C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


SPD…

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


parlamentnilisty.cz

Czexit? Je to jinak. Pravá ruka Tomia Okamury promluvila: Show Nory Fridrichové, chyby SPD, pravda o průšvihu s Lety u Písku, práce pro cikány…


ROZHOVOR V rámci Evropy chceme suverenitu národních států. V rámci Česka chceme přímou demokracii a suverenitu občana. To říká Jaroslav Novák zvaný Večerníček, jenž je pravou rukou předsedy strany Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. ParlamentníListy.cz s ním hovořily hlavně o Evropské unii a táboře v Letech.

Czexit? Je to jinak. Pravá ruka Tomia Okamury promluvila: Show Nory Fridrichové, chyby SPD, pravda o průšvihu s Lety u Písku, práce pro cikány...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Tomio Okamura se svým přítelem Jaroslavem N. Večerníčkem

Svoboda a přímá demokracie (SPD) byla nyní několikrát ohledně Evropské unie nachytána různými médii na švestkách. V pořadu 168 hodin byl nejdříve poslanec Jiří Kobza usvědčen z neznalosti ohledně emigrantů a Unie. Navíc, prý máte ekonomické údaje o životě obyvatel v Česku za dobu členství v Unii…

 

Pořad jsem neviděl, ale protože dostávám každý den tyto dotazy, odpovídám na ně. Bavíme se o Czexitu a jeho dopadech. Nikdy v životě, jak vím, SPD netvrdila, že to počítala, protože to nejde. Neplatí tu jednoduchá rovnice: tolik jsme odevzdali a tolik dostali. Jsou tu desítky až stovky dalších nákladů – od samotné správy a menežovaní těchto peněz až po ztráty, které nám působí například evropské normy či jiné evropské direktivy jako sankce proti Rusku. Kvůli normám a dotacím se naprosto změnila struktura našeho zemědělství. Stali jsme se výraznými dovozci zahraničních potravin. Zlikvidovali jsme nejen cukrovary, ale například výrobu masa. A sankce vůči Rusku přivedly mnoho firem na buben, což je dost tristní, když si uvědomíme, že velké západoevroské země tyto sankce obcházejí.

Co říkáme, je, že zde máme stovky argumentů, proč je členství nevýhodné. Samozřejmě, že je to na druhou stranu pro někoho výhodné. Principiální věci, pronárodní, ale zůstávají. Dotace mají vyšší korupční potenciál a ubírají nám i na suverenitě rozhodování. Když třeba Angela Merkelová dnes s něčím může operovat, tak s tím, že nám vezmou dotace.

No, dostali jsme podle jedné studie třetí nejvyšší dotace z Evropské unie (EU) na hlavu…

Pokud jde o samotná čísla, jestli se něco vyplatí, nebo ne, tak chceme od současné vlády a ministerstva financí, aby udělala nějaký kvalifikovaný audit výhod a nevýhod. Osobně nejsem úplným příznivcem vystoupení Česka z EU. My žádáme transformaci EU do původního stavu, tedy do společenství suverénních národních států se společným trhem, volným pohybem osob, peněz a zboží.

A je třeba si uvědomit, že výhodnost se přeci nepočítá jen tak, kolik jsme dostali dotací a kolik jsme jich přijali. To pak můžeme počítat stamiliardy, které od nás ročně tečou na Západ, a zjistíme, že naše členství v EU je primárně supervýhodné pro Německo a další země, a nikoliv pro nás. Jsme ekonomickou kolonií, která dodává peníze, levnou pracovní sílu a je odbytištěm pro západní nadprodukci. Věřte, že kdyby naše členství bylo pro západní země nevýhodné, tak nebudou tak kvílet a panikařit nad Czexitem. Premiér by o tom asi po jednáních v Bruselu mohl vyprávět.

Nicméně s Ruskem jsme ani před sankcemi neměli tak velký obchod, jak se všeobecně míní…

To je sice možné, ale kdybychom nebyli nuceni dodržovat sankce EU proti Rusku, tak se náš potravinářský průmysl zvedne a vyváží do Ruska. Strojírenství by se postavilo na nohy a tak dále. Vždyť Rusko nyní buduje s Indií, Čínou či Latinskou Amerikou budoucí obchodní síť. Ostatně i s USA a dceřinými firmami německých a francouzských společností. V tom je EU snaživým blbcem. Takže jsme biti.

Rusko jsme opustili už jednou, a to po roce 1990 také na nátlak západní lobby, a právě Západ nás ve velké míře v Rusku nahradil. Takže jsme pak opuštěné pozice těžko dobývali zpět.

Nicméně to není chyba evropské myšlenky. Jsme Evropané a chceme spolupracovat. Je to chyba lídrů jednotné, jakési neoliberální ideologie, která nyní v Evropě a Bruselu vládne. V tom je problém. Tady nikdo nechce opustit Evropu s tím, že se zítra přestěhujeme do Běloruska či na Ukrajinu. Chceme rozbourat stávající systém Bruselu, odstavit od moci Jeana-Clauda Junckera a Angelu Merkelovou a postavit nový evropský dům na základě idejí třeba takového Charlese de Gaulla.

Německo je největší hybatel Unie. Velká Británie odchází a Francie se drží za Německem v závěsu. Co si budeme povídat. Emmanuel Macron je nohsled. Při takovém rozpoložení není Unie moc demokratickým spolkem.

Tady vám předávám knihu od Roberta Menasse Evropský systém – Občanský hněv a evropský mír – a vzadu je docela dobrý slovníček pojmů…

Děkujeme za odbornou knihu, nastudujeme. Osobně nejsem specialista na zahraničí. Bavíme se o principech. Je jasné, že v žádné zemi žádná vláda nemluví za všechny obyvatele. Ve většině zemí chybí demokratické mechanismy, tedy kontrola politiků občany. Evropská komise je nevolená organizace, a to se asi nezmění. Europarlament není moc funkční. Navíc, čím větší centralizace velkého celku, tím jsou úředníci a politici vzdálenější od běžných problémů normálních lidí. Asi těžko sjednotíme nálady a přání Španěla, Itala, Nora, Švéda, Čecha a Maďara.

Třeba u uprchlických kvót Italové trpí v obležení migrantů a samozřejmě, že si přejí kvóty. Chtějí, aby se migranti přerozdělili. To je pochopitelné. My, co migranty nemáme a jsme rádi, že jsou v Itálii, kvóty nechceme. Emigranti jsou noční můrou všech, ale prostředky, jak se jich zbavit, jsou různé. V tom nikdy žádná jednota nebude. Problém Bruselu je v tom, že se snaží unifikovat národní zájmy, což nejde. Každá země, národ, kraj, etnikum, profese má přece různé zájmy. Jestli jsem v něčem „multikulturalista“, tak v tom, že vnímám fakt, že každý z nás je odlišný od druhého.

To, co je budoucností Evropy, je decentralizace – ekonomická i politická. Není normální vozit jogurt z Německa, papriku ze Španělska, a není ani normální, aby o chodníku nebo o tom, co zasadí sedlák u nás v Hynčině, rozhodovali v Bruselu. Maximum rozhodnutí musí být na lokální úrovni a maximum produkce musí být lokální. To platí i o energetice a dalších oblastech. Čím více bude vše decentralizované, tím je systém stabilnější vůči krizím.

Na jednu stranu od vás slyším, že nejste úplným příznivcem vystoupení Česka z EU, na druhou strana SPD, v níž jste takovým stínovým poradcem, horuje proti EU, kde může. Vysvětlete mi tu dvojakost…

Od začátku jsme byli pro Evropu svobodných národů, kde je volný pohyb zboží, služeb a osob. Tedy něco jako návrat k Evropskému hospodářskému společenství. Nikdy jsme neřekli, že chceme solitérní Česko, které bude stát na jiné planetě. To nikdy nepadlo. Vždyť spolupracujeme s různými stranami napříč Evropou. Náš pohled na svět se ale blíží pohledu drtivé části politiků ze sedmdesátých let, kdy vrcholila určitá etapa integrace Evropy. Jsme pro Evropu, ale bez té obrovské byrokracie.

V rámci Evropy chceme suverenitu národních států. V rámci Česka chceme přímou demokracii a suverenitu občana. Chceme, aby každý občan měl maximální svobodu rozhodovat o svém životě, zemi a její politice sám.

Místopředseda SPD Radim Fiala brojí proti evropským dotacím, a pak se ukáže, že jeho firma IF Facility čerpala z EU téměř sto šedesát milionů korun. Jak mi tohle vysvětlíte?

Vím o tom jen z médií. Jak jsme slyšeli, vůbec o tom nevěděl. Vždyť je pouze majitelem firmy, která vlastní soukromou školu. O dotaci si žádala škola, protože potřebovala peníze na nějaké projekty. Když posíláme do EU peníze, tak bychom byli na hlavu, kdybychom říkali, že by Češi neměli brát dotace. Jsou to i naše peníze. Jen si myslíme, že by dotace neměly dostávat soukromé firmy. Vždyť je to proti konkurenčnímu boji a křiví se tím trh. Ostatně ty dotace šly na školu, byť soukromou. Tady si myslím, že to je v pořádku.

Na druhou stranu musím říct, že školství je ohledně dotací říše divů. Nyní dělám na projektu, v jehož rámci zjišťuju, na co školy berou peníze. Ve finále se rozhodování netýká účelnosti, ale dotací. Na co jsou školy schopné získat dotace, to chtějí. Takže levné pomůcky školy nekupují, zato drahé interaktivní tabule ano. Proč? Protože na to jsou dotace. Ředitelé to nakupují, aby nebyli obvinění, že prohospodařili peníze, ale pak to leží ve skladu, protože většina učitelů s tím neumí zacházet.

Skoro každý týden dostává nějaký poslanec SPD v médiích zabrat. Jak to vnímáte?

Je to zcela přirozené. Šlápli jsme totiž do obrovského hovna a upřímně, moc si s tím nevíme rady. Tím, že SPD získalo dvaadvacet poslanců, stalo se součástí možného vládního řešení. A kdyby zůstala menšinová vláda Andreje Babiše podporovaná komunisty a námi, tak je to poprvé v dějinách Česka, kdy by se na vládě nepodílely etablované partaje. A ty jsou vyživované ze všech institucí a státních podniků. Tam všude totiž mají své lidi.

A hlasy SPD opravdu mohou přispět k tomu, že podpoří vládu, která odstřihne staré strany od penězovodů. Jde o stovky institucí po celé republice. To není legrace. Od knihoven až po skupinu ČEZ, kde tečou stovky miliard korun. V nich jsou desetitisíce členů, rodinných příslušníků a příbuzných starých partají. Andrej Babiš v dobré víře už někdy na podzim začal provádět čistky, aby se státní instituce očistily od těchto lidí. A to pokračuje. A nastává obrovská panika. Jestliže Petr Gazdík ze STAN a další volají po jednáních, tak je to tím, že jejich lidé úpí. Nastalo peklo. Naše partaj do toho vklouzla, aniž bychom si to uvědomili. Chtěli jsme si prosadit naše priority a šmitec. Nicméně ten státní byznys jsme nedomysleli. Stále jsme v dobrém slova smyslu naivní idealisté, kteří prosazují nějaké systémové změny a nějak neřešíme to, že politika je pro ostatní skutečně velký a zásadní byznys.

Také se na SPD valí ze všech stran trestní oznámení díky výrokům ohledně tábora v Letech…

Jediné, co říkáme, je, že tábor v Letech nebyl nacistický koncentrační tábor. To je jednoznačně doložené historiky. Existuje oficiální seznam koncentračních táborů a jejich poboček, kde Lety nefigurují. A s holokaustem to nijak nesouvisí. Jde o terminologii. Město je město, obec je obec. Tábor v letech byl pracovní, pak sběrný a následně cikánský tábor. Koncentrační tábory spadaly pod jinou správu, jiný režim a panovaly tam nesrovnatelně krutější podmínky.

Koncentrační tábory byly budovány na základě nařízení říšského prezidenta na ochranu národa a státu z 28. února 1933 a původně sloužily k věznění německých nespolehlivých občanů. Následně k nim přibyli vězni z porobených zemí – Rakouska, Československa a Polska. A měli bychom v této souvislosti mluvit o genocidě Slovanů. Naprosto scestné a nepřijatelné jsou pokusy vydávat Čechy za spoluviníky jakékoli genocidy, holokaustu, porajmos nebo šoa. Slované jako etnikum byli od prvopočátku nacisty odsouzeni k otroctví a následně k vyhubení, aby uvolnili prostor Germánům. A pokud se podíváme na oběti, Slovanů během války zahynulo více než sedmadvacet milionů.

Takže než začneme řešit tři sta obětí tyfu v cikánském táboře, zkusme si všimnout milionů obětí genocidy na Slovanech, kteří umírali v boji, v koncentrácích, v nacistických mučírnách a věznicích. Nemusím říkat pražské Pečkárně nebo Kounicovým kolejím v Brně koncentrák, jen abych pozvedl jejich význam. To, co tam vězni prožívali, bylo mnohdy tvrdší než v mnohých pracovních koncentračních táborech.

Ministr Pelikán vyzývá, ať neporovnáváme a neměříme oběti. Omlouvám se, ale jako historik i jako člověk tohle dělat naopak musím. Je mi líto obětí epidemie, ale přeci jinak je třeba uctívat jejich památku a jinak památku těch, kteří byli skutečně umučeni a vražděni v koncentrácích nebo v mučírnách gestapa. A přece i jinak je třeba uctívat památku těch, kteří umřeli v boji proti nacistům. To je naše povinnost, protože těmto lidem vděčíme za to, že dnes můžeme jejich oběti tak nehorázně zlehčovat tím, že vytváříme mýty o tom, že nás osvobodili Američané, anebo mýty o koncentráku v Letech.

Osobně zastupuji koncentrační tábor v Brněnci a ani v nejsvětlejším okamžiku toho tábora tam nepanovaly takové podmínky jako v Letech. Koncentrák v Brněnci je jediný stavebně dochovaný skutečný koncentrační tábor v republice. Přesněji to byla pracovní pobočka koncentráku Gross Rozen. Je to velmi významná památka – a světe, div se, stát pro její záchranu nikdy nic neudělal. A to jsem dvaadvacet let žádal o pomoc na všech myslitelných urovních od obce přes kraje až po vládu. Právě naopak. Když tábor získal darem náš nadační fond, tak po nás finanční úřad začal požadovat znalecký posudek a následně dan z nabytí. Posudek bude stát řádově statisíce, protože jde o velký tovární areál. A daň? Další statisíce korun. Takže místo pomoci nám hrozí likvidace. Nedivte se, když zuřím jen při pomyšlení na Lety, vepřín a finance, které kolem toho lítají ve vzduchu.

Když nyní chci vydělat peníze, tak píšu například knihy o Oskaru Schindlerovi nebo o pivu a pivoznalství. Sháním peníze také na crowdfundingovém portálu Hithit.com. Za tyto výtěžky chceme například opravit střechu nebo případně začít s nějakým projektem. Vždyť nemáme ani peníze, abychom mohli žádat o nějaké granty. K tomu potřebujete projekty včetně znaleckých posudků a to stojí velké peníze. A jsme opět u dotací. O ty může žádat jen ten, kdo už peníze má. Ten, kdo peníze potřebuje, na ně nedosáhne.

V tomto ohledu jsem už jednal s novým ministrem kultury a věřím, že jsme se shodli na tom, že připravíme nový zákon o ochraně kulturních památek a že upravíme jejich seznam. Je tam spousta historicky bezcenných křížků, kapliček nebo rekreačních chalup, a proto chybí peníze na skutečné památky. Těm by pomoc od státu měla patřit v podstatě automaticky, protože stát má povinnost tyto památky chránit, ale nedělá to.

Proč myslíte, že nikdo o koncentrák v Brněnci nestojí?

Přemýšlím občas, co Oskar Schindler a pak my, tedy Nadační fond Šoa a Oskara Schindlera, jsme udělali špatně. Možná je špatně, že v tom koncentráku Schindler v drtivé většině Židy zachránil. A to Židy z Polska a dalších zemí, takže jejich osud české židovské obce vlastně asi nezajímá. Pochopitelně jsem federaci židovských obcí prosil o pomoc, o spolupráci, nabízel jsme jim účast ve správě nadačního fondu, ale nikdo se ani neobtěžoval mi odpovědět. Chápu to tak, že naši Židé spravují skrz Terezín tábor v Letech a tak jsou vytíženi jinými starostmi. Ale kašlou na nás všichni Češi. Blbé totiž je, že koncentrák postavil „hodný český Němec“ Schindler. Nezapadá to totiž do konceptu o zlých nacistech a Němcích.

Mimochodem představa, že ze skutečného koncentračního tábora by odešla parta sedmi vězňů vysypávat slupky od brambor a nevrátila se, jak se tomu stalo například v Letech, je také z říše snů. Slupky od brambor – takovou lahůdku – by v koncentráku nikdo nevyhodil, natož aby s nimi mohl odkráčet mimo tábor do lesa. Děsí mě vzpomínky pamětníků na tábor v Letech, protože tam umírali na nemoci hlavně děti. Byla jich tam drtivá většina. Když čtu vyprávění „pamětníka“ o kůlu vedle šibenice, zpozorním. V Letech se nejenže nepopravovalo, ale velitel tábora neměl ani žádnou trestní pravomoc. Pokud například někdo utekl a byl zadržen, odeslali ho k soudu a za porušení zákona šel takový člověk do skutečného vězení. A díky tomu pak vyprávění „pamětníků“ pozbývá dost na věrohodnosti. A stejně tak zkazky o házení mrtvých dětí do rybníka.

Uniká mi, kdo tohle mohl vymyslet, protože pokud by skutečně někdo hodil mrtvolu infikovanou tyfem do vody, pak by šel sám před soud pro veřejné ohrožení. Navíc víme, že mrtví byli pohřbíváni v okolních vesnicích. Až do epidemie byli nemocní odesíláni do nemocnice v Písku stejně jako rodičky. V koncentračním táboře byl za těhotenství mimochodem automaticky trest smrti. Takže například i v našem táboře v Brněnci prováděli vězni-lékaři tajné potraty. Víme také, že tábor v Letech byl skutečně hlídaný ozbrojenou stráží až po vyhlášení karantény, a to proto, aby stále prchající chovanci nešířili tyfus po okolí. Spolu s nimi na tyfus zemřelo i několik dozorců.

Mimochodem, v čempak bydleli romští chovanci? Ty baráky tam původně byly pro české dělníky, následně pro české chovance pracovního tábora a teprve poté se do nich stěhovali Romové. Zajímavé je, že pro Čechy byly dost dobré, ale v případě Romů to bylo peklo. Což je asi fakt, protože někteří svědci vyprávějí, že Romové odmítali spát v domcích, protože chtěli spát před baráčky ve stanech a na svých vozech.

Každý, kdo směšuje Lety se skutečnými koncentráky, tedy zlehčuje utrpení všech lidí včetně cikánů, Romů a Sintů, ve skutečných koncentračních táborech. A tam bylo skutečné peklo. Mimochodem tohle není moje objevná myšlenka, ale konstatuje to například posudek k Letům, který pro policii v roce 2006 vypracoval Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky a který dnes koluje mezi veřejností. A vzhledem k tomu, že policie případ letského pseudokoncentráku řešila minimálně třikrát a třikrát znalci potvrdili, že Lety opravdu koncentrák nebyl, bylo by dobré tyto posudky také zveřejnit. Ostatně i zpráva vládní komise konstatovala, že Lety koncentrákem nebyly. Pod tlakem politiků nicméně historici ustoupili, vymysleli definici hodnou „chytré horákyně“ a Lety nazvali táborem nucené koncentrace.

Proč tedy Tomio Okamura řekl, že v Letech nebyly ploty, což není pravda, když má za rádce s problémem takhle seznámeného muže?

To se pod mediální masírkou stalo, ano. Měli bychom vědět, že Okamura o Letech mluvit nechtěl. Tohle téma z něj po prezidentské volbě páčila reportérka DVTV s jasným plánem ho jakkoliv dehonestovat.

Na druhou stranu byl v Letech až do vyhlášení karantény volný pohyb a chovanci běžně chodili pracovat mimo tábor. Část z nich například i na pole k místním sedlákům. Nicméně zabíhat do technikálií by měli historici. Důležité je, že nelze srovnávat tábor v Letech s koncentračními tábory. Prostě nemohu připustit, aby se směšovaly jednotlivé typy táborů. Navíc částka, kterou by se měl vykoupit prasečák v Letech, prostě není adekvátní. V Česku byly stovky pracovních a sběrných táborů, několik ghett a koncentračních táborů bylo třicet osm. Tím, že je všechny postavíme na jednu rovinu, tak vlastně popřeme historii.

Jelikož máme obrovský dluh vůči Sintům, cikánům, Romům a ostatně i Židům, tak se snažíme vytvořit něco, abychom se tím ospravedlnili. Určitě i tábor v Letech byl součástí nacistického plánu, ale opakuju – nebyl to koncentrák. Lež má krátké nohy. Nicméně jde o osvědčený bič na Okamuru v době, kdy emoce nahrazují fakta.

Pokud bych chtěl pomoct Romům, tak za ty peníze, za něž má být prasečák v Letech vykoupen, vytvořím pracovní místa a práci pak nabídnu Romům a cikánům. Mám kamaráda, „cikánského barona“ ve Svitavách, a ten mi říká: „Dejte nám práci!“ S Tomiem Okamurou po léta prosazujeme, aby měla města peníze na „nádenické“ práce pro nezaměstnané včetně Romů, aby mohla peníze vyplácet denně na ruku. Exstarosta Vysokého Mýta Miloslav Soušek to zavedl a věřte, nevěřte, drobná kriminalita klesla téměř na nulu. Nikdo nekradl víka od kanálů, protože romské ženy ráno vykoply chlapy do práce a ti odpoledne přišli s penězi. Byli ztahaní, takže bez potřeby po nocích někde vyvádět.

Nejste členem SPD, přesto za stranu často hovoříte. Co si o tom myslet?

Mluvím za sebe, a když říkám my, tak to myslím tak, že jsem s SPD v názorové jednotě. Nicméně nebudu vykládat pozice strany v nějakých náročných problémech.

S Tomiem Okamurou jste nicméně jako „bratři v triku“ téměř od počátku jeho podnikání. Do jaké míry se změnil?

Z miláčka médií a multikulturního člověka se změnil na – dle stejných médií – odpad společnosti, nacistu, xenofoba a rasistu. Osobně můžu potvrdit, že zůstal tím samým Okamurou, jakým byl před lety. Jen se změnila ta voda, ve které plaveme. Je to obrovská a nekonečná stoka, která má navíc drzost vydávat se za křištálový pramen demokracie. Když uvážíme, že tenhle odpad se naopak zuby nehty skutečné demokracii brání.

A to mě baví, když vidím kolegy Gazdíka, Bělobrádka, Hermana a další, kteří dříve oblíbenému Okamurovi lezli do zadku, chtěli, aby za ně kandidoval či lobboval, a nyní mu nasazují psí hlavu. Z přemíry té zábavy už se mi ale obrací žaludek.