C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


CIA: okolo roku 2020 budou poměry v evropě podobné občanské válce

pravyprostor.cz

Migrace je dobyvatelské tažení


REALISTÉ

V roce 2008 předpověděla CIA, že okolo roku 2020 budou poměry v evropských metropolích velmi podobné občanské válce. Vývoj ukazuje, že se tato prognóza naplňuje. Vzhledem k souběžnosti muslimského terorismu s převážně muslimskou migrační vlnou je na místě hovořit o dobyvatelském tažení.

K tomu, abych dokázal, že se skutečně odehrává invaze, nepotřebuji rozebírat, čím migranti svou pouť do Evropy zdůvodňují, jestli jsou jejich důvody objektivně pravdivé, proč se odmítají vzdát diskriminace žen anebo nadvlády náboženství ve společnosti a v politice. Lhostejné je dokonce i to, jestli se tak chovají, protože to vyžaduje jejich náboženská víra nebo skupinový tlak jejich soukmenovců. Počítá se pouze výsledek, a sice toto: Na evropské území vstupuje vysoce disciplinovaná masa lidí, kteří žijí a myslí ve vysoké míře jednotně, a to v naprostém protikladu ke společenskému pořádku v domácí společnosti.

Muslimští přistěhovalci v Evropě jako by vědomě či nevědomě napodobovali ghándiovskou metodu pasivního odporu. Usídlují se na našem kontinentu, ale odmítají se řídit zvyklostmi zemí, do kterých přišli. Trvají na tom, že k domácí společnosti patřit nechtějí. A to má jednoznačné důsledky.

Když je část nějakého území zaplavena lidmi, kteří mají jiný životní styl, hodnotový systém a společenský pořádek, tak se to rovná obsazení tohoto území cizí mocí. Na tomto faktu nic nezmění ani to, že invaze proběhne nenásilně, nebo to, že se vláda cílové země nebrání. Obsazení se stává okupací v tu chvíli, kdy noví „vlastníci“ území začnou používat násilí k prosazení toho, kdo na „jejich“ území smí vstoupit a jak se tam má chovat.

Opakuji. K tomu, aby se dostavily mocensko-politické dopady migrace, nejsou důležité motivy, které k ní vedou. Důležité je pouze to, že k ní dochází. A totéž platí o terorismu. I v tomto případě je pro doložení téze o invazi významný pouze vojenský dopad atentátů.

Evropská historie terorismus zná. V naprosté většině teroristických aktů po II. světové válce však šlo o útoky na významnou osobnost nebo příslušníky bezpečnostních orgánů; prostě exponenty režimu. RAF, ETA nebo IRA útočily na reprezentanty politického pořádku a chtěly tak získat pozornost a podporu co největšího množství lidí.

Terorismus, který náš kontinent ohrožuje dnes, má zcela odlišný charakter. Jednak jsou jeho pachatelé v drtivé většině muslimové. Další rozdíl spočívá v tom, že cílem jejich útoků nejsou představitelé evropských vlád, nýbrž obyčejní lidé. A nejdůležitější rozdíl je to, že tyto teroristické útoky mají za cíl způsobit smrt co největšího množství lidí.

Proto jsou cíle a důsledky těchto atentátů ve své podstatě srovnatelné s válečnými operacemi zaměřenými proti civilnímu obyvatelstvu. To, že při atentátech byly zatím zabity „pouze“ stovky a ne tisíce nevinných lidí, je způsobeno pouze tím, že teroristé nemají k dispozici dělostřelectvo nebo letectvo, nýbrž jen střelné zbraně, třaskaviny a vozidla. Jejich vůle zabít co nejvíce Evropanů je však nepochybná. Je tedy politicky korektní, a právě proto nepřesné, považovat tyto útoky „jen“ za trestné činy. Muslimští teroristé nejsou pouze zločinci, nýbrž bojovníci.

Na samém počátku migrační vlny v srpnu 2015 jsem v jednom časopise předpověděl, že v důsledku migrační vlny bude nezbytné zostřit zákonná opatření a omezit práva a svobody. To se potvrdilo v listopadu 2015 vyhlášením tříměsíčního výjimečného stavu ve Francii. Počátkem ledna 2016 jsem předpověděl, že výjimečný stav ve Francii bude pokračovat. 22. ledna 2016 byl prodloužen o další tři měsíce a trvá do dneška.

Trvalý výjimečný stav je však protimluv, a je proto třeba hledat přesnější název. Zmíněna studie CIA předpovídá v evropských metropolích poměry velmi podobné občanské válce. Podle mého názoru je trvalý výjimečný stav ve Francii dokladem toho, že v některých částech Evropy fakticky probíhá partyzánská válka; byť i zatím v relativně nízké intenzitě.

Tato partyzánská válka má některé typické vlastnosti. Nerozlišuje mezi vojáky a civilisty a není v ní rozdíl mezi bojištěm a zázemím. I když se právě nestřílí, tak se stále někde „tiše“ bojuje. Když se v této válce střílí, znamená to, že napadení již utrpěli porážku. Buď se totiž jedná o útok teroristů, nebo o odvetnou akci napadené vlády.

Podle Mao Ce-tungovy definice partyzánské války je lid voda a partyzáni jsou ryby, které v ní plavou. Když je teplota vody správná, říká Mao, tak se ryby rozmnožují. Osobně stále ještě věřím, že většina muslimů žijících v Evropě teroristické atentáty odmítá. Ale to, že se většina z nich odmítá i vzdát se svého zásadně odlišného hodnotového systému a způsobu života, má důsledky, které jsem nastínil.

Obsazená území, tak, jak jsem je na začátku popsal, jsou z vojenského hlediska zázemím a ústupovými prostory pro bojovníky. Nemyslím, že existuje moc případů, kdy v Evropě žijící muslimové vydali své teroristické soukmenovce justici. A přesto věřím, že aktivně teroristy podporuje pouze menšina. Ale zároveň jim nepřímo pomáhají všichni, kteří se odmítají chovat jako loajální občané hostitelské země a dávají přednost radikálně odlišným zvyklostem a pravidlům zemí, ze kterých přišli.

Shrňme si, k čemu jsme dospěli.

1. Nebezpečí pro naši civilizaci představují ti, kteří zásadně odmítají naše představy o způsobu života. Dokud však zůstávají na svém území, nemusí nás to zneklidňovat.
2. Když se však dostanou na naše území, tak se z nich stávají invazoři.
3. A když se na našem území trvale usídlí, tak se fakticky chovají jako okupanti.

Z vojenského hlediska se tak nejprve části měst a postupně některá města stávají předsunutými pozicemi, které mohou sloužit jako nástupní prostory pro další ofenzivu. Opěrné body a zálohy invazorů jsou tak roztroušeny po evropském kontinentu, po kterém se bojovníci volně pohybují.

V partyzánské válce nejsou jen Francouzi nebo Belgičané, nýbrž celá Evropa. I Česká republika? To, že se hlavní část migračního dramatu odehrává na jihu a západě Evropy, nás nedělá o moc bezpečnější minimálně do té doby, dokud nebudeme schopni kontrolovat svoje hranice a sami rozhodovat o tom, koho do země přijmeme.

Země, kterým hrozí v důsledku přílivu nepřizpůsobivých cizinců ztráta kontroly nad svým územím, by se proti tomu měly bránit. Poučné je v této souvislosti porovnat, jak zacházejí muslimské společnosti z lidmi, kteří se tam snaží žít podle západních hodnot. V naprosté většině případu je tato reakce, mírně řečeno, radikálně odmítavá. Důvodem je to, že Evropané jsou považování za ty, kteří svým způsobem života infikují společnost a ruší sourodost tamější kultury.

Že se my musíme chovat civilizovaněji? To je bohužel omyl. V soupeření civilizací nezvítězí ta humánnější, nýbrž ta, která se dokáže prosadit. A tak i dnes způsob boje určuje ten, který má nižší morální standardy. Když to odmítneme respektovat, tak jsme předem prohráli. Ani za morálku nelze bojovat jenom morálně.

Je nejvyšší čas, aby si evropské vlády přiznaly nepohodlnou samozřejmost: Západní způsob života má nepřátele, které nemůžeme získat ani ústupky, ani dary. Smířlivě by na ně působil pouze náš zánik.

Realiste.cz