C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Imigranta do každé rodiny…

Imigranta do každé rodiny…

To není ironie, ani výkřik pomateného aktivisty, který je nejšťastnější v roli trpitele.

Je to z mé strany zcela pragmatické řešení mnohých problémů dnešní bolestné doby. Člověk má různé názory, různé životní postoje. Kde tak k nim asi přijde? Něco mu říkali doma, něco lidé kolem, něco povídají často v televizi…a názor je tu, aniž člověk ví, kde na něm vlastně byl. Je v něm samém, tak je asi jeho… Opravdu? Pak nastanou těžké chvíle, různá prožití a při nich jiné, nové chápaní nějakého problému, či situace. To už jsou pak mnohem pevnější, ale především ryze osobní názory. Člověk už ,,ví“, že je to tak a tak. Ne z doslechu, ne od někoho, je to konečně jeho skutečný životní postoj. Skutečného pochopení se dá docílit jen osobním prožitím, jinak jsou to jen cizí názory, které nemají velkou hodnotu pro nikoho. Člověk je pak cvičeným papouškem, který opakuje, co ho chovatel naučil, ale ve skutečnosti nechápe, o co jde a co to znamená. Dnes se evropské národy štěpí na otázce, jak přistupovat k přicházejícím imigrantům. Někdo je vydává za chudáky, které je nutné zachraňovat. Jiný poukazuje na jejich nepatřičné chování, zpupnost, nedostatek vděčnosti, násilnost a mnohé jiné aspekty vypovídající přímo proti názoru, že jsou to ,,chudáci“. Názor stíhá názor, lidé se rozčilují, hádají, ale setrvávají na svých názorech. Chybí prožití, osobní prožití, ne se jen otřít kolem nějakého shromaždiště imigrantů, a když jsou zablácení, stěžují si a naříkají, co vše jim chybí – tak přece ,,musí být chudáci z války“. V některých zemích jsou již zaplaveni tisíci, statisíci imigrantů a už prožívají živé doteky této situace. Mnoho násilných činů, výtržností, nevděčnost za dobrodiní pomoci a mnohé jiné osobní prožitky mění předchozí ,,otevřenou náruč“ mnohého ve vzpínání paží k nebesům. Tito lidé osobně prožili, že jejich důvěřivý postoj byl nejen naivní, ale i trestuhodně nezodpovědný. Jistě se toto prožití, poznání a poučení dotkne obyčejných lidí, nikoliv však politiků a vůdců, kteří z drahých/těmi venku zaplacených/ aut mávají davům a kážou jim o tom, jak se mají obětovat, uskrovnit, jak mají být lidští… Na lidech okradených imigranty, podvedených, znásilněných a jinak negativně konfrontovaných můžeme vidět užitečnost osobního prožitku na vytvoření osobního názoru. To je zákonité a funguje to na každého.

Funguje to i na politiky, herce, státníky a umělce jakéhokoliv druhu. Je snadné kázat o lidskosti a pobízet národ, aby se dobrovolně nechal islamizovat, terorizovat a vydírat…pokud se to netýká osobně mravokárce samého. Jistě jsou i masochistické duše, které se cítí nádherně, když po nich někdo šlape, ponižuje je, tluče je bičíkem po zadnici, třeba na ně i močí…je to prý tak vzrušující. Možná by se tedy dali najít nešťastníci, kterým by taková,,vděčnost“ příchozích ,,dělala docela dobře“ v jejich úchylnosti, ale to rozhodně není většina a není to zatím ani ,,norma normálnosti“/ale časem…kdo ví?/. Většina se může vžívat do jakési představy soucitu, když se jim ten obraz mediálně pěkně vymaluje, ale málokdo by nezměnil názor, kdyby musel prožít tak jinou realitu na vlastní kůži.

Proto říkám zcela vážně – imigranta do každé rodiny těm, kteří jim chtějí vydat národ, chtějí otevírat hranice, chtějí jim dávat víc peněz, než vlastním občanům, atd. Ono zvolání – ,,imigranta do rodiny“ musíme ale chápat skutečně dotekově. Máš dceru, tak ti k ní dáme pár nadržených mladíků a tebe pošleme do práce, ať si prožiješ strach o své dítě, jak ho dnes zažívají mnozí. Chceš jim dát luxus, dobrá, ale ze svého. Ty osobně jim budeš posluhovat a budeš prožívat jejich rozmary, stížnosti na špatné ,,žrádlo“ a neznačkové oblečení. Ty sám se budeš muset řídit a zcela podléhat zákonu šaria – u tebe doma to musí být jako v chalífátu, pak si to prožiješ a teprve pochopíš, co chceš pro svůj národ, své sousedy, ale i sebe a svou rodinu. Žádné takové příjemné zjednodušení, jako to dělají význačné osobnosti – mají několik domů a tak jeden z nich, kam nejezdí, jim půjčí a nechají svého sluhu, aby se o ně staral – to není žádné osobní prožití a proto žádné poučení. Chceš druhým dopřát multikulti – pak to nejprve naplno a osobně prožívej měsíce, roky se svou rodinou a pak teprve mluv… Své děti budeš mít pohromadě s dětmi imigrantů, a když je budou bít, nebudeš mít ochranu policie, ale poneseš si sám své trápení, jako každý běžný člověk. Tvé dítě se bude nudit v lavici s postiženým, protože ten přece nechápe výuku a tvé dítě bude čekat, až to druhé to jednou pochopí – inteligence tvého dítěte jistě mnoho neporoste – jsi spokojen? Myslíte, že by politici byli potom ještě pořád tak ,,lidští“ a že by pořád chtěli otevírat náruč i hranice? Že by tak chtěli inkluzívní školství? Práva bez hranic pro každého, kdo bez pozvání projde přes hranice s kdoví jakým úmyslem? Náboženská práva, kdyby se jim museli pak bez odporu podrobit? Ale pojďme dále. Když někdo chce rozdávat štědré dávky imigrantům na úkor ,,svých občanů“. On si nutně potřebuje prožít roli těch občanů, kterým chce tento osud připravit. Bude mu tedy z jeho platu odebráno tolik, aby si to mohl citelně prožívat – tedy třeba 80% jeho platu. Chce někdo podepisovat smlouvu s USA o prodeji geneticky upravených potravin? Výborně, celá jeho rodina se jimi bude několik let krmit. Chce uzákonit pokusy na zvířatech? Dobrá, nyní se budou provádět na těch jeho domácích mazlíčcích a on tomu bude neustále přítomen a bude mu opakováno, že jeho zvířata trpí jen pro jeho rozhodnutí a on za to nese plnou zodpovědnost… Křičí politici, že je nutné zastrašovat Rusko a donutit ho k válce – dobrá nyní budou sami umístěni do válečných zón, ale ne jako pozorovatelé, ani dobře vybavení vojáci, ale jako obyčejní obyvatelé s prázdnýma rukama, vydaní napospas kdejakému násilí. Ať si prožijí válku, než ji budou chtít dopřát druhým.

Tak můžeme pokračovat dále a dále. Jen prožití dává možnost něčemu skutečně porozumět a mít na to reálný názor. Kdo má otevřenou duši, ten může prožít a poučit se i z chyb jiných. Pokud dokáže jejich chyby sledovat bez odsuzování, jen v prosté touze poznat, pochopit a najít zdravý názor, pak může zmoudřet i bez dramatických zážitků…to však neumí každý. Člověku překáží jeho naučené názory, různá dogmata, nechutě, antipatie i nechuť se měnit. Kdo to ale dokáže – ten už nepotřebuje imigranta do své rodiny, stačí mu je pozorovat v rodinách těch hloupějších…

Mezi které budeme patřit – to se pozná dost brzy.