C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Blafuje Putin?

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


parlamentnilisty.cz

Je mi líto, Putin nelže. Nové zbraně, kterých se bojíte, skutečně má, píše Martin Koller. Rusko prý uteklo o několik let

 

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA První březen tohoto roku lze označit za historický den pro celé lidstvo, píše vojenský analytik Martin Koller. Vystoupení prezidenta Putina s prezentací nových zbraňových systémů pravděpodobně zabránilo vzniku jaderné války v Evropě, s níž se dalo počítat už v tomto roce. Minimálně ji o nějakou dobu odsunulo. A za tu dobu se toho může dost změnit.

 

Především bych uvedl, že od vypuknutí války nás už pravděpodobně dělila pouze akce typu falešná vlajka, která by vytvořila zásadní mediální impulz na téma zákeřného, agresivního a zločinného ruského útoku na hodné chlapce z NATO v Pobaltí. Proto taková snaha natahat tam vojáky z co největšího počtu evropských armád. Především jako politickou deklaraci ve prospěch politiky USA a zároveň cíl útoku, který bude obětován propagandě, aby se do války zatáhla celá EU s nadšeným souhlasem zdivočelého obyvatelstva.

 

Nové ruské zbraně a evropská bezpečnost

Historie ukazuje, že každá velká válka začíná psychologickou přípravou obyvatelstva tak, aby s válkou souhlasilo a nemyslelo na vlastní oběti a ztráty. Aktuálně můžeme mluvit o americké válečné propagandě, kterou beze zbytku převzala evropská média. U nás především protinárodní ČT24, která si na to vytvořila tým stále dokola zvaných propagandistů, pravděpodobně podle goebbelsovského tvrzení, že opakovaná lež se stává pravdou. K hlavním žvástům, které opakují stále dokola i někteří čeští generálové, dříve komunističtí nomenklaturní kádrové, dnes placení bůhvíkým, či kdekým, patří ruská hybridní válka a propaganda. Přitom v českých médiích nevidíme nic jiného, než objektivně nepodloženou, štvavou a nenávistnou protiruskou propagandu. Cílem válečnické propagandy, počínaje řečněním o hybridní válce, je vytvořit u nemyslících obyvatel představu, že Rusko, které je několikanásobně vojensky slabší než NATO a nemá zájem na válce v Evropě, je jakýmsi agresorem toužícím po válce. Zároveň nikdo z válečných štváčů a intelektuálních chytráků a slouhů cizích zájmů v uniformě i v civilu dodnes nezdůvodnil, proč by mělo mít Rusko zájem na válce a co by válkou proti NATO získalo.

Ukázkou úrovně informací poskytovaných většinou médií občanům je koneckonců i současné výběrové řízení na nákup vrtulníků. Který intelektuál z pražské havlérky nakukal ministryni obrany takovou blbost, že existují civilní vrtulníky? Zasloužil by, aby ho ministryně přetáhla holí jak Zeman Sobotku. Jeden by téměř tipoval jejího obzvlášť odborně fundovaného předchůdce. U nějakých mediálních pisálků mne takové názory neudivují, ale pokud ten nesmysl papouškuje beze studu i bývalý náčelník Generálního štábu, je to opravdu profesní trapas. Chápu, že jako předlistopadový nomenklaturní velitel tankového pluku v Týně nad Vltavou měl k vrtulníkům daleko, ale v rámci své vševědnosti prezentované v médiích by aspoň neměl plácat nesmysly. Prakticky všechny vrtulníky střední kategorie, které nabízejí aktuálně výrobci po celém světě, mají civilní i vojenskou verzi. Ověsit jakýkoli vrtulník výzbrojí a elektronickými systémy není žádné umění. Nabídka je obrovská. Těžké vrtulníky jsou prakticky pouze vojenské. Vrtulník vyvíjený a nabízený výhradně jako civilní ve střední kategorii v podstatě neexistuje.

Protože nejsem vystudovaný expert v oboru lokace, ani některý z vševědoucích českých pisálků či generálů předváděných, či předvádějících se v ČT i jinde jako vojenští odborníci, poradil jsem se u moudřejších, abych neplácal nesmysly nebo propagandu. Pro Euro- či NATO-hujery volající po „obranné“ preventivní válce proti Rusku mám neradostnou informaci. Podle názoru znalců jsou prezentované ruské zbraně reálné, žádná komedie z Hollywoodu, jako kdysi americké hvězdné války a nejen ty. Z posledních amerických mediálních komedií bych připomněl slavné střelby amerického protiraketového systému na Kvajaleinu. Podařilo se úspěšně sestřelit balistickou raketu. Jen nějak vyplavalo na povrch, že výrobci antirakety nainstalovali místo bojové hlavice a do ocasní části cílové rakety koutové odražeče, aby se cíl dal pohodlněji detekovat radarem a zaměřit. Připomíná to slavné střelby údajně nejlepšího protileteckého systému Sergeant York, samozřejmě amerického, v osmdesátých letech. Tam do cílů rovnou namontovali nálože a na dálku je odpalovali, aby simulovali zásahy. Jednou nezvládli situaci a vozidlo zahájilo palbu místo na cílový vrtulník na ventilátor klimatizace polního záchodu, aktuálně obsazeného jakýmsi generálem. Scéna prý připomínala film Tankový prapor se socialisticky uniformovaným Donutilem, prchajícím z obdobného zařízení s obnaženým zadkem, jakoby se chystal vítat americké dragouny jedoucí do Pobaltí.

Z hlediska prezentovaných ruských novinek se v podstatě jedná o šest systémů, konkrétně o řízenou střelu s náporovým motorem Kinžal, laserové protiletecké a protiraketové systémy, bezosádkovou ponorku velkého dosahu s jadernou výzbrojí známou jako Status 6, strategickou raketu Sarmat, manévrující řízenou střelu s jaderným pohonem a řízenou střelu s jaderným či atomovým pohonem ve formě strategického bombardéru Avantgard. Principiálně nic nového, z hlediska fyzikálních zákonů řešitelné. Funkční vzory a prototypy podobných zbraní existují, některé už dávno. Raketu s náporovým motorem jsme měli i v naší armádě jako protiletadlový systém velkého dosahu Krug. Kdo nevěří, může běžet do vojenského technického muzea v Lešanech. Sovětský svaz testoval náporové motory jako pomocné pohonné jednotky pístových stíhaček už před druhou světovou válkou, takže Rusko má z čeho vycházet. Řízenou střelu s turboreaktivním motorem, známou jako Prompt Global Strike, testují v současnosti americké ozbrojené síly jako globální útočný prostředek. Zkušenosti s obdobným pohonem získalo americké letectvu u experimentálního typu YF-12, následně transformovaného na průzkumný SR-71.

Laserové systémy THEL testovaly Izrael a USA již před deseti lety, aktuálně se realizuje zavedení laserů do lodní výzbroje. Rusové zkoušeli laserové dělo na lodi už v sedmdesátých letech. Američané rovněž dlouho laborovali s dopravním letounem vyzbrojeným laserovým dělem pro ničení raket. Projekt uvedený do fáze funkčního vzoru byl zrušen relativně nedávno. Laserový protiletadlový/protiraketový systém vyvinulo rovněž německé konsorcium Rheinmetall a prezentovalo ho v roce 2016 na veletrhu Eurosatory. Bezosádková ponorka je prostě přerostlý podmořský dron. Raketa Sarmat je pouze vylepšením známé technologie, protože starší typ Vojevoda se vyráběl na Ukrajině, takže je třeba ho nahradit. Nicméně se zdá, že Rusko technologicky uteklo konkurentům o několik let a navíc dokáže svoji výzbroj pořizovat levněji a efektivněji. Podle odborníků nelze vyloučit, ba je spíš pravděpodobné, že Rusové využili nějaké nové objevy. Například takové technologie v oblasti radarů, které mimo nich znají pouze Izraelci. Ostatně podle toho, co uvedl prezident Putin, se nejedná o jakési akce svazácké hurá-kampaňovitosti typu zdivočelých nákupů americké výzbroje, jaké vidíme v současné politice EU, ale jde o dlouhodobě řešené systémové obranné programy.

Obecně lze konstatovat, že uvedenými systémy ruská kvalita vyrovnala americkou kvantitu. Zde vidíme určitý paradox vojensko-politického vývoje od konce osmdesátých let. Rusko sice ztratilo značnou část manévrovacího prostoru směrem na západ, ale zároveň se zbavilo chronicky problémových nespolehlivých oblastí typu Ukrajiny a Pobaltí. Zde bych jen připomenul, že Ukrajina se stala poprvé v historii státem díky sovětskému uznání práva národů na sebeurčení, proklamovanému v globálním měřítku. Na něm je postavena i československá samostatnost z října 1918. Ze stejného důvodu se osamostatnily Finsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko, které byly dlouhodobě jako závislá knížectví součástí carské monarchie. Proto bych si dovolil připomenout takzvanou ruskou agresi a okupaci Krymu.

Putin neudělal na Krymu nic jiného, než prezident Masaryk v létech 1918 a 1919, když vojensky obsadil Slovensko. Čeští a slovenští dobrovolníci, Sokolové a legionáři, včetně francouzské bombardovací eskadry, museli tvrdě bojovat. A chce někdo tvrdit, že jsme měli nechat Slováky trpět pod maďarským terorem, jestliže se proti nim ještě v roce 1918 používalo veřejné bití na trestné lavici, zvané dereš a byly zrušeny všechny slovenské střední a většina základních škol? Podle představ tvůrců současné protiruské propagandy o okupaci Krymu by patrně měli Slováci jít s prosíkem do Budapešti, aby jim povolili připojit se k českým zemím. Tam by je pravděpodobně oběsili jako vlastizrádné horské Maďary. Přímo ukázková paralela s demokracií v islámském Turecku, členské zemi NATO ve vztahu ke Kurdům. Putin získal Krym prakticky bez výstřelu a jeho vojáci byli uvítáni jako osvoboditelé obyvateli, včetně naprosté většiny „ukrajinských“ vojáků a policistů. Pro připojení k ruské federaci hlasovalo 83 % obyvatel. Agrese, nebo právo ne sebeurčení, právo nebýt vysávanou a terorizovanou oblastí Ukrajiny? Čechům, Moravanům a Slezanům se nelíbilo žít jako utlačovaná národnostní skupina v Rakousku, Slovákům v Maďarsku a Rusům na Ukrajině. V čem je rozdíl? Budeme slavit sté výročí získání svobody z rakouské okupace a statečný boj legionářů (čeští stavové sesadili Matyáše II. jako reprezentanta Habsburků z trůnu, takže vývoj po bitvě na Bílé hoře až do října 1918 je z právního hlediska vojenskou okupací) a zároveň volat po národnostním utlačování a nesvobodě jiných? Je ilustrativní, že propagandisté války v ČT omílají lži jako kolovrátek, ale nikdo z nich se nejede poptat na Krym, nebo na Donbas, proč tamní lidé nechtějí být obyvateli Ukrajiny. Kdo je proti právu národů na sebeurčení a záměrně vyvolává národnostní třenice a občanské války, potlačuje svobodu a demokracii je z hlediska charty OSN – ten je zločinec.

Díky odporu obyvatel Krymu a ruské akci se zabránilo občanské válce a fašistické genocidě, přesně v souladu s všemožnými postuláty OSN, NATO a s Listinou základních práv a svobod, které vyzývají k mírovému řešení sporů a zdůrazňují právo na život. Opačný vývoj, přesněji „mírotvornou multikulturní“ politiku podporovanou USA a EU, vidíme ve vraždění civilistů ukrajinskou armádou, především jejím dělostřelectvem na Donbase. Jenom proto, že jsou Rusové a nechtějí být občany druhého řádu na Ukrajině. Není nad to, vidět americký a evropský multikulturalismus a lidská práva v praxi. Na jedné straně neutuchající propaganda o ruské agresi, a na straně druhé vraždění civilistů.

Nemohu se zbavit dojmu, že pomajdanové ukrajinské vládě po prezentaci prvního března ztuhly úsměvy. Americká válka s Ruskem je rázem v nedohlednu, země rozkradená, rozprodaná a zadlužená, obyvatelé stále naštvanější, pět milionů z nich v zahraničí, z toho polovina v Rusku, přičemž nikdo z těchto migrantů neplatí daně, ani se nehrne do armády. Kromě toho ochota EU nechat se neustále dojit bez jakéhokoli pozitivního efektu, stále slábne. Euromarxisti mají problémů daných ideologickou ekonomikou až nad hlavu a k tomu poslušně provádějí sankce proti Rusku, zatímco obchodní výměna mezi Ruskem a USA roste. Slavná EU a NATO Ukrajince klidně okrade a hodí přes palubu, jako evropští demokraté naši republiku v roce 1938. Když jsem to známým Ukrajincům přede dvěma lety říkal, nechtěli mi to věřit a hořeli nadšeným eurohujerstvím. Problém současné ukrajinské politické reprezentace s fašistickými bojůvkami je v tom, že bez války se jim stát v dohledné době rozsype, ať už v naprostém ekonomickém marasmu nebo v občanské válce, a výsledkem bude humanitární katastrofa na účet EU.

Rusko nemařilo od počátku devadesátých let čas a peníze výrobou hromad zastaralých zbraňových systémů. Dostalo se tak do situace, kdy si vyměnilo roli s USA a jeho satelity, především EU. V osmdesátých letech sovětský moloch nedokázal udržet tempo přezbrojování a modernizace svojí nesmyslně přerostlé armády a dostal se do technologického propadu. V současnosti je na tom stejně americko-evropský moloch NATO-EU. Bez ohledu na propagandu se potácí v permanentní krizi zaviněné ideologizací hospodářství i ekonomiky a nelze přehlédnout konkurenční boj výrobců výzbroje. V praxi to vidíme na likvidaci značné části našeho obranného průmyslu za posledních 27 let s cílem obsadit naše trhy ve světě a naopak udělat trh pro cizí zbrojaře z naší armády. A napomáhají tomu dlouhodobě, beze studu a zcela jistě naprosto nezištně i mnozí naši politici a vojáci, včetně českého velvyslance u NATO „oblíbeného“ asociací obranného průmyslu. Aktuální ukázkou je výběrové řízení na bojová vozidla pěchoty s předem určeným vítězným německým typem Puma, který je výrazně nejdražší a na rozdíl od konkurence uveze při stejných rozměrech a horší mobilitě jen šest vojáků.

Nová úroveň ruské obranyschopnosti

Z hlediska efektivní obranyschopnosti Ruska je důležitý především fakt, že byla prezidentem Putinem zastavena destrukce ruského obranného průmyslu zahájená za Jelcina, a došlo k postupné revitalizaci. Prvním dokladem byly bezkonkurenčně nejtišší malé ponorky třídy Amur. Jsou určeny především k obraně ruského pobřeží a mohou ničit lodě útočníka všech velikostí. V prostorech kolem severní hranice Ruska, kde je členité pobřeží a proudy s různou teplotou vody v různých hloubkách, jsou prakticky nezjistitelné. Dále můžeme připomenout řízené střely Kaliber nasazené proti islámským teroristům v Sýrii a některé elektronické systémy schopné paralyzovat americkou elektroniku protiraketového systému Aegis. Na syrském bojišti se objevily nové víceúčelové bojové letouny Su-57 s technologií Stealth, které už zasadily teroristům a jejich zahraničním instruktorům první úspěšný úder. Zároveň se v Rusku podařilo vychovat novou generaci mladých a vlasteneckých vývojářů a konstruktérů, kteří přicházejí s novými nápady a získávají podporu ze strany státu.

V USA je vše podřízeno komerci, takže firmy mají snahu vyrábět co nejdéle zavedené vzory, samozřejmě za co nejvyšší ceny a bez ohledu na potřeby státu. To jsme nakonec viděli ve třicátých letech i v Československu. Zbrojovky vyvezly víc materiálu, než dodaly armádě státu ohroženého nacisty, a ještě vojenské správě účtovaly vyšší ceny. Vzhledem k monopolnímu postavení amerických zbrojovek v USA, kde jsou propojeny do vojensko-průmyslového komplexu s bankovními korporacemi (cit. D. Eisenhower, nikoli ruská propaganda) a dominanci USA v Evropě a části Asie, jsou americké zbraně tak drahé. Nejen z hlediska státem placeného zbrojařského monopolu připomínají současné USA Rusko doby Brežněva.

Z hlediska Ruska je zásadní protiletecká a protiraketová obrana. Vzhledem k tomu, že USA odstoupily roku 2002 od smlouvy ABM o omezení protiraketových systémů, je tato oblast bez smluv a kontroly. Smlouva Strategic Arms Reduction Treaty, podepsaná s velkým humbukem Obamou a Medvěděvem roku 2010 v Praze, je mrtvě narozeným dítětem. Rusko proto v klidu vybudovalo vícestupňový systém protiletecké a protiraketové obrany postavený v první linii na letounech MiG-31, které ve skupinách skenují prostor a neujde jim ani letoun využívající technologii Stealth. Zvýšil se počet ruských vojenských družic a v současnosti je již realitou ruský kosmický varovný protiraketový systém. Schopnost Ruska, stejně jako Číny, sestřelovat družice již byla prokázána, což v praxi omezuje možnosti amerického průzkumu a zaměřování cílů v případě války. Navíc byla v Rusku vytvořena síť radarů PM, pracujících v metrovém pásmu, které jsou rovněž schopny zachytit letouny s technologií Stealth. Jsou levné a podle názoru odborníka je dokáže instalovat a opravovat i televizní opravář. Ruské mobilní protiletecké a protiraketové systémy typů Pancir a  S-400, případně S-500 pro různé výšky, jsou aktuálně hodnoceny jako nejlepší na světě. Obranu doplňuje první a určitě nikoli poslední ruská mobilní jednotka laserových zbraní prezentovaná prvního března.

Řízená střela Kinžal je letoun s náporovým motorem. Takový používaly například sovětské cílové bezpilotní letouny La-15, které znali i naši piloti. V podstatě se jedná o rouru, do níž se při určité rychlosti letu začne vstřikovat a zapalovat palivo. Jednorázové levné řešení. Nicméně je známé i provedení s tuhou pohonnou hmotou. Střela o délce zhruba sedm metrů může nést jadernou hlavici. Při rychlosti pohybu 10.M (deset Machů) letí rychlostí přibližně 12.000 km/h. Velikost jednotky Mach není zcela konstantní a záleží na prostředí, především výšce letu. Základní hodnota se počítá o něco méně než 1200 km/h. K udělení startovní rychlosti slouží právě modernizovaná verze letounu MiG-31BM vyrobená z oceli a titanu a s novými motory. Rychlostí 3500 km/h je to nejrychlejší vojenské letadlo, navíc s velkou nosností. Rusové nedokázali donedávna plně využít výkonu motorů, protože neměli čelní sklo kabiny, které by vydrželo ohřev při takových rychlostech. V současnosti ho už mají, nicméně lze předpokládat, že s podvěšeným Kinžalem létají pomaleji. Letoun může nést Kinžal tisíce kilometrů a v případě potřeby ho vypustit. Už taková rychlost změny místa vypuštění ve srovnání s pozemními systémy, vytváří obrovský problém z hlediska obrany. Kinžal sám má udávaný dolet 2000 km a výškově se může pohybovat až na orbitále, kde je minimální odpor vzduchu. Z tohoto hlediska nelze vyloučit i větší dolet. Po Rusku mohou poletovat desítky MiGů 31, naprostá většina bez Kinžalů k „radosti“ amerických operátorů protivzdušné obrany. Vzhledem k délce kolem sedmi metrů, průměru menšímu než metr, vysoké rychlosti pohybu a především malé efektivní radarové odrazné ploše RCS, je Kinžal řítící se s vypnutým motorem ze stratosféry velmi obtížně detekovatelný a zaměřitelný, natož sestřelitelný, obzvláště když dokáže reagovat na ozáření radarem a manévrovat.

Operátoři každého radaru amerického protiraketového systému by museli držet nepřetržitě šest směn u radarů v plné bojové pohotovosti za 24 hodin. Nemohou vzhledem k psychickému vypětí sloužit déle než šest hodin, mohou onemocnět, mají dovolené atd. Tento stav se Američané pravděpodobně pokusili navodit plotem protiraketových systémů kolem ruských hranic a najednou se to obrátilo proti nim. Možnost selhání lidského faktoru je obrovská, obzvláště v americké armádě s klesající morálkou a opět rostoucí konzumací drog. Realita je taková, že pomocí Kinžalů dokáže ruský medvěd vykopnout v plaňkách díru, kterou proletí různé typy raket s jadernými hlavicemi, především do Evropy. Když Putin upozorňoval namyšlenou a omezenou americkou slepici Merkelovou, že ruské rakety do Berlína proletí i přes americkou protiraketovou obranu, tak neblufoval. Případné sestřelené rakety a jaderné hlavice budou samozřejmě padat především na Ukrajinu a Polsko. Lze předpokládat, že v případě dalšího růstu bojechtivosti NATO a EU by mohl určitý počet ruských letounů s Kinžaly zajišťovat pomoc Číně z hlediska amerických protiraketových systémů v Koreji a Japonsku.

Informace o obrovité strategické raketě Sarmat s udávanou hmotností kolem 200 tun lze nalézt na internetu. Otázkou je, nakolik jsou objektivní. Pokud se Ruskům podařilo vytvořit systém s doletem přes 30.000 km, mohou napadnout USA například i z jihu, kde nemají žádnou protiraketovou obranu. Při velikosti Sarmatu je logické, že může nést větší počet jak jaderných, tak klamných hlavic, což je rovněž problém z hlediska obrany. Několik sarmatů naráz by ji v podstatě zahltilo. A zase bude třeba u každého radaru šest směn s nejistým výsledkem. V praxi to znamená, že USA by musely rozšířit preventivně protiraketový systém zhruba čtyřikrát až pětkrát, což není zrovna levné a neudělá se to za týden. Kromě toho by to vedlo k dalšímu navýšení zbrojního rozpočtu, jenž stát enormně zatěžuje a nelze to donekonečna přenášet na obyvatele a financovat tištěním nekrytých dolarů. Namístě je otázka, kdo koho uzbrojí. Zvláště v situaci, kdy Rusko, Čína a řada dalších zemí startuje odchod ze světové dolarové soustavy.

Robotická ponorka, či přerostlé torpédo s jadernou hlavicí má výhodu v tom, že je malé. Jestliže k tomu přidáme schopnost Ruska vyrábět nejtišší podmořské systémy, bude problém takového robota najít. Vzhledem k rozměrům může být kompaktnější a odolnější z hlediska jak hloubky ponoru, tak odolnosti vůči tlakové vlně protiponorkové munice. Pokud se dokáže plížit v hloubce pod několika vrstvami různě teplé vody a kopírovat profil dna, je prakticky nezjistitelné. Může také ležet schované na dně, vzhledem k jadernému pohonu i roky u některé americké námořní základny a vyrobit nečekaně nový Pearl Harbor, nebo zlikvidovat proplouvající letadlové lodě či raketonosné ponorky. Teoreticky by mohlo i klást jaderné miny. Podobné podmořské nástražné systémy ostatně mají USA i Rusko už mnoho let. Výhodou Statusu 6 je téměř neomezená mobilita, a o možnostech elektroniky se můžeme jen dohadovat.

Pravděpodobně nejzáhadnějším produktem je hyperzvukový letoun Avantgard s rychlostí 20.M, o němž se pouze mluvilo. Představuji si ho jako velký Prompt Global Strike. Nemůže být malý, jestliže slouží jako bombardér vyzbrojený raketami. Jaderný proudový motor je dlouhodobě technologicky známý a funkční vzory zkoušely jak USA, tak Rusko. Problém byl se zamořením ovzduší. Rusové patrně přišli na to, jak problém odstranit, nebo ho v případě jaderné války prostě budou ignorovat. Prostředí bude stejně zamořené více než dost. Otázkou je zmiňovaný plazmový obal. Plazma je totiž čtvrté skupenství hmoty a to značně nestálé, takže má tendenci vracet se do rovnovážného stavu. Může se vytvořit spalováním nebo elektromagneticky. Avantgard by měl díky plazmovému obalu dosahovat rychlosti kolem dvacetinásobku Machova čísla. Proto by byl současnými prostředky prakticky nezasažitelný. Z tohoto důvodu se nemusí příliš starat ani o problém detekce radary protivníka. Do plazmy se totiž bude vybíjet náboj z povrchu letícího tělesa, což ho učiní viditelným a zjistitelným pomocí radiolokátorů. Otázkou je z tohoto hlediska možnost zakřivení světla, tedy i elektromagnetických vln, známá jako difrakce. Ve vojenské praxi se ještě neobjevila. Důležitým faktorem jsou v případě Kinžalu i Avantgardu výtokové plyny motoru. Ty tvoří základní demaskující prvek, protože obsahují vlhkost a ta je elektromagnetická. Nicméně problém se dá vyřešit přidáváním aerosolu do stopy za tryskou ke snížení odrazu a přesnosti zaměření.

Osobně jsem zvědav na další informace i na reakce masmédií, především českých vojenských a bezpečnostních expertů v ČT24.

Když si uvědomíme realitu nasazení uvedených bojových prostředků, vidíme jasně důležitost dvanácti vrtulníčků naší armády.