C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Řešení imigrantské krize

Abych se nepřiřadil jsem k teoretikům, nebo kritikům, kteří nic konkrétního nenavrhnou a jen kritizují, co je špatně, tak naznačím, co by se, podle mého názoru mohlo udělat pro imigranty:

 

V současné době existují dva základní postoje k řešení imigrantské krize. Jeden vychází z jednostranné snahy pomoci uprchlíkům za každou cenu, bez ohledu na vlastní ztráty a oběti, jde o metodu sebeobětování. Druhý vychází z ochrany vlastního státu, který nechce nechat rozvrátit, poškodit či úplně zničit realizací prvního plánu. Tento druhý plán řeší svou národní situaci a ochranu, uprchlíků se spíše chce jen zbavit, jako potencionálního nebezpečí.

Dovolil bych si k oběma plánům přidat třetí, který se snaží z obou plánů vybrat to nejlepší a spojit to do použitelné podoby. Tedy, najít řešení pomoci pro imigranty, ale takové, aby nepoškodilo země, které jim chtějí pomoci.
Zde je, dle mého názoru, smysluplný a proveditelný návrh řešení imigrantské krize v několika zásadních krocích. Některé lze realizovat i separátně. Některé jsou známé, jiné přidávám jako nové. Základní idea: Najít řešení pomoci pro imigranty, ale takové, aby nepoškodilo země, které jim chtějí pomoci.


   1/ Okamžité uzavření vnějších hranic celé EU vojenskou silou a zabránění komukoliv v nelegálním vstupu. V této fázi žádné rozlišování mezi tím, kdo odkud je a jestli ekonomický, nebo jiný nelegál. Jedná se o okamžitý STOP STAV, který by vytvořil prostor pro další kroky bez tlaku, jenž vede k unáhleným a špatným rozhodnutím. Tento Stop stav by musel být spojen s masívní mediální kampaní ve všech sdělovacích prostředcích i na sítích, včetně letákové kampaně v současných uprchlických centrech. Masivně by muselo být pořád dokola a znovu vysvětlováno, že současná metoda se ukázala, jako nefunkční a zničila by nejen Evropu, ale ublížila by i imigrantům, protože by je pak domácí obyvatelstvo považovalo za vetřelce. Okamžitě radikálně snížit příspěvky, podpory a výhody pro imigranty, aby se jim odebrala motivace pro ekonomiku jejich cesty. O tomto je masivně informovat, většina žije v bludu, že každý dostane byt, dům, auto a nic nebude muset dělat. Musí být informováni, že to není pravda, jinak to přinese později jejich zklamání, pak hněv a nakonec nenávist. Tomu lze takto předejít – stačí důsledná osvěta a redukce výhod, podmíněná nějakými podmínkami. Dostaneš podporu, když.., ale jinak ne. Tato masívní mediální kampaň by musela mít ústřední bod ve vystoupeních paní Merkelové, a to konkrétně přímo jí. Mnoho imigrantů věří jen jejím výrokům, protože ona je pozvala.

2/ Současně – získat dostatečnou finanční základnu pro další kroky: ,,díky“ dotacím EU se náš stát, ale velmi zřejmě i jiné státy, naučily nezřízeně rozhazovat peníze za věci, které jistě nejsou nutné. U nás např. – Aquaparky, bikrosové areály, bobové dráhy, cyklostezky a mnohé a mnohé další věci, které slouží jen pro ,,zábavu“ menší části obyvatelstva. To vše by se mělo zastavit a všechny tyto investice použít na řešení celé situace. Přidal bych k tomu ještě – právě z důvodu solidarity a soucitu i další věci, na které státy vynakládají velké sumy a přitom nejsou pro život nutné, jako je např. stavba nových honosných budov, knihoven, různých olympiád a podobných předváděcích akcí, sportovní akce, nová muzea, jako např. muzeum voskových figurín a podobné zbytečnosti, ale případně by se mohla pozastavit i vý   stavba nových dálnic a mnohé další. Zrušení různých zájmových institucí placených státem, různých neziskovek, do nichž se tlačí mnoho peněz, atd. Tím by se v rozsahu EU zcela jistě daly získat astronomické částky peněz. Tak by se skutečně plnilo to, o čem mluví intelektuálové a různí Sluníčkáři – tedy odříci si něco ve prospěch druhého. Zde by to skutečně naplnilo tuto myšlenku, aniž by to mělo druhotné zcela negativní následky, jako je tomu v případě přání nechat imigranty zaplavit jiné odlišné národy a sdílet s nimi mezinárodní a konfliktní mišmaš.
3/ Tlačit politiky do stabilizace situace v těch zemích, kde jsou války. To jistě nebude lehké, ale chce to neustávající tlak na místní politiky, aby oni zase tlačili na další a vyšší.
4/ Bez ohledu na nedokončený předchozí bod/je dlouhodobý/ a neukončení válek pracovat současně na následujícím bodu. Na celosvětové schůzce všech mocností se pokusit najít dost velké území, které není obydlené a to vyčlenit je pro uprchlíky. Není důležité, aby to bylo území luxusní, ale použitelné – kdo skutečně prchá z války, ten není vybíravý a ostatním se NESMÍ pomáhat – vede je to jen k lenosti a požadovačnosti. Jestli by to území bylo třeba i v poušti, nebo studených krajinách – to se nedá nic dělat. Jestli ti lidé skutečně chtějí pomoci, musí být skromní – jsou-li rozmařilí, pak pomoc nepotřebují. V hledání či poskytnutí tohoto území by se měly prvořadě aktivně angažovat všechny země, které se podílely na rozvratu fungujících státních zřízení zemí, odkud dnes migranti přicházejí. Ostatní státy by měly na ně vyvíjet intenzivní tlak pojmenováváním příčin a popoháněním je k odpovědnosti. Je nutné jim připomínat, že nejen IS, ale i vměšování cizího subjektu do řízení jiných států přináší chaos a pak i válku. Za to vždy nese někdo odpovědnost a ten by se měl snažit věci napravit.
5/ Z našetřených peněz/a nebude-li to stačit, tlačit všechny státy, které se jakýmkoliv způsobem podíleli na rozvrácení struktur ve válečných státech k potřebné a dostatečné dotaci těchto fondů/ vytvořit v tomto ,,území nikoho“, ,,Novou zemi“. V ní budovat nejprve velké tábory, pak výstavbu nových měst – na výstavbě by se MUSELI podílet, a to velmi aktivně, tito uprchlíci – to by je vedlo k motivaci a k tomu, aby se ke všemu chovali s větší úctou a šetrností. Kdo by nechtěl pracovat, nebo se nechtěl podílet na tomto budování, musel by být bez jakýchkoliv okolků ihned vrácen do původních válečných zón, a to bez odvolání a natrvalo. V nových městech /z lehkých, rychle smontovatelných prefabrikovaných materiálů/ by musela být nejdříve ustanovena mezinárodní velmi důsledná a přísná správa. Žádné nerespektování zákonů by nebylo tolerováno, všichni by museli poslouchat, všichni by se museli podílet na společném ,,blahobytu“. Jinak – ihned návrat do válečných zón, bez průtahů nějakých dlouhých řízení.
Takto by se imigranti učili žít lépe a v míru, protože v mnohých je zakořeněn vzdor, válečné návyky a náboženský fanatismus. Oni potřebují řád a přinucení, ne podlézání a ustupování – to je k jejich vlastní škodě i ke škodě těch, kdo jim chtějí pomoci. Musí se nejprve sami učit žít v míru, v pracovitosti a pospolitosti s ostatními. Musí se tomu učit sami mezi sebou, aniž by přitom poškozovali ty, kteří jim pomáhají, a to je možné, jen takovýmto oddělením dárců od příjemců pomocí.
Do tohoto nového národa by se měli dostat jen skutečně potřební a ne ti, kteří jen chtějí ,,lepší bydlo“. Proto by zde bylo nejméně roční zkušební období, kdy by každý musel skutečně a prakticky prokázat, že chce pracovat, chce budovat a chovat se míruplně. V této době by měl omezena práva jen na základní – strava, bydlení, lékařská pomoc, atd. Žádné rozmazlování, střízlivá, ale spravedlivá výchova k novému životu. Ekonomičtí imigranti by neměli mít nárok na tuto zemi, ale protože se těžko dají oddělit od potřebných – bylo by toto samovolné třídění vyvoláno právě touto střízlivostí k jejich přáním, skromným životem a vynucenou pracovitostí. Kdo by chtěl jen prospěch, ten by o takový život nestál. Takovýto systém by samozřejmě vyžadoval zcela jinou azylovou politiku, než jak je dnes. Ta je vyloženě destruktivní a to nejen k domácímu obyvatelstvu, ale kupodivu i k imigrantům, protože je nakonec zcela zkazí svou ,,opičí láskou“ a rozmazlí je k nepotřebnosti a otrávenosti, tím nakonec i k nenávisti. Ta spravedlivá přísnost a střízlivost bez afektovaných emočních sebezničujících prvků je nutností a v Arabských emirátech již dnes podobné přísné formy pro imigraci fungují, takže by jen stačilo dále rozpracovat jejich systém. V této Nové zemi by se musely současně stavět výrobní závody, v nichž by tito imigranti museli vytvářet nějaké hodnoty, aby tak vraceli to, co by jim takto bylo zvenčí poskytováno. Učili by se tak pracovitosti, vděčnosti a hodnoty práce. To vše je vždy velmi rychle zapomenuto a je tím dokonce pohrdáno, když člověk jen bere, ale nic za to nedává. Chceme-li jim pomáhat, musí to být skutečná pomoci pro jejich vývoj, ne jen jednostranná finanční dotace.
Těmito kroky by stále ještě mohla být zachráněna Evropská kultura a soudržnost, ovšem za předpokladu, že se ihned zastaví nesmyslené pozvánky dalších imigrantů formou nedomyšlených výroků politiků, nejen Německých, ale našich. To by muselo být ihned a muselo by to začít neustále opakovaným vystoupením paní Merkelové, a to konkrétně přímo jí. Mnoho imigrantů věří jen jejím výrokům, protože ona je pozvala. Musí jim být vysvětleno a neustále opakováno, že prostě nejsme schopni jim takto pomoci, ale že pracujeme na jiném, lepším a trvalejším řešení. Zatím musí být trpěliví a my se budeme snažit jim zatím situaci ve stávajících táborech co nejvíce, ale přiměřeně, zlepšit. Kdo bude naší pomocí pohrdat, ji kritizovat, jí se bránit – tomu NEBUDE POSKYTNUTA! Tato výzva jim musí být neustále opakována s tím, že kdo neuposlechne, bude zatlačen zpět, nepůjde-li to dobrovolně, pak silou. Neustále a trpělivě jim vysvětlovat, že takto bychom se všichni zničili a nikomu nepomohli. Všechny ty potulující se imigranty ihned zastavit, kdekoliv jsou. Roztřídit je na místech, kde jsou, na skutečně potřebné z války, ostatní ihned poslat zpět a to musí proběhnout ve všech zemích a rychle bez nekonečného lamentování lidí, kteří do toho nemají, co mluvit, jako všelijací intelektuálové, herci a kde, kdo. Musí to být ,,úřední úkon“, ne záležitost ochránců práv a podobných institucí, ne záležitost veřejných diskuzí a polemik někde u kafíčka v televizi. Také se musí přísně dbát na to, že když vláda udá nějaký směr, NESMÍ jednotliví politici veřejně vystupovat opačně – to vyvolává chaos, nedůvěru a podlamuje to věrohodnost. Doma si může každý kritizovat libovolně, ale veřejně nesmí vystupovat proti vůli a rozhodnutím celého státu. Jestliže to dělají, mají být ihned odvoláni. Ekonomičtí imigranti musí být dopraveni zpět do sběrných táborů s policejním, nebo vojenským dohledem, aby nedošlo k jejich potulování po Evropě.
Pokud se budou chtít o vytříděné a potřebné imigranty dobrovolně nějaké země postarat, pak to bude jejich svobodná volba a nesmí pak nárokovat na jiných zemích nějaké speciální požadavky a už vůbec ne, jim vnucovat to, pro co se sami a dobrovolně rozhodli. Jelikož by po důkladném roztřídění většina imigrantů byla stejně vrácena, nebyl by asi nějaký zásadní problém, aby ten malý zbytek přijaly země, které si to vzali za SVŮJ cíl. Pokud by nikdo tyto vytříděné imigranty dobrovolně nechtěl, byli by vráceni do sběrných táborů na hranici Sýrie, Turecka.
Toto řešení by bylo spravedlivé ke všem, neničilo by stávající řád, zamezilo by expanzi extremismu a naučilo imigranty lépe žít a získat svůj skutečný domov a ne jen být někde problémově trpěni.

Všichni lidumilové, Sluníčkáři, milovníci cizích ras a kultur by dostali velké pole pro svou činnost, aniž by ubližovali svým původním národům. Kdo by o to stál, měl by pak dostat příležitost, aby se odstěhoval do této Nové země a tam sloužil této nové ,,národnosti“. To by i pro něj bylo velmi užitečné. Jednak by si mohl naplnit svou touhu, nebo by mohl vystřízlivět a poučil se. Nikdo by mu nebránil třeba i v sebezničení-jeho volba, jeho zodpovědnost. Právě tak, jako imigrantům, kteří by se nechtěli přizpůsobit a proto by byli vráceni tam, odkud přišli. Každý strůjcem SVÉHO štěstí.

-zf-