C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Symbol nové Evropy

pravyprostor.cz

 

Oběti, před kterými zavíráme oči

Autor: Eva Svobodová

633756_article_photo_klgdmqk_600x

EVA SVOBODOVÁ

V Praze během ranní guerillové akce dobrovolníci rozvěsili na betonové zábrany kolem Staroměstského náměstí plakáty, připomínající výročí masakru v pařížském Bataclanu a další oběti islámského terorismu v Evropě…

„Jsou to přesně 2 roky. V pařížském Bataclanu došlo k masakru, při kterém bylo zavražděno 130 lidí. Přes 500 dalších bylo vážně zraněno. Místo tiché vzpomínky nám ale média přinášejí rozjásané reportáže z muslimských předměstí a naučné cykly o životě Mohameda. Jako by se nic tak hrozného nestalo a terorismus byl nikým nezaviněnou kalamitou, se kterou je třeba počítat. Přitom jde o problém, který se za nečinnosti elit a pokrytectví většiny mainstreamových médií stihl rozrůst do zcela obludných rozměrů.

Za poslední 3 roky povraždili v Evropě muslimští radikálové 461 nevinných lidí a přes 2 000 dalších zmrzačili. Ti lidé nebyli v nesprávný čas na nesprávném místě. Stali se obětí nesprávné ideologie. … Ideologie, kterou Evropa chrání, ale přitom se jí bojí. Islám.“ stojí v tiskové zprávě hnutí IVČRN. To akci, které se účastnili dobrovolníci a členové různých občanských iniciativ, koordinovalo.

Betonové zábrany příčinu problému nevyřeší. Neřeší vlastně ani následek, prorazí je každá větší dodávka. Natož kamion. Pro útočníka s nožem nebo výbušninou jsou zcela irelevantní. Proč zde tedy jsou? Nejde nakonec jen o smutné memento bezzubého alibismu, kdy má politická korektnost větší hodnotu, než bezpečnost a zdraví obyvatel?

Betonové bloky jsou svého druhu symbolem nové Evropy. Evropy, poznamenané neschopností vlád a Evropské unie postavit se za práva vlastních občanů. Evropy, neschopné uhájit ani tak základní civilizační hodnoty, jako je bezpečný veřejný prostor nebo kulturní odkaz předků. Staly se tedy vhodným místem k připomenutí obětí, které za tuto neschopnost položily na oltář multikulturalismu cenu nejvyšší – vlastní život…