C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Německá bota před českými dveřmi

novarepublika.cz

Německá bota před českými dveřmi

 

Jiří Baťa
2. 1. 2018
„Německá prokuratura je připravena provádět razie a domovní prohlídky v ČR a na Slovensku u podezřelých osob, které jsou (budou) obviněny ze smrti německých občanů na československých hranicích v dobách Železné opony. Česká neziskovka udala Němcům více jak 50 českých a slovenských občanů!“
To je nadpis a úvod velmi výživného článku tzv. „proruského, prokremelského, proputinovského“ či jinak dezinformačního (pro jisté lidí a „jejich“ demokracii nebezpečného) portálu Aeronet, který pravdivě a věcně informuje o událostech, které jiné portály zadržují, zamlčují, překrucují, nebo jako informace „neužitečné“ a „nebezpečné“ je vědomě neakceptují.

Článek je svým obsahem velmi zdrcujícím poznáním, kam spěje, resp. jistou skupinou světovlády je tlačeno lidstvo 21. století. Samozřejmě ne v každé zemi či státě je tento průběh stejný, proto je na místě se zmínit ani ne tak o všeobecné situaci, ale situaci konkrétní, která se týká nás, středoevropanů, přesněji občanů České a Slovenské republiky. Není od věci zmiňovat obsah celého článku, jednak to podstatné popisuje zmíněný nadpis článku a k ostatnímu je potřeba se už zmiňovat individuálně.

Gró článku, kromě skutečností, uvedených v Pražské deklaraci (více viz odkaz níže) spočívá nejen v samotném obsahu deklarace, ale zvláště těch bodů, které  nás aktuálně ohrožují a to

bod č.1: ….nacistické, tak komunistické totalitní režimy mají být hodnoceny, každý podle svých strašlivých zásluh,

bod. 4:k zavedení legislativy, která by umožnila soudům soudit a odsuzovat pachatele komunistických zločinů a odškodňovat oběti komunismu,

bod. 17: k úpravám a přepracováním evropských učebnic dějepisu tak, aby se děti  ve školách mohly učit o komunismu a jeho zločinech a byly před ním varovány stejným způsobem, jakým se naučily hodnotit zločiny nacismu. 

Tímto není míněno, že ostatní body deklarace z celkového počtu19, jsou méně závažné, ale tyto tři se jeví  v daný moment jako nejzásadnější. Zatím co body č. 1 a č. 17 mají řekněme trvalý či dlouhodobý charakter, bod  č.4  je  již vyjádřením toho, co právě zmiňuje nadpis článku portálu Aeronetu a sice, že Německá prokuratura je připravena provádět razie a domovní prohlídky v České republice a na Slovensku u podezřelých osob, které jsou (budou) obviněny ze smrti německých občanů na československých hranicích v dobách Železné opony.

K tomu je nutné poznamenat, že Německé nejvyšší státní zastupitelství v Karlsruhe již údajně pověřilo státní zastupitelství v bavorském Weidenu, aby začalo vyšetřovat smrt 4 německých občanů z bývalé NDR, kteří v dobách Studené války zahynuli při pokusu o překročení československé státní hranice do Rakouska a NSR. Obviněno je 54 občanů České republiky a cca 13 občanů Slovenské republiky, jde vesměs o bývalé vojáky ČSLA a příslušníky PS, tedy Pohraniční stráže.

Mnohé lidi může tato až nevěrohodná informace zaskočit a jistě si  budou  klást otázku jak je to vůbec možné, že by německé orgány mohly takové kroky v České republice  vůbec provádět. Pro  pochopení této informace, resp. záležitosti je nutné zmínit původy, které umožňují německým justičním a trestním orgánům tyto  pro nás zcela nepochopitelné možnosti a kroky vůči našim občanům realizovat. Takže k věci.

  Podnět k těmto krokům a žalobu na více jak 50 českých a slovenských občanů podala česká nezisková organizace Platforma evropské paměti a svědomí (PEPS), která vznikla 14. října 2011 pod záštitou Petra Nečase jako pokračování procesu vypořádání se s totalitní minulostí, který započal podpisem Pražské deklarace  z roku 2008 (blíže viz  odkaz níže). Pro úplnost nutno dodat, že postup PEPS vychází z neblahé Lisabonské smlouvy, kterou velmi neochotně (více méně s donucením české politické scény) podepsal V. Klaus, podle které může  Německá prokuratura uplatnit výkon práva podle Lisabonu i na území České republiky, i když za asistence a dozoru českých orgánů, které ovšem nebudou smět do výkonu práva německých orgánů zasáhnout! Německá prokuratura tak bude moci  provádět mj. i přepadové domovní prohlídky u obviněných občanů ČR a SR (!), stejně tak bude moci  české a slovenské občany dsoudit podle jejich, tedy německých, zákonů a po odsouzení je uvěznit v německých věznicích.

Takže již víme, odkud vítr fouká a možno říct, že z Libanonu a také, že lví podíl na těchto skutečnostech mají také vlastizrádní  lidovečtí „vlastenci“ P. Bělobrádek a D. Herman z KDU-ČSL, resp. B. Sobotka z ČSSD a ještě  dříve i P. Nečas z ODS, kteří svojí účastí na posledních sjezdech Sudetoněmeckého landsmančaftu či při jiných příležitostech zavdali německému landsmančaftu, potažmo německé prokuratuře důvod k domněnce, že česká otázka je již “jasná”, čeští politici „vyměkli“ a proto lze na Česko tvrdě udeřit skrze německou prokuraturu. K tomu také pomalu dochází.

Odbočme poněkud těchto skutečností, i když u nich stále zůstaneme. Jak  je výše uvedeno, německé státní zastupitelství v bavorském Weidenu, by údajně mělo začít  vyšetřovat smrt 4 německých občanů z bývalé NDR, kteří v dobách Studené války zahynuli při pokusu o překročení československé státní hranice do Rakouska a NSR. Na smrti se mají podílet, jsou vinni a budou souzeni příslušníci Pohraniční stráže. V daném případě se jedná o smrt 4 německých občanů (možná jich bude později i 14, 44, nebo 104, těžko říct, přesná statistika není k dispozici, ale to není podstatné, i kdyby jich byly 4 nebo 40 tisíc, protože co je to proti desítkám milionů padlých a zemřelých ve II. světové válce, kteří  padli nebo byli zabiti armádou německých vojáků a důstojníků.

Pravda, byl nějaký Norimberský proces, několik desítek oficírů Hitlerovi armády

bylo odsouzeno,  ale ten zbytek příslušníků Hitlerovi armády, co padli do zajetí, nebo jinak přežili, jsou kde? Byli potrestáni? Některým byla velkoryse poskytnuta milost, někteří utekli do Jižní Ameriky a jinam do světa, aby unikli trestu. Německé ministerstva byla po válce plná nacistů, aby bránili potrestání válečných zločinců. Někteří z nich sice byli vypátráni jako např.  Adolf Eichmann, velitel Treblinky a Sobiboru Frank Stangl či sadistickou dozorkyni, „kobyla“ z Majdanku, Hermine Braunsteinerová. Dopadli i kata Židů ve Vilně Franze Murera. Někteří však unikli, např. „bílý anděl“ z Osvětimi Josef Mengele, který zemřel v roce 1979 v Brazílii, či Alois Brunner, jenž nalezl azyl v Sýrii. Kolik že jich je, pět, šest, deset, patnáct, co byli vypátráni? Co to ale  je proti tisícům, co přežili a potrestáni nebyli. Notabene, podle ředitele Střediska Simona Wiesenthala v Jeruzalémě Efraima Zuroffa je prý  možné, že v Německu stále žijí asi dvě procenta bývalých dozorců z nacistických vyhlazovacích táborů, což může znamenat zhruba stovku lidí.

Nyní, na základě několika rádoby na světě  těch nejčestnějších, nejmorálnějších, nejspravedlivějších osob,  představitelů platformy Svědomí Evropy a komunismus a také PEPS, ve skutečnosti  zrádců národa, kteří vlastní zemi a národ zaprodali cizím mocnostem,  se velkoryse  snaží hledat spravedlnost a pomstít oběti, jejichž vrazi „běhají“ po svobodě.

Zde je seznam jmen, českých elit, zakládajících členů PEPS, vesměs  známá jména ze sluníčkové a havlistické scény, mj.  sám Václav Havel, bývalý disident a bývalý prezident Československé republiky, dále Jaroslav Hutka, bývalý disident, písničkář, Jiří Stránský, bývalý politický vězeň, Jana Hybášková, poslankyně EP,  Karel Straka, historik, Jiří Liška, senátor, místopředseda Senátu, Jan Urban, novinář,  Pavel Žáček, ředitel ÚSTR, Václav Vaško,bývalý politický vězeň, diplomat, katolický aktiivista,  Martin Mejstřík, senátor, Jaromír Štětina, senátor, Eduard Stehlík, historik, zástupce ředitele ÚSTR. Mezi jmenovanými se zvlášť vyjímají jména jako Havel, Štětina, Hutka…

Díky těmto „čestným“ lidem, díky Lisabonské smlouvě a PEPS,  bude několik málo českých  a slovenských občanů, bývalých příslušníků  ČSLA  a Pohraniční stráže popoháněno před soud, v jejich bytech a domech budou německou policií prováděny razie, prohlídky, budu vyšetřováni a vězněni  v SRN.  A to navzdory tomu, že tito lidé jednali v souladu se v tu dobu platnými zákony ČSSR nebo ČSFR (ani jinak nemohli, protože by se sami dopustili trestného činu), republiky, která byla se všemi  státními, platnými mezinárodními ustanoveními  a privilegiemi ve světě uznávaným státem,  členem OSN a jiných mezinárodních organizací. Dnes, díky Lisabonské smlouvě a tzv. Schengenu a z toho plynoucí neexistence státních hranic, kdy SRN na hranicích s ČR místo „státní“ hranice používá jen označení „zemské“ hranice jakoby tím naznačovala, že by ČR již měla být považována za neoficiání sounáležitost SRN jako další zemský útvar, resp. německou kolonií, budou německé justiční a trestní orgány  jako „černá ruka“ řádit nejen na území svrchovaného státu ČR, ale i v soukromí jejich občanů. Jen tak mimochodem se vtírá otázka, zda by bylo vůbec reálné, aby za těchto podmínek stejným způsobem bylo umožněno českým orgánům „pracovat“ na území Německa? Asi sotva, že?

Pokud dovolíme, aby cizí, tj. německé orgány (policie, soudy) stíhaly české a slovenské občany za to, že v dobách socialismu (nikoli komunismu, jak je uváděno) plnili své služební a pracovní povinnosti na státní hranici, potom ztrácíme jako národ svoji identitu, svobodu a suverenitu a to bychom neměli dopustit.  Nemluvě o tom, že to dělá dojem, že SRN, resp. Německo, jako by ani nebylo příčinou tragédií druhé světové války, jako  by samotné Německo bylo nevinné a proto mělo právo postihovat všechno zlo, co bylo po válce v Československu způsobeno. Nebýt  hrůz  a milionů lidských nevinných obětí II. světové války, vyvolané a způsobené Německem, resp. Hitlerem, nemuselo dojít k dělení Evropy vítěznými mocnostmi, nebyla by Evropa politicky rozdělena „železnou oponou“, nedocházelo by k mezinárodnímu napětí, nebyly by důvody k útěkům za hranice, nebylo by nepřátelství mezi západem a východem. Takto to vypadá, že několik čestných lidí, plnících si své vlastenecké povinnosti, budou postaveni před soud, zatímco SRN bude mít tzv. „čisté ruce“ ! Zda i svědomí, je otázka pro Merkelovou, Schulze a jiné!