C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Boj o duši studenta

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF


 

protiproud.cz

Jak na zaostalé občany: Univerzity chystají neomarxistické misie. Názor druhé strany? To si v Olomouci dovolili hodně. Pouze jeden evropský názor! Bohémský život studentů s vymytými mozky. Mají naději?


Začátkem března se na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci uskutečnila konference s názvem “Ideologie gender” pořádaná Národním centrem pro rodinu. Vcelku nenápadná konference slibovala poukázat rizika a negativní dopady genderové ideologie usilující o smazání rozdílů mezi mužem a ženou – nikoli o deklarovanou rovnoprávnost.

Tímto zaměřením konference pochopitelně radikálně vybočila z hlavního proudu akademického mainstreamu, a zvedla tak ze židle některé „pokrokové“ akademiky. Dokonce je donutila vystoupit z přítmí svých univerzitních pracovišť. Pomyšlení, že bude na jejich domácím hřišti vykládána verze odcizující se koncepci feministického běsnění, v nich vyvolalo bolest a hysterii, která nemohla vyústit v nic jiného, než ve snahu o cenzuru na akademické půdě.

Svoji averzi k takto pojatému tématu pak přišli sami na konferenci ventilovat, což probudilo emoce na obou stranách: mezi stále ještě normálními lidmi bojujícími za obranu našich tradičních kulturních hodnot a těmi, kteří na ně chtějí za každou cenu nejen rezignovat, nýbrž je aktivisticky přetvářet.

Vzdor za obranu křesťanských hodnot

Konference zahájená úvodním slovem olomouckého arcibiskupa neměla v univerzitních prostorech žádnou viditelnou mediální propagaci. Byla ojedinělou a přitom tolik potřebnou kritikou radikálního feminismu a všudypřítomného útoku na tradiční rodinu v západní společnosti. U řečnického pultu se vystřídala řada řečníků z řad filozofů, teologů a řádových sester, kteří byli skutečným osvěžením v době despotické a rádoby vědecké devalvace rodinných základů.

Poukazovali na negativní vliv radikálního konstruktivismu, který způsobuje destabilizaci pohlavních identit, čímž jsou ničeny záruky tradiční a generacemi osvědčené výchovy dítěte. V souvislosti s tím pak přednášející zdůraznili svoje obavy z indoktrinace mladistvých. Z vlivu úzké skupiny „vyvolených“, která prostřednictvím politicky kontaminovaného a ideově jednosměrného vzdělávání získává čím dál větší vliv na vývoj společnosti, dokonce na úkor demokratické většiny. Hájili svůj pozitivní vztah ke kontinuitě kulturních tradic tvořících společenskou sounáležitost a rezolutně odmítli další společenskou degeneraci, která je dílem zla kulturního marxismu.

Z každého příspěvku byla cítit snaha nezahnat do kouta křesťanský pohled na dnešní problémy,  a učinit tak první krok k tomu, aby v univerzitním prostředí hlasitě zněla také opoziční stanoviska na čím dál více se radikalizující feministickou agendu. Zvlášť silná iniciativa byla patrna ve snaze přednášejících zabránit potlačování náboženských hodnot, v ukrajování svobody a tradičního společenského řádu s cílem odmítnout současný světonázor vedoucí k nové totalitě.

 

Boj o duši studenta

Bylo by podivné, kdyby na takové akci chyběli zástupci neomarxistického tábora a kdyby se na takové akci z toho důvodu i něco nesemlelo. Zasloužilo se o to bojovné vystoupení několika akademiků (mluvících i za zbytek svých kolegů z katedry), kteří přišli osobně vyjádřit před publikem svůj nesouhlas s konáním této akce na akademické půdě.

Dle obvyklého revolucionářského mustru označovali řečníky fóra za „zpátečníky“ (mírně řečeno), kteří si podle nich neuvědomují, že pohlavní identity jsou prokázaným sociálním konstruktem. Poukazovali na údajně společensky závažný problém, v němž takovýto pohled na gender ideologii platí v celé Evropě, za kampaň s cílem „zpochybnit hodnoty občanské společnosti a demokracie“. Průvodním jevem této kampaně je prý snaha vzbudit ve společnosti strach a pocit ohrožení.

Problémem údajně je, toto pojetí tématu gender je napadením akademických svobod a rozdmýcháváním boje proti sexuálním menšinám. Z teatrálních vystoupení těchto akademiků jsme se v podstatě dozvěděli, že kritický postoj k feministicko-genderovým koncepcím je útokem proti Evropské unii a jejím hodnotám!

Terénní univerzity

Všudypřítomná snaha eliminovat na univerzitní půdě tradiční pohled je typickým projevem současné diktatury politické korektnosti, ničím jiným než snahou o cenzuru, jejímž cílem je názorová uniformita. Netřeba zdůrazňovat (pokud ovšem již není pozdě), že by tyto snahy v rámci svobodného vědeckého diskurzu měly být razantně odmítnuty (zvláště v „měkkých“ vědách).

Akademičtí progresivisté však mají navíc na „zpátečníky“ novou zbraň – takzvané terénní univerzity. Ty budou vysílat studentské „misionáře“ do našich „postižených“ regionů, tedy tam, kde rozumní občané vykazují anti-pokrokové vidění světa. Misionáři budou zpátečníkům přinášet „kvalitní“ informace o prospěšnosti migrace, o dosud neviděných benefitech plynoucích z členství v Evropské unii a tak všelijak podobně.

Idea takto pojaté převýchovy spoluobčanů s jiným smýšlením logicky vyplývá z přesvědčení vyvolených, že pouze jejich politický názor je ten správný a jediný možný. Tento plán spolu se snahou cenzurovat konferenci je dalším viditelným nástrojem k tomu, aby si „ta správná“ část akademiků udržela monopol na to, co se smí a co nesmí učit či přednášet. Nesmějí přijít o svůj cenný materiál, o zmanipulovaného studenta, který s vyběleným mozkem bude pak svým aktivismem revolučně přetvářet svět.

 

Může se pak někdo divit, že mnozí studenti pak slyší na lákání evropských elit do nového světa? Na jednu stranu zde situace zatím nedospěla do tak hrozivého stádia jako například v USA, kde studenti v rámci některých oborů mají za úkol identifkovat kulturní vzorce ve svém jednání (například vliv jejich kultury, rodiny, náboženství) a v dalším kroku si k nim najít „pokrokovou“ alternativu a ty původní vzorce ve finále ze svého já nemilosrdně za přítomnosti zbytku třídy eliminovat.

Avšak zesilující iniciativy některých českých akademiků jsou dosti výrazným signálem horlivé politické zaujatosti hlídacích psů „progresivistických hodnot“ na našich univerzitách.

Stále ještě je vidět, že ne všichni funkcionáři univerzit schvalují jednostrannou kontaminaci výuky levicovými utopiemi. To, že tuto konferenci vedení Cyrilometodějské fakulty vůbec umožnilo, je činem hodným uznání. Otázka je, zda bude otevřený souboj na této úrovni stačit a zda bude i nadále někdo, kdo se jej vůbec odváží vést.

Přestože naši studenti většinově dokazují (nejen volebními preferencemi) vzorně „proevropský“ a tradicemi opovrhující postoj, možná to budou právě ony terénní univerzity, které jim při kontaktu s reálnými občany a ve styku se zdravým lidským rozumem otevřou oči. Třeba zahlédnou onen obrovský kontrast reality s akademickou abstrakcí a levicovým utopismem. Pokud ovšem budou mít dostatek síly a duchapřítomnosti. Jistě se budou podvědomě bránit boření svého duhového světa, vybudovaného během dosavadního bezstarostného studentského života.