C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Dopis neznámé Známé osobnosti

Dobrý den pane.

Jako člověk hledající smysl lidské existence jistě uvítáte trochu nadhledu do Vašich pohledů. Dovolím si vytvořit nějaké podobenství. Nějaká neznámá ruka hodila kámen na vodní hladinu. Voda vystříkla, kapky vytvořily vodní tříšť a slunce vykouzlilo ve vodní mlze krásnou duhu. Na hladině vznikla kola, tvoří se kruhy vln a vlny spěchají, stále rychleji, do všech stran. Na své cestě, plné živelné, bouřlivé radosti, potkávají lodě, lidi a nakonec plnou silou své radosti dorazí až k pobřeží. Tříští se o skály, narazí na lidské pláže, vtrhnou na pobřeží, boří domy a s jásotem lámou palmy, topí lidi i zvířata… Slunce na obloze klidně svítí dál a ozařuje vše. Radost vln, utrpení lidí na pobřeží, radost surfaře, jak mu prkno krásně klouže po veliké vlně. Slunce svítí, nezaujaté, neutrální, nezformované a neovlivněné soucitem ani nenávistí…jen září a ví… Ví, že vlna nemůže jinak a chápe, že vlna se radostně žene oceánem, protože je prostě vlna. A člověk je zničen, protože nechtěl vlnu chápat jako vlnu, ale chtěl si nalhat, že je to něco jiného, co odpovídá jeho ,,představě“. Každý v Božím řádu dělá to, k čemu byl předurčen, jen člověk má svobodnou vůli a proto dělá to, co se mu ,,zachce“. Zákon vývoje a karmy mu dovolí, aby se poučit, má k tomu dostatečně dlouhou dobu, ale ne věčnost. Jak některé filozofie říkají, vše souvisí se vším a dotek křídla motýla ovlivní chod vesmíru. A je-li tomu tak, pak Vaše názory jistě ovlivní mnoho lidí a změní jejich cesty. Motýl neponese odpovědnost za vesmír, ale Vy za osudy jiných lidí, kterým jste narovnal jejich cesty – zcela určitě. Člověk je plodem na stromu života. A jak to tak s plody je, jsou různé. Jak uzrávají, teprve se poznává jejich chuť a hodnota. Jsou plody nezralé, padající ze stromu života, jsou plody přezrálé a nahnilé a jsou plody k občerstvení, které naplňují své poslání. Vše má svůj smysl i hniloba, ale skutečné poslání lze naplnit jen následováním své vlastní vývojové cesty. Pro Vás by asi mělo být akceptovatelné, že se rodíme do podmínek, národů a rodin, které odpovídají našim karmickým vláknům. Ať již jde o odpykání, nebo i pokrok na své vlastní vývojové cestě, vše má hlubší kořeny a širší účinky. Vy jste se nenarodil jako Syřan, jako Afganistánec, Arab, Muslim, ale jako Čech – to jistě není náhoda. Máte tedy karmické vztahy k tomuto národu, k této zemi, k Duchu národa. Tyto vazby nejsou bez účelu a vynucují si i odpovědnost k tomuto prostředí a lidem. Kdyby to mělo být jinak, narodil byste se jinde. Ale i Váš život, který Vás pomocí ,,okolností“ dovedl až k Vašemu zaměstnání a pak i objevení hlubší podstaty života Vás vyvedl z nevědomého existovaní k vědomému konání. To přináší samo sebou zvýšenou odpovědnost a povinnost žít v Pravdě. Vrátím se k obrazu vln na moři. Ve stavu malého uvědomění se člověk vžívá do své momentální role. Stává se tedy, na pár vesmírných okamžiků, tím kamenem, jež zčeřil hladinu, nebo duhou, nebo ničivou vlnou, která svou roli nechápe jako ničivou, ale jen se oddá radostnému pohybu a vůbec se nezabývá tím, co zůstává za ní. Ona je přece jen projevem pádu kamene na hladinu. Jako člověk nevědomý můžete být ,,sluníčkářem“, ,,xenofobem“, nebo jen člověkem na pobřeží, který vidí blížící se tsunami a zoufale přemýšlí, kam se schovat. Chcete-li však být ,,člověkem vědomým“, pak nemůžete být ani vlnou, ani xenofobem, ani vystrašeným člověkem na pobřeží. Musíte se stát sluncem na obloze, které vidí vše a pravdivě o tom vysílá paprsky poznání do světa. Chcete se stát vědomým režisérem svého života. Výborně! K tomu by měl dojít každý člověk. Máte nárok při svém vlastním vývoji na jakoukoliv změnu směru plavby své osudové loďky. Měl byste si ale uvědomit, že nemusí být moc užitečné ani pro Vás, ani pro jiné, jimž režírujete životy, když v průběhu hry naprosto měníte scénář a do jednoho filmu prolínáte několik jiných, zcela různých a protichůdných. Člověk, který má rád romantické filmy, nepůjde do kina na horor – a naopak. Proto nemůžete vytvářet romantiku s hororem ve formě dokumentu jako komedii se sadistickými prvky v závěru převráceném do sci-fi. Chcete-li uspokojit diváka, musíte vytvořit filmů několik – mluvím samozřejmě o podobenství. Reálně. Vytvořil jste dokument, který byl od pozorovatele – člověka stojícího na pobřeží, který s obavou sleduje blížící se tsunami. Ještě jste nikdy osobně tsunami nezažil, ale viděl jste plno fotografií, slyšel výpovědi lidí, kteří ,,dotek tsunami“ zažili. Máte tedy dostupné informace a veškerá vlastní logika Vám dává přesvědčení, že přílivová vlna, když vnikne na pobřeží, zničí vše, co jí stojí v cestě. Záleží na velikosti vlny a obraných opatřeních na pobřeží, jak velké budou škody. Ale ouha – telefonují Vám lidé, kteří nikdy neviděli fotografie tsunami, ani fotky pobořených domů. Viděli však osobně vlnky u nich na rybníku a tak Vás přesvědčují, že jste panikař, o nic nejde, oni to ví, uklidněte se člověče! Ale volají vám i jiní, kteří přežili ,,políbení vlny“ a křičí na Vás, že máte varovat lehkomyslné lidi na pobřeží. Co uděláte? Nevíte, přizpůsobujete se druhu právě volaných. Začnete křičet na lidi na pobřeží, aby začali stavět hráze, ale telefonuje Vám maminka, pak babička strýček – ,,,…chlapče, neblázni, děsíš lidi, ještě tě za to zavřou. Jsi známá osobnost, jen se shazuješ, nedělej nám ostudu…“ Váš běh se zpomaluje, hlas slábne, pochybností přibývá. Nakonec voláte na lidi – ,,…připravte se serfy, budou krásné vlny, to bude legrace. Vlny jsou nádherné, a hlavně – naprosto užitečné“.

I dotek křídla motýla mění běh vesmíru, natož pak výroky známého člověka. Lidský tvor prochází dlouhodobým vývojem, není to vývoj příliš úspěšný – stačí se podívat na historii, ale i současnost. Jistě nastal přelomový okamžik, to, co se nyní děje nezůstane bez následků, nyní se jen hraje o druh a velikost těchto následků. Mnozí jsou zmateni, protože jsou zaplaveni protichůdnými informacemi a mnohdy je vnější svět přesvědčuje o něčem jiném, než říká jejich nitro. Takoví lidé hledají vnější oporu. Nemají-li spojení s ,,Univerzem“, nemají-li dosud vlastním vývojem vybudované pevné vlastní názory, hledají radu, pomoc a posilu mezi lidmi. Jako Vy sám jste se zmítal ve vlastních pochybnostech, jestli jste se nezbláznil, když vidíte nebezpečí zjevné přílivové vlny ale ostatní Vás kamenují, že jim kazíte dobrou náladu, tak jsou na tom podobně i jiní. A Vy se pak pro ně stáváte milníkem na jejich cestě. Pro lidi, kteří začali pochybovat sami o sobě jste tím, nyní již zlikvidovaným, videem vytvořil pevný bod, o nějž se mohli opřít. ,,Když to tak vidí pan XY, tak přece jen nejsem blázen, vnímám to správně, nejsem sám…“ Podepřel jste je, posílil, obzvláště i pro své předchozí názory/11.září, apod./. Tato posila trvala jeden den, další den jste zpochybnil sám sebe a nyní se přetváříte z bojovníka proti sluníčkářům do nadšeného sluníčkáře sám. Máte nárok na změnu, je to Váš osobní vývoj a Řád stvoření Vám dává možnost být tím, čím chcete – vlnou, surfařem, stavitelem hrází, nebo utonulým…nebo sluncem na nebi, které vše vidí a chápe. Ano – to byste si přál nejvíce, protože jste již procitnul. Ale neměl byste své vlastní vývojové kotrmelce okamžitě předkládat veřejnosti a tak ji, jako nevidomý vůdce, vést doleva a hned zase doprava. Měl byste asi vždy chvíli spočinout a vše v sobě zpracovat, pak čekat na uzrání, zrevidovat, jestli je to už skutečně Váš postoj, nebo jen poryv větru, který Vás pootočil nějakým směrem. Jako člověk chápající člověka i svět ve více rovinách, než jen jako nahodile oživenou hmotu jistě víte, že jedním z produktů člověka jsou myšlenkové formy, které neustále vytváří. Člověk citlivý a vědomě se otevírající energetickým polím, se napojuje na tyto myšlenkové formy a na velká myšlenková shromaždiště odkud jsou myšlenky jednotlivých lidí ještě posilovány. Když tedy vstoupíte do utečeneckých táborů s takovou otevřeností a cílenou snahou vycítit neviditelné – stáváte se nástrojem těchto mocných proudů. Jen s mírnou nadsázkou se dá říci, že se stáváte sám tím imigrantem, kterému se otevíráte. Již nejste nestranný pozorovatel – stáváte se sám ,,vlnou“, která míří k pobřeží. Logicky nemůžete pak vnímat strach lidí na pobřeží, protože již myslíte a cítíte jen jako ta vlna. Vlna není zlá, vidí jen svůj cíl a své předurčení. Tak i úvahy a rozepře, jestli a jak jsou imigranti zlí či hodní, neodhalují podstatu problému. Imigranti prostě chtějí jen naplnit svou ,,potřebu“, chtějí být šťastní a spokojení – a kdo by nechtěl? Jejich štěstí však musí být vykoupeno zkázou na pobřeží. To je pochopitelně nezajímá, tak, jako to nezajímá tsunami. V bytostném dění je přílivová vlna velmi radostná a šťastná. Člověk však má zcela jinou roli. Když se tak rozhodnete – můžete být vlnou, nebo tím, kdo obhajuje, že tsunami je užitečné, protože je ,,přírodní“. Můžete se klidně i vžít do jakékoliv role, i do role imigranta a vnitřně se stát imigrantem. Ale, když už jste došel k tomu, že člověk se má stát ,,sluncem na obloze“, pak je to pro Vás cesta zpět.

Pokud chcete být sluncem na obloze a chcete vyzařovat Pravdu, pak musíte podat informace nezaujatě, neutrálně, ze všech úhlů pohledu a musíte je podat současně. Ne tedy jeden den vystupovat jako bojovník proti sluníčkářům, druhý den jako sympatizant se sluníčkáři, třeba třetí den jako sluníčkář a další den…no kdo ví. Až budete vědět, čím chcete být, pak to zvěstujete světu, jinak Vaše proměny přináší do chaosu světa jen další zmatek. Chcete být pravdivý? Pak buďte věcný, nenechte se unášet pocity, které mnohdy jen nasáváte ze svého okolí, ať je to okolí velké/tábor/, nebo menší – přátelé a známí. Buďte sám sebou a ne nástrojem jiných. Chcete podat Pravdu? Pak musíte před reportáží, kterou zveřejníte, jet i do Německa, Francie a navštívit všechny komunity dřívějších imigrantů. Musíte pozorovat nezaujatě jejich život, názory a pak sledovat vliv jejich působení na původní občany těchto zemí a národů. Musíte jít k těmto občanům, jich se ptát, jak je to ovlivnilo, co jim to přineslo a odneslo. Musíte být sluncem, které vše nejdříve uvidí, pochopí souvislosti a teprve potom o tom podá pravdivou zprávu. To ale jistě nejde udělat za pár dnů a možná ani týdnů. Ale jen tak můžete podat ,,zprávu o stavu věcí“ a nechat na divácích, aby si sami udělali svůj názor. Jinak je vždy budete zavádět a to Vy přece nechcete…

A na závěr pro Vás vytvořím ještě jeden obraz. Kdo našel Pravdu a Světlo, musí jim sloužit, je hájit a za ně bojovat. Jsme ve světě duality, kde se konfrontují dva protiklady – Světlo a Temnota, Dobro a Zlo. Ty principy jsou si tak vzdálené, že se vlastně nemohou setkat, potřebují zprostředkovatele – bitevní pole. A tímto bitevním polem je člověk sám. V něm se setkává duch s hmotou a tak se vytváří spojení dvou různých podstat. Chce-li Světlo bojovat proti Temnu, používá tomu člověka. Člověk, který došel k uvědomění, se vědomě chce stát nástrojem Světla. Proto se musí postavit čelem proti temnu /falešným principům/. Pak samozřejmě pocítí před sebou velkou temnou a nepříjemnou sílu a moc, jako se to stalo i Vám po uveřejnění Vašeho videa. Vy jste se nestal nástrojem Temna, protože Temno dodává svým služebníkům pocit jistoty, ne pochybnosti. Když jste video stáhnul, pocítil jste úlevu, otočil jste se k Temnu zády a ono Vás již ,,netrápí“, protože jste pro ně již neškodný. Otočil jste se ke Světlu a pochutnáváte si na jeho paprscích, jistě, příjemné. Ale jste mu ještě nějak užitečný, když se stáváte nástrojem různých proudů, kterým se dobrovolně otevíráte? Je to příjemné, tlak pominul, kamarádi volají a blahopřejí, že jste se zase ,,,našel“, zase je to ten jejich přítel. Jsou kamarádi natolik vědomí, aby byli ,,sluncem na obloze“, nebo i oni jsou jen projekcí různých proudů, různého chtění? Inu, to jsou otázky na ,,dlouhé zimní večery“…a zima se blíží. Přeji Vám Světlo na všech Vašich cestách a posílám k Vám myšlenku, že i dotek křídel motýla mění chod vesmíru. Zdeněk Fritz