C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Ta země nastoupila cestu k vlastní záhubě….

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


protiproud.cz

Muslimští vrazi ve Francii: Samý skvělý chlapík. Místní Židé se stali lovnou zvěří. „Náhle zradikalizován“ znamená bez viny. Země nastoupila cestu k vlastní záhubě. Vzbouří se Francouzi nakonec?


Zhruba před rokem byla v Paříži dne 4. dubna 2017 ve svém bytě krutě mučena a zavražděna Sarah Halimi, židovská lékařka v důchodu, a poté byla svým vrahem vyhozena z okna za pokřiku „Alláhu Akbar“. Několikrát před tím hlásila policii, že je obětí antisemitských hrozeb – marně.

O necelý rok později byla v Paříži ve svém bytě znásilněna, mučena a zavražděna další starší – a postižená – Židovka, Mireille Knoll, jiným muslimským extremistou. Paní Knoll, která v minulosti přežila holocaust, se také obrátila na policii s oznámením, že je ohrožována. Policie opět neudělala nic.

Francouzská justice se několik měsíců snažila zakrýt antisemitskou povahu vraždy Sarah Halimi; soudce odpovědný za případ Mireille Knoll alespoň antisemitskou povahu její vraždy ihned uznal.

Obě ženy se staly obětí antisemitské nenávisti, která ve Francii rychle roste.

Skvělí chlapíci

Židé ve Francii žijí v trvalé nejistotě. Muži, kteří je vraždí, neváhají proniknout do jejich domovů a napadat starší ženy. V

Vědí, že mohou ohrožovat své budoucí oběti, aniž by se museli obávat zatčení. Policie často nezaznamenává oznámení Židů, kteří chodí se svými stížnostmi na policejní stanice, ale pouze zaznamenají v denním záznamníku, že Žid, který tvrdil, že mu něco hrozí, přišel a zase odešel.

Francouzské orgány tvrdí, že bojují proti antisemitismu, ale nikdy nehovoří o jediném antisemitismu, který dnes ve Francii  Židy zabíjí: o antisemitismu islámském. Pokud je vrahem muslim, tak je obvykle označen za náhle „zradikalizovaného“.

Výraz „zradikalizovaný“ se nyní často používá k označení muslimských vrahů. Umožňuje vyhnout se pojmům „muslim“ a „islám“.

Francouzská mainstreamová média hovoří úplně stejně jako francouzské úřady. Zabijáka jeho sousedé obvykle popíší jako „skvělého chlapíka„.

Vražda Sarah Halimi se ve zpravodajství téměř neobjevila. O vraždě Mireille Knoll toho bylo napsáno více, ale téměř nikdo neuvedl, co bylo hlavní příčinou její vraždy.

Strach, který neutralizuje francouzské politiky a novináře, se jmenuje: Obvinění z „islamofobie“.

Čtěte ZDE: Justiční džihád zachvacuje Evropu: Francie ukázala strategii. Kritika islámu je vždy rasismus. Společná ofenzíva neziskovek a muslimských organizací. Původní společnost je „fašosférou“. Zažijeme totéž i u nás?

Dvojí metr

Ze všech nespočetných knih o nebezpečí a důsledcích antisemitismu, zveřejněných ve Francii od druhé světové války, se pouze jedna věnuje specificky nenávisti muslimů vůči Židům. Autor, Philippe Simonnot, bývalý novinář z deníku Le Monde, tuto nenávist ve skutečnosti ospravedlňuje. Tvrdí (nesprávně), že Židům žijícím v muslimských zemích se vedlo velice dobře, ale pak islám zradili tím, že proti západní kolonizaci nebojovali po boku muslimů, že vytvoření Izraele bylo zločinem proti chudým „Palestincům“ a že muslimové mají plné právo kolektivně trestat jak křesťany, tak i Židy. Tyto myšlenky nejsou okrajové. Naopak, ve Francii jsou velmi rozšířené.

Pokaždé, když na francouzském území dojde k antisemitskému zločinu, tak se politici a novináři snaží ututlat, kdo je zločincem, a co bylo jeho motivací. Často v takovém případě vysvětlují, že kriminálník je vlastně také „obětí“.

Pokud zločinec zanechá vzkaz, že se snažil pomstít utrpení „Palestinců“, francouzští politici a novináři téměř jednohlasně opakují, že to, co se děje na Blízkém východě, musí zůstat na Blízkém východě a že pro „ utrpení Palestinců“ se musí najít spravedlivé řešení. Ignorují skutečnost, že navzdory všem izraelským snahám o humánní zacházení s Araby, každá francouzská zpráva o Izraeli začíná odsuzováním izraelských vojáků jako nemilosrdných zabijáků, údajně šťastných, že mohou zabíjet Araby (pohledy na tuto situaci se velmi liší, žádný z nich však nijak neospravedlňuje to, o čem je tento článek, tedy o současném dění ve Francii – pozn. PP).

Francie je dnes jedinou zemí Západního světa, kde jsou Židé vražděni jen proto, že jsou Židy. Od roku 2006 bylo zabito jedenáct francouzských Židů – mužů, žen i dětí. Na škole Ozar Hatorah v Toulouse byly v březnu 2012 zastřeleny z bezprostřední blízkosti děti ve věku tří, šest a osm let.

Giulio Meotti napsal:

„Kdyby to byli muslimové, tak by se jejich případy staly univerzálním varováním před intolerancí, rasismem, etnickou a náboženskou nenávistí… Politici by po nich pojmenovávali ulice a školy.“

Ale protože to byli Židé, tak antisemitismus ve Francii není zmiňován.

Čtěte ZDE: Francie ve válce: Imigrantský teror závratně stoupá. Oběti „odlidštěných paneláků“ útočí na hasiče. Tisíc hořících aut lze ještě považovat za „klid“? Policisté páchají sebevraždy. Armáda nestačí. Bude již jen hůř?

Lovnou zvěří

Před několika týdny na výroční večeři organizované židovskou organizací CRIF v Paříži prezident Emmanuel Macron prohlásil, že Francie je ve válce s antisemitismem. Po vraždě Mireille Knoll to zopakoval.

Po dlouhá desetiletí používají všichni francouzští prezidenti prakticky stejné věty.

Macron opakovaně prohlásil, že „bez Židů, by Francie už nebyla Francií“. A zdá se, že právě teď se to děje: Francie bude brzy bez Židů.

Během dvou desetiletí opustilo zemi více než 20 % francouzských Židů. A podle průzkumu, chce odejít dalších 40 % Židů, kteří stále ještě žijí ve Francii. I když Židé dnes představují méně než 0,8 % francouzského obyvatelstva, tak polovina vojáků a policistů nasazených v ulicích, hlídkuje před židovskými školami a modlitebnami.

Francouzští Židé vidí, že zbytky židovské přítomnosti ve Francii se postupně vytrácejí. Vědí, že musí skrývat svoje židovství a že i když jsou na ulici ostražití a pečlivě zamykají dveře svých domů, riziku se nevyhnou. Vědí také, že pokud se jim něco stane, zbytek francouzské populace to nebude zajímat. Francouzské národní shromáždění má 577 členů. Jen jeden z nich neúnavně a odvážně upozorňuje na to, co se děje: Meyer Habib. Zastupuje Francouze žijící na Blízkém východě a byl zvolen díky podpoře francouzských Židů, kteří dnes žijí v Izraeli, ale stále mají francouzské občanství. Bez nich by neměl šanci být zvolen.

Zlikvidovat a zamlčet

Po vraždě Sarah Halimi se v ulici, kde žila, uskutečnilo setkání k uctění její památky. Přišli jen Židé. Byli přivítáni urážkami a láhvemi vyhazovanými z oken okolních budov.

Když židovské instituce uspořádaly mlčenlivý pochod na památku Mireille Knoll, přišlo lidí víc. Znovu to ale byli většinou Židé. Gilles-William Goldnadel, prezident společnosti „Právníci bez hranic“ a právník rodiny Knollů, uvedl, že pozdější manžel Mireille Knoll přežil Osvětim a jejich děti žily trvale s památkou na holocaust ve svých myslích. Zdůraznil také, jak musí být pro ně „hrozné“ vědět, že jejich matka byla zavražděna a její tělo bylo spáleno. Jeden ze synů Mireille Knoll, Daniel, prohlásil, že „muslimové na to musí nějak reagovat“.

Francouzské muslimské organizace vraždu formálně odsoudily, neodsoudily však protižidovskou nenávist.

Studie provedená v roce 2014 pro Fondapol (Nadace pro politickou inovaci) ukázala, že 25 % francouzské populace má antisemitské názory a že mezi praktikujícími muslimy činí tento podíl 42 %. Podle studie se 28% francouzských muslimů staví ostře nepřátelsky vůči výuce holocaustu ve školách. Mnozí tvrdí, že holocaust je židovský výmysl.

Nejen Židé

Židé jsou sice hlavními oběťmi, ale zdaleka nejsou jediní. Za pouhých pět let bylo ve Francii zavražděno islámskými teroristy 250 osob – nejčerstvější oběti byly zastřeleny jen několik hodin předtím, než bylo tělo Mireille Knoll objeveno v jejím vypáleném bytu.

23. března zabil islámský terorista čtyři lidi v Trebes, malém městečku v jihozápadní Francii. Jednou z obětí byl vyšší důstojník francouzského četnictva, který se nechal vzít do zajetí místo jiné rukojmí a byl poté zavražděn řeznickým nožem. Terorista byl poté zastřelen.

Hlavní francouzská média neinformovala, že důstojník byl ubodán k smrti; uvedli jen, že byl zasažen do krku. Terorista, který vykřikoval „Alláhu Akbar“, nebyl označen za islamistu, ale pouze za člověka, který byl „radikalizován“. Ministerstvo vnitra dodalo, že byl považován za velmi nebezpečného a že byl „pečlivě sledován policií. Tisíce lidí, kteří jsou „radikalizováni“ a jsou považováni za velmi nebezpečné, jsou „pečlivě sledováni“ policií.

Když policejní zásahová jednotka vnikla do míst, kde terorista žil, byli přivítáni výtržníky.

Čtěte ZDE: Imigranti v západní Evropě: Dočkáme se dvoustátí? Šaría stojí nad zákony. Bude první Francie? Slizký Macron odolává faktům. Provizorium před konečným pádem? Dva národy jsou realitou, demografie hovoří jasně

Submisivní Francie

Mnoho Francouzů považuje zabitého policejního důstojníka Arnauda Beltrama za hrdinu. V Paříži mu byl věnován slavnostní hold. Avšak ve stejném okamžiku tisíce mladých muslimů na ulicích oslavovaly teroristu a vykřikovaly jeho jméno Radouane Lakdim. Prezident Centra pro úvahy o vnitřní bezpečnosti Thibault de Montbrial prohlásil: „Pro mnoho mladých muslimů je tento terorista hrdinou.“

Den po islámském útoku v Trebes mluvčí francouzské vlády uvedl, že Francie má morální povinnost přivítat a znovu integrovat 258 francouzských bývalých členů poraženého Islámského státu, kteří jsou nyní vězněni v Sýrii. Toto je zřejmě skutečná představa francouzské vlády o její morální povinnosti.

Několik dní před tím byla v deníku Le Figaro zveřejněna „výzva 100 intelektuálů proti islamistickému separatismu. Text obviňuje islamisty, že se snaží „separovat muslimskou populaci od ostatních Francouzů“.

Velká část muslimského obyvatelstva ve Francii již žije odděleně od zbytku francouzské populace. Sami se segregují. Hlavním problémem však není segregace. Hlavním problémem je šíření nenávisti vůči Židům, Francii a Západnímu světu. Muslimští extremisté vyzývají k vraždám, a stále častěji k nim skutečně dochází. Nechtějí žít samostatně: chtějí ničit, devastovat a dobývat. Stačí se jen podívat na historii Turecka, celé severní Afriky, celého Středního východu, východní Evropy, Řecka, Portugalska, severního Kypru a jižního Španělska.

V loňském roce vydal historik Georges Bensoussan, který se narodil a vyrostl v severní Africe, knihu nazvanou A Submissive France“ (Submisivní Francie). Název této knihy je naprosto přesný.

Vzbouří se Francouzi nakonec? Průzkum zveřejněný 29. března ukazuje, že 83 % Francouzů je pro vyhoštění všech cizinců, kteří mají záznam „S“ u zpravodajských služeb, jehož držitelé jsou považováni za hrozbu pro národní bezpečnost. Průzkum také ukázal, že 87 % Francouzů souhlasí s uvržením francouzských občanů se záznamem „S“ do vězení.

Nicméně francouzskou vládu to vůbec nezajímá.

Zdroj.