C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Jak vyřešit mírumilovně problémy s islámem?

pravyprostor.cz

Jak na islám?

Administrace: Redakce on 12.4.2017.on 11.4.2017.

LUBOMÍR VYLÍČIL

Ve Francii byla právě dokončena jedna zajímavá studie. Ale její oficiální vydání bylo dočasně pozastaveno. Nebo spíše odloženo. Na dobu po presidentských volbách…. Proč? Jistě tušíte. Je o islámu. Přesněji řečeno o „islámském radikalismu“. Tak se totiž dnes, v politicko-korektním prostředí evropských elit, nazývají agresivní a k původní francouzské společnosti nepřátelské projevy a skutky, jejichž náboženské pozadí už fakt nelze ututlat.  

Autoři studie, Anne Muxelová a Olivier Galland, si položili otázku, co vede francouzské muslimy třetí generace k příklonu k radikální verzi islámu. Provedli proto průzkum hodnot a postojů mezi mládeží. V období od října 2016 a března 2017 se vyptávali mladých mezi 14. a 16. rokem v 21 francouzských školních institutech na jejich vztah k víře a na ochotu za náboženské principy bojovat i s použitím násilí. Zjišťovali přitom také sociálně-ekonomické postavení žáků a jejich rodin.

Zjevně očekávali potvrzení tezí všech eurolevičáků, že sociální vyloučení, bída a frustrace z nepřijetí tou hnusnou bílou pracující většinou je motorem, který je žene do náručí islamistů. Ke svému překvapení však zjistili, že ekonomické faktory nemají zdaleka takový vliv, jak očekávali. Že tím nejdůležitějším je vliv širší rodiny. Islámské rodiny, která pěstuje v dalších a dalších generacích pocit nábožensky dané (nadřazené) výlučnosti. Postoj pohrdání k „nevěřícím“, jejich hodnotám a jejich státu.

Jak v závěrech studie napsali: “ Nikoli struktuální vyloučení většinovou společností, nýbrž v rodině předávaná mentalita kulturního odstupu a sebeizolace, vycházející z náboženského konfliktu, je odpovědná za muslimské paralelní společnosti ve Francii“. A pak ještě jednou, natvrdo: „Na konci zbývá islám – jako náboženství, jako světonázor, jako hodnotový systém – jako nezávislá a silná, ne-li nejsilnější radikalizující síla.“

Český čtenář jen pokrčí nad takovým „moudrem“ rameny. Co na tom má být objevného? Pro nás samozřejmě nic. Ale v hyperkorektním prostředí akademických kruhů západní Evropy, už více než čtyřicet let zpracovávané levicovým liberalismem, jde o průlom. O proklubávání prvních, nesmělých výhonků normality a selského rozumu, skrz uválcovaný beton korektních, nezpochybnitelných „pravd“ multikulti.

Jinde ve světě, v zemích, kde společenskou diskusi nedusí sevření levičáckého humanismu, už jsou samozřejmě o pár kroků dál. Metodu muslimské subverze, s infiltrací neislámské země a následnou snahou o postupné přečíslení původního obyvatelstva pochopili a zahájili aktivní protiopatření. Například Čína. Před pár dny proběhly našimi medii zprávy o nepokojích na Ujgurských územích (provincie Sin-ťiang) a o útlaku tamějšího obyvatelstva, aniž se zacházelo do nějakých detailů o podstatě sporu. Takže si ji osvětleme. Ujgurové jsou muslimové. A pekingská vláda je vzala pěkně u huby. Zakázány jsou „abnormálně“ dlouhé vousy a nošení závojů na veřejných místech. O nějakých ilegálních mešitách, nebo importovaných imámech, vyškolených radikálními wahhábisty, si mohou nechat leda zdát.  Za každé další dítě navíc jsou drakonicky pokutováni. A když si Ujgur pořídí auto, musí být vybaveno GPS lokátorem. Aby byl tak nějak přehled…

Ještě dál zašli v Barmě. Tamější vláda není vázána (šíleným) evropským pojetím lidských práv, a tak to neváhala vyhlásit v roce 2013 zcela otevřeně: „Příliš velký populační růst menšinového muslimského etnika Rohingyů je příčinou násilností mezi nimi a většinovými buddhisty.“ A následně zakázala muslimům ve městech mít více než dvě děti. V čele boje proti muslimům a za zachování původního, budhistického charakteru barmské společnosti, stojí místní budhističtí mniši. Jejich duchovní autorita, mnich Ashin Wirathu, tvrdí: „Muslimové jsou hrozba. Nejen pro jedno náboženství nebo rasu, ale pro všechna náboženství a rasy.“

A hýbe se to také v Indii, Austrálii, teď nově i ve Spojených státech… Ne, nemá cenu vypočítávat další země, které již procitly a začaly muslimy omezovat. Protože pochopily, oč v současné, v pořadí již třetí expanzi, islámu jde. Ano, třetí expanzi. Ta první proběhla na jeho počátku, v 8. století, kdy muslimské hordy obklíčily Evropu strategickými kleštěmi a pronikly do ní přes Pyrenejský poloostrov a Balkán. Ta druhá ve třináctém století, pod vedením Osmanské říše. A třetí právě probíhá. Jinak, než ty předchozí. Každá válka a každá expanze je jiná. Islám se poučil. Zjistil, že na přímý střet nemá. Ale infiltrace a subverze…

No, to je všechno moc hezké, řekne si čtenář, ale co u nás? Jak máme reagovat na muslimskou masu, zaplavující Evropu? Co vymyslet, aby to bylo schůdné a přitom účinné? Aby to fungovalo a přitom mělo šanci projít? Nebudeme se tu bavit o uzavření hranic a zamezení dalšímu průniku nových muslimských kolonistů. To je naprostá samozřejmost. Jde o to, jak vypudit ty, co už tu jsou. Protože jinak, než oddělením se od téhle nekompatibilní, nepřátelské „kultury“, nemá naše, evropská společnost šanci na dlouhodobější přežití.

Jak to udělat? Sny o „transportech“ ponechme stranou. Ne, že by nebylo chuti, ale jejich realizace není (alespoň zatím, v současné Evropě) možná. Je tu ovšem jiná alternativa. A v zásadě stejně účinná. Jaká?  Obraťme se přímo ke zdroji. Ke Koránu: Je zakázané (harám) pro muslima žít nebo přestěhovat se do místa, ve kterém nemůže praktikovat své náboženství.

Těch, kdož sami sobě ukřivdili a kteří povoláni budou anděly, se zeptají: „V jakém stavu jste byli?“ Odvětí: „Byli jsme poníženými na zemi.“ I řeknou jim andělé: „Což nebyla země Alláhova dosti rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?“ A obydlím těchto bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný! [Korán 4:97]

Tedy v případě, že se muslimovi v nějaké zemi zakáže  provozovat islám, že je vystaven tvrdé náboženské perzekuci a hrozí, že by ani jeho potomci nemohli islám vyznávat, je jeho povinností přestěhovat se do země, kde může praktikovat své náboženství volně.

To je naše šance. Nastavit podmínky… Je nutné přimět zákonodárce, aby už konečně dokázali pojmenovat nepřítele. Islám. Ne „radikalismus“ nebo „Islamismus“. Ale Islám. A aby mu začali stavět mantinely. Z počátku třeba zákazem financování náboženských společností ze zahraničí. Protože muslimské obce u nás z takových příspěvků žijí. A tam, kde jejich činnost financuje Saúdská Arábie, se přirozeně vyučuje wahhábismus, což je nejradikálnější učení islámu, o nějž se opírá svatá válka, tedy džihád. Dále pak zákazem islámského práva Šaríja. Na našem území. Tomu už dnes v zásadě nic nebrání. Evropský soud pro lidská práva totiž v roce 2003 rozhodl, že sharía je neslučitelná s demokracií (Případ Refah Partisi vs Turecko). Má-li někdo v programu sharíu, má v programu potlačování demokracie, lidských práv a svobod. Rozbor rozsudku Refah Partisi vs Turecko je popsán (zde).

A tak postupně, krok po kroku, až ke konečnému zákazu praktikování Islámu na našem území. Se sankcemi, podobně jako třeba u fašismu. Aby se na pokřik „Alláh akbar“ pohlíželo stejně jako na „Sig hail“, aby byl muslimský šátek na veřejnost „oceněn“ policií stejně, jako tričko s hákovým křížem. Jde o to, jen překonat obavy našich zákonodárců, „jak to bude vypadat v zahraničí“ a „co na to řekne Evropská unie“.

No, coby asi tak… Řvát budou. Ale na víc, než ostrou rezoluci se stejně nezmůžou. Mají svých starostí dost. Kdyby nám náhodou snížili dotace, pak hurá. Stejně jen křiví podnikatelské prostředí a zvyšují korupci. A kdyby vytáhli trumf nejvyšší? Že by nám pozastavili hlasovací práva, tak, jak vyhrožují Polsku? No, božínku, co bychom si asi bez těch našich 21 poslanců ve zhruba sedmisetčleném europarlamentu počali? To samé, co s nimi! Takže co nám brání?

Jediné. K takovému, na evropské poměry radikálnímu řezu, je potřeba „navolit“ do parlamentu ty správné lidi. Poslance, co nebudou zastupovat zájmy cizích zemí a nadnárodních korporací, ale skutečné zastupitele, osobně zastávající a hájící názory svých voličů. A otázka islámu bude tím hlavním prubířským kamenem k posouzení uchazečů o mandát v letošních podzimních volbách. Otázka islámu, neziskovek a Bruselu.