C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


A jdeme zase nazpátek…

pravyprostor.cz

Tažení proti HATE SPEECH má nápadně totalitní rysy

Autor: Ivan Rychtr

Co je vlastně „Hate speech“? Kupodivu právně podchyceno to je v různých zemích různě, obecně přijímanou definicí je: „Hate speech jsou všechny formy projevu, které šíří, podněcují, podporují nebo ospravedlňují rasovou nenávist, xenofobii, antisemitismus či jiné nenávisti založené na netoleranci, včetně netolerance vyjádřené agresivním nacionalismem a etnocentrismem, diskriminací a nepřátelstvím vůči menšinám, migrantům a lidem přistěhovaleckého původu“. Do češtiny se nejčastěji překládá jak „nenávistný projev“, v dalším ale budu raději používat anglický termín.

Mnoho lidí a mnoho článků již psalo o tom, že díky velmi obecné definici a určitého právního vakua lze za hate speech považovat prakticky cokoliv, viz případ švédské důchodkyně, která je obžalována za šíření nenávisti, protož na facebooku uvedla, že na vlastní oči viděla imigranty kálet na veřejnosti a zapalovat auta v ulicích (původní zdroj v angličtině zde https://www.informationliberation.com/?id=56740).

Jak to tak vypadá, tak už nejen záměrné šíření hoaxů (falešných zpráv), ale i šíření pravdivého očitého svědectví lze považovat za hate speech. Pominu nyní teoretickou polemiku, zda toto je nebo není omezováním svobody slova, ale pokusím se pochopit záměry politického establishmentu, tedy co tímto přístupem vlády a také EU zamýšlejí.

Zdá se to jasné – cílem je prostě ideální svět, kde nikdo nebude o nikom říkat (nebo psát) nic špatného, kde nebude nikdo vůči nikomu svojí (i třeba oprávněnou) kritikou vyvolávat nenávist, kde budou všichni šťastně a spokojeně žít pospolu. Pokud si tento vznešený cíl vetkneme do své mysli a vytištěný zlatým písmem jej zarámujeme a pověsíme na zeď, a pokud uvěříme že toto je ta jediná správná a navíc realizovatelná cesta, pak lze postoj politických elit pochopit. Ano, jejich přístup tomuto odpovídá, prostě chtějí tuto cestu a tento svět realizovat, a to za každou cenu.

Tuto situaci lze srovnat se socialismem a jeho propagandou, starší ročníky si jistě vzpomenou, mladší si teď alespoň přečtou. Cíl socialismu se zdál také vznešený, a uvěřilo mu tehdy spousta lidí. Hlavní myšlenkou bylo to, že všechno bude patřit všem, nikdo nebude podnikat a všichni budou vesele budovat společnost, kde si budou všichni rovni. Nikdo nebude nikoho vykořisťovat, nikdo nebude na nikom vydělávat a okrádat ho, všichni lidé budou pracovat pro stát, a stát bude vše spravedlivě rozdělovat mezi všechny. Myšlenka to byla sice hezká, ale brzy se ukázalo, že není realizovatelná – prostě to je proti přirozenosti člověka, aby stejně jako na sebe myslel i na ostatní, aby se obětoval ve prospěch všech. Nebudu rozebírat všechny důsledky tohoto přístupu, ale musím zmínit jednu velmi důležitou věc –socialismus neměl v sobě zabudovanou kritickou zpětnou vazbu. Jinak řečeno myšlenka společného vlastnictví a společného budování světlých zítřků byla prostě jaksi zakódována v tomto systému, a o ní se nediskutovalo. Kdokoliv oficiálně vystoupil s kritikou systému, byl obviňován z „hanobení státu světové socialistické soustavy“ a šel za to sedět natvrdo.Prostě nebylo možno systém oficiálně kritizovat, vlastně ani nebylo možno jakkoliv zahajovat diskuzi na téma, zda je všechno opravdu v pořádku a zda nelze něco zlepšit. Z dnešního pohledu učebnicový příklad omezování svobody slova, prostě totalita se vším všudy. Samozřejmě ke konci socialismu už to systém nedokázal uhlídat, protože nespokojenost lidí dosáhla vrcholu – a došlo k revoluci.

Možná právě proto, že jsme si tady ve východní Evropě tímto již jednou prošli, tak jsme na podobné zaručené návody k realizaci šťastného světa dost citliví. Bohužel v západní Evropě totalitu neznají, a proto ji zřejmě nedokážou včas rozpoznat. Situace se totiž do puntíku opakuje. Tentokrát máme před sebou jiný ušlechtilý cíl – svět bez nenávisti. Protože jedině tento svět bude šťastný pro všechny. A ve jménu boje proti nenávisti jsme ochotni obětovat i svobodu slova, protože náš cíl je vyšší a správnější.

Podobně jako u socialismu, i tento cíl skutečně vypadá krásně a vznešeně. Vždyť šířit po internetu nenávist ke komukoliv je zcela určitě něco špatného, a šťastnému soužití lidí to určitě neprospěje. Má to ale jedno „ale“. Ne náhodou se kampaň proti hate speech objevila až v poslední době, a to zejména v souvislosti s imigranty. Evidentně je tato kampaň účelově zaměřena zejména proti šíření nenávisti vůči imigrantům, i když její definice je obecnější.

To jedno „ale“ spočívá v tom, že dle přístupu politických špiček (a zřejmě i soudů v budoucnu) se kritika imigrace, nebo i pokus o věcnou diskuzi na toto téma (zda je imigrace dobrá nebo špatná a proč) již z principu považuje za xenofobii, islamofobii, diskriminaci, hate speech a podobně, prostě diskutovat na toto téma není oficiálně možné. Tento přístup tedy naplňuje v tomto směru znaky totality – prostě existuje oficiální cíl, oficiální idea, oficiální myšlenka, nebo chcete-li oficiální doktrína, která je považována za správnou, a o ní se nepochybuje, o ní se nediskutuje. Stejně jako se v socialismu nediskutovalo o společném vlastnictví výrobních prostředků, tak nyní se nediskutuje i imigraci – ta je pro nás z definice prospěšná. A pokud někdo tuto prospěšnost zpochybňuje (a to jakkoliv, třeba i věcnými argumenty a vyzýváním ke klidné a racionální diskuzi), tak již z principu šíří nenávist vůči imigrantům.

Ten největší problém je bohužel opět v chybějící zpětné vazbě, podobně jako v tom socialismu. Nikde po Evropě nelze najít oficiální kritický přístup k imigraci, nikdo opravdu kriticky nehodnotí, co se opravdu ve společnosti děje, zda nám imigrace opravdu nějak pomáhá, nebo alespoň pomůže do budoucna. Za socialismu také vycházely oficiální „zprávy o stavu socialistické společnosti“ (nevím už přesně jak se to jmenovalo), každopádně jsme se z novin stále dozvídali, že jsme zase šťastnější a zdravější a bohatší, a podobně. Televizní zprávy pravidelně líčily západ ve špatných barvách (požáry, demonstrace, vraždy, kriminalita), zatímco situace v „socialistickém bloku“ byla vždy líčena v barvách růžových (tam a tam otevřeli novou nemocnici, tam a tam byl koncert, tam a tam opravili školu, tam a tam zase překročili plán výroby o 10 %, a podobně). A v naprosto stejném duchu jsou nyní zveřejňovány oficiální zprávy řekněme „o stavu multikulturní společnosti“ – podle nich je vše v nejlepším pořádku, všichni jsou pospolu šťastni, imigrace nás obohacuje. Jakýkoliv jiný názor je hate speech.

Lidé ale nejsou a nechtějí být hloupé ovce, nechtějí si myslet a říkat to co se jim přikazuje. Pokud bude tato cenzura internetu (v roušce boje proti hate speech) pokračovat, bude za chvíli možné na internetu psát jen o počasí. Ale každá totalita nakonec vede k revoluci – doufejme jen, že tou revolucí bude jen vítězství jiných netotalitních stran ve volbách, které se na otázku imigrace opravdu podívají kriticky a se zdravým rozumem. Protože horší variantou by mohla být revoluce islámská.