C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


O toleranci

pravyprostor.cz

O toleranci | Pravý prostor


MATTHIAS LUKL

Tolerance se podle mého názoru nedá vynutit násilím, ale také proto, že podle mě zákon není efektivním bojem proti rasismu či diskriminaci obecně. Naopak, dělá všechno jen horší. Je to krok zpět.

Žijeme v úžasné době. Už nám dávno nepřipadá normální otroctví, útlak žen, nebo rasová segregace. Mé zaměstnání by prakticky nemohlo ani existovat v netolerantním světě. Denně jednám s lidmi z celého světa – s Čínany z Nanjingu, s Indy, s černochy z města Lagos, s Khméry, s Filipínci atd.

A protože patřím k tolerantním lidem odsuzující jakoukoliv formu rasismu, přirozeně bych měl souhlasit s celou řadou státních opatření a byrokracie, které proti rasismu bojují. Jenže tomu tak není – nejenom proto, že se tolerance podle mého názoru nedá vynutit násilím, ale také proto, že podle mě zákon není efektivním bojem proti rasismu či diskriminaci obecně. Naopak, dělá všechno jen horší. Je to krok zpět.

V současné době platí zákaz diskriminace. To znamená, že každý, kdo na trhu nabízí nějakou službu, je nucen ji poskytovat všem. Pokud by se majitel hospody do svého podniku rozhodl nepouštět černochy, porušil by tím zákon o diskriminaci a mohl by dostat pokutu.

Na první pohled hezký civilizovaný zákon bojující proti rasismu, ovšem pojďme se podívat, co se skrývá pod povrchem.

Nabízím zde libertariánský pohled na věc.

Takový antidiskriminační zákon je naprosto hrubé omezení svobody. Ve skutečnosti je to věc majitele, koho do své hospody bude nebo nebude pouštět. A zde se nevyjadřuji k nějakému zákonu nebo státnímu papíru. Mluvím zde o etické stránce věci – eticky je to zkrátka věc majitele. Stejně jako je moje věc, koho pustím do svého domu a za jakých podmínek. Hospoda je podle zákona veřejný prostor, a proto o něm stát může rozhodovat. Opět – to je něco, co tvrdí nějaký státní papír. Z pohledu etiky však hospoda veřejným prostorem není. Veřejnost chodí pouze „na návštěvu“ a dokud si jej stát nekoupí vlastními penězi, které získal bez násilného donucení, tak rozhodně nemá etické právo rozhodovat o takovém prostoru a už vůbec ne prohlašovat za veřejný.

Naštěstí celá řada lidí rozumí tomu, že o hospodě rozhoduje její majitel. Často můžeme slyšet, jak se někteří vyjadřují k protikuřáckému zákonu větou: „O tom, jestli se smí v hospodě kouřit by měl rozhodnou jen a jen majitel.“

Ale co diskriminace? Tam přece platí ta samá pravidla.

Pokud se majitel rozhodne, že do jeho hospody nesmí černoši, je to z pohledu libertariánského jeho svaté právo. Můžeme si o něm myslet co chceme. Můžeme si myslet, že je rasistické hovado, ale on má svaté právo být rasistické hovado a mít white-only hospodu. A o tom je svoboda. Že si mohu zvolit čím budu, a jak budu žít.

Celá řada lidí, kteří vyřvávají, že musí být tolerance a musíme tolerovat jiné rasy, jiné sexuální orientace a náboženské vyznání, jsou v tomhle ohledu velice netolerantní, pokud chtějí donutit majitele hospody antidiskriminačním zákonem, aby pouštěl do své hospody každého. Pokud by byli tolerantní, tolerovali by jeho rozhodnutí, tolerovali by jeho rasismus a tolerovali by i jeho netoleranci. Ano, skutečně tolerantní člověk toleruje netoleranci druhých. „Toleruji, že nemáš rád černochy a nechceš je ve své hospodě.“ Pokud netoleruji, zcela logicky nejsem tolerantní člověk. Tolerantní člověk zkrátka musí brát druhé takové, jací jsou. I kdyby byli rasisté.

„Dobře,“ řekl by někdo, kdo mě poslouchá. „Tak je to věc majitele té hospody. A zakáže tam chodit černochům. To pak budeme mít zlou rasistickou společnost. Představ si, že bys byl ten černoch ty. Líbilo by se ti to?“

Na to můžu říct, že černoch má tu stejnou svobodu jako běloch. Černoch si může rovněž otevřít hospodu a zakázat dovnitř vstup bělochům. V tomhle ohledu je to mnohem férovější, než současný stav. Homosexuál si může otevřít hospodu jen pro homosexuály. Muslim si může otevřít hospodu pouze pro muslimy atd.

V tomhle ohledu je naopak velice krásná ta svoboda, kde si každý může vybrat, jak bude žít.

Na trhu také existuje něco, co se nazývá konkurence a dobré jméno. Čili když si běloch otevře hospodu a napíše na dveře, že nebude pouštět černochy, bude mít potom na trhu jméno rasisty. Možná to některé zákazníky přiláká, ale většinu to spíše odradí a půjdou raději ke konkurenci, která se takto nechová. Zde je tedy vidět, že trh se dovede regulovat sám. Nejsou nutné žádné státní zásahy a hospodský má celkem veliký důvod do své hospody pouštět kohokoliv.

„Ale taková společnost by byla rasistická, netolerantní a potenciálně nebezpečná, protože by to vedlo k rasové segregaci a konfliktům. Něco takového nesmíme dovolit!“

Na takové tvrzení mám celkem čtyři zásadní argumenty.

První je, že rasismus nezmizí tím, že ho zakážeme. Pokud donutíme rasistického hospodského, aby do své hospody pouštěl černochy, nepřestane být v hloubi duše rasistou. Takže zákon nedělá z netolerantní společnosti tolerantní. Jen vytváří optický klam tolerantní společnosti. Vytváří iluzi, lež. To chcete? Žít ve lží? Žít v pohádce? Není lepší, když budeme jasně vidět, kdo je rasista, a kdo ne?

Druhý je, že naopak nutit rasistickou skupinu lidí, aby mezi sebe přijala černochy povede ke konfliktům a problémům.

Třetím argumentem je, že i kdyby skutečně takový druh rasismu mohl vést ke konfliktům a problémům, které by mohly vyvrcholit v násilné rozepře, ještě to nikomu nedává legitimní právo omezovat osobní svobodu lidí. A na to navazuje i čtvrtý argument – chcete se vyhnout zákonem násilí? Tak to je humorné, protože zákon sám o sobě je přece násilí. Tím, že budu násilně brát hospodským peníze (pokuty), abych se vyhnul násilí, je čirá ironie.

Rád bych zde zmínil, co je to ve skutečnosti tolerance. Tolerance je, když se já rozhodnu DOBROVOLNĚ někoho přijmout a brát ho takového jaký je. DOBROVOLNĚ se rozhodnu, že určité lidi nebudu ze své strany nijak omezovat. Proto zákony vynucující toleranci jsou oxymóron. Tolerance nemůže být vynucena násilím. Potom to není tolerance.

„Každá civilizovaná země by měla mít nějaká zákon zakazující diskriminaci. Bez toho bychom skončili ve středověku!“ – není ve skutečnosti argument.

Ve skutečnosti mnoho špatných věcí bylo zcela podporováno zákony – otroctví, rasová segregace…

ZDROJ: mises.cz