C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Cesta do nicoty

Informace, které zde uvádím, jsou většinou převzaty z jiných webů. Nemohu kontrolovat jejich správnost, a proto je nepředkládám jako ,,ověřenou a pravdivou informaci“, ale pouze jako materiál k vlastnímu přemýšlení. To, že je zde přetisknu, neznamená, že se vším souhlasím, mnohé mi jen připadá hodno přečtení a přemýšlení. Je tedy na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, co může a nemůže odpovídat realitě. Vezme-li čtenář informace jen jako impulz k vlastnímu přemýšlení, srovnávání, tedy vlastní činnosti, pak mu to nemůže ublížit, ani jej to někam svést…-ZF-


czechfreepress.cz

Krok do nicoty – Czech Free Press

Miroslav Suja

Nihilistické přesvědčení je vyvozováno z obecné zkušenosti, že nic na světě nemá absolutní hodnotu či platnost, že nic neplatí, nic nemá cenu. Zjednodušeně se dá říci, že nihilismus je v podstatě agresivní forma pesimismu a tato forma pesimismu začíná globálně pohlcovat lidstvo. Fundamentalisté tím, že kladou jedinou a nezpochybnitelnou absolutní pravdu nad dvojznačný svět, odsuzují vše světské k bezvýznamnosti – stejně jako sekulární nihilisté.

Jak již jsem napsal minule. Téma nihilismu otevřel ve své době Friedrich Wilhelm Nietzsche, který svoji filosofii chápal jako překonání nihilismu důrazem na lidskou vůli a tvořivost. Nutno dodat, že i přes výraznou genialitu autora a počáteční vůli dosáhnout pozitivního výsledku, svůj cíl do konce nedotáhl. Na počátku roku 1889 přichází tragédie – téměř slepý, tělesně i duševně vyčerpaný Nietzsche utrpí v italském Turínu paralytický záchvat (nejspíše jako důsledek dřívější luetické nákazy) – když se pak po dvou dnech probere z mdlob, rozešle svým známým i různým vysoce postaveným osobnostem dopisy tak zmateného a fantaskního obsahu, že musí být nakonec převezen nejprve do Basileje a pak na jenskou kliniku pro duševně choré – zde se pak o myslitele, jehož vědomí už navždy zůstane zastřené, po celých příštích dvanáct let bude starat jeho matka a později i sestra Elisabeth – smrt pak k Nietzschemu přichází 25. srpna roku 1900.

Závěr života Nietzseho spolu s duševní chorobou, tak předznamenává cestu po poušti hodnotové nicoty nihilistů.

Společnost dneška začíná být nihilistická a zejména nihilismus spojený s relativismem mnohé lidi znepokojuje a ničí. Boření dosavadních hodnot a životních jistot, matné vize o novém evropském člověku, který vyroste na troskách zbořeného hodnotového žebříčku, jsou nebezpečnou utopickou iluzí a krokem do nicoty.

Svědectví těch, kdo navštívili v poslední době USA a spatřili víc, než jen letiště, výstavná byznys centra, rezidentní čtvrtě či turistické parky, jsou otřesná: Sociální rozklad, bída, všude hory odpadků a spousta bezdomovců, chátrající infrastruktura, zanedbané chatrče nižších vrstev, strach před pádem ke dnu, vzájemná nenávist, osamělost a nihilismus.

Příčiny společenského, sociálního i ekonomického úpadku jsou v zásadě dvě: Bezohledný parazitismus přecházející v sociální teror vládnoucích elit a etnicko-rasová involuce v multikulturálním mlýnku na maso.

Do stejné žumpy rozkladu, sociálního úpadku a neofeudálního vyloučení pracující většiny z podílu na společenské prosperitě a moci se USA a její sionističtí vůdci snaží dotlačit také celou Evropu. Účinným nástrojem je imigrace alogenních etnik z Třetího světa. Té předcházel zničující atak vitality a virility (mužskosti)obyvatelstva feministickými ideologiemi, genderovými zákony a bezmezným rovnostářstvím libertariánské levice.

Evropa již postrádá sebevědomé muže schopné hájit původní bělošskou kulturu, národní svébytnost ani vlastní ženy před znásilňováním barbarskými vetřelci. Dostavuje se stejný sociální rozpad a ne-mocnost většiny populace západní Evropy, vzniká tatáž společenská situace, jaká před časem umožnila neoliberálním parazitům v USA přístup k neomezené moci.

Multikulturalismus je cesta, jak zajistit zchudnutí evropské střední třídy a jak vytvořit diverzifikovanou masu vnitřně rozpolcených vrstev otevřených zničující inkluzi rozkladných elementů všeho druhu.

Nihilismus a relativismus je prostředek, který povede prakticky k zániku naší kultury. Jdeme cestou hodnotové nicoty, ve které je průvodním jevem úzkost ze samotného všedního bytí. Jdeme do pouště, ve které všechna zeleň zmizí, ve které se postupně rozplývá naše kultura, hranice, svébytnost i střední třída. Jdeme do pouště v jejíchž pískových dunách se v bolesti otevírají mlhavé dveře fatě morgáně, vlnící se v pokřiveném hodnotovém světě. Vysněným cílem další utopické halucinace je nová společnost, kde sociálně nadřazené menšinové vrstvy bohatých budou moci neomezeně dál bohatnout na úkor většiny a tuto většinu odkázat na smetiště sociálního odpadu. Žádoucí depopulační efekt takového počínání je nasnadě.

Mladí lidé dnes nevěří v nic. Nemají cíl, nemají ideál, neví pro co žít. A když budoucnost není na dohled, nepůsobí jako motivace.

Byly doby, kdy vlastenectví bylo považováno za samozřejmost a bylo věcí lidské a občanské cti. Ale s nástupem socialistických, levicově liberálních a postmoderních pseudoideologií začal být vlastenecký postoj označován jako politováníhodný relikt minulosti, stejně jako rodina a heterosexualita. Místo toho byla nastoupena cesta neomezené tolerance vůči všemu a všem, cesta mravního relativismu a výsměchu jakékoliv tradici. Vše staré, tradiční, jako je národ, vlast a rodina, musí dle zastánců těchto utopických idejí ustoupit vizím budoucích světlých internacionálních a multikulturních zítřků, kdy každý bude milovat každého a každý bude milován každým, kdy vše bude patřit všem a všichni budou mít vše dohromady.

A jak se bránit nihilismu a relativismu? Všechno, co se v našem životě odehraje, má nějaký důvod. Nic není nesmyslné, nic se neztrácí. Neexistuje ani žádná náhoda. To může vést k mimořádnému klidu a trpělivosti, protože se tím naučíme brát věci takové, jaké jsou, místo toho, abychom je neustále posuzovali.

Všechny životní výzvy jsou lekce, jejichž absolvováním můžeme duševně i psychicky vyrůst. Uchovávejme své tradiční hodnoty jako víru, naději a lásku. Uzamkněme je ve svých srdcích, konzervujme je tam a chraňme je. Právě tyto hodnoty nás ochrání od páchnoucího, rozkládajícího se nihilismu a relativismu. A kdyby se všechno obrátilo v nicotu, tak zůstane v našich srdcích ona víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

Víra sama o sobě není jen o náboženství, je o nás. Cesta temnotou pochyb a krizí – i když je bolestná – je pro zrání v procesu víry zcela nezbytná. Víra je stav, kdy člověk celou svou bytostí pozná i to, co jeho rozum nikdy nepochopí.

Naděje není odpovědí na všechna naše proč, ale dává nám dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.

Člověk ve svém nejhlubším nitru ví, že se mu život vydaří jen tehdy, bude-li smět milovat a být milován, bude-li smět lásku zakoušet i rozdávat. Bez ní se život stává peklem a je nesnesitelný. Bez lásky je sice možno vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný. Naplnění však bez ní dojít nelze. Život bez lásky je prázdný a chladný. Víme, že láska má ráda pravdu.

Uchovávejme víru, naději a lásku ve svých srdcích. Neučiníme-li tak, vstoupíme do nicoty.

A jak vypadá taková nicota?

Kdo četl Nekonečný příběh od Michaela Endeho – ten ví…

O nicotě vypráví i filmová pohádka Nekonečný příběh.

https://www.youtube.com/watch?v=9lIO6iX26z8

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nihilismus

http://ceskapozice.lidovky.cz/nihilismus-aneb-o-relativismu-a-nabozenskem-fundamentalismu-pt2-/recenze.aspx?c=A150303_113159_pozice-recenze_lube

http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zahranou/_zprava/ne-vsechny-problemy-maji-reseni–1335799

http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-nas-nihilismus-dosahuje-vrcholu-fmp-/p_spolecnost.aspx?c=A161030_174216_p_spolecnost_wag

https://www.quintus-sertorius.net/news/opirani-tradicnich-hodnot-niceni-organicke-socialni-struktury-dekadence-kultury-inkvizice-hlasu-krve-a-ducha-vlada-lzi-rasove-miseni-a-genocida/

http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Vira-nadeje-laska.html