C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Bajka o chytrém a hloupém muži.

Bajka o chytrém a hloupém muži.

Byl jednou jeden hloupý muž. Žil v malém domku s malou zahrádkou. V domě měl klec s krásným zeleným papouškem, na jehož inteligenci a chytré kousky byl velmi pyšný. Na zahradě žil černý kocour, další kamarád muže. Kocour si žil svým ,,přírodním“ životem. Kočoval po ostatních zahradách, sem tam chytil nějakou myš, sem, tam nějakou kočku. Většinou se ale držel u domu a nahlížel prosklenými dveřmi do domu. Muž ho také často pouštěl dovnitř. Kocour se slastně protahoval, obcházel celý byt, otíral se o předměty, vrněl spokojeností. Rád sedával u klece a pozoroval papouška. Když muž dával papouškovi různé pamlsky, kocour byl neklidný, přešlapoval a olizoval se. Ale blížila se zima. Kocour stále častěji seděl zvenku u dveří, zíral do pokoje a mňoukal, jakoby mu šlo o život.

A muž měl starosti. Trápil se tím, jestli kocour nestrádá, když se tak moc tlačí do domu. I sousedi mu říkali, že je ke kocourovi ,,nelidský“. No ano, dával mu pravidelně každý den kočičí konzervy a granule, zval ho na pár hodin do tepla pokoje, ale kocour žadonil stále více-jen mne vem do pokoje. Jak jen to vyřešit? Nakonec si muž položil otázku: Přece miluji oba, kocoura i papouška, tak musím pro oba vytvořit stejné podmínky, jinak bych byl nespravedlivý. Nechal tedy kocoura žít v pokoji. Jenže kocour ani doma nebyl tak úplně spokojený. Stále se díval na klec s papouškem, stále se taky díval vyčítavě na muže. A tak jednoho dne dospěl muž k dalšímu rozhodnutí. Ne, není spravedlivé, aby si papoušek hověl v kleci, pojídal laskominy a chudák kocour tam nemohl. Dal tedy kocoura do klece. Zdálo se, že vše je v pořádku. Kocour i papoušek seděli vedle sebe a svorně se dělili o laskominy. Muž byl spokojen, konečně spravedlivé řešení. Jednoho dne musel odejít na nákup laskominek pro své dva přátele. Když se vrátil domů, seděl v kleci již jen kocour a kolem klece se tiše snášelo pár zelených pírek. Muž se chytil za hlavu a vykřikl na kocoura: ,,Proč jsi to udělal ty jeden nevděčníku?“ Kocour se olíznul a poprvé v životě promluvil: ,,Protože jsem kocour, nemohu jinak…“

Muž chtěl nyní kocoura vytáhnout z klece, ale ten mezitím tak ztloustnul, že tam musel zůstat. Muž se s tím musel smířit, ostatně měl nyní jiné starosti. Venku se strašně rozmnožili myši a sežrali mu všechny zásoby. Kocour v kleci onemocněl z nedostatku pohybu, bez své přirozenosti už jen spal a pak pošel…

Byl jednou jeden hloupý muž. Seděl v prázdném domku, měl hlad a prázdné smutné srdce. Přišel o jídlo, přátele a ideály. Sedí v prázdném pokoji a přemýšlí, kde se stala chyba.

Byl jednou jeden moudrý muž…a ten věděl, že řád přírody a přirozenosti nemůže křivit ani pro své idealistické představy. Přišla zima. Muž vyrobil kocourovi na zahradu teplou boudu a dává mu trochu jídla, ne ale moc. Věděl totiž, že přesycenost vede k lenosti, nespokojenosti a smrti. Tak kocour musí i lovit sám, je zdravý, hbitý a miluje svého přítele – moudrého muže. Má radost, když může někdy přijít do teplého pokoje, ale za chvíli již stojí u dveří a chce ven. Čekají ho myši …a taky nějaké ty kočky. Papoušek se na to zvědavě dívá z klece, chápe, že do přírody se již vrátit nemůže, jacísi lidé ji prý úplně zničili. Muž, papoušek i kocour jsou spokojení, protože každý zůstal tam, kam jej příroda postavila.

***

Byl jednou jeden nejhloupější muž. Z okna svého domku viděl, jak se po zahradách kolem domu prohání nesmírně mnoho koček. Lidé je měli rádi, hodně je krmili a tak se kočky radostně množily, každá měla mnoho koťat, a protože žrádla bylo mnoho a nepřátelé žádní, bylo už koček víc, jak lidí. A přicházel hlad… Nehloupější muž otevřel dveře do zahrady a zavolal: ,,Čičíííí, pojďte všechny sem, já vás všechny miluji a budu vás živit.“ Nekonečný byl proud koček a kocourů. Nikdo netušil, že je jich tu tolik! Všechny se dokázaly natlačit do malého pokoje nejhloupějšího muže. Jeho volání ,,Čičíííí“ téměř nebylo, přes tu masu těl a chlupů, slyšet. Všichni znáte konec toho příběhu. Kočky sežraly nejdřív papouška, zásoby a pak i muže, ale nebylo ho škoda, byl skutečně hloupý. Ptáte se, co ty kočky? Vyhynuly. Až všechno sežraly, pustily se do sebe, to byl panečku masakr! Ty co zbyly, postihl jakýsi mor…a bylo po všem. Smutný příběh. Tak, milé děti, poučte se z toho. I dobro musíte konat s rozvahou. Dobré srdce nikdy nemůže být hloupé srdce. Tak děti, dobrou noc. -ZF-