C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Zákon a pořádek

Zákon a pořádek.

Snad někteří z vás znají stejnojmenný seriál USA, který už léta běží na kdejakém kanálu TV. Je v tom jistá ironie, když právě USA k nám mluví o dodržování zákonů, ale přitom tak rády uplatňují metody dvojího metru.

Jisté je, že kde se nedodržuje zákon, tam nemůže být pořádek. To lze pojmout zcela obecně, ale vlastně i doslovně. Pokud se nedodržují zákony, nevzniká jen chaos mezi lidmi, ale i nepořádek na ulicích, odpadky, špína a výkaly. Zákon je základním pilířem každého státu. Bez zákona nastává chaos, anarchie a občanská válka. Každý stát tedy musí mít soubor zákonů, které vymezují všechny aktivity občanů, ale i kontakt státu s ostaními. Mít tento soubor však nestačí, protože je zcela nezbytné, aby všichni občané žijící pod tímto zákonem, mu důvěřovali. Je zcela nezbytné, aby občané věřili, že tyto zákony jednak vymezují jejich roli v národě, ale současně je ochraňují před nespravedlností. Jakmile občané přestanou důvěřovat v právní řád ve svém národu a státu, začnou uplatňovat své vlastní zákony, které vychází ze zákona přírody, zákona džungle. To už pak ale není zákon na základě smluvených pravidel pro všechny, ale je to pravidlo silnějšího, tedy že silnější přemáhá slabšího. Při pocitu, že někdo jiný je, nebo jen může být, silnější než já, hledá člověk, čím posílit své možnosti. A jsou to samozřejmě v prvé řadě zbraně a v druhé kolektiv, tlupa, smečka. A tak vznikají zcela zákonitě ozbrojené gangy, které musí proti někomu namířit svou agresi. Toto pak je nejjistější cesta k občanské válce. Začátkem takových konců je to, že stát sám přestává chránit své občany, sám nedodržuje své zákony, privileguje některé jedince či skupiny, uplatňuje metodu ,,dvojího metru“, a další projevy jednostranného a nespravedlivého systému. Na začátku jsou osobní zájmy jednotlivců, kteří využívají a zneužívají systém pro své cíle, na konci je ztráta důvěry občana v řízení státu a pak vznik odbojných skupin a snaha nastolit nový pořádek, ale vztažený jen k nějaké silné osobnosti nebo skupině. Už to nebývá právo pro celý stát, ale právo vztažené k nějakému ohraničení. Na konci všeho stojí anarchie, chaos a občanská válka.

Uplatňovat nespravedlivé systémy a hazardovat s důvěrou národa je tedy velmi nebezpečné a destruktivní. Proto by si politici měli vždy velice dobře rozmyslet, než takové metody začnou praktikovat. Samozřejmě ti politici, kteří vykonávají pokyny z jiných států a působí vědomě pro rozvrat vlastního národa, ti si nemají co rozmýšlet, protože oni dobře vědí, co činí. Řeč je o ,,těch druhých“, kteří si neuvědomují s čím si zahrávají, ale přitom nechtějí svůj národ zničit. Ti ještě mohou a mají přemýšlet, ostatní jsou jen vlastizrádci a proto je pro ně každá rada zbytečná.

Neustávejme tedy v připomínání této zákonitosti politikům, kteří ještě zcela nepropadli sobectví, hrabivosti, cizí službě a vlastnímu zaslepení, vlastnímu fanatizmu. Neustále jim zdůrazňujme, že oni tvoří zákony, ale oni je také svou dvojjakostí, manipulacemi a lží je mohou zcela zpochybnit, znevěrohodnit. Odpovědnost za národ je v jejich rukách, odpovědnost jednotlivce je ale v jeho rukou a záleží na jeho osobních rozhodnutích, jak dalece se nechá zmanipulovat státem.

Politici a vládci jsou jako zlaté rybky v akváriu, je na ně vidět i když si možná myslí, že jsou skryti sklem jejich imunity. Oko národa je bedlivě pozoruje a zákony vesmíru jim, stejně jako nám všem, neustále váží jejich skutky. Buďme jejich svědomím a veďme je k zákonu, aby zde mohl být pořádek.

Z.Fritz