyhraněného proti neoconům z obou stran spektra. Což v souhrnu znamenalo ukončení neoconské představy globalizace (Pax Americana) a tedy ukončení dominantní role USA ve světě.

Největší boje proto D. Trump svádí na domácí půdě, kde neocony tu odstavuje, tu obrací pro zájmy Globalistů (GP) a tato selekce běží od jeho nástupu do funkce. Se stejným úsilím však D. Trump pracuje i na mezinárodní půdě, kde pod heslem “America the first” vede Spojené státy do izolace. Na hospodářské půdě jsme proto jako jeho první kroky za pár týdnů po zvolení mohli zaznamenat zastavení transatlantické dohody USA s EU – TIPP a ve stejné době době zrušení dohody o transpacifickém partnerství – TPP, které Spojené státy prakticky vyřadilo z projektu Nová hedvábná stezka.

Roky 2017 a 2018 se dále nesou v ukončování vlivu USA i ve vojenské rovině – sem spadá především Trumpovo “vyjednávání” se Severní Koreou, které na pozadí strašidelného divadla pro svět a uklidňujících prohlášení pro neocony, mělo ten efekt, že vojenský vliv na korejském poloostrově má skončit. K tomu si ale přidejme i zinscenovaná bombardování v Sýrii v dubnu 2017 a opět v dubnu 2018, navíc po zinscenovaných chemických útocích v Sýrii, která mohou ve výsledku mít ten efekt, že Trump může Spojené státy od Evropy odtrhnout i ve vojenské rovině – rozdělit NATO na jeho americkou a evropskou část. A spousta jeho prohlášení na adresu NATO, se kterými rovněž přišel hned po volbách a která aktuálně opět pronáší, to jenom potvrzuje (více o tom zde). V neposlední řadě nesmíme zapomenout na jeho “akci Katar“, kterou pomohl vymanit jednu z nejbohatších blízkovýchodních zemí z vlivu Saúdské Arábie a Izraele a přesunout na stranu Íránu a Ruska a z Kataru tak vytvořil hlavního sponzora libanonského Hizzbaláhu a palestinského Hamásu (což je velmi anti izraelské).

Další kroky, se kterými D. Trump přišel v loňském a obzvláště v letošním roce, se však dají shrnout do označení “sankce a cla” a po všech dosavadních je považuji za nejzásadnější. Těmi totiž D.Trump pracuje na tom nejzásadnějším, čím má být světová dominance USA zrušena – na ukončení role amerického dolaru. A tento krok jako nejzásadnější vidím proto, že izolace USA ve smyslu hospodářských smluv či ve smyslu vojenských základen a vojenských spojení, nikdy nebude úplná, dokud světu bude vládnout americká měna. A to je měna, která od roku 1971 přestala být kryta zlatem a stala se petrodolarem – je tedy krytá ropou.

A z toho logicky plyne, že zásadní úkol, jak ukončit hegemonii USA, má dva body: 1) zamezit Spojeným státům přístup k ropě (a tady se chléb lámal právě v Sýrii, kde Globalisté(GP) už neoconům žádný úspěch nedovolili a právě proto tam D. Trump už organizoval jen divadla k uklidnění neoconů) a 2) zařídit, aby blízkovýchodní ropa už nebyla obchodována v amerických dolarech (a tady zásadní roli sehrává právě Írán, jehož je Sýrie – ale také Libanon – hlavním spojencem).

A nyní se můžeme dostat k tomu, co Trump vlastně způsobil tím, že 1) podepsal sankce proti Rusku, 2) vyhlásil cla na ocel a hliník z Číny i Evropy a 3) zrušil jadernou dohodu s Íránem

“Už brzy bude svět velmi nenávidět Spojené státy”

Titulek je nadpisem článku, který jsem nedávno četla na ruských stránkách a který se týkal cel Spojených států na dovoz ocele a hliníku.

Březen 2018, D. Trump podepsal dekret o uvalení cel na dovoz oceli a hliníku    

Proti tomuto dekretu, který znamená 25% clo na dovezenou ocel a 10% clo na dovezený hliník, protestuje Čína, EU (ta si prozatím vyjednala výjimku do 1. června ), ale protestuje se i na domácí půdě USA. V procesu izolace USA D. Trump totiž pokročil tím, že zavedl politiku tzv. protekcionismu, což ale ve výsledku není nic jiného, než že i na americké půdě podraží nejen ocel a hliník (suroviny, bez kterých se dnes žádná ekonomika neobejde), ale že ve velkém podraží spousta dalších výrobků, dovážených do USA především z Číny. Čína totiž v reakci oznámila,  cituji:  “že chce uvalit 25% clo na 106 amerických výrobků, mimo jiné na auta, letadla či sójové boby. Tím Peking reagoval na seznam, který zveřejnily USA a který obsahuje 1 300 čínských výrobků, na něž chtějí aplikovat 25% clo Spojené státy. V obou případech jde o zboží, jehož dovoz do Číny respektive do Spojených států dosahuje na každé z obou stran téměř 50 miliard dolarů (kolem jednoho bilionu korun) ročně.

Bílý dům oznámil, že Trump požádal Úřad amerického obchodního zmocněnce (USTR), aby zvážil uvalení cla na další dovoz z Číny ve výši 100 miliard dolarů s tím, že pokud to uzná za vhodné, měl by rovněž rozhodnout o tom, na jaké zboží se opatření bude vztahovat. Trump rovněž vyzval ministerstvo zemědělství, aby vypracovalo plán ochrany zájmů amerických farmářů.

Zatímco USA loni vyvezly do Číny zboží za 130,4 miliardy dolarů, opačným směrem proudily výrobky za 505,6 miliardy. Kdyby prezident Trump splnil hrozbu a penalizoval dovoz za 150 miliard dolarů, bude se to tedy týkat zhruba třetiny čínského exportu do USA. ( (zdroj a více zde

Vývoz amerických produktů do Číny tím může být velmi omezen (Čína uvalila cla na 128 produktů z USA), ještě více však může být omezen vývoz čínských produktů do USA (Čína chce uvalit cla na na 1300 čínských výrobků). Čína v této obchodní válce žádá o pomoc Evropskou unii , Evropská unie se však krokem USA sama cítí být natolik poškozená, že sama zvažuje vlastní cla, k tomu ale němečtí ekonomové vzkazují, že Spojené státy obchodní válku prohrají. 

Když si však celní válku, rozjetou Spojenými státy proti světu, shrneme, tak můžeme říct, že v souladu s citovaným titulkem bude nejen svět už brzy velmi nenávidět Spojené státy, ale že nenávidět je bude i americký národ. A že politika izolacionismu, D. Trumpem zavedená a politikou proktecionismu dovedená na vyšší level, se může stát i spouštěčem domácích nepokojů, vedoucích až k rozkladu Spojených států na způsob SSSR za Gorbačova.

Z vyšší perspektivy však můžeme říct, že D. Trump odvádí svou práci dokonale a že Spojené státy vede přesně tam, kde má být jejich příští pozice – země, jako kterákoliv jiná a už žádné bytí na úkor vykořisťování ostatního světa.

Tolik zatím k bodu 2) – k bodu o amerických clech a politice protekcionismu. A nyní k bodům 1) sankce proti Rusku a k bodu 3) zrušení jaderné dohody s Íránem, která v podstatě znamená opětovné zavedení sankcí proti Íránu, proto jsem tyto body spojila. A předesílám, že oba považuji za kroky, směřující k odstavování dolaru.

Anti ruské sankce Spojených států a role D. Trumpa

V létě 2017 D. Trump podepsal přijetí dalších antiruských sankcí a svět nemluvil o ničem jiném. A tentokrát tématem nebyly tolik sankce samotné, jako okolnosti za jakých k jejich přijetí došlo – americký kongres je schválil téměř jednohlasně a aby nebylo málo, kongres předtím přijal zákon, kterým odebírá americkému prezidentovi právo sankce zrušit bez souhlasu kongresu. Rusko na tento krok reagovalo požadavkem, aby počet amerických diplomatických a technických pracovníků v Rusku byl snížen na počet 455, což znamenalo vyhoštění 755 pracovníků, kteří k 1. září museli Rusko opustit. A zatímco i alternativa na tuto událost reagovala tak, že Putin je málo tvrdý a co všechno si Rusko nechává líbit a že D. Trump je v koncích a ustupuje neoconům, já jsem mnohokrát citovala větu z jednoho článku, která zněla: “Jednou bude D. Trump za tyto sankce označen za největšího agenta Kremlu”.

Svět si tehdy velmi všímal i Trumpova prohlášení, že za zhoršení vztahů s Ruskem mohou Američané poděkovat americkému kongresu, které napsal i na svém twitteru (zde) a na čt24 tehdy od amerického zpravodaje Martina Řezníčka dokonce zazněla věta, že je to poprvé, co americký prezident ze špatných vztahů s Ruskem viní vlastní administrativu.

Ale například Forbes k těmto sankcím napsal:

“Tím, že se ocitly na jedné lodi kvůli opatřením, přijatých zákonodárci USA, Moskva a Teherán aktivně rozvíjejí spolupráci. Před několika dny uzavřely dohodu o společné výrobě osobních železničních vozů za 2,5 miliardy dolarů. Předtím podepsaly dohodu i v jiných oblastech. Írán koupí ruskou vojenskou techniku – zejména vrtulníky  Mi-17 a různé raketové systémy.

Ruské ropné a plynárenské společnosti jsou na oplátku aktivní v Íránu. V červnu Gazprom získal kontrakt na využití plynového pole Farzad B. Obrat vzájemného obchodu mezi Ruskem a Íránem se v roce 2016 zdvojnásobil. Jak Forbes uvedl, brzy by mohl přesáhnout 10 miliard dolarů. V roce 2014 to bylo „ubohých“ 1,68 miliardy.”

V této části můžeme vidět, že americké sankce proti Rusku měly nejen ten efekt, že sblížily Rusko a Teherán, ale že do budoucna měly ještě tu výpověď, že neoconi jednou zapláčou nad tím, co sami vyvolali (více zde)

Když od 1. března 2018 vstoupily v platnost i sankce USA proti všem lidem, jakkoliv napojeným na Putina (tzn. především proti oligarchům, žijícím v Londýně), výsledkem byl jejich obrat k Rusku a k Putinovi a v tomto smyslu to od Trumpa byla opět nahrávka Putinovi.

Ale pak tady máme ještě jeden podstatný fakt: evropské země se stále více začaly proti antiruským sankcím ozývat, protože na ně doplácely více, než Rusko samotné, vymaňování se z amerického vlivu však bylo procesem na dlouhou trať a bylo velmi odvislé od toho, nakolik se D. Trumpovi daří odstavovat vliv neoconů.

A právě o poslední větě je nejnovější tah D. Trumpa – odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem. Tady můžeme říct, že D. Trump udělal maximum a že všechno další je na Evropě. Poté, co země EU prošly zkouškami solidarity s USA (a opačně i zkouškami solidarity USA se zeměmi EU) v otázkách transatlantické dohody, v otázkách transformace NATO, v otázkách postojů proti Rusku (sankce, vyhošťování diplomatů, plynovod Nord Stream) a postojů k Sýrii (chemické útoky v Sýrii, bombardování v Sýrii).

A rozhodnutí D. Trumpa o jaderné dohodě s Íránem je ze všeho nejvíce o tom, co teď na to Evropa – bude i nyní následovat Spojené státy anebo se rozhodne podle sebe a v jaderné dohodě s Íránem bude pokračovat a tím, že se z vlivu Spojených států konečně vymaní? Ještě jinak – přidá se Evropa k novým americkým sankcím proti Íránu anebo se nepřidá?

Dost bylo dominance Spojených států a jejich dolaru

Můj názor je, že Evropa se nepřidá, čímž světu naplno sdělí to, o co šlo od prvních chvil nástupu D. Trumpa do funkce: “Dost bylo dominance Spojených států”. Čímž si D. Trump bude moci odškrtnout: “Akce Írán – úkol splněn”. Ale to samozřejmě není celé, protože – jak jsem psala výše – Sýrie a Írán jsou zásadními body konce dominance amerického dolaru/petrodolaru.

A teď se vraťme k tomu, co v tomto směru způsobily Trumpovy sankce proti Rusku. Z výše napsaného už je zjevné, že Rusko a Írán se sblížili, ale co je ještě podstatnější: to, co Írán celé roky vyhlašoval – že totiž nebude ropu prodávat za americké dolary – to nedávno začal i realizovat, viz dubnová zpráva Vývozci ropy se zbavují dolaru a přecházejí na jiné světové měny.

A teď si připomeňme, co se nedávno stalo americkými sankcemi proti Rusku: Rusko začalo dodávat o 43% více ropy Číně, zatímco Evropě o 19% méně (Rusko to nazvalo šlechetným krokem vůči Evropě, kterým si Evropa může vyzkoušet, jaké to je odebírat ropu z USA (viz Americká ropa zaplavuje Evropu).

Graf dodávek ruské ropy do Evropy podle Bloombergu 

Kdo si dosud nevšiml, tak ceny ropy v posledních dnech stoupají, momentálně atakují hranici 77 dolarů za barel, což je nejvíce od roku 2014, kdy v rámci sankcí proti Rusku (za Krym) cena ropy spadla z cca 100 dolarů pod 50 dolarů za barel. Od té doby až nyní cena ropy opět stoupá, avšak proto, že dolar/petrodolar a ropa jsou spojené nádoby, pro tuto situaci platí, že čím vyšší cena ropy, tím slabší dolar. A nelze se tedy divit, že za stoupajícími cenami ropy analytici vidí znehodnocování dolaru.

Graf “ropa/dolar”, více Růst cen ropy by mohl obnovit tlak na oslabení dolaru

A teď si to shrňme. Rusko po amerických sankcích prohloubilo své spojenectví s Čínou a toto spojenectví má m.j. tu podobu, že Rusko dodává více ropy Číně, než Evropě. Írán, spojenec Ruska i Číny, jako první odmítá prodávat ropu za dolary – tím nám vzniká spojení “Rusko, Čína, Írán”, které si může ropu obchodovat za měnu, jakou si dohodne, tudíž vůbec nemusí brát ohled na to, že Spojené státy stojí i padají s tím, že ropa je obchodována za dolary. K tomu jsou na Rusko Spojenými státy uvaleny sankce, které jej vehnaly do prohloubení vztahů s Čínou a Íránem, na Čínu jsou Spojenými státy uvalena cla, která tentokrát Čínou ženou do prohloubení vztahů s Ruskem a Íránem, no a poslední tečka: zrušením jaderné dohody budou na Írán obnoveny takové sankce USA, které prohloubí spolupráci Íránu s Ruskem a Čínou.

Jak dlouho Spojené státy vydrží dovážet do Evropy levnou ropu (ve skutečnosti velmi drahou, protože břidlicová těžba ani náhodou není o tom, jako kdysi v Texasu píchnout do země s výsledkem, že ropa tryskala sama) a její nízkou cenou udržovat existenci dolaru, to každému trochu soudnému musí být jasné, že tady už jde jen o ukázku zoufalství. Na druhé straně tady máme Rusko, Čínu a Írán a obzvláště celý Blízký východ, kde strategickým bodem je Sýrie  – ta Sýrie, kde Spojeným státům naplno zazvonila hrana právě tím, že jejich dolar už se nemůže opřít o ropu.

A mezitím vším máme Evropu, ale tady zdůrazněme, že konkrétně tady máme velmi rozpolcené evropské země. Protože vezmeme-li to od Británie, přes Francii k Německu a až k zemím bývalého sovětského vlivu, všude je sváděn boj mezi proamerickým směrováním a mezi tu globalistickým tu proruským směrováním.

Jak dopadne to druhé směrování – jestli zvítězí ruská koncepce globalizace nebo globalizace podle Globalistů (GP), tzn. světová dominance Číny a čínské měny místo amerického dolaru, to je otázka času a mnoha dění, co však ale je podstatné a nezvratné, to je konec dominance USA a konec dominance amerického dolaru.

A ať se na prohlášení D. Trumpa o vypovězení jaderné dohody s Íránem budeme dívat jakoukoliv optikou, ta zcela zásadní je o tom, že Evropa má jeho krokem unikátní příležitost vymanit se z vlivu USA. A ještě jinak – pro Evropu D. Trump právě naplno vyslal zprávu, že upínat své zraky k USA je stejné, jako když země východní Evropy upínaly své zraky k M. Gorbačovovi.

Izrael a Trumpův polibek smrti – “Už brzy bude svět velmi nenávidět Izrael” ?

Jediný, kdo se z odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem velmi raduje, je Izrael. A Izrael se raduje o to víc, že D. Trump chce dostát svého slibu a 14. května chce otevřít americkou ambasádu v Jeruzalému, ač sám se události nezúčastní.

V této souvislosti mě nejvíce napadá parafráze na výše v článku citovaný titulek “Už brzy bude svět velmi nenávidět Spojené státy”, který jsem upravila na “Už brzy bude svět velmi nenávidět Izrael”. Přičemž to asi je nošení dříví do lesa, protože nenávist světa vůči Izraeli už by se dala krájet, a to obzvláště v souvislosti s děním v Palestině.

Otázka ale zní: Může za tuhle nenávist skutečně Izrael? Můj názor je, že tak jako Spojené státy mohly svou dominanci opírat o sionismus ve své zemi, stejně tak se osud sionistického Izraele mohl opírat o dominanci sionistických Spojených států ve světě (a jak jinak v našem ropném století to udělat lépe, než společnou dominancí na Blízkém východě). Ale protože sionismus již nadále není žádoucí, dominance sionistických Spojených států končí stejně, jako role sionistického Izraele.

D. Trump plní svou roli “amerického Gorbačova” naprosto dokonale a ač pro rozpor mezi jeho prohlášeními a skutečnými reakcemi svět přijal názor, že je nevypočitatelný, já pro ten rozpor mám pojmenování: “Pozor na to, co si přeješ, můžu ti to splnit”.

A tak nějak to vidím i v případě Netanjahua. Před cca 10 dny Netanjahu vystoupil s velikou řečí, jak se Izraeli podařilo získat půl tuny tajných íránských materiálů, které jsou potvrzením, že Írán nedodržuje podmínky jaderné dohody a že přes své sliby pracuje na jaderném programu. Celý svět se této zprávě vysmál, vrcholem pak je to, že samotný Mossad prohlásil, že on žádné takové zprávy nemá a že Netanjahu jen předvedl velmi staré zprávy, o kterých svět už dávno ví!

Úplným vrcholem je, že dokonce český mainstream tento krok Netanjahua výstižně a obsáhle popsal pod titulkem Snad se Netanjahu alespoň zastydí.

A co udělal D. Trump? Přesně v duchu onoho: “Pozor na to, co si přeješ, můžu ti to splnit”, se v prohlášení k ukončení jaderné dohody s Íránem odvolával právě na “důkazy” Netanjahua. Což já bych přeložila jako: “Chceš se potopit spolu s USA? Máš to mít”. A což jsem proto označila jako Trumpův polibek smrti Izraeli – konkrétně pak sionistickému Izraeli.

A že Netanjajhu hned přispěchal za Putinem, o tomto jeho kroku si ani náhodou nemyslím, že si šel pro souhlas k útokům na Írán, ale naopak pro pomoc, aby Izrael mohl existovat i přesto, že dominance Spojených států ve světě končí a i přesto, že na Blízkém východě dominantní žezlo přebírá Írán.

A že mu došlo, že Rusko se může ve vztahu Izrael-Írán stát novým Kissingerem  a že dokonce bere v potaz i to, že palestinské hnutí Hamaz je o.chotno s Izraelem vyjednávat o příměří v Gaze.

A protože podle posledních zpráv se Evropa na stranu USA nepřidá a v dohodě s Íránem i přes rozhodnutí D. Trumpa setrvá, viz například zpráva: Paříž, Londýn i Berlín litují, EU chce smlouvu udržet, můžeme to číst tak, že “americký Gorbačov” D. Trump globální dění dostal do žádoucího stavu – Spojené státy jsou nyní už v naprosté izolaci, zatímco svět má s pomocí Evropy nakročeno k tomu, aby se v izolaci ocitnul i americký dolar, základní to podmínka konce hegemonie USA.

Na závěr ale jednak musím doplnit, že role D. Trumpa je pro svět mnohem přínosnější, než byla role M. Gorbačova.

PS1: Opakovaně dnes Česká TV ke kroku D. Trumpa pouští vyjádření M. Stropnického (k vidění v čase od 11:45 zde) a musím doplnit, že se velmi bavím. Ono totiž to, co já považuji za Trumpovo zesměšnění Izraele (přesněji “sionistického, tzn. proneoconského Izraele”), to český občan – herec, kterému národ umožnil, aby nějakou shodou okolností v současnosti zastával funkci ministra zahraničí Česka a tím mu národ dovolil, aby hovořil a rozhodoval za celý národ, zatímco tento občan svou novou hereckou roli bez jakékoliv sebereflexe a bez pochybností o své “pravdě” přijal, tak tento občan, momentálně ve funkci “ministr zahraničí v demisi” , obhajuje jako fakta hodná k zamyšlení to, čemu se kromě celého světa vysmál i Mossad a co D. Trump mým pohledem použil jako polibek smrti pro Netanjahua….

PS2: A protože je dnes 9. května, tak ještě toto video (kde navíc nejen v úvodních minutách je vedle V. Putina k vidění B. Netanjahu)

B.Netanjahu se v Moskvě zúčastnil vojenské přehlídky (video), později s prezidentem Putinem a srbským prezidentem Vučićem položil věnce a květiny k památníkům sovětských vojáků 

-Pozorovatelka- 09.05.2018