C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Zajímavý článek…

parlamentnilisty.cz

Pravicový myslitel: Zeman ani Babiš nepředstavují zásadní ohrožení demokracie. Dezinformační válka proti Rusku je protkána lží agentů cizích zájmů, blížíme se totalitě


ROZHOVOR „Protiruští fanatici chtějící studenou válku s Ruskem na základě nějakých ideologických a mocenských zájmů. Na druhé straně příkopu stojí lidé nepřející si konfrontaci s Ruskem považujíce ji za zbytečné zahazování našich zájmů mírového života a spolupráce s velkou a v budoucnosti jistě důležitou zemí, která má všechny podmínky se stát bohatou. Agenti cizích zájmů jsou spíše ti první… Je to hrozné a multikulturalismus je hrob západní civilizace. Myslím, že se blížíme komunistické totalitě,“ říká konzervativní spisovatel Vlastimil Podracký.

Opět tu máme výročí 17. listopadu. V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili, či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990?

Václav Havel zavedl demokracii jako vzdušný zámek. Neopřel se o tradice první republiky, ty byly dokonce jaksi zavrženy jako nacionalistické a „my přece musíme do Evropy“, být tedy kosmopolitní. Když se zkopíruje pouze jakási forma, vede to ke známému rčení: „Demokracii bychom měli, ale ještě nám scházejí demokraté.“ Snít nestačí, musí se pracovat. Lidé musejí pro svoji vlast vyvinout nezištnou angažovanost. To neudělali, angažovanost byla pouze zištná, dokonce jsme k tomu byli vychováváni. Chybějí ony velké demokratické politické strany, které měly 300 000 členů, sdružení v každé obci a výběr osobností ze zástupů kandidátů. Strany, které mají jen pár tisíc členů a jsou placeny oligarchy, nejsou stranami, jsou to nátlakové a zájmové skupiny kapitálu.

Někteří vidí ohrožení demokracie v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Co je spíše pravda?

Ani Zeman, ani Babiš nepředstavují zásadní ohrožení demokracie. Prezidentský systém je v mnoha zemích, proč tedy by prezident nemohl mít víc pravomocí? Změny, o kterých mluvil Babiš, byly spíše populistické sliby, které lidé chtěli slyšet. Myslím si, že je ani vážně nemyslí. Babišovo řízení státu jako firmy není možné, sama struktura politického systému to neumožňuje. Jestli povede úspěšně státní finance, tak to můžeme být jen rádi. Ale na to si počkáme, je těžko dneska předvídat.

Babiš, který je v tuto chvíli nejsilnějším politikem, zmiňuje jen okrajově, v podstatě vůbec, v souvislosti se sny a realitou po roce 1989 Václava Havla. Akcentuje již zmíněné praktické, hmotně zaměřené záležitosti. Je to tak, že český národ se nyní již s prominutím „vykašlal“ na Václava Havla, jeho představy o lepším světě, o šíření globálního dobra…? A jde mu nyní o „babišovsky“ praktické zajištění fungování státu?

Bohužel revoluce v listopadu 1989 nebyla masarykovskou revolucí „rozumu a srdcí“. Byla revolucí touhy po materiálním prospěchu. Babiš na rozdíl od Havla zná lidi a jejich tužby, které jsou čistě materiální. Svobodu lidé vnímali optikou možnosti cestovat. Jen skupina intelektuálů byla samozřejmě ráda politické svobodě, svobodě slova a informací. Havel byl pro většinu lidí nesrozumitelný, jeho role spočívala v prosazení politického směřování na Západ. Proto má bustu ve Washingtonu. Šířil spíše kosmopolitismus než národní hrdost. Nemyslím si, že vedení státu nějak rozuměl.

Václav Klaus měl s ním spíše problémy, protože jako liberál věděl dobře, že fungovat může jen oddělený suverénní stát, nějaké sny o integraci v našem slabém státě znamenají průnik cizího kapitálu a závislost. Dnes už víme, jak měl vypadat přechod od komunistického režimu ke kapitalismu. Čína tento vzor vytvořila. Pomalu se otevírala zahraničním investicím, ale přednostně využívala svých zdrojů. Na hranicích byla cla, pro levné vyvážené výrobky dokonce i cla vývozní. Na tom stát zbohatl a peníze využil pro rozvoj infrastruktury. Dnes tam cizím firmám patří jen málo podniků, nebo jsou to nejspíše podniky smíšené.

Pravicoví politici tvrdí, že se nyní máme nejlépe v historii naší země. Do jaké míry je to pravda? A co by nová vláda měla udělat pro sociálně slabé skupiny obyvatel? Kterým skupinám se dnes žije těžko?

My se sice máme dobře, ale v zemích na západ od nás mají trojnásobné příjmy. To by sice nevadilo, pokud by tyto černé díry nevysávaly od nás kvalitní lidi a zisky z podniků vlastněných zahraničními firmami. U nás jsou přesto nejvíce vyrovnané platy a rozsah chudoby není velký. Je to dáno především příznivou skladbou obyvatelstva. Na západ od nás není chudoba dána rozdíly v příjmech, ale existencí velkých rasových a náboženských skupin neasimilovaného obyvatelstva, které mnohdy nezná ani jazyk země a má problémy se zaměstnaností. Je tam také větší zločinnost motivovaná ekonomicky nebo nábožensky.

U nás se těžko žije daleko více rodinám s dětmi než jiným skupinám, protože péče o děti neznamená jen vyšší ekonomickou zátěž, ale hlavně čas věnovaný péči nedovoluje rodičům plně se věnovat zaměstnání, jak současná doba vyžaduje a jak zaměstnavatelé potřebují.

Objem majetku, který přešel do rukou cizinců od roku 1993, vzrostl sedmkrát, ten v domácím držení zůstal po celých 25 let stejný. Letos byla naše republika zařazena mezi rozvojové země, protože naše vláda již nemá na chod ekonomiky vliv a příjmy obyvatelstva dlouhodobě stagnují. Stali jsme se kolonií,“ napsal ve svém komentáři Jaroslav Bašta. Co vy na to?

Já to mohu jen potvrdit, je to výsledek polistopadového vývoje, který nemohl být jiný v prostředí otevřených hranic se západními vyspělými zeměmi a v prostředí, kde téměř všechny naše podniky zbankrotovaly nemajíce možnost konkurovat západnímu zboží. Zahraniční firmy potom zde koupily nebo postavily svoje podniky, aby využily naši levnou pracovní sílu, a my jsme mohli být jen rádi, že nás vůbec v této situaci dokázaly zachránit před úplným hladem a bídou. Pádem sovětského bloku, ztrátou východních trhů a hospodářským kolapsem jsme se vlastně kolonií stali zcela přirozeně. Nezapomeňme ale, že v sovětském bloku jsme byli ještě méně suverénní.

Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“, nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by podle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, nejspíše obsadí funkci šéfa bezpečnostního výboru sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte? Co říkáte námitkám „liberálních demokratů“, že český národ není na přímou demokracii zralý?

Tato otázka je zatemněna mnoha mýty a předsudky. Nemyslím si, že je u nás nějaká významná skupina lidí, kteří chtějí „směřování na východ“, nějací Putinovi agenti. Spíše jen nechtějí sankce a vadí jim informační válka proti Rusku, kterou vede mainstream a která je protkána lží a dezinformacemi. Pokud je dnes v této otázce u nás nějaká konfliktní linie, potom na jedné straně stojí protiruští fanatici chtějící studenou válku s Ruskem na základě nějakých ideologických a mocenských zájmů. Na druhé straně příkopu stojí lidé nepřející si konfrontaci s Ruskem považujíce ji za zbytečné zahazování našich zájmů mírového života a spolupráce s velkou a v budoucnosti jistě důležitou zemí, která má všechny podmínky se stát bohatou. Agenti cizích zájmů jsou spíše ti první.

Nevím, jak by dopadlo hlasování o vystoupení z EU a z NATO. Řešit všechno referendy, jak to chce Okamura, není možné. Ohledně vystoupení z mezinárodních organizací ovšem by lid rozhodovat měl. Pokud je mu to upíráno, nežijeme v demokracii. Přesto bych varoval před vystoupením. Jsme malá země a nemůžeme si dovolit taková gesta. My jsme zralí na demokracii stejně jako kterákoliv západní země.

Hovoří se, že u nás je ohrožena západní „liberální demokracie“. Může být ale pro nás Západ vzorem? Například Marine Le Penová je stíhána za to, že na Twitteru zveřejnila fotografie popraveného amerického novináře Jamese Foleyho Islámským státem včetně uříznuté hlavy. Ve Spojeném království byl pokutován muž, který veřejně četl vyjádření Winstona Churchilla o islámu. V Německu byl žurnalista Michael Stürzenberger odsouzen k šestiměsíčnímu podmínečnému vězení za zveřejnění (jinak z veřejných zdrojů dostupné) fotografie, na níž si jeruzalémský Muftí Hadž Amin al-Hussejní podává ruku s Adolfem Hitlerem. Od 1. října platí v Německu zákon, podle nějž jsou sociální sítě jako Facebook, YouTube nebo Twitter povinny do 24 hodin odstranit ze svých stránek „kriminální obsah“, např. „pomluvy“, a to bez ohledu na to, zda jsou zveřejněná fakta pravdivá, či nikoli. Pokuta může dosáhnout až padesáti milionů eur…

Je to hrozné a multikulturalismus je hrob západní civilizace. Myslím, že se blížíme komunistické totalitě. Proto se také domnívám, že u nás je svoboda slova mnohem větší a její udržení by mělo být podstatou naší snahy. Bohužel mnozí lidé toto nebezpečí nevidí a myslí si, že nás ohrožuje Rusko. Musíme si zachovat co největší suverenitu, jak se o to snaží Poláci a Maďaři.

Byl to Okamura, kdo nedávno vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Je pravda, že zejména ČT je kritizována za stranění některým politikům a špinění jiných. Zemanova kancelář si na ni stěžuje často. Kritizován je i např. výběr hostů do pořadů Václava Moravce. Oproti tomu zastánci ČT tvrdí, že jakákoliv podobná změna by ohrozila naši demokracii. Jak hodnotit práci ČT a rozhlasu? Je třeba přistupovat ke změnám?

Myslím si, že status těchto médií by se neměl měnit. Tato média patří koncesionářům, tedy lidu. Měli by je řídit zástupci lidu, tedy parlamentu. Pokud svoji roli tito zástupci nekonají, měli by být vyměněni. Také by to mohlo být volební téma. Na to se zapomíná.

Jak hodnotit poslední politickou produkci Miloše Zemana? Srší bonmoty, dělá si legraci z novinářů i svého zdraví… Je v kondici vyhrát prezidentské volby? A bylo by to dobře s ohledem na jeho způsob řešení povolební situace?

Kdo zná životní styl starších lidí, ví dobře, že si potřebují během dne několikrát odpočinout. Pokud chce od nich někdo nějakou činnost, když jsou unaveni, nevypadají zrovna dobře. Pokud jsou odpočati, dokážou celkem cokoliv zvládnout. Prezident Zeman v rozhovorech na Barrandově vypadá svěže, ale při některých akcích velice špatně. Je to dáno tím, jestli je, nebo není odpočat. Jinak si myslím, že je celkem schopen prezidentskou funkci vykonávat, konečně už nemusí jezdit po krajích a přednášet bonmoty, může se soustředit na důležité věci. Jeho vítězství ve volbách záleží na tom, jestli bude proti němu postaven lepší kandidát. Myslím si, že ani Topolánek není schopen být lepší.

Zeman jede do Ruska, s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. I odpůrci Putina přiznávají, že Rusku se ekonomicky daří, navzdory sankcím. Jak s odstupem hodnotit to, jak naše politika, ale zejména EU jako celek zareagovala na události na Ukrajině z roku 2014? A jak dál s Ruskem, když už budeme mít novou vládu?

Co bude dál, nevím. Babišova politika je v tomto celkem nečitelná. Členové jeho strany se vyjadřují rozporně. Jako podnikatel jistě uzná, že by se mělo s Ruskem obchodovat a neměla by se spustit „nová železná opona“, jak si mnozí fanatici přejí. Situaci ohledně Ukrajiny jsme sledovali přede dvěma roky, dodnes je tam nacionalistická vláda, která nedodržuje lidská práva menšin, zakazuje ruštinu a nacionalistické bojůvky terorizují zemi. Volby jsou ještě méně svobodné než v Rusku, aktivisté opozice jsou zastrašováni a vražděni. Minské dohody nedodržuje především ukrajinská strana, která nechce přiznat autonomní statut Donbasu a Luhansku. Na Ukrajině se schyluje k obrovskému bankrotu a revoluci. Je otázka, jak dlouho nacionalistická a vypjatě nenávistná politika vydrží udržet Ukrajince na uzdě. Pokud bude nacionalistická nedemokratická vláda, není s Ukrajinou žádné řešení.

Pokud jde o vyjednávání o vládě, média spekulují o tom, že Andrej Babiš bude chtít politické strany, které s ním nyní do vlády jít nechtějí, anebo jen bez něj jako premiéra, tlačit k podpoře jeho vlády dvěma způsoby: Odřezáním jejich lidí ze státní správy a státních podniků a vyhrožováním předčasnými volbami. Na které má peníze jen on. Jak hodnotit zatím výkony jak Babiše, tak dalších stran při skládání vlády? Jak by to mělo dopadnout?

Povolební situaci známe. Varianty řešení také. Viděl bych nejraději koalici ANO a ODS. Neschopnost Fialy se domluvit žene potom Babiše do náruče SPD a komunistů. To je špatný vývoj. Zatím to vypadá tak, že sněmovna už bude sestavena. Jak vidět SPD, Piráti a KSČM jsou rozumnější než ODS a TOP 09. Pochybuji, že dojde k předčasným volbám, ne jen kvůli prezidentu Zemanovi a jeho odporu tohoto řešení, ale každý ví, že by přišlo k volbám minimum lidí a zvítězil by Babiš nejspíše 50 procenty. Myslím si, že Babiš ani nemusí strašit nějakými změnami v úřednické garnituře, nakonec dostane podporu zcela přirozeně. V institucích stejně udělá průvan. Jinak nemůže uskutečnit svůj program.

Ing. Vlastimil Podracký (* 5. září 1940 Praha) je český spisovatel, konzervativní myslitel a publicista. Je synem československého legionáře, který byl komunistickým režimem odsouzen v roce 1949 na 23 let vězení a v roce 1960 omilostněn. Podracký v šedesátých letech vystudoval dálkově obor měřicí technika na VUT v Brně. V roce 1968 a od roku 1990 byl členem Klubu angažovaných nestraníků, v roce 2005 se stal členem Konzervativní strany a později i členem jejího předsednictva. Napsal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh antikomunistického disidenta Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Nyní mu vychází kniha Návrat k domovu – řešení pro Evropu.