C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Hon na voliče

parlamentnilisty.cz

Analytik Koller projel část země a z toho, co viděl, si něco uvědomil o Topolánkovi. Z Drahošovy skříně pak vytáhl další kostlivce, o kterých se nemluví


ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Stejně jako minulý týden se analytik Martin Koller ve svém komentáři pro ParlamentníListy.cz zaměřil na téma prezidentských voleb a zhodnocení pouze těch kandidátů na hlavu státu, kteří prý v souboji o Hrad mají šanci. Jednoprocentní zájemce považuje Koller za ztrátu voličského hlasu. Sleduje tedy předně Miloše Zemana, Jiřího Drahoše a Mirka Topolánka.

K prezidentským volbám podruhé

Za poslední týden mne opravdu zaujal skvělý článek Kláry Samkové, která hodnotila prezidentské kandidáty jako žena, a zadruhé neuvěřitelný počet billboardů Mirka Topolánka a jejich obsah. V neděli jsem vyrazil z Prahy na jižní Plzeňsko a Rokycansko. Viděl jsem tak možná setinu republiky, možná méně. Setkal jsem se kolem komunikací zhruba s pěti billboardy Miloše Zemana, čtyřmi Jiřího Drahoše, dvěma Michala Horáčka a zhruba 200 (!) Mirka Topolánka v několika provedeních. Stejně jako v článku z minulého úterý na Parlamentních listech se budu zabývat pouze třemi kandidáty, a to Milošem Zemanem, Jiřím Drahošem a Mirkem Topolánkem. Nicméně je třeba si uvědomit, že letošní prezidentské volby zdaleka nejsou pouze bojem této trojice.

Závěr článku Kláry Samkové dává tušit kromě politických zájmů a skupin důležité pozadí prezidentských kampaní Jiřího Drahoše, Michala Horáčka a já dodávám i Mirka Topolánka. Je to dominantní, buď výrazně mladší, nebo silně ambiciózní manželka, případně obojí. Především knihovnice Eva Drahošová údajně vyniká ve vládychtivé touze stát se paní prezidentovou a řídit republiku jako svoji knihovnu. Proto pohání sešlého staříka, co to jde. Jen doufám, že při domácím tréninku nepoužívají latex a důtky. Právě proto mi finiš protikandidátů prezidentských voleb připomíná závod psích spřežením, kde pozici masherů práskajících biči zaujaly dominantní choti.

Stejně jako v minulém článku logicky pomíjím, na rozdíl od paní Samkové, většinu kandidátů, kteří mají jedno až několik procent hlasů. Nejsem na chlapy, takže jejich větší, či menší sexappeal je mi lhostejný. Prezident může být nehezký či postižený, ale důležité je, aby byl vysoce inteligentní, měl rozhled, analytické schopnosti, špičkový slovní projev, schopnost rychlé reakce, rozuměl problematice vlády a byl dlouhodobě osvědčený vlastenec. Jako takového vnímám Miloše Zemana. Kdyby mi připadl důvěryhodnější, dal bych hlas i Mirku Topolánkovi. Hlasy, které dostanou pidikandidáti, jsou zcela vyhozené, ne-li přímo kontraproduktivní. Zázraky se nedějí, a pokud někdo bude podporovat kandidáta se dvěma, nebo čtyřmi procenty v průzkumech několik dnů před volbami, dočká se možná úžasných tří, či pěti procent a jeho hlas bude chybět jinde. To, co předvádějí některé placené výzkumy volebních preferencí, už zase připomíná, jak minulé prezidentské volby, tak volby do sněmovny v minulém roce. Naprosto zoufalá snaha všemi prostředky přesvědčit voliče, aby volili proti vlastním zájmům a podpořili kandidáty pražské havlérky, afroislámské invaze a války. Najednou se dozvídáme, že reálnou šanci mají i kandidáti s několika procenty hlasů a Horáček radí, jak porazit Zemana.

 

Nakonec většina těchto logicky neúspěšných pidikandidátů vyzve svoje voliče, aby podpořili Drahoše, nebo Topolánka. To je jejich hlavní úloha. Sebrat co nejvíce hlasů a pak využít voliče na podporu kteréhokoli kandidáta proti Miloši Zemanovi na podporu Bruselu a pražské havlérky. Pan Hannig, jenž, jak se zdá, jako jediný z této skupiny se účastní voleb s vážně myšleným vlasteneckým programem a bez domácí či zahraniční sponzorské podpory, pravděpodobně vyzve k podpoře Miloše Zemana. To vše jen zbytečně posune volby do druhého kola. Vyhozené peníze a další nárůst komedie, více billboardů a placené prezentace na internetu a nedůstojného hlaní. Docela by mne zajímal názor pana Hynka, u něhož si z hlediska podpory vítězů prvního kola nejsem zcela jistý. Z hlediska národních zájmů jsou zanedbatelní kandidáti spíše škodná a z hlediska voličů pouhá dětinská touha, která se nesplní, a samozřejmě cíle nestydaté mediální propagandy. Mezi uvedenou skupinu řadím i Michala Horáčka, protože a bez urážky, člověk s několika pobyty v psychiatrické léčebně by v civilizované zemi nemohl jít jako kandidát k prezidentským volbám a nikdo by ho nevolil. Klienti psychiatrických zařízení mají obvykle problém získat řidičák, nebo zbrojní pas. Pro úroveň této země, téměř třicet let po startu údajně demokratického vývoje pravdy, lásky a lidských práv řízeného pražskou havlérkou, je opravdu ilustrativní, jestliže se stále dokola řeší problematika všemožně zmanipulovaných bezpečnostních prověrek a lustračního zákona, a na druhé straně se nezkoumá příčetnost prezidentských kandidátů. Již v minulých prezidentských volbách mi někteří kandidáti připadali jako absolventi inkluzivní školy zarytě se tvářící socialistky Valachové.

Vrátím-li se k billboardům Mirka Topolánka, udivil mne především jejich obsah, přesně řečeno jeho nebetyčná drzost. Pomíjím, že vlasteneckou rétoriku sebral z projevů Tomia Okamury, přičemž před pár měsíci ho ještě veřejně nezajímala. Na těch velkých jsou většinou tři věty. Především „Silný prezident.“ Převzatá rétorika volební kampaně ODS pana Fialy, který je silný především v kontaktech se sudetoněmeckým landsmannschaftem tlouštíka Posselta a dalších přátel Merkelové i Hermanna s Bělobrádkem. Nicméně síla nebude tím hlavním kvalifikačním faktorem dobrého prezidenta, pokud jsme se už dostali z úrovně starověku či středověku. Aspoň v případě národů, které používají při rozhodování mozek, nikoli instinkty jako divoká zvířata, nebo primitivové z pralesa.

 

Z moderních vládců, kteří tvořili dějiny, nikdo nebyl svalovec, ani sportovec. Vždy to byli myslitelé, ať již pozitivní, nebo negativní. Takový Franklin Delano Roosevelt patřil k nejslavnějším a nejlepším politikům dvacátého století a vládl z kolečkového křesla. Chodil tedy ještě podstatně hůře, než Miloš Zeman. Přesto právě on vedl úspěšný boj proti následkům velké hospodářské krize a ze svého křesla vedl Spojené státy k vítězství v Pacifiku a k důležitému podílu na vítězství nad nacisty a fašisty v severní Africe a Evropě. Bez dodávek amerických zbraní, munice, aut, potravin, strojů a dalšího materiálu by byla Británie poražena a Sovětský svaz platil většími ztrátami. Jedinou politickou figurkou, která se snažila předvádět svaly jako Topolánek, byl do značné míry komický italský fašistický diktátor Mussolini, který se rád předváděl nahý a bušil do hrudníku jak rozvášněný šimpanz. Shodou okolností je to jeden ze vzorů italského magnáta Berlusconiho, na jehož zahradě se Míra nudisticky předváděl. Z praktického hlediska si musíme položit otázku, zda volit silného prezidenta? Takový tažný vůl je určitě silnější, než kterýkoli z kandidátů a šimpanz velikosti dítěte z první třídy přepere i svalnatého chlapa. Zvolili bychom si proto vola, nebo šimpanze za prezidenta?

Dále se na Topolánkových billboardech objevují dvě jednoduché věty určené pro jednoduché čtenáře, potažmo voliče, a to: „Žádný kývač“ a „Žádný vítač.“ To jsou lži, mírně řečeno. Právě Topolánek jako premiér donutil roku 2008 prezidenta Václava Klause k podpisu Lisabonské smlouvy, která odstartovala z právního hlediska podporu masové afroislámské migrace ze severní Afriky a položila základ Dublinských dohod s jejich přerozdělováním. Podle některých zdrojů byl již připraven lékařský tým, který měl Klause prohlásit za právně nezpůsobilého blázna a ukončit jeho výkon funkce. Tak trochu to připomíná praktiky sovětské psychiatrie, která dospěla k tomu, že kdokoli nesouhlasí s pokrokovým sovětským režimem, musí být izolován a léčen na psychiatrické klinice. Takže z hlediska vítačství a kývačství je chlap s gulama přesným opakem toho, co o sobě tvrdí na stovkách, možná tisících billboardů. Je v naší zemi doslova králem vítačů a za pokrokovou podporu afroislámské invazi mu může děkovat celá Evropa. A vyvstává otázka, zda kývač, a vítač, který nám nalhává pravý opak, je chlap s gulama.

Celá kampaň Mirka Topolánka počítá se zatměním minulosti a hloupostí voličů. Opravdu někdo věří, že se jednoho dne probudil, řekl manželce, že jde zachránit naši republiku, zapomněl na svoji minulost, nechal si narůst kozí bradu, popadl červené srdéčko pražské havlérky, vyčaroval z ničeho finance na stovky, ne-li tisíce billboardů a každodenní předvádění na velkých serverech i jinde, případně kamarády, kteří mu dělají ceny, nebo jej podporují neoficiálně? Tomu snad mohou věřit pouze klecoví chovanci inkluzivní školy. Z doby jeho premiérování bych připomněl „výhodné“ prodloužení smlouvy s rakouskou společností Kapsch, která provozuje kontrolní rámy na dálnicích ve srovnání s jinými řešeními, a to ministrem Řebíčkem, který údajně podivuhodně zbohatl. Dále slavnou kauzu PROMOPRO ministra Vondry, celkem zhruba desetinásobek hodnoty bruselských investic do Čapího hnízda. Chlap s gulama tehdy kupodivu nevyzýval národ k občanské neposlušnosti, přestože šlo o peníze českých daňových poplatníků.