C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


V předvečer 17. listopadu

V předvečer 17. listopadu

Jak jste prožili 17. Listopad 1989? Myslím ten skutečný, ne jeho kříšení v nepovedených opakováních. Také jste s rozzářeným zrakem a tlukoucím srdcem zvonili klíči na náměstích? Také jste šeptali a pak volali ,,Havel na Hrad“? Také jste byli prosáklí nadějí a před duchovním zrakem Vám defilovaly jen samé krásné obrazy skvělé budoucnosti?

Já ano, věřil jsem, doufal jsem, radoval se a byl naplněn jen čirým optimismem. Nebo to snad byla jen naivita? Nechci si kazit iluzi o sobě, ani o světu a tak věřím, že většina lidí na náměstích skutečně chtěla jen to nejlepší a to nejen pro sebe, ale i všechny kolem. Jenže…není všechno zlato, co se blýská. Už tehdy jsem přímo z demonstrace šel s přítelem do bufetu, který byl přímo na tom náměstí, kde jsme tak skandovali a volali ,,spravedlnost“, ,,právo“, ,,poctivost“. A přítel v bufetu po výživném vlašáku cpe do kapsy lžičku, kterou chtěl ukrást. Lžičku z hliníku, vlastně bezcennou tretku, ale síla zvyku přetlačuje ideály v nás všech. Tehdy jsem si to uvědomil a dnešek mi toto pochopení potrhává tlustou čarou. Křičet v davu o lásce, spravedlnosti, nadávat na druhé a sebe si považovat – to umíme všichni, ale tu spravedlnost, lidskost a slušnost naplňovat ke všemu a všem kolem-to je tak těžké, že se s tím člověk nechce namáhat a raději zůstane stejný. Krásná hesla pak použije jako páku a bič na druhé a jako pohlazení pro sebe.

To jsem pochopil už tehdy, ale postupně jsem prohlédl ještě více. Můj ideál lidskosti, pan Havel se postupně měnil a už mne tak nenaplňovalo slepé nadšení k jeho osobě. Ale zůstával pro mne dlouho pozitivním symbolem. Nyní však přichází ,,nová doba“, doba snímání masek, odhalovaní soklů pod pomníky…a ejhle mnohé nepěkné je tam schováno. Přes to všechno, přes špínu, která se mnohde vylila, pro mne zůstává pravý a poctivý ten vjem, který jsem na náměstích prožil. Nevadí, že pan Havel je zcela jiný a už není žádným ideálem, nevadí, že mnozí se vyškrábali po zádech naivního davu rovnou ke korytům. To vše mluví o nich, ale nemluví o opravdovosti toho, co lidé tehdy cítili. A cítili to proto, že nevěděli, neznali zákulisí, neznali různé čachry a manipulace – jen se radovali a těšili. To zdůrazněme k zítřku – radovali – ne nenáviděli. A na to můžeme vzpomínat beze studu, pokud jsme sami byli tehdy opravdoví.

Prohlédnul jsem v mnohém …už také nevěřím, že jeden zpěvák mohl vystrnadit celou ruskou armádu. Nevěřím o to více, že podobné dojemné scény jsou téměř v každém americkém filmu. Tam běžně jeden člověk zachrání celé USA, nebo dokonce celý svět, tak co by to nedokázal náš zpěvák. Ale nenuťte mne, abych tomu věřil, ve filmech se přece člověk má bavit, ne věřit…

Tak zítra bude opět jeden 17. Listopad. Mnoho lidí se chystá, jak ,,zatočí se Zemanem“. Těší se na tu vlnu nenávisti, kterou ze sebe budou moci vystřikovat. A ještě si při tom budou hrát na vlastence. Chystají se, že budou zvonit budíky, aby ukázali tomu nenáviděnému prezidentovi, že jeho čas je pryč, že ho vyštvou, že ho zničí… Už se nemohou dočkat, proč by čekali na nějaké volby, když zpěvák vyštval celou ruskou armádu, proč by oni nemohli vyštvat jednoho prezidenta? Však v USA to taky tak dělají. To bude, podle jejich představ, ten ,,správný 17. listopad“. Podle nich bude stejný, jako tehdy. Jen jedno jim z jejich úvah a nadšení vypadlo. To, že tehdy národ stál proti KSČ, která se volila sama, proti prezidentovi, kterého někdo nechtěl. Jenže našeho dnešního prezidenta si dobrovolně a svobodně zvolila většina národa. Politici jsou právě tak voleni ve volbách a každý má možnost si zvolit koho chce, aniž by jej za to někdo trestal. To je rozdíl, jako den a noc. Tehdejší vzdor byl proti svévolné moci, dnešní proti regulérně lidem zvoleným představitelům. To, co se tehdy dalo pojmenovat revolucí, je dnes jen pokusem o státní převrat a puč. Já jsem volil pana Zemana, kdyby však tehdy vyhrál pan Schwarzenberg, nikdy by mne nenapadlo chodit po náměstí a nosit nad hlavou lejno s jeho hlavou, řvát, nenávidět a vyhrožovat. Ani Zeman u nás, ani Trump v USA nerozdělují národ, lidé se rozdělují sami, svou zlobou a nenávistí, přehnanými požadavky na druhé. Ač se sami chovají vulgárně, sprostě a hrubě, jsou plní nadávek a kritik – po druhých chtějí dokonalost a uhlazenost.

  1. listopad ukazuje malost lidí, kteří již nedokážou zachovat slušnost, nechtějí uznat řád a zákon, jen oni sami chtějí silou a nátlakem, pomluvou a manipulací všechno řídit. Toto není cesta k demokracii, je to cesta na barikády, k občanské válce, krveprolití. Takové revoluce jsou zřídlem nespravedlnosti, každý si tam vyřizuje své osobní účty a ideály slouží jen jako nástroj k ničení, ne budování, ne k morálce. Jen k násilí, rozbíjení, ničení. Pohlédněte do USA, jak tak ,,laskaví a hodní lidé“ nechtějí uznat, že byl řádně zvolen někdo, koho oni nechtěli. Zapalují auta, rozbíjejí výlohy – ničí a ubližují těm, kteří s tím nemají nic společného. Tomu budeme říkat demokracie, spravedlnost a láska? Lidé, vzpamatujte se! Chcete toto i u nás? A chcete ještě něco horšího, něco jako v Turecku, nebo snad v bývalé Jugoslávii. Vzpamatujte se!

Nelíbí se Vám prezident? Máte přece možnost si o volbách vybrat někoho jiného, ale řádně až o volbách. To už to nemůžete vydržet a svou ,,národní hrdost národní příslušnost“ budete demonstrovat lejny, ničením státních symbolů pod praporem s nápisem Stohoven/a může jich být klidně i víc…/. Skutečně Vám to nepřijde divné, že lejny, řevem a vyhrožováním chcete vylepšovat svět? Dalajláma je Vaším vzorem – výborně! Tak se od něj něčemu přiučte – on nemá žádnou nenávist k Číně, ale Vy ano. On dokonce nechce samostatný Tibet, ale Vy ano. Bojujete za práva druhých, nebo jen využíváte záminku, jak si s někým vyřídit své účty? O co Vám tedy jde? Když Zeman prohlásil, že situace lze řešit podle práva, nebo kalašnikovem, pak právě Vy jste mu to vyčítali a nemohli mu ten výrok odpustit. A nyní jdete sami cestou kalašnikova, ale nazýváte ji ,,demokratickým odporem“, tak ale začínají všechny barevné revoluce, násilí a krev. Přemýšlejte, skutečně chcete být těmi, kdo zničí mír, přivodí zkázu vlastního národa? To chcete? Věřím, že ne. Sloužíte tím národu, nebo nějakým cizím silám, aniž si to uvědomujete?

 

Tak, prosím, oslavte 17. Listopad tichou vzpomínkou a hlavně zpytováním svého vlastního svědomí. Kde jsou naše ideály, které mají člověka učit většímu porozumění ke světu a lidem? Větší toleranci, klidu a míru? Když nevíte, ptejte se svého srdce, pokud mlčí, zeptejte se aspoň toho Dalajlámy. O tom, prosím přemýšlejte 17. listopadu, a když budete mít velikou chuť něco rozbíjet – rozbijte si něco u Vás doma. Budete-li chtít něco pálit – spalte si doma nějaké vlastní svinstvo, rozstříhejte si své staré kalhoty, místo státní vlajky. Dejte si závazek, že chcete přinášet našemu národu skutečný mír a pokoj, ne neklid, bouře, řev, házení kamení, pomluvy.

Ráno, než vyrazíte demonstrovat, řvát a nadávat – stoupněte si před zrcadlo a ptejte se sami sebe: ,,Co skutečně chci a co svých chováním vyvolám? Bude to to, co si přeji, nebo to bude opak?

A až si na to pravdivě odpovíte, pak vyjděte do ulic – s mírem v srdci, trpělivostí, nebo zaplaveni adrenalinem, jako strychninem se rozběhněte a rozbíjejte vše…i svůj a náš svět. Ale se všemi následky, které to musí přinést.