C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Záchrana Afriky…1

zvedavec.org

Nahánění migrantů do EU se přesouvá do Afriky – tam to nebude tak na očích, část 1.

Maru

Čelíme globálnímu spiknutí:

Maru

19.9.2017 Komentáře Témata: Invaze kobylek do Evropy 1430 slov

Minisummit v Paříži, jehož se zúčastnili političtí představitelé Itálie, Španělska, Francie, Německa, Čadu, Nigeru, Libye a kde bezprávné zbylé země EU zastupovala Mogheriniová, znamená přelom v dovozu migrantů do Evropy. Dovoz migrantů přes moře se totiž příliš proflákl. Lodě zaúkolovaných neziskovek bylo možno sledovat a dokázat tak, že přímo spolupracují s pašeráky. Proto se na minisummitu rozhodlo, že se celá ta pašovací záležitost skryje v hlubinách Afriky.

Kdo bude někde v Africe zjišťovat, zda neziskovky spolupracují s pašeráky? Kdo se odtud pokusí přinést do Evropy nějaké důkazy?

Dokument, přijatý na minisummitu, který se prezentuje jako záchrana Evropy před migrační krizí, má v preambuli věty:

Migrace a udělování azylu je klíčovou výzvou pro africké i evropské země.

Tyto otázky vyžadují komplexní plán akcí podél migračních tras s důslednými a koordinovanými reakcemi, s dlouhodobým úsilím, sdílenou odpovědností s cílem vyřešit základní příčiny ilegální migrace a porušování lidských práv, kterým migranti čelí, a zároveň chránit ty, kteří potřebují naši ochranu, aniž bychom snížili naši podporu přínosům pravidelné a řádně řízené migrace k udržitelnému rozvoji a inkluzívnímu růstu (= Agenda 2030). …

V dokumentu se hovoří o tom, že se v Čadu a Nigeru vybudují hotspoty, kam budou neziskové organizace dovážet migranty a nadnárodní organizace UNHCR bude rozhodovat o tom, kterým z nich udělí azyl do EU a kterým nikoli.

Evropským státům bude tedy odejmuto právo rozhodovat, koho přijmou na své území, a budou muset tupě plnit diktát nikým nekontrolovaných a nikým nevolených nadnárodních a neziskových organizací.

V dokumentu se hovoří pouze o dobrovolných návratech migrantů – nikde není zmíněno, co bude s migranty, kteří nedostanou azyl a nebudou se chtít dobrovolně vrátit.

Zdá se, že signatáři dokumentu vědí s jistotou, že takový případ nenastane.

Německo, Itálie, Španělsko a Francie se zde zavazují, že budou v Africe provádět tzv. ochranné mise. To znamená, že budou pročesávat Afriku a svážet migranty do tzv. ochranných středisek“ podél migračních tras.

A nebudou jediní.

V Appendixu dokumentu je přímo napsáno, že hlídky Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) budou procházet Saharu a „zachraňovat životy“ stejně jako to dělaly neziskovky ve Středozemním moři.

Navíc budou určovat, kteří ze zachráněných migrantů měli namířeno do Evropy a kteří migrovali jen v rámci Afriky.

Migranty, jejichž cílem byla Evropa, pak dovezou do hotspotů v Nigeru a Čadu.

Migrace je v rámci samotné Afriky vysoká. Migrují často lidé, kteří jsou bez dokladů a neumí ani číst ani psát a nemají přehled o nějakém zeměpisném určení. Mnozí z nich jsou tzv. stateless migranti – tedy migranti bez státní příslušnosti.

Je jasné, že

  • tyto lidi ani nebude, kam vrátit,
  • těmto lidem bude snadné podsunout myšlenku, že je v Evropě čeká ráj.

Vyhledávací akce budou podle Appendixu probíhat ve všech zemích Sahelu, což je pás zemí napříč Afrikou, které jsou rozloženy na jižním konci Sahary. Jedná se o jedny z nejzaostalejších států Afriky:

Senegal, Mauretánie, Mali, Burkina Faso, Niger, sever Nigérie, Čad, Súdán, Jižní Súdán, Eritrea, Kamerun, Džibutsko, Centrální africká republika, sever Etiopie.

To je území nesrovnatelně větší než Středozemní moře.

Neziskové a nadnárodní organizace prosazují, aby se uznaným důvodem k migraci a k udělení azylu staly i změny způsobené klimatem.

Prohledávání jihu Sahary neziskovkami je předpřípravou k zavedení hromadného stěhování Afričanů do Evropy, až bude tento důvod k migraci oficiálně uznán v Globálním zákonu o migraci (Global compact for migration), který má být přijat na OSN summitu v New Yorku na podzim 2018.

Každému je snad jasné, že pokud se zrealizují závěry minisummitu v Paříži, povede to k přímé genocidě evropských národů.

Dokument dále zavazuje evropské státy k budování infrastruktury a ochranných migračních středisek podél migračních cest – údajně proto, aby se snížila migrace.

Budování welfare migrantů na migračních cestách a budování samotných cest napříč Afrikou však logicky počty migrantů naopak navýší – a to je ten skutečný záměr.

Dokument také zavazuje evropské státy k investicím v Africe.

Těmito investicemi se působí na africké státy přibližně stejně jako evropskými dotacemi na státy EU. Africké státy se tím motivují k rušení celních bariér, k privatizaci státního majetku, k tomu, že umožní neziskovým organizacím ovlivňovat politické rozhodování v zemi, k zavedení „otevřených hranic“ atd. atd.

Investice tedy mají dosáhnout nejen ekonomických, ale i politických cílů.

A vše se to děje pod hlavičkou mezinárodní pomoci a ochrany lidských práv.

Výdaje s tím vším spojené uhradí z větší části evropská střední střída, která tím

  • umožní korporátnímu fašismu mohutný ekonomický i politický průnik do Afriky,
  • si tím zároveň zafinancuje vlastní genocidu.

Několik citací z dokumentu:

2.2-3.HOSG (=představitelé Německa, Itálie, Španělska a Francie) a HR/VP (=Mogheriniová) jsou odhodláni podporovat všechny, kdo zachraňují životy na cestách saharské pouště, specielně jednotky Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a jednotky civilní ochrany Nigeru.

Budou usilovat o podporu rozšíření vyhledávacích a záchranných akcí v regionu.

Uznávají význam asistovaných dobrovolných návratů provozovaných IOM.

Budou pokračovat v podpoře činností v rámci Partnerství EU-IOM pro Západní Afriku a Libyi, přijatých v rámci fondu „Emergency Trust Fund for Africa“ včetně vytváření ochranných středisek pro migranty podél cest.

Uznávají, že s tím, jak se bude snižovat ilegální migrace, je nutné organizovat přesídlování lidí, kteří potřebují mezinárodní ochranu či kteří jsou obzvláště zranitelní.

Při zdůraznění důležitosti přesídlování ze zemí podél Centrální středomořské cesty se Francie, Německo, Itálie a Španělsko rozhodly uskutečnit – v těsné spolupráci s UNHCR a v souladu s prioritami EU – ochranné mise v Nigeru a Čadu (za spolupráce a dohody se svými vládami o přesídlení uprchlíků viz neoficiální dokument).

Boj proti pašerákům a podpora přesídlování by měly jít ruku v ruce.

V rámci závazků evropských států, týkajících se přesídlení, bude počet přesídlenců ze Středomořské cesty definován každým zúčastněným členským státem. …

HOSG a HR/VP považují za nezbytné, aby EU (zejména prostřednictvím Evropského rozvojového fondu) a členské státy navýšily svou pomoc Nigeru a Čadu. …“

„2.3-4… Francie, Německo, Itálie a Španělsko společně s EU budou lépe oceňovat hodnotnou práci UNHCR a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Libyi, kde podporují humanitární zařízení pro uprchlíky a migranty.

Vyzývají GNA (=Libyjská pobřežní stráž), aby zintenzivnila spolupráci s UNHCR a IOM v Libyi s cílem zlepšit zacházení s migranty – zejména s těmi, které zachránila Libyjská pobřežní stráž.

Tato akce zahrnuje

  • vybudování zařízení s odpovídajícími humanitárními standardy,
  • intenzívní podporu dobrovolného návratu migrantů do jejich domovských zemí,
  • organizování přesídlení pro migranty, kteří potřebují mezinárodní ochranu.

HOSG a HR/VP povzbuzují UNHCR, Niger, Lybii a Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM), aby řešily situaci nejzranitelnějších osob, které by mohly mít prospěch z přesídlení nebo z asistovaného dobrovolného návratu.

Těmi obzvláště zranitelnými se myslí např. tzv. mladiství bez doprovodu, kteří z 80 % nejsou mladiství a často ani bez doprovodu. Do budoucna by tam mohly patřit osoby zasažené klimatickou změnou (což o sobě může prohlásit každý – obzvlášť v Africe), nemocní nebo LGBT (což o sobě může rovněž prohlásit každý).

Dále z dokumentu plyne, že tzv. management řízené migrace budou africké úředníky vyučovat evropské vojenské mise v Africe, jakými jsou EUCAP Sahel Niger, EUCAP Sahel Mali a EUBAM Libya.

A nyní překlad posledních dvou odstavců:

2.4-4. HOSG se i nadále zasazují o vytvoření nového společného evropského azylového systému, který musí nalézt správnou rovnováhu mezi odpovědností a solidaritou s členskými státy na vnějších hranicích a zajistit tak odolnost vůči budoucím krizím.

Za tímto účelem by měly být co nejdříve provedeny závěry Evropské rady z června 2017. V tomto duchu budou HOSG trvat na tom, aby všechny členské státy přispěly svým dílem v oblasti azylové politiky (=kvóty).

2.5. Pracovní skupina pro provádění

K provedení společných akcí dohodnutých v tomto prohlášení se Francie, Německo, Itálie a Španělsko dohodly na vytvoření koordinační pracovní skupiny, která bude spolupracovat se svými africkými partnery, včetně Libye, Nigeru, Čadu a Mali. Pracovní skupina bude také v úzké spolupráci s HR/VP a s evropským komisařem pro migraci.

Takže známá písnička: Čtyři ochotní vůdci evropských států a komisařka EU chtějí již konečně zlomit odpor evropských občanů vůči masovému dovážení migrantů. Potichu uspořádají minisummit v Paříži, kde se dohodnou na vytvoření afrických hotspotů pro legální migraci do EU a požadují, aby s nimi ostatní evropské státy zátěž legální migrace a další závazky sdílely.

Už se s tím prostě odmítli mazat a dále předstírat, že je masová migrace do EU objektivním, válkami vyprovokovaným procesem. Pravděpodobně to organizátory migrace stálo příliš mnoho peněz.

Minisummit v Paříži tak vlastně přenáší úhradu nákladů za řízenou migraci do Evropy na evropské daňové poplatníky.

Protože však Niger i Čad jsou trochu z ruky pro arabské, bangladéšské či bůhví jaké migranty, dohodla se ještě navíc Merkelová, že další hotspot, kterým budou proudit migranti do Evropy, bude otevřen v Egyptě.

Jak po tomto minisummitu a dalším svévolném kroku Merkelové, může ještě některý z politiků tvrdit, že pokud budeme v jádru Evropy, něco tím ovlivníme?

Pokračování…