C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Ukradená revoluce

Ukradená revoluce

 

Je 17. listopad a politici se předhání, jak co nejlépe popsat, jaký že je to význačný den. I já se poučuji, dodnes jsem tento den vztahoval k Českému národu a jeho cestě za svobodou. Dnes od rána, a to ještě není poledne, vidím popáté důrazné projevy pana Sobotky, představitele naší vlády, jak apeluje na to, abychom snad nebyli nespravedliví k muslimským imigrantům a neměli k nim nějaký špatný vztah. Asi to vztahuje k atentátu muslimů v Paříži před pár dny. Francie zavírá hranice, hlásí, že mezi jejich domácími přistěhovalci odhadují až dvacet tisíc radikálů, potencionálně nebezpečných muslimů. U nás je však důležité stokrát za den zdůrazňovat přátelský postoj k muslimům.

Den, který ještě vloni byl uváděn jako den Českého národa se stává zcela jiným dnem. Dnem podpory cizího národa a hledání cesty, jak jej co nejvíce přiblížit našemu národu. I když odstraníme vše, co se týká islamizace, atentátů, imigrace, přesto nám zůstává, že 17. listopad byl do včerejška dnem dříve Československého a nyní Českého, možná i Slovenského národa. Dneškem začíná být dnem v nejlepším případě multikulturním. Možná však i dnem ,,bláznovským“, protože v době, kdy byl muslimy spáchán atentát na evropské obyvatele, je jistě více, než alarmující vyzývat k většímu přátelství s muslimy.

Dnešní 17. listopad tedy přestává být dnem Českým a stává se např. Dnem EU, nebo Dnem muslimské podpory, Dnem ztráty soudnosti, ale pro obyčejného občana se stává hlavně Dnem ukradené revoluce.

A v tento den, kdy se politici předhánějí ve skloňování slov ,,lid“ a ,,svoboda“, slyšíme, že lidé si budou muset zvyknout na ,,nějaká omezení svobody“, protože se bude muset zvýšit kontrola všech, jejich odposlouchávání a sledování, protože kdokoliv může být atentátníkem. Ale současně slyšíme, že otevřenost k imigrantům se nesmí omezit. Pokud to tedy chápu správně, my budeme muset být odposloucháváni a špehováni, ale imigranti muslimského původu nesmí být nijak omezeni ve své cestě za štěstím. Právě dnes slyším z televize, že výstavba ochranných plotů na hranicích států je proti lidským právům. Imigranti mají právo, plné právo, kráčet, kam chtějí a nikdo jim nesmí stát v cestě. To je jejich právo…

Tak to je dnešní 17. listopad. V Praze jdou zástupy lidí a veřejně hanobí prezidenta, nesou jeho karikatury a ,,odborník v České televizi“ k tomu prohlašuje, že největší chybou bylo dovolit přímou volbu prezidenta. Národ si přece nemůže správně zvolit, on tomu nerozumí…

To je 17.listopad dneška…

Česká televize, a musíme podtrhnout slovo ČESKÁ, ukazuje záběry z manifestace v Praze, která představuje názory většiny tohoto národa a lidu, názory, které jsou proti tomu, aby k nám byly přijímány tisíce imigrantů. A Česká televize, placená Českými občany – vypne zvuk, abychom my diváci, kteří je platí, nemohli slyšet, co se na této manifestaci mluví. K záběrům, nejlépe tak 3 lidí a větví stromů, se pouští projevy nějakých ,,odborníků“, kteří mluví a mluví..cokoliv, jen, aby nebylo slyšet to, co říkají lidé tohoto národa. Po projevu prezidenta se v této České televizi ihned tito ,,čeští odborníci“ pustí do kritiky Českého prezidenta. A my jim za to platíme…

To je 17. listopad dneška.

Položme si otázku: co bylo vlastně hlavní ideou toho skutečného 17. listopadu? Touha po svobodě, osvobození se od vnucených názorů, touha, aby člověk mohl mít konečně svůj názor a mohl jej klidně zastávat, aniž by mu někdo vyhrožoval. Touha po osvobození národa od cizích armád a komunistické propagandy, která nás nutila jen přebírat názory tlumočené stranou.

Do jaké doby vstupujeme tímto dnešním 17. listopadem?

Touha po svobodě – přímo dnes mi politik z obrazovky říká, že svoboda nebude, mám se s tím smířit.

Touha mít svůj názor beze strachu – mít názor proti kýmsi vnucené imigraci, proti vůli tohoto lidu – to začíná být stavěno na úroveň trestného činu, což již v některých zemích, které se imigraci podrobili dříve, je skutečností.

Touha po osvobození od cizích armád – jen před pár dny naši politici podepsali, spolu s jinými, prohlášení, že chtějí mít všude americké vojenské základny – pozor, ne proti vlně imigrantů, ani proti atentátníkům, ale proti zlému Rusku.

Takže místo ruské armády tu bude z rozhodnutí našich politiků americká.

To je 17. listopad dneška.

Demagogie komunistické strany je nahrazena demagogiemi nejasných populistů z různých stran a vlažným postojem vlády je tiše podporována. Opět musí mít člověk jen ten ,,správný názor“ a zítra již bude za ten ,,špatný“ ne bez místa, jako dříve, ale zřejmě již přímo bez svobody.

Dnes, kdy vzpomínáme touhy po svobodě, slyšíme z televizoru, že budeme posílat naše vojáky do Mali, abychom ,,odlehčili“ Francii v jejím boji proti Muslimům. Tím se sami staneme přímými účastníky válek, se kterými nemáme nic společného – islamisti nám to jistě nezapomenou, ale, jak říká prohlášení politiků, musíme ,,sdílet odpovědnost“. Jestli to tedy chápu správně, když atentáty v Paříži, pak i v Praze? Tím si přitáhneme výbuchy i sem. V Sírii nechtějí jít do pozemního vojenského útoku ani USA ani Rusko, tak, že bychom tam vyrazili my? A současně můžeme otevřít hranice, protože jsme přece ,,lidští“ a soucitní.

Nedávno vyhlásil papež lidskost a požádal své farníky, aby přijímali imigranty do svých farností. Včera dostal odpověď od Islamistů – podle jejich posledního veřejného prohlášení další atentáty budou v USA, ale taky v Římě. Tak to je cesta k otevření se ,,světu.

A o tom je také ten dnešní 17. listopad.

Rozhodně bychom měli uvažovat o změně názvu tohoto ,,svátku“, jehož obsah a náplň je jiná.

Ať už jej zaprodaní politici pojmenují jakkoliv, pro občana našeho národa bude nejspíše Dnem zrady svobody, nebo Dnem bláznů.

Jak to bývá v televizi Nova – na závěr něco milého, optimistického, třeba že se někde narodilo nějaké to zvířátko..

Tak jsem nakonec v dnes v televizi přece jen viděl jediný optimistický pořad, ale pan Sobotka by mi jej jistě neschválil – je v něm málo ,,pokory“.

Obušku z pytle ven je docela zajímavá pohádka, a to i pro 17. listopad.

,,Hrdina“, typický ,,Český prosťáček“ ve své naivitě, dobrosrdečnosti, která žel působí, jako úplná pitomost, vždy odevzdá vše, co má nejlepšího, nějakému chytrému lumpovi, který to s ním umí. Ten jej vždy pěkně pochválí, uspí /že by řečmi a sliby?/ a pak jej okrade. A příště znovu. Hlupáček, dobráček je zkrátka nepoučitelný. Ať mu osud přinese jakkoliv cenný dar, on o něj vždy přijde, protože je přece tááák hodný a důvěřivý, je naprosto lidský. Nakonec mu musí ,,pohádkový dědeček“ dát obušek, aby se o něj mohl také ,,podělit“.

Ano, v pohádkách je ještě moudrost, bude ještě někdy i v našem životě?

-zf-

humor2

Tento ,,vtip“ již dnes neplatí.

Když v EU řeknou, dnes už raději zavřete okna, my je přesto otevřem a…skočíme, protože včera se to tak říkalo, ne? My musíme být Nejlepšími Evropany, abychom byli na nástěnce …ale ono záleží, kde ta nástěnka bude. Vůbec to totiž nemusí být ta vytoužená v předsálí Bruselského parlamentu, ale může to být nástěnka pohřebního ústavu – někdy totiž rozhodují ,,maličkosti“.

Ovšem nějakého cíle lze vlastně dosáhnout vždy…