C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Ondráčkův pendrek…

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


parlamentnilisty.cz

„V listopadu 1989 byl Ondráček mladý a zpitomělý. Dnes proti němu protestují znovu mladí a zpitomělí s vymytou hlavou.“ 


ROZHOVOR „Pamatuji se na Palachův týden v roce 1989, kdy tihle hoši s dlouhými bílými pendreky honili lidi po Praze a v očích měli běsy. Jeden takový nám vtrhl i do kamerárny Československé televize ve Vladislavově ulici, kde jsme v temné komoře schovávali asi osm demonstrantů, kteří se k nám ukryli před policajty. Jeden z těch policajtů úplně nepříčetný vrazil do dveří a jako zdrogovaný hledal demonstranty. Kameraman Pavel Vondra neztratil duchapřítomnost a začal na policistu řvát, jako řvávají oficíři na vojně…“ sděluje své zážitky s předlistopadovou dobou v souvislosti s „Ondráčkovým pendrekem“ režisér Václav Dvořák. Nemyslí si ale, že by Ondráček v komisi pro kontrolu GIBS nemohl být. „Kdo jiný by na ně měl dohlížet, než nezkorumpovaný profesionál, který má přehled a nikdo ho neopije rohlíkem?“ táže se.

„V listopadu 1989 byl Ondráček mladý a zpitomělý. Dnes proti němu protestují znovu mladí a zpitomělí s vymytou hlavou.“ Rozhovor s režisérem, který zvedne některé ze židlí
Foto: Hans Štembera
Popisek: Demonstrace proti Zdeňkovi Ondráčkovi na Václavském náměstí. Podepisovala se také petice pro jeho odvolání z čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS

Českem zmítaly ohlasy na zvolení poslance Zdeňka Ondráčka předsedou sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Ten se ale v úterý postu vzdal. Vadí vám Ondráčkova minulost? O čem svědčí jak Ondráčkovo zvolení, tak veřejná kritika a demonstrace, které na něj reagovaly? Lze se ztotožnit s výroky, že Ondráčkovo zvolení je pošpinění památky obětí totalitního režimu? Padly totiž výroky, že: „Jmenovat chlapa, který mlátil demonstranty a ani se za to nestydí, šéfem komise na kontrolu policistů – to je výsměch celému listopadu 89, celé revoluci, kterou jsme tenkrát s čistým srdcem dělali.“ Jde o přiměřené vyjádření?

Pan Zdeněk Ondráček ve svých devetenácti letech, v době své vojenské základní služby, byl příslušníkem tzv. Pohotovostního pluku SNB, který rozháněl demonstrace v Praze. Pamatuji se na Palachův týden v roce 1989, kdy tihle hoši s dlouhými bílými pendreky honili lidi po Praze a v očích měli běsy. Jeden takový nám vtrhl i do kamerárny Československé televize ve Vladislavově ulici, kde jsme v temné komoře schovávali asi osm demonstrantů, kteří se k nám uchýlili a ukryli před policajty. Jeden z těch policajtů úplně uřícený a nepříčetný vrazil do dveří, které vedly přímo z ulice, v ruce měl dlouhý bílý pendrek a bílou helmu na hlavě a jako zdrogovaný hledal demonstranty. Zatímco jsme byli všichni zaražení, myslím, že byl tehdy s námi i mladý asistentík a dnes velká hvězda fotoreportáží Jan Šibík, kameraman Pavel Vondra neztratil duchapřítomnost a začal na policistu řvát, jestli ví, kde je a co tu dělá. Řval jako řvávají oficíři na vojně, a takto tomu policistovi nařídil, aby okamžitě vypadl. Možná to tehdy byl právě mladý Zdeněk Ondráček osobně. To řvaní na policistu zabralo, z nadrilovaného zvyku poslechl hlas autority a zmizel. Za půl hodiny demonstranti uznali, že je vzduch čistý a kamerárnu opustili a my se štábem odjeli točit něco do Otrokovic do gumárny. To byl leden 89. V listopadu toho roku se příslušníci Pohotovostního pluku veřejně omlouvali za ta pendreková extempore na ohromné demonstraci Občanského fóra na Letné. Sklidili potlesk a volání „Odpuštěno!“

Co si pamatuji, tehdy všichni, kteří začínali u Veřejné bezpečnosti, museli projít výcvikem v Pohotovostním pluku. To bylo něco podobného jako přijímač na vojně. O Ondráčkovi jsem slyšel, že poté působil v policii jako takový ombudsman a že měl důvěru a přirozenou autoritu. Jako šéf dohlížecího orgánu nad GIBS by byl Ondráček určitě velmi užitečný. Nezapomeňme, kdo a proč GIBS založil a k čemu měli Langrovi „giboni“ sloužit. To, že v GIBSu není všechno v pořádku, cítím intuitivně a kdo jiný by na ně měl dohlížet, než nezkorumpovaný profesionál, který má přehled a nikdo ho neopije rohlíkem. Bohužel se tak nestane.

Nechápu, proč po tolika letech je dospělému o třicet let staršímu člověku vyčítán jeho mladický prohřešek? Tehdy byl mladý a zpitomělý s vymytou hlavou, jako ten, co nám vtrhnul do kamerárny. A dnes proti němu demonstrují opět mladí a znovu zpitomělí s vymytou hlavou. Každá generace si asi musí projít vlastními chybami a z předchozích generací se nijak nepoučí. Ohební kantoři a aktivistická média jim to prohlédnutí zatím neumožňují.

Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak, který pracoval pro zpravodajský portál Aktuality.sk. Zemřela i jeho partnerka. Oba byli zastřeleni. Slovenská policie poté uvedla, že jejich smrt souvisí s novinářskou prací Kuciaka. Novinář Ondřej Kundra na sociální síti poznamenává, že takto to dopadá, když někdo v legraci hovoří o zabíjení novinářů. „Chytnout za hlavu by se měli všichni ti, kteří novinářům vyhrožují. V Česku k jejich likvidaci nabádá například prezident Zeman, a není v tom rozhodně sám,“ psal na twitteru. Měl by Miloš Zeman a další změnit přístup k novinářům?

 

Tady bych s vámi nesouhlasil. Chybu hned na začátku vyšetřování udělal slovenský policejní prezident Gašpar, když zdůraznil vyšetřovací verzi o napojení vraha/ů na organizovaný zločin. Na tiskovce měl co dělat, aby se z té šlamastiky dostal. Takže slovenská policie tuto verzi vede jako jednu z několika možných, ale jak jsem zaznamenal, už ne jako hlavní.Já osobně nesouhlasím s Kundrou, ten si jen ohřívá polívčičku české kavárenské sedliny, která klidně hrubě útočí na prezidenta, fandí exhibicionistům ze Ztohoven při vyvěšování rudých trenek a hanobení symbolů republiky a myslí si, že novináři jsou beztrestní a že mohou úplně všechno. Vždyť oba prezidenti – Klaus i Zeman – častovali nevybíravými slovy novináře vždy, když prokazovali své diletantství, hloupost, nevzdělanost a přihlouplý aktivismus.

Ale ještě k té slovenské vraždě: Podle informací, které hovoří o situaci na místě činu, šlo pravděpodobně o vraždu amatérskou, spáchanou osobou, kterou oba zavraždění dobře znali a které oba zavraždění důvěřovali. Zatímco zavražděná Martina Kušnírová hovořila s vrahem v přízemí, zavražděný Ján Kuciak si odskočil do sklepa, kde se zdržel. Ona byla střelena zblízka do hlavy (poprava), on byl střelen do nohy a následně do hrudi, což ukazuje na sekundární oběť. Na místě byla nalezena rozsypaná nevystřílená munice. Policejní ředitel Gašpar začal mluvit o nájemné vraždě související s prací zavražděného novináře. Nemohl předpokládat, že se toho chytnou hysterici a manipulátoři. To ostatní je už jen smutné divadlo opozice, která podobně jako v Čechách není schopna vyhrát v demokratických volbách a tak zkouší „majdanit“.

Jenže tato vražda odstartovala na Slovensku vládní krizi. Vláda slovenského premiéra Roberta Fica bude totiž v parlamentu čelit pokusu o vyslovení nedůvěry. Návrh podává opozice, jak oznámil Igor Matovič z hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO). Prezident Andrej Kiska uvedl, že chce obměnu vlády anebo předčasné volby. To ale premiér Fico odmítá. Jak toto může skončit?

Na Slovensku probíhá pokus o změnu výsledků voleb nedemokratickou cestou. Kiska chce dnes, asi inspirován únorem 1948, změnit mocenské poměry na Slovensku mimo režim voleb. Ale Fico i ministr vnitra Kaliňák jsou z nepoddajné matérie a Kiska neuspěje. Dnešní slovenská vláda za některé své postoje, např. kvůli ilegálním migrantům, které nechce na svém území, vadí mnohým politikům v Bruselu. Dnešní Slovensko překáží v realizaci sociálního inženýrství, podobně jako Poláci či Maďaři. Naopak Kiska se může pro Brusel a Washington přetrhnout. Tak schválně, kdo to ustojí? Já sázím na Fica!

Fotogalerie: – Před slovenským velvyslanectvím

  Média předminulý týden připomněla výročí „Vítězného února“ roku 1948. Popasovala se s tímto výročím dobře? Novinář Pavel Šafr k tématu napsal: ,,Česká společnost je zasažená infekcí bolševismu, která měla v plebejském národě příznivé podmínky růstu. Rovnostářství, závist, xenofobie a nízký majetkový stav většiny obyvatelstva vedl už po první světové válce k rozšířenému názoru, že zemědělskou půdu je možné konfiskovat, a tedy ukradnout. Antiněmecká hysterie pak Čechy po další válce dovedla k myšlence okradení německých občanů, čímž byl tak masivně narušen právní pořádek, že následné znárodňování českého majetku už nepřišlo nikomu divné. Prosovětské a proruské emoce, touha krást, nedostatek slušnosti a náboženské víry, absurdní husitská legenda a rozvrat přirozených hodnot. To vše vedlo Čechy ke komunismu. V roce 1946 volilo komunistickou stranu více než 40 procent Čechů. Pro ruské okupanty jsme byli nádherné sousto. Sami jsme si v únoru 1948 vlezli na pekáč. Sovětští poradci mohli být s námi spokojeni.“ Je to správný historický výklad?

Šafr je mj. známý jako novinář nevalného rozumu a extremistických názorů. Pomatenec. Touhu po spravedlivé společnosti, která je v české společnosti hluboce zakořeněná už od středověku, obléká do zločineckého roucha. On by určitě napsal, že i daně jsou krádež, kdyby mu to páníček, co ho pase, poručil. Z jeho strany jde o hrubé překroucení historie a českého ideového světa. Ta kreatura je schopna i o Masarykovi v den jeho narozenin napsat, že byl vůdcem loupežníků. Reagovat na lidi Šafrova typu nemá cenu, je to klesání na jejich úroveň, čvachtání v bahně.

Prezident Zeman v pořadu Týden s prezidentem opět kritizoval Českou televizi. Do debaty o kvalitě vysílání se pustil i v souvislosti se způsobem informování komentátorů České televize o zlaté jízdě Ester Ledecké v super-G. Je přijatelné, že se takto prezident k veřejnoprávnímu médiu vyjadřuje?

Ano, je. Zeman je jedním z mála kritických hlasů, které zaznívají i v prostoru českého mainstreamu. Rozbíjí informační monopol Havlových sirotků. Česká televize si nezaslouží jen kritizovat, ta by zasloužila především zásadní systémovou změnu. Mně stačí její aktivistické zvaní na různé protizemanovské a protibabišovské akce a demonstrace. Vždyť už jen tenhle aktivismus odporuje její vnitřní Chartě. A to, že na obrazovce ČT stále straší Kalousek, je také příznačné. Přátelé kultu Václava Havla nám před lety ukradli veřejnoprávní televizi. To musíme napravit a myslím, že bude prubířským kamenem vznikající vlády a nového složení Parlamentu, jestli s tím něco kloudného udělají. Pohár trpělivosti už dávno přetekl.

Kritika se poslední dobou nevyhýbá ani Českému rozhlasu. Co podle vás způsobuje, že nálada vůči veřejnoprávním médiím houstne? Opět tady použiju přirovnání od Pavla Šafra, který v této souvislosti poznamenává, že „lůza se třese na likvidaci České televize“. Hrozí likvidace veřejnoprávního média a je namístě slovo lůza?

Český rozhlas je na tom podobně jako televize. Je třeba změna. Od toho jsou vysílací rady. Snad budou převoleny a nastane zlepšení. O sociopatech Šafrova typu a podobně nemocných lidech se nechci bavit.

Generální ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup ve svém pořadu „Kauzy Jaromíra Soukupa“ zaútočil (již dvakrát) na hospodaření veřejnoprávní České televize. V České televizi přitom na Soukupovy výroky reagovali už během pořadu. Soukup třeba konstatoval, že ČT provozuje pět kanálů, ale má tolik peněz, že by mohla provozovat kanálů mnohem více. Veřejnoprávní televize se bránila tvrzením, že má sice „jen“ pět kanálů, ale současně vyrábí dvakrát více pořadů než všechny ostatní komerční televize dohromady. Soukup také tvrdil, že zatímco bývalý generální ředitel ČT Jiří Janeček do Fondu televizních poplatků odložil pro budoucí spotřebu 5,5 miliardy korun, tak nynější vedení tyto peníze používá na vyrovnávání hospodaření ČT, které je už několik roků po sobě nulové. To ale televize také vyvracela. „Za Jiřího Janečka se zdvojnásobil televizní poplatek. Až do roku 2011 měl také příjmy z reklamy. Přitom vysílal na méně kanálech a vyráběl o téměř čtvrtinu méně pořadů,“ napsala ČT. Dá se v něčem se Soukupem souhlasit?

Hospodaření České televize nepodléhá žádné veřejné kontrole, nemůže ji kontrolovat ani Nejvyšší kontrolní úřad a přitom televizní poplatky jsou jen jinou formou povinných daní. I tohle je třeba změnit. Soukup možná použil nepřesné argumenty, ale ani odpověď televize není odpovídající. Je to jakýsi výčet statistiky, ale nic to neříká o kvalitě pořadů. A ta je podle mne nízká, svou setrvale nízkou úrovní ukazuje na nepotismus, který asi v některých redakcích vládne. Nejvíc mne ale pobuřují výkony televizních spindoktorů typu Moravce, Fridrichové, Wollnera, Kubala, potažmo Mrzeny, Šámala… ti si udělali z naší veřejnoprávní televize svůj soukromý chlívek.

Rýsuje se pravděpodobná varianta vlády: hnutí ANO s ČSSD a s podporou KSČM. Strany diskutují průniky svých programů – jedním z výsledků teď jsou církevní restituce. Sněmovna totiž předlohu KSČM na zdanění peněžité náhrady církevním restitucím v prvním čtení schválila, a to navzdory odporu ODS, KDU-ČSL a TOP 09, kteří tvrdí, že by se danila náhrada za ukradený majetek a že návrh je protiústavní. Co na to říkáte? Pokud vím, tak jste zdanění restitucí v minulosti velmi podporoval…

Já jsem především byl proti tomu cokoliv církvi dávat. Minimálně od doby císaře Josefa II. ten „církevní“ majetek nebyl její, ale byl veřejný, církev ho jen spravovala a užívala, a to pod dohledem státu. Kdo říká něco jiného, vědomě lže. Já osobně bych zavedl na ten dar církvím sektorovou daň ve výši 100 procent, ale myslím, že Sněmovna bude k církvi vstřícnější.

Kancléřka Angela Merkelová nedávno účastníkům neformálního summitu EU připomněla, že některé státy z rozpočtu EU čerpají víc, než do něj přispívají, aby podpořily svůj hospodářský rozvoj. Přitom nechtějí uprchlíky. EU ale budou kvůli brexitu chybět peníze a kancléřka tak přichází s návrhem, že by mělo být nové přerozdělování finančních příspěvků jednotlivým státům EU podmíněno přijetím uprchlíků, kterému se zejména Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika stále brání. Jak na to reagovat?

Na vydírání paní kancléřky se nedá reagovat jinak, než tvrdě odmítnout a zkusí-li to znovu jinak, opět tvrdě odmítnout. Její sociální inženýrství je zločin páchaný na národech Evropy, především na jejím vlastním německém národu. My se k tomu zločinu přece nemůžeme přidávat, nemůžeme ho páchat sami na sobě! A když zarazí dotace, no tak co? Jak říkal Palacký: Byli jsme před dotacemi, budeme i po nich. Hlavně neustoupit, nedat se! A jak jinak nás chtějí trestat? Vyloučit z EU? Hahaha.

V Itálii zvítězily strany, které neskrývají odpor proti Evropské unii a proti migraci do Evropy.  Otřese se „Brusel“? Bude nutné zcela přehodnotit nejen politiku migrace, nebo bude EU dále stabilní? Třeba i proto, že Merkelová bude v Německu dále pokračovat. Budou „antisystémové“, „populistické“ a „extremistické“ strany v Evropě posilovat, nebo slábnout?

„Antisystémová“ znamená, že jde o stranu, která nechce pokračovat v dosud převládajícím společenském marasmu, „populistický“ je každý politik, který myslí na své voliče, na lidi a ne na bruselské či washingtonské drbání za ouškem. „Extremista“ je každý, kdo se dnešní evropské věrchušce a jejím idiociím postaví. Kéž by i u nás tyhle směry posílily. Byla by to jen zdravá a potřebná změna.

Politické strany se dohadují o tom, jak má vypadat obecné referendum v praxi. V souvislosti s tím se také debatuje, zda by měli Češi rozhodovat i o případném vystoupení ČR z EU. „Pokud Česko podlehne blouznivcům prosazujícím czexit, bude to ekonomická a civilizační katastrofa,“ říká k tomu komentátor Petr Honzejk. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý předpokládá po czexitu krach firem, propouštění, a to možná i na desetiletí. Už samotný začátek debaty na toto téma podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara vyděsil japonské investory, kterým musel údajně vysvětlovat aktuální politickou situaci. Nebylo by lepší tuto debatu raději zastavit?

Je pravda, že v případě našeho odchodu z EU se evropští papaláši, alespoň jak je zatím sleduji, budou určitě mstít. Takže chceme-li czexit, musíme ho dobře promyslet a dobře připravit. Budeme mít proti sobě nebezpečného, bezohledného a mstivého protivníka a navíc pátou kolonu uvnitř. Budeme muset připravit celý vějíř navazujících zákonů, který by případným firmám, které budou chtít od nás utéct a vyházet lidi na ulici, onen odchod pěkně osladil a lidem zaručil pokračování v práci. V tu chvíli musíme mít silný stát, s kterým žádný nadnárodní koncern nemůže orat, a to je opak liberalismu. Nezapomeňme, že na světě jsou velké nenasycené trhy, na které jsme díky svému členství v EU tak trochu zapomněli. O tom, jak odejít z EU, napsal docela zajímavou knížku bývalý europoslanec Mach. Jestli chtějí sociální experimentátoři typu Merkelové pokračovat ve své politice a ve vydírání, pak rychle z EU!

Jste režisérem a vím, že vás zajímají fakta o dění ve světě. Připravujete v tomto smyslu nějaký zajímavý dokument? Můžete přiblížit, oč jde?

Po „Uloupeném Kosovu“ jsem začal natáčet dokument o událostech okolo bosenské Srebrenice. Je to další z vylhaných mýtů, které do nás propaganda NATO a EU horem dolem pravidelně cpe. Bohužel jsem musel pro nedostatek prostředků projekt na nějakou dobu přerušit. Ale zdá se, že se ledy hnuly a tak mi držte palce, abych sehnal dost peněz na dokončení filmu. Myslím, že je potřeba lidem ukázat, co se ve skutečnosti tehdy na území Bosny dělo. Vždyť to byly roky, kdy se do Evropy vrátil džihád.