C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Jak nám zešílely sýkorky

Byl jednou jeden domeček a u něj zahrádka. Nebyla velká, kamenem se dala přehodit. Přesto se na ní stále něco dělo.

Z domku vedou velké prosklené dvéře na zahradu a tak můžeme pozorovat přírodu a snažit se ji pochopit. Ale v poslední době začíná být docela nepochopitelná… Ale to předbíhám. Musím ještě zmínit jednu důležitou osobnost příběhu. Je to tmavý kocour jménem Fathi*. Zahrada je jeho působiště, část jeho světa. Sedává v křesle hned za prosklenými dveřmi a zdá se, že pořád jen spí a spí. Ale není to tak. Jak se říká, je to ,,liška podšitá“…to je nějaké divné, né? Kocour, že by byl liška a ještě čímsi podšitá? No, nechejme přísloví a pojďme raději sledovat, co se na té zahradě děje.

Na zahradu přilétá mnoho ptáků, ale nejvýraznější jsou sýkorky. Těch je… a jakých barev! Taky mají zajímavá jména Modřinka, Koňadra, Parukářka, Babka, Úhelníček…krásné.

Ale od jisté doby nám začínají být nepochopitelné. No, posuďte sami…Ze všech těch zajímavých druhů sýkorek se začal vytvářet jeden, jakýsi univerzální. Všechny ty výrazné barvy, ty změny peříček, chocholka a podobné obměny zmizely. Zůstala jakási univerzální našedlá sýkorka, které říkám Eurosýkora. Nejenže není tak pěkná a spíš připomíná vrabce, ale je…no nechci urážet zvířata, ona si to nezaslouží, ale musím to říci – ta sýkorka mi připadá taková trošku hloupá. Ta tam je veselé poskakování a přičinlivé hledání zrníček, pryč je radostné čiřikání a vzájemné popichování… Je to vše jakési úplně jiné. Sýkorky mají nějaké nové zvyky a nutno říci, nezdá se, že by jim to nějak zvlášť prospělo. Přemýšlel jsem, kde k tomu ,,přišly“ a došel k názoru, že se to asi naučily od lidí. Inu, když jsou jim tak blízko, není divu, že to od nich mohly ,,chytit“.

Podobně jako u lidí se sýkorky začaly rozdělovat do skupin, které se vzájemně nemají moc rády. První skupina, ta je ještě taková nejnormálnější a nejvíc svým chováním připomíná původní druh, jsou sýkorky, které sedí na plotě. Pozorně se dívají na svět kolem, jsou ostražité a vypadají ,,živě“. Druhá skupina sedí na blízkém smrku a pořád jen podřimuje. Jsou načepýřené, hlavičky mají zabořené pod křídlo, a když k nim přijdete dost blízko, uslyšíte, jak si cosi tiše čiřikají po křidýlko, ale jen velice, velice tiše: ..kocour neexistuje, smrt neexistuje, vše bude krásné, nebojím se“.

Třetí skupina je nejnápadnější a zdá se i nejaktivnější. Ale ta jejich aktivita vypadá jaksi nepřirozeně, tak uměle, snad až trochu hystericky. Sedí asi metr od ležícího kocoura a poskakují jako bláznivé před jeho přivřeným zrakem. Poskakují, natřásají se, pokřikují…vypadají docela sebevědomě a důležitě.

A kocour pořád vypadá, že jen spí. Ale když se podíváte pozorněji, vidíte, jak má napnuté svaly, jak se mu pohybují vousky na tlamce a je celý ve střehu. Ovšem sýkorky to nepozorují, sledují jen sebe, jsou samy ze sebe nadšené, a pokud jim vůbec ještě zbude nějaký čas, tak pokřikují na sýkorky sedící na plotě. No samozřejmě taková sýkorka toho moc nevymyslí, ale umí docela dobře napodobit to, co někde viděla. Těžko říci, kde to pochytily, ale pokřikují po sýkorkách na plotě docela výhružně, a kdybychom trochu rozuměli sýkorštině, uslyšeli bychom, jak vykřikují cosi o nějakých xenofobech a fašistech… Sýkorka toho v hlavě moc nemá a tak lze těžko předpokládat, že ví, co to vykřikuje, ale že je rozčílená a projevuje proti druhým sýkorkám něco jako zlobu-to je zjevné. Ale taky hrozné, vždyť sýkorka není žádný dravec, aby útočila na jiné. Co se to jen od těch lidí naučila?

A tak poskakují, provokují a kritizují, když náhle …skok…a jedna sýkorka je pryč. Jen pár šedivých peříček se tiše snáší k zemi. Kocour se olizuje a už zase se ukládá ke zdánlivému spánku. Inu dělá čest svému jménu.

Myslíte si, že se sýkorky poučily? Kdepak, jsou už příliš ,,polidštěné“. Už nemají instinkty, jsou mimo přírodní řád a už ani pud sebezáchovy v nich není, jsou vlastně nanic. Vlastně ne, nejsou nanic, ale jsou jen ,,na chuť“. Aspoň tedy ,,na něco“.

Kocour to má dobře vymyšlené. Ty pitomé sežere první a pak se přesune k tomu smrku, tam ho čekají úplné hody… Tu první skupinu, která už ztratila všechny přirozené instinkty, bere jako sýkorky ,,protipřírodní“, a pro jejich hloupost jimi trochu pohrdá, ale není tak hloupý, aby je nesežral. Prý jsou docela chutné, i když mají mírně žlučovitou příchuť, to se prý stává z přetvářky, aspoň to říká kocour, ale já to nemohu potvrdit – neochutnal jsem.

Kocour je chytrý, tváří se vždy tak, aby hloupé sýkorky oklamal, ony vůbec nepochopily jeho hru, protože si o sobě příliš moc myslí. A on se tváří dobromyslně, dokonce to vypadá, jakoby se pořád usmíval. A je to pravda, už se těší na Eurojednohubky….proč by se nesmál.

Ty sýkorky udělaly pár chyb, které je nakonec dovedou k vymření, pokud jejich druh ještě nezachrání ty sedící na plotě. Sýkorky si myslí, že kocour uvažuje a má přání jako sýkorka. Předpokládají, že kocour bude zobat zrní, poletovat po zahradách a radostně čiřikat. Nejsou schopné pochopit, že kocour bude vždy jen kocourem a jeho přání nemohou být jiná, než kocouří. A jedno ze základních přání kocoura je sežrat sýkorku. Proto budou sýkorky tak dlouho požírány, pokud nepochopí tuto základní pravdu. Další takovou pravdou je, že příroda není demokratická, ale jen zákonitá. V ní není omluva pro hloupá zvířata, to neznamená, že je v ní zlo a nenávist či touha ničit jako v člověku. Ona jen dává zákony, kdo je dodržuje, tomu se dobře daří. Kdo je ignoruje, ten je požírán a pokud se nezačne bránit, musí být jeho druh vymazán ze seznamu druhů. V tom není nic osobního, je to neutrální přírodní řád.

Jestli to sýkorky rychle nepochopí, bude slovo sýkorka minulostí. Vlastně i to by bylo dobře, protože v přírodě mají být jen užiteční tvorové, hloupost může existovat jen mezi lidmi, ale ani tam ne věčně…

Držme tedy palce sýkorkám na plotě, ony jsou poslední nadějí pro zachování druhu, jinak příroda nahradí tento nepovedený druh něčím chytřejším, pokornějším a hlavně použitelným…možná novým druhem kocoura? Jenže, až kocour nebude mít potravu, vyhyne taky. Takže vlastně nejde jen o hloupé sýkorky, ale jde ,,o všechno“.

-zf-

 

*Dobyvatel