C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Hon na Pokémona…

Hon na Pokémona…

Většina lidí asi slyšela cosi o jakémsi Pokémonovi. Ať již to bylo dříve, nebo nyní, kdy nastal nový čas této příšerky. Na první pohled není nijak hrozivá, ale právě ta její nová vlna oblíbenosti ukazuje její pravou, dříve skrytou, podstatu. Ono vlastně vůbec nejde o to, co to ten Pokémon je, ale co dělá s lidmi.

Původně to byla jen postavička z videoher a tím bylo její působení omezeno na hráče her, ale její opětovný nástup našel novou cestu, jak proniknout k více lidem a rozšířit svůj vliv. Pokemon Go vytváří spojení virtuálního světa s reálným a proto začíná smazávat jejich oddělení. A právě toto oddělení tvořilo poslední zbytky hranic, které hráči bránily aplikovat počítačové postoje do svého skutečného života. Ve hře nevadí, když člověk zemře /má přece náhradní životy/, taky nevadí, když někoho zabije /mnohdy je to dokonce smyslem jeho existence/, také má zázračné schopnosti /může létat, skákat ze střechy, je nehořlavý, nerozbitný a hlavně – všeho schopný…/. Pokud člověk vnitřně ztratí pevné oddělení hry a života, pak bude tyto ,,zvyky ze světa virtuálního“ přenášet do světa skutečného a to zcela automaticky a neuvědoměle…to bude tragédie nejen pro něj, ale i pro jeho okolí.

Nynější hra – Honba za Pokémony, vykresluje tuto virtuální postavu na displeji telefonu, smatfónu do reálného obrazu, který člověk vidí kolem sebe. Dalo by se říci ,,člověk vidí bludy“, což býval důvod k hospitalizaci v ústavu pro choromyslné. Ale dnes je to ,,normální“/možná jsme už všichni choromyslní, pak by to normální skutečně bylo/. Zřejmé ohrožení bezpečnosti lidí s pohledem upřeným na displej pobíhajících po městech, lesích, na okrajích propastí je zřejmé. Nebezpečí pro ně, že někam spadnou, do něčeho vrazí, pod něco vlezou, ale i ohrozí řidiče, který se jim vyhýbá, apod.

Je tu však další nebezpečí. Jako tak mnohé v dnešní době, kdy už člověk nemusí vynakládat tolik síly a energie na své přežití, nemusí se tak dřít, aby měl potravu – tak už hledá jen zábavu. Možná skutečně nevědomky hledá nějaký ,,jiný svět“, protože tento už mu připadá nudný a málo cool. Závislost na této hře, která nabízí ,,lepší zábavu“, než ten náš ,,pitomý svět“ – je zřejmá.

Pokud máte rádi utopistické a sci-fi filmy, jistě budete znát film Matrix. Pro neznalé – jeho podstatou je, že lidstvo již dokonale zničilo svět a proto žije ve světě virtuálním. Jen někteří jedinci dokážou spatřit ošklivou skutečnost, ostatní žijí v krásném bludu, jímž jsou zcela ovládnuti. Snad se může zdát, že takovému stavu jsme ještě dost vzdáleni, ale skutečnost je taková, že vlastně již mnozí zcela žijí ve svých matrixových světech. A není to jen svět Pokémona, ale je to třeba virtuální svět hry tankové války, kdy mnozí se zcela ,,propadnou“ do této reality a již jen čekají, kdy mohou skočit k počítači, aby konečně ,,začali skutečně žít“. Reklama v televizi na poslední verzi multiplayerové hry /Mobile Strike/, kdy mladé dívky koketně pomrkávají na mladíky v restauraci, které právě ve hře zabily…je skutečně zdařilým paradoxem. Už i zde je vidět to prolnutí světa vymyšleného a reálného – nezabíjím jen nějakou smyšlenou postavu, ale svého konkrétního souseda z domu, svou manželku či děti, sedící u vedlejšího PC. Vypadá to jako legrace, ale ve skutečnosti dochází jistě k různým změnám našeho myšlení, což se neprojevuje ihned, ale až za delší dobu a postupně. Myšlení se mění, hodnocení situací se mění, soucit mizí, postoj k druhému se mění…mění se vše, plíživě, po krůčcích, ale zcela jistě. Není tedy divu, že některé země hovoří o omezení či zákazu hry Pokémon Go…

Jsem z Hané. Krajovým nářečím zde byla hanáčtina. Velmi svérázné, jadrné nářečí, které už mladší generace ani neznají. Ani já ne, ale přesto mi některá pořekadla nejsou cizí. Tak i Pokémon se dá v hanáčtině parafrázovat. Otázka: ,,po kom on /ten člověk/ je“ se dá hanácky říci ,,Po kém on je“, zestručníme a spojíme – Pokémon je…

Můžeme si, zcela vážně tuto otázku položit. Po kom on/ten dnešní člověk/ vlastně je? U člověka se tato otázka pokládá, aby se dalo dopátrat, jestli je ,,po mamïnce“, nebo ,,po tatínkovi“… Ale po kém je Pokémon? Nebo lépe řečeno, po kém je člověk, který se žene za Pokémonem? No po nikom, zní odpověď! Na rozdíl od odpovědi ,,je po mamince“, musíme říci, že Pokémon je jen smyšlenka, fikce, výmysl. Kdo se tedy žene za Pokémonem, žene se za přeludem. A je to současně i smutná ukázka stavu dnešního lidstva, které už nemá vlastní životní cíl a čeká, až mu někdo předhodí jakýkoliv výmysl, aby za ním rádo běželo, pachtilo se a radovalo, když ho dosáhne. Milióny lidí mají svůj cíl v tom, že ,,chytí přelud“. Homo sapiens – člověk moudrý – to je vlastně stále více taky jen přeludem. Jak odcházíme do svých virtuálních světů, sami se stáváme přeludy – mrtvé duše v pobíhajících tělech. Kam se poděl duch člověka? Nahradil ho Pokémonem. Ta nádherná lidská individualita, ta pestrost lidských povah, různost pohledů na svět – vše je nahrazeno společnou, jednotnou iluzí. Pak vlastně není ani tak divné, když se mocní svůdci tohoto světa snaží vytvořit nového, uniformního člověka, malého intelektu a žádné osobnosti. Pokémon je dalším nástrojem pro přetváření člověka do jeho nové podoby. Nevím, jestli můžeme odvrátit globalizaci, muslimizaci, balkanizaci a jiné, ale jistě můžeme zabránit vlastnímu a dobrovolnému zblbnutí…. Chce to jediné-odmítnout roli otroka a stát se svobodnou osobností, která se snaží o sobě rozhodovat sama a sama ví, co je dobré a špatné – nečeká, až mu to vysvětlí v masmédiích, kde mu poradí, jak má myslet a co má dělat. Poradí mu to lidé, kteří jsou sami otroci, a proto o svobodě ducha neví vůbec nic.