C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Jidáši dneška

 

zvedavec.org

Vydali ho! A nedostali ani těch 30 stříbrných


 

Máme tady čas Velikonoc, největší křesťanský svátek, kdy si křesťané připomínají vydání Ježíše Krista do rukou římské moci a jeho následné ukřižování. Jak podivná koincidence s událostmi dnešních dnů.
[...]

Jevgenij Nikulin (1987) nebyl žádný Kristus, rozhodně neodmítal pozemské statky a nectil chudobu. Z toho, co jsem se o něm dočetl, to vypadá, že byl floutek, frajírek, milovník života a luxusu. V rozhovoru pro ruskojazyčný server byl prezentován jako úspěšný podnikatel, do jehož portfolia patří stavební firma, autoservis a společnost prodávající luxusní hodinky. Vlastnil řadu luxusních vozů jako Bentley, Mercedes-Benz nebo Lamborghini. Na Instagramu měl množství fotek, kde pózoval před svými super drahými vozy. Na jedné z fotek ukazuje obrovskou televizi za 8000 dolarů, na sledování prý nemá čas, ale když už si ho najde, má rád dobrý obraz.

V roce 2016, když Američané zoufale hledali důkazy o ruském ovlivňování amerických voleb, uvázl v jejich síti. Označili ho za hackera a vydali na něj zatykač. Protože ale důkazů o jeho zásahu do volebního systému bylo pramálo, přidali obvinění z „napadení sociální sítě Linkedin a serverů firem Dropbox a Formspring“.

Nikulinovi zjevně nedošla vážnost situace, nebo považoval obvinění za tak absurdní, že očekával, že tomu prostě nikdo nemůže věřit. V každém případě týdny před zatčením odjel přes Bělorusko a Polsko do České republiky. Vůbec se s tím netajil, celou cestu dokumentoval na Instagramu. Proč tam jel? Samozřejmě nevím, ale tipuji podle francouzského rčení Cherchez la femme. A tady padla klec.

5. října 2016 ve 12:20 zadržela naše udatná policie Nikulina v restauraci hotelu v Dittrichově ulici v Praze 2, kde seděl zcela nepřipraven s nějakou ženou a zřejmě čekal na oběd. Video z akce je zde:

Co se stalo dále, není zcela jasné. Server Aeronet píše, že Nikulin byl následující čtyři dny držen v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde ho přivázali k posteli a drželi čtyři dny bez jídla, přičemž mu FBI píchala sedativa a drogy, konkrétně Thiopental sodný, známý jako droga pravdy, aby z něj vynutili přiznání, že se na příkaz Putina naboural do emailů Hillary Clinton.

Něco pravdy na tom možná bude, protože i Česká televize v článku píše:

Chtějí po mě přiznání, že jsem se naboural do pošty Clintonové a pronikl do sítě demokratů na Putinův příkaz, mám vyjmenovat společníky a mám souhlasit s vydáním do USA.

Nikulin od října 2016 čekal na rozhodnutí v pankrácké vazební věznici. Jeho právník uváděl, že jeho klient je držen na samotce, že se nervově zhroutil, že má zdravotní potíže a že mu nebyla poskytnuta lékařská péče. Česká strana to popírá.

Cituji z iDnes:

USA požádaly o Nikulinovo vydání nótou předloženou českému ministerstvu zahraničí 16. listopadu 2016. Ministerstvo spravedlnosti obdrželo extradiční žádost Ruska vydanou ve stejný den. Obě žádosti projednaly soudy. Jak prvostupňový, tak odvolací potvrdil, že zákonné požadavky splňuje ruská i americká žádost. Nikulin podal ještě ústavní stížnost proti vydání. Ústavní soud následně pozastavil možnou extradici, dokud stížnost nevyřídí.

To se stalo v úterý, kdy ji odmítl jako zjevně nedůvodnou, a ve čtvrtek rozeslal verdikt zúčastněným stranám. Extradici, o níž rozhoduje ministr spravedlnosti, tak nic nebránilo. V noci na pátek už Nikulin odletěl americkým speciálem do USA.

Spojené státy o vydání Nikulina usilovaly více, řekl Pelikán

„Měl jsem dvě konkurenční žádosti o extradici, do USA a do Ruska, a tak, jak je v těchto případech běžné, jsem poměřoval závažnost trestné činnosti a zároveň to, jak daný stát usiloval o zadržení a vydání člověka své justici,“ řekl ČTK Pelikán.

Z porovnání obou žádostí podle něj jasně vyšlo, že má vyhovět žádosti Ameriky. „Tam je stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost. USA na něj také vydaly zatykač a aktivně usilovaly o jeho zadržení. Naproti tomu Rusko se ozvalo, když už zadržen byl a šlo o poměrně bagatelní trestný čin, navíc dosti starý. Dokonce byla otázka, zda není podle našeho práva promlčený,“ uvedl ministr.

Ministru spravedlnosti umožnilo učinit tento krok rozhodnutí Ústavního soudu, který ve čtvrtek odmítl Nikulinovu stížnost na přípustnost vydání jako zjevně neopodstatněnou. Podle ministra byl Nikulinův pobyt na území ČR spojen s bezpečnostními riziky, a i proto o vydání rozhodl rychle.

„Dlouhodobě jsme vyhodnocovali bezpečnostní rizika kolem pana Nikulina jako vysoká, takže jsme měli nastavená velmi přísná bezpečnostní opatření, a dále prodlužovat dobu, kterou setrvává na našem území, se nám zdálo zbytečné a nevhodné,“ řekl Pelikán.

Bezpečnostní rizika kolem Nikulina jsou vysoká? Jako v čem? Hrozilo snad, že by se proboural zdmi věznice, nebo že by ho darebák Putin osvobodil poslaným komandem? Popřípadě mohl ve věznici hackovat stránky vlády? Tak pitomou výmluvu by nevymyslel ani můj pes.

Co ještě je divné? Vraťme se k článku z iDnes:

Vydání je na hraně zákonnosti, zlobí se advokát

Rus v Česku také požádal o azyl, který mu vnitro neudělilo. Proti rozhodnutí podal žalobu. Pražský městský soud před dvěma týdny rozhodl, že resort postupoval správně. Nikulinův advokát Martin Sadílek iDNES.cz řekl, že podal ještě kasační stížnost. Podle jeho názoru měl ministr počkat na její vyřízení.

„Trochu mě překvapilo, pokud se ve věci skutečně rozhodlo. Neboť podání kasační stížnosti má ze zákona odkladný účinek. Vidím problém v tom, že se rozhodlo v době, kdy stále běží azylové řízení,“ poznamenal právník.

Takže jasné porušení zákona. Jeho advokát se o únosu svého klienta do Ameriky dozvěděl až z tisku, vůbec mu to neřekli.

Je také zajímavé podívat se na posloupnost události tohoto týdne. V pondělí přijede do ČR šéf Sněmovny reprezentantů USA Paul Ryan. Prý na osobní návštěvu. Víme, že s českými politiky o Nikulinovi hovořil. Následující den přiletí americký speciál pro převoz vězňů, upravený Gulfstream. V úterý Ústavní soud zamítne Nikulinovou žádost. Ve čtvrtek rozhodne Pelikán o vydání a tentýž den večer, navzdory kasační stížnosti, která má odkladný účinek, je Nikulin naložen do Gulfstreamu a poslán do USA. Jeho právník se to dozví až druhý den z novin. Není těch náhod trošku moc?

Přemýšlel jsem nad tím, jak dobrý hacker asi Nikulin je. Ono být hackerem není tak úplně jednoduché, chce to velké nadšení pro věc, rozsáhlé znalosti, které člověk nenačerpá ze dne na den a už vůbec ne na diskotékách, v drahých autech a managementem několika prosperujících podniků. Typický hacker je nerd, introvert, většinou uzavřený kdesi mezi počítači, bez kontaktu s lidmi. Mě počítače baví, dělám v programování software už 35 roků, programoval jsem celkem v 18 jazycích včetně dvou Assemblerů, dokážu číst dump paměti a převádět z hlavy na instrukce, napsal jsem knížku o Windows. Dá se říct, že počítačům malinko rozumím. Ale na hackování cizího systému prostě nemám. Nevím, neumím, i když podstatě rozumím. A to mluvím o hackování průměrně zabezpečené webky, natož takové jako jsou stránky amerických demokratů, emaily Clintonové, Linkedin, Dropbox a Formspring. To jsou stránky, o jejichž bezpečnost se starají profesionální týmy odborníků, najít tam skulinku, to už vyžaduje sakra znalosti. Nikulin na mě působí spíše jako floutek, tlučhuba, frajírek, zlatá mládež, který utrácí svůj čas v rychlých autech, s holkami, v barech, obléká se do značkových oděvů, nosí zlaté Rolexy a ručně šité boty. To není typ, který by trávil noci u počítače. Navíc ani neumí anglicky. A když už se dokázal nabourat do těch systémů, to nedokázal skrýt svou identitu? Skrýt identitu je v první lekci každé hackerské učebnice a nevyžaduje to ani velké znalosti.

Nevím, jak na něho Američané přišli. Je docela možné, že si něco zkoušel, možná nějaký exploit pro script kiddie, takové pokusy jsou hodně časté a hodně blbečků to zkouší. Na Zvědavci registruji denně zhruba 1000 takových pokusů o nabourání se, samozřejmě včetně IP adres původců, ta děcka se většinou ani nestarají o to, se skrýt. Ty exploity, které zkoušejí, by mohly být nebezpečné na holém, nezajištěném serveru se špatným kódem, ale rozhodně ne na serverech údajně nabouraných Nikulinem.

Považuji rozhodnutí ministra spravedlnosti Roberta Pelikána za děsivě strašné. Je to strašné v mnoha směrech. V první řadě pochybuji o schopnostech Nikulina takový útok provést, tedy pochybuji o samotné podstatě obvinění. Američané mají nekonečně dlouhou tradicí lživých, účelových obvinění, v podstatě si nevzpomínám, kdy jsem naposledy načapal americkou stranu říkat pravdu. Dále Pelikán (a Babišovci) vydali ruského občana do země, která běžně mučí své vězně a to způsoby, proti kterým bylo komunistické mučení Slánského jen takovou mateřídouškou. Američané s velkou chutí mučili muslimy, ale to bylo jen proto, aby je po 9/11 vyprovokovali k celosvětovému džihadu, ve skutečnosti muslimové nejsou jejich hlavními nepřáteli, to by se nebratříčkovali s al-Kaidou a s dalšími teroristickými skupinami eufemisticky nazývanými „umírněná opozice Asada“. Hlavním a skutečným nepřítelem Američanů jsou Rusové. A Pelikán a potažmo Babišova vláda jim do jejich pařátu vydali vyděšeného ruského kluka s podlomeným zdravím. Jen tak. Stojí za zmínku připomenout, že mu v Americe hrozí až 54 let vězení. Takže je-li mu dnes 30, může se klidně stát, že vyjde ven, až mu bude 84. Možná ho pustí dřív, ale určitě to nebude ten stejný člověk. Bude zlomený na těle a na duchu. Víme, jak vypadají ti, co přežijí americké vězení.

Vadí mi úžasná a strašná servilita a lokajství, které česká strana předvedla. Naši lidé nikdy nebyli hrdinové, ale to, co předvádějí poslední roky, mě naplňuje svírajícím strachem o náš další osud. Protože před námi je jednání Dublin 4 a Češi znovu dokazují, že nemají koule. Ani kouličky. Ba ani maková zrna místo koulí. Jen ohnuté hřbety.

A toto předání ruského občana do nepřátelské země bude mít velmi vážný dopad na rusko-české vztahy. Rusové tohle jen tak nezapomenou.

Dvě události, které od sebe odděluje 2000 let. V obou byl vydán člověk do rukou nepřátel, kteří ho zabili. V obou figuruje zrada, zbabělost, úplatnost, ale v té současné ještě navíc lokajství a ohnutý hřbet. Fuj.