C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Kdo rozděluje společnost

pravyprostor.cz

Neziskovka v akci, aneb Zpráva o nenávisti v Česku


LUBOMÍR VYLÍČIL

Tak prý nemáme rádi Romy a migranty… S tímto objevem století dnes do médií vstoupila, jak jistě tušíte, ano, zase jedna neziskovka (zde). Tentokrát je žalobníčkem uskupení, nazývané In justicia, kolem právničky a aktivistky Kalibové.

Její „obecně prospěšná společnost“ totiž právě vydala čerstvou „Zprávu o nenávisti v Česku“. Čtvrtletní zprávu. Čímž své dosavadní úsilí zvýšila o velice pěkných 400%. Do letoška totiž tyhle zprávy vycházely jen jednou ročně. Ale to víte, doba je zlá a nenávisti přibývá…

Ale ať už si zalistujete stručnými výtahy „zprávy“ v mediích, nebo si otevřete rovnou originál, nenajdete nic překvapivého. Rozmazává se tu 22 incidentů, zjištěných prvních tří měsíců roku 2017 z policejních svodek, zpráv z médií a prý i vlastním pozorováním, které majitelka projektu považuje za “ útoky z nenávisti“.

Ponechme pro teď stranou, jak se aktivistka dostala k policejním svodkám a podívejme se rovnou na tu hrůzu, páchanou na našich nebohých. S překvapením zjistíme, že se ve většině případů jedná o „násilí“ ve verbální, nebo symbolické rovině. Tak třeba „nenávistné maily“, které dostal řetězec Lidl po známé akci s černochem v reklamním prospektu, považuje asi Kalibová za „násilí“. Stejně jako odpor rodičů k multikulturní výchově na jedné základní škole, kde si občané dokonce troufli se veřejně ozvat a protestovali proti propagaci islámu, pořádané jak jinak, zase jakousi neziskovkou.

Dalším a velice závažným aktem „násilí z nenávisti“ bylo prý i symbolické pálení Koránu, pořádané na několika místech naší republiky na vyjádření podpory jedné slovenské dívce, perzekuované za rituální zničení téhle knihy… No vážně, muselo to být násilí, protože tomuhle happeningu, jak s oblibou říkají různí aktivisté,  věnovala Kalibová ve své zprávě o násilí celou kapitolku.

Ne, nemá cenu to rozebírat celé. Jde o obvyklou, pro politické neziskovky snad povinnou čtvrthodinku protičeské nenávisti. S jasně udavačským podtónem. Tentokrát ještě vylepšenou o kňourání nad xenofobní „společenskou atmosférou“.

Člověku zvídavému však při čtení podobných pamfletů nemůže nepřijít na mysl kardinální otázka: kdo je za tohle proboha platí? A zahájí pátrání na jejich stránkách a v dalších veřejně přístupných zdrojích po objednateli tohohle … no, doplňte si podle vlastního gusta. Lze tak objevit leccos zajímavého. Ostatně posuďte sami.

Sponzoringem OPS In justicia se nijak netají Americká ambasáda. Alespoň za loňský rok. Za Shapira. Letos ještě řízení neuzavřeli. Dalším z podporovatelů je Ministerstvo školství. A není, v „naší české“ vládě, bohužel samo. I Ministerstvo spravedlnosti, vítače a sluníčkáře Pelikána, se připojilo. Zcela otevřeně. Zato Ministerstvo práce a sociálních věcí svou podporu plaše skrývá.  Za takzvaný ESF , tedy Evropský sociální fond, jehož je zřizovatelem. A pro zmatení nepřítele přidává ještě druhou cestičku – přes takzvaný “ Operační program lidské zdroje“.

Dále je to ještě zajímavější. Následují fondy a nadace. Sorosův OSF asi nemá cenu komentovat. Pak jsou tu EEA grants. Za touto krycí firmou se skrývají naše známé Norské fondy. Dále tu máme jakousi Nadaci partnerství, která o sobě prohlašuje, že “ Jsme partnerem Ministerstva financí pro administraci Norské a Švýcarské pomoci neziskovým organizacím, stejně jako partnerem firmám jako Siemens, Škoda auto, či Axa při realizaci jejich programů společenské odpovědnosti“.

Ještě nemáte dost? Tak přidáme NROS. Tedy Nadaci pro rozvoj občanské společnosti. Nebo třeba tzv. Visegrad fund. Fond vyloženě zneužívající názvu Visegrádské skupiny, určený pro podporu aktivit, jdoucích nyní přímo proti aktuální politice těchto čtyř zemí. Anebo Fond pro NNO, tedy Fond pro nestátní neziskové organizace. Spolek, který o sobě praví toto: “ … je určen na podporu aktivit neziskových organizací prosazujících veřejný zájem. Cílem programu FNNO je posílit občanskou společnost v definovaných prioritních oblastech a podpořit bilaterální spolupráci mezi donorskými státy a Českou republikou. FNNO je financován z EHP fondů…“

A víte, co je nejzajímavější? Že v seznamech donorů a sponzorů všech těchto fondů se objevují jako z udělání stejné „firmy“. Ty samé spolky. NROS, FNNO, EEA grants, ESF, OSF… Zkrátka „odkudsi darované“ peníze se přelévají mezi jednotlivými, častokrát personálně propojenými, právnickými osobami tam a zpět, až se docela ztrácí přehled. Kdo komu co. A odkud. Bývaly časy, kdy se takovýmto postupům (samozřejmě že v jiném oboru) říkávalo „praní špinavých peněz“, matení stop a „legalizace výnosu z trestné činnosti“.

Takže, abychom to shrnuli a podtrhli. Ze zahraničí přicházejí (dlouhodobě) značné částky peněz na cílevědomý a vytrvalý rozklad našich hodnot, rozeštvávání naší společnosti a na podrývání našeho tradičního způsobu života. Přes otevřené a veřejně fungující „ambasády“ nepřítele (OSF a Norské fondy) tečou do nepřehledného zmijího klubka krycích firem, neziskovek a OPS, ve kterých se jakákoli stopa a spojení směrem k vykonavateli podvratné činnosti ztrácí.

Dalším (nemalým) dílem do systému přispívá (anebo musí přispívat) i naše vlastní vláda. Způsobem, nepříjemně připomínajícím financování drogového gangu, nebo tajných vládních agentů na nepřátelském území. Což může mnohé naznačovat. Například to, za co nás, vlastní občany, vláda považuje. Ale také třeba i to, že je si dobře vědoma, že koná proti vůli lidu.  A proto hraje tuhle hru na schovávanou.

Současně si tímhle způsobem pěstuje aktivisty, protlačující ve společnosti její „globalistickou“ agendu a v neposlední řadě si vytváří tak zvaný „umělý lid“. Tedy hlasité skupiny kraválistů, schopné na povel hlučně podpořit tu či onu vládní špinavost, kterou pak parlament pod nátlakem schválí. Protože „lidi to chtějí“, že.

K tomu všemu pak neziskovky samy, přinejmenším za blahovolného nezájmu státu, ale spíše i s (lépe či hůře) skrývanou podporou administrativy „pumpnou“ dostatečně velké a bohaté firmy. Chcete státní zakázečku? Chcete úlevu, zákonek na míru? No problem. Ale to musíte být proevropští! Odmítat českou zaprděnost a xenofobii! No a to nejlépe dokážete podporou… Kdysi dávno, za časů Al Capona, se tomu za velkou louží říkalo racketeering.

Je to jako hydra. Monstrum s tisícem chapadel, které (spolu s agenturou v mediích) prakticky ovládlo stát a veřejný prostor. A stačilo k tomu jen pár lidí. Doslova. Jen museli být rozmístěni na vhodných strategických místech. Globalistický, Bruselský Mordor, na tom pečlivě a ve skrytu pracoval více než dvacet let. A právě v tom je paradoxně jeho slabost. Protože zarytých sluníčkářů je menšina. Nepatrná. Nejvýše pár jednotek procent. V suverénním státě je to řešitelné v rámci jedněch voleb. Já vím….

Ale přesto, jakési volby budou na podzim. Nemáme sílu konkurovat mediím hlavního proudu. Ale přesto můžeme a taky dokážeme vnášet šum a chaos do matrixu. Nastolovat temata, nepříjemná mainstreamu a jeho poskokům.  Byť by to bylo jen dotazy na politiky při veřejných předvolebních shromážděních. Rozhovor s poslancem za váš region. Nebo články do místních, obecních medií, obecně vděčných za jakýkoli smysluplný text.

Otázku neziskovek a tak zvaných OPS je nutno učinit jedním z hlavních témat nadcházejících voleb. Věřím, že to můžeme dokázat. Karta se totiž obrací. Nelibost a podezřívavost k těmto nikým nevoleným mudrcům, co by chtěli (bez našeho svolení) řídit naše životy už začíná prostupovat do veřejného diskurzu, do debat části poslanců a do některých, zatím minoritních medií. Normální, běžní lidé je fakt nemají rádi a nechtějí a tak jde jen o to, problém razantně zformulovat, vnést do veřejného prostoru a navrhnout řešení. Americké, Izraelské, Maďarské, nebo i třeba to Ruské. Jakékoli, co funguje. Dokud ještě můžeme.