C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Drahoš dal jasně najevo, že migraci vítá

parlamentnilisty.cz

Křesťanský filozof: Drahoš pod humanistickou maskou dal jasně najevo, že migraci vítá. Považovat něco takového za vzdělání je příkladem mimořádné pomatenosti

 


ROZHOVOR „Drahoš dal jasně najevo, že migraci vítá. Jako ‚vzdělanec‘ a akademik k tomu bryskně přičiní řadu důvodů. Z jeho prohlášení je jasné, že až dojde na lámání chleba – a to se vzhledem k žalobě na státy V4 rychle blíží – obrátí se proti těm, kdo se k migraci postaví odmítavě. Před volbami bude všemožně kličkovat, ale jeho ideologická příslušnost dovoluje jasnou predikci – v krizovém okamžiku prodá zájmy českého národa nadnárodním, globálním investorům,“ říká filozof Roman Cardal, který studoval filozofii a teologii na Lateránské univerzitě v Římě a SFD v Bologni.

Křesťanský filozof: Drahoš pod humanistickou maskou dal jasně najevo, že migraci vítá. Považovat něco takového za vzdělání je příkladem mimořádné pomatenosti
Foto: Archiv RC
Popisek: Filozof Roman Cardal

 

Podle kněze a teologa Tomáše Halíka padl v prvním kole voleb mýtus neporazitelného Zemana. „Nadcházející zápas dvou kultur – džetlmenství a barbarství – ukáže nám samým i světu, jaká je kvalita našeho národa, zač Češi stojí a jakou budoucnost si zaslouží,“ uvedl Halík. Co o těch slovech míníte?Pan Halík mi mluví přímo z duše. Soudný člověk si skutečně uvědomuje, že v nadcházejících prezidentských volbách jde též o zaujetí zásadního stanoviska ke stále nevybíravějším útokům proti našim svobodám a národním zájmům ze strany Bruselu a o uchování kulturního a náboženského dědictví našich předků, za nějž bylo během pohnutých českých dějin přineseno nemálo obětí. Džentlmen se bruselskému nátlaku dokáže statečně postavit, barbar vydá naši zemi pod kuratelu cizí moci. Zvěst o neporazitelnosti Zemana se ke mně nedostala. Nevím, odkud se vůbec vzala. Nelze se vyjadřovat k věci, která možná nikdy neexistovala. Jestli něco padlo, pak spíše starý mýtus o tom, jakému pánu Halík slouží. Ten, o němž káže při mších, jím asi nebude.

„Všichni cítí, že se hraje o hodně. Zeman reprezentuje stranu, která se obává o bytí národa i civilizace. Protistrana se děsí, že ztratíme příslušnost k Západu. Zeman vzdoruje cílevědomému tlaku bruselských elit na to, co lidé zdravého rozumu vnímají jako sebedestrukci Západu. Lidem s ideologicky vyšinutým rozumem se tím definitivně zprotivil. V bublině politické korektnosti pak vidí Západ jako za Reagana. Jako to dubisko, bez nějž nás spolkne šelma z Východu. Je to postoj stereotypního, povrchního, a především neinformovaného myšlení, které odmítá vzít na vědomí, že se Západ dialekticky zvrtnul v Antizápad a že Rusko není totalitní. Tady leží i podstata sporů o Zemana,“ řekl oproti tomu klasický filozof Jiří Fuchs. Co si myslíte o tomto názoru?

S názorem Jiřího Fuchse nemohu, než souhlasit. Je vysloven z perspektivy člověka, jehož myšlení má nesporné filozofické kvality. Dovolím si k jeho postoji připojit malou poznámku. V knize Pochopit Evropu historik Christopher Dawson tvrdí, že úkolem politiků je nalézat řešení povstalých společenských krizí a ve zjednodušené formě je obhajovat před veřejností. Současní západní politici v tomto směru žalostně selhávají. Nejenže závažné krize neřeší, nýbrž svým jednáním je dokonce vyvolávají a prohlubují. Dawson také dobře chápe, že se za politickými ideologiemi vždy skrývá i určitá filozofie, určitý pohled na povahu skutečnosti a člověka.

Jaká filozofie a jaká ideologie?

Na Západě dnes vládnou ideologie multikulturalismu, genderu a lidskoprávní agenda, o nichž se hovoří politicky korektním jazykem. Kvalitní filozof nemá potíž vynést na světlo vnitřní rozpory těchto postmoderních ideových konstruktů a objevit jejich chatrnou filozofickou kostru. Dospívá v tomto tématu ke spolehlivému vědění, které ho vede k zaujetí negativního stanoviska vůči projevům soudobého agresivního „humanismu“. Nelze mluvit o opravdovém vzdělání, pokud člověku nezprostředkuje kritický vhled do uvedených skutečností. Proto je vskutku paradoxní a pikantní, když komentátoři a političtí analytici rozdělují voliče na vzdělané a nevzdělané.

V jejich pohledu jsou nevzdělaní samozřejmě ti, kdo si dovolí vznést pochybnost nad lidskoprávní humanizací našich politických institucí a našich osobních životů. Přitom stačí jen pár sokratovských otázek namířených na ospravedlňující důvody levicově-liberální ideologie a na legitimitu počínání v ní kovaných „vzdělanců“ a politiků a namísto racionálních odpovědí se nám dostane nadávek typu xenofob, fašista, nacista, extremista, fundamentalista a tak dále. Někdy se to také označuje jako hate free culture. Ve skutečnosti se jedná o politování hodnou brain free subculture. Považovat něco takového za vzdělání je příkladem mimořádné pomatenosti.

Když jsme u těch „vzdělanců“, tak Jiří Drahoš podpořil výzvu vědců, kde například čteme, že „o imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali“, či že „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení“ a „muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy a „že v naší zemi je rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost – dopřáváním sluchu extremistickým hnutím“. Co na to říkáte?

Hezky se to poslouchá a člověku při tom vlhnou oči. Je to celé k pláči. Již tato krátká citace může sloužit jako příklad nebezpečné demagogie oblečené do hávu vřelé lidskosti. Podívejme se na ni podrobněji.

Strategie Drahošova vyjadřování je jasná – nejprve je třeba ukázat, jak ošklivě kritikové migrace smýšlejí o příchozích příslušnících jiných kultur. To vrhá negativní světlo na ně samotné. Neschází samozřejmě typické humanistické poučení – migranti jsou lidské bytosti. Pak už stačí pracovat s kontrasty, které spolehlivě vyvolají potřebné emoce: lidské bytosti versus škodná zvěř, parazité, příživníci, násilníci, prznitelé, vrazi, špína. Nota nepřijatelného extremismu je nápadně zdůrazněna myšlenkovou chybou, kterou rozpozná i prvňáček: nepřátelé vstřícné migrační politiky házejí všechny muslimy do jednoho pytle. Jaká to ohavná nespravedlnost!  Lidé, na něž se uvedená slova vztahují, nemohou být nic jiného než etničtí a náboženští nesnášenlivci. Po takové rétorické smršti přejde každého chuť i odvaha vznést jen nepatrnou obhajobu obav lidí, kteří migrační politiku Bruselu nesdílejí. Jejich obavy jsou odbyty jako zbytečné. Dobře vybraní experti je kvalifikují jako iracionální strach z neznámého. Ten se dá úspěšně léčit. Nejlepším terapeutickým ústavem pro léčbu této psychické choroby je nápravné zařízení vyššího stupně. Když je ve čtenářích či v posluchačích vyvolán dostatečně silný odpor k nechutným extremistům, přicházejí slova z nejušlechtilejších pater humanismu – „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení“. Přeloženo do srozumitelnějšího jazyka: měli bychom jim otevřít brány a zavřít oči a ústa.