C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Koho budou volit učitelé? Zde je pro ně typ

Něco pro pedagogický sbor/volte pana Drahoše a toto je vaše budoucnost

Jmenuju se Honza. Jsem žákem 5. třídy. Chtěl bych vás seznámit s naší školou a taky vám vyprávět, co jsme se dnes učili.
Naše škola je velmi moderní a pokroková, protože je inkluzivní.
Inkluze je, když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci a postižené děti, všichni spolu v jedné třídě.
Neni tu žádná diskriminace.
V naší třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi jsou ještě 3 paní asistentky a jedna paní psycholožka.
Teď vám všechny moje spolužáky představím.
V první lavici u okna jsou dvě holky – Lucka a Rebeka.
Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové. Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhají po třídě, nebo si s paní asistentkou hrajou vzadu a zpívají romské písně.
Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních si něco půjčovali,
hlavně mobily a peníze. Mě jednou odtáhly do křoví a půjčili si moje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes už nesmíme do
školy nosit nic drahého. Jejich rodiče to prý mají těžké kvůli diskriminaci a rasizmu. Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobily a tablety a
taky jim dává kapesné. Jinak jsou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Mají samé dobré známky.
Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle něj sedí jeho speciální asistentka Renata, která mu se vším pomáhá a utírá mu nudle a sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasně chytrý. Dostává
totiž samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši třídu velkým obohacením.
V první lavici u dveří jsou Monika a David. Ve druhé lavici u dveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišli z Afghánistánu.
Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem, ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí její asistentka Martina.
Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový. Přišel k nám před 2 měsíci a jeho rodiče jsou z Afriky. Pamatuju si na jeho první den u nás. S
naší třídní jsme uspořádali uvítací párty. Všichni jsme se s ním museli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože naše země i naše škola patří všem.
V poslední lavici sedí naše třídní psycholožka. Pomáhá nám a řeší různé problémy. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít Milanu Tancošovi, tak jí paní psycholožka musela vyšetřovat pro podezření z podvědomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit.
A co jsme se dnes učili ?
První hodinu byl zeměpis. Paní učitelka nám vyprávěla o islámské kultuře. Na konci hodiny nás vyzkoušela z toho, co jsme si zapamatovali.
Všichni dostali jedničku.
Druhá hodina byla matematika. Učili jsme se malou násobilku. Až se naučíme malou, tak v 6, nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou, Už se moc těším.
Také si mě pan učitel vyzkoušel u tabule.
Zadal mi deset příkladů. Správně jsem spočítal tři. Dostal jsem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhala mu paní asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej.
Třetí hodinu jsme měli Občanskou výchovu. Přišli k nám studenti z Člověka v Tísni a měli jsme přednášku o lidských právech a diskriminaci lidí s odlišnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to o  dvou
gayích co se zamilovali a narodil se jim malí černoušek.
Moc se mi pohádka líbila.
Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili jsme se romskou básničku. Na konci hodiny jsme jí společně recitovali a všichni dostali jedničku.
Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili jsme se zpívat romské písně.
Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu.
Tak to je moje třída.
Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejmodernější a nejlepší. V normálních školách, kde jsou jen normální běloši, tam prej má hodně lidí čtyřky a pětky.
Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Musíme jít příkladem.
Diskriminace u nás prostě neexistuje. Každý má právo na úspěch a vzdělání! Tak ahoj. Honza.

No je to jak od Šimka a Grossmanna.